Divadlo na zkušené

Po Arše a Fidlovačce dostane letos na podzim Praha další nové a moderní divadlo. Nevyrostlo na zelené louce, ale přestěhovalo se. Z vybouraného areálu poblíž Slovanského domu do blízkosti domu Faustova, do bývalého televizního studia Skaut v rohu Karlova náměstí. Jde o divadlo, které předlistopadové generace znají jako ÚLD, tedy Ústřední loutkové divadlo, které se pod vedením Jana Malíka od roku 1950 stalo na léta centrem českého loutkářství. A díky Malíkově postavení v mezinárodní loutkářské organizaci UNIMA mělo svůj význam nejen u nás doma. Z toho, co z té doby přetrvalo, je jistě kus poctivé loutkářské tradice a řemesla, které se zde udržovaly bez ohledu na řadu ideologických výstřelků, poplatných době. A pak taky řada textů, které pro ÚLD vznikly a jež jsou dodnes klasikou. Za všechny třeba Aškenazyho Šlamastyka s měsícem, Kainarova Zlatovláska a především Malíkův Míček Flíček, který odkojil desítky generací po celém světě, protože byl přeložen do více než třiceti jazyků. V roce 2000 bylo divadlu 5O let. To už se ovšem deset let jmenovalo Minor (tedy Malé). Jeho historie ovšem sahá ještě daleko dál, do dvacátých let, kdy poblíž Slovanského domu vzniká německá Kleine Bühne, s jejíž historií jsou spjata taková jména jako třeba bratři Mannové, Remarque, Werfel, Zweig a další.

Dokument režiséra Pavla Štingla, krerý vznikl ve spolupráci s Divadlem Minor, vypráví o stěhování souboru ze staré budovy do nového divadla. Jedno bylo strženo, druhé vybagrováno a mezitím několik let, která se musela přežít. Na hostováních, na zájezdech. Byla to doba, která prověřuje. A tak během těch let zůstalo několik věrných a soubor se podstatně omladil. Vznikla řada vynikajích inscenací, které ačkoli ještě neměly premiéru doma, už se hrají na zájezdech a získávají renomé. A to i u dospělého publika, protože záběr nového souboru je opravdu široký. O tom všem je televizní dokument a je i samozřejmě pozvánkou k návštěvě nového pražského kulturního centra.