Utah, Omaha, Gold, Juno, Sword. Co zažívali vojáci, kteří 6. června 1944 bojovali na těchto plážích? Německý dokumentární cyklus

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

První a druhá vlna vylodění

První vlnu amerických vojáků na pláži Omaha Němci zmasakrovali. Po ní nastoupila druhá. Mnoho vojáků bylo v akci vůbec poprvé. Byli hrůzou bez sebe, utrpěli nervový šok nebo bojový stres. Ona ta legenda o velké generaci, podle které se každý chlap na pláži Omaha choval jako hrdina, není samozřejmě pravda. Byli tam neuvěřitelně odvážní vojáci, ale i takoví, co se hrůzou nemohli ani hnout. Nemůžeme jim to mít za zlé, každý reaguje v konkrétní chvíli jinak. Byli tam však i takoví, co skutečně překonali strach, skuteční hrdinové.

Klikněte pro větší obrázekAmerických vojáků se vyloďovalo stále víc, i když pláž byla dál pod německou palbou. Spojenecké dělostřelectvo mezitím dále ničilo německá postavení. Na pláži se opět rozpoutalo peklo. Když se vylodila druhá vlna, tak ta zažila na Omaze ohromný šok. Slyšeli palbu a leckdo si řekl: „Bezva, kluci to už Němcům dávaj.“ Ale když tam dorazili, ke svému překvapení zjistili, že naopak Němci pálí do Američanů, kteří jsou hrůzou bez sebe, nebo mají zbraně zanesené pískem. Takže palbu neopětovali, jen se kryli, kde mohli, a ve skutečnosti vůbec nebojovali. A také viděli, že většina tanků byla vyřazena z provozu. Mnoho výsadkových člunů uvízlo u břehu, vybuchlo, nebo na ně Němci stále stříleli. Všude kolem zničená technika, mrtvoly a ranění.

Američani se z toho zmatku dostali jen díky pohotové improvizaci několika velitelů. Nebýt Normana Coty a plukovníka Cannona uvízli by tam. Když se generál Bradley dozvěděl, jak špatně se to vyvíjí, dokonce zvažoval, že Omahu vzdá a zkusí se vylodit jinde. Vypadalo to opravdu zle. Nakonec se to podařilo jen proto, že Cota a Cannon přiměli své důstojníky, aby vojáky zorganizovali a povzbudili. Říkali jim, že ten, kdo zůstane ležet na pláži, umře, a že jediná šance na přežití je útočit a proniknout do vnitrozemí. To bylo pak jedno největších poučení z celé bitvy o Normandii.

Let kluzáky

Klikněte pro větší obrázek6. června v poledne čekaly v Anglii statisíce vojáků na další fázi invaze. Měli být vysazeni z kluzáků. Ještě netušili, jak se vedlo první vlně. V posilách nechyběli ani zdravotníci, kteří měli zřídit polní obvaziště. Dvě stovky kluzáků nesly také zásoby, lehká děla, jeepy a munici pro výsadkáře, kteří v Normandii bojovali už od předchozího dne. Služba u kluzákových jednotek nebyla záviděníhodná. Strojům se sice přezdívalo tichá křídla, ale idyla bezmotorového létání to rozhodně nebyla.

Nad Normandií je čekal pohled na kluzáky z první vlny. A pak začali přistávat sami. Vše záviselo na umění pilotů, na terénu, který jim byl k přistání určen, nebo který sami vybrali, a hlavně pak na štěstí. Ocitli se uprostřed trosek. Některé kluzáky Němci sestřelili. Jiné minuly cíl, narazily do stromů nebo do živých plotů, a jejich osádky zahynuly. Ti, kteří přistáli živí a zdraví, se připravovali na obranu předmostí.

Nejdelší den

Klikněte pro větší obrázekSlovní spojení nejdelší den pochází od polního maršála Rommela. Velmi dobře věděl, že právě ten první den bude rozhodující. Jestliže se Němcům během prvních čtyřiadvaceti hodin nepodaří invazi odrazit, pak už Spojence zpátky do moře nezaženou. Rommel byl přesvědčen, že jediná možnost účinné obrany je okamžitý protiútok německých tanků, ještě než Spojenci vylodí všechny svoje tanky. Proti tomu se však zásadně stavěl velitel tankové skupiny Západ generál Geyr von Schweppenburg a také generálové Guderian a Rundstedt.

Invazní jednotky se připravovaly na útok obávaných tankových divizí Wehrmachtu a zbraní SS. Došlo k izolovaným střetům, ale k žádnému rozsáhlému protiúderu. Německé tankové jednotky žádné konkrétní rozkazy nedostaly. Nejblíže od místa vylodění se nacházela 21. tanková divize. Její velitel byl však tou dobou v Paříži u své přítelkyně. Rommel byl v Německu a slavil tam manželčiny narozeniny. Vůdce, který si vyhradil disponování s tankovými divizemi, spal. Hitler měl nedílnou velitelskou pravomoc nad celým tankovým vojskem na Západě. Když ráno 6. června přišly první zprávy o invazi, nikdo si ho prý netroufal vzbudit. Takže během těch prvních nejdůležitějších hodin Dne D Vůdce ležel v posteli a spal. A také se traduje, že když konečně vstal a dozvěděl se o vylodění, řekl rakouským dialektem: Takže to konečně začalo. Měl radost, že už k tomu došlo a že to nervózní čekání konečně skončilo a že právě v Normandii se definitivně rozhodne o výsledku války.

Klikněte pro větší obrázekVětšina svědků se shoduje v tom, že Hitler zaspal. Ale existují i jiná svědectví, podle kterých se Hitler ve skutečnosti probudil brzy, prý už v osm hodin, a řekl: „Věděl jsem, že k té invazi dojde.“ Ale žádná z těch teorií nevysvětluje, proč nasadil tanková vojska do boje až pozdě odpoledne, což byla zásadní chyba. Němečtí tankisté tak při přesunu byli vystaveni leteckým útokům a měli těžké ztráty. Jakmile se rozplynula ranní mlha, britské, kanadské a americké stíhací bombardéry zaútočily na německé cíle v Normandii. Němečtí stíhači vzlétali jen zřídka. Většinou špatně dopadli. Vzdušná převaha Spojenců byla tak drtivá, že německá letadla se nad Normandií v Den D takřka neukázala.

Utah, Sword, Juno a Gold

Na západ od krvavé Omahy, na pláži Utah, se v Den D, v 6:30, vylodila americká 4. pěší divize. Tento úsek měl jen slabou obranu a Američané ji během jedné hodiny umlčeli. Ženisté hned začali odstraňovat překážky a připravovat podmínky pro vylodění těžkých zbraní. Vylodění na Utahu bylo překvapivě snadné. Částečně i proto, že Američané tam přistáli na jiném místě. Moře je zaneslo o kus dál na jih, k úseku, který nebyl takřka bráněn. To bylo mimořádné válečné štěstí. Na pláži Gold sice došlo k těžkým bojům, ale Britové se na pevninu dostali celkem rychle. A právě rychlý britský postup proti bojové skupině Meyer z 352. pěší divize Wehrmachtu nakonec Američany na Omaze zachránil.

Klikněte pro větší obrázekBritské a kanadské jednotky zaútočily hodinu po vylodění Američanů, v 7.30. Jejich pláže měly kódová označení Sword, Juno a Gold. Během prvních čtyřiadvaceti hodin se na nich mělo vylodit přes 80 tisíc mužů. V úseku Juno sváděli Kanaďané po vylodění těžké boje. Úspěšně je při tom podporovalo námořnictvo. Němci zalezli do podzemních chodeb a urputně se bránili.

Bombardování Caen

Východně od pláží Gold a Juno se na pláži Sword vylodilo 29 tisíc Britů. Měli za úkol co nejrychleji dobýt město Caen. Na pláži Sword, ta ležela z těch tří nejvýchodněji, čelili Britové nečekaným potížím. Bouře vzdula moře, a místo třiceti metrů pláže jim zbylo na vylodění tanků jen deset. A to byl jeden z hlavních důvodů, proč se nástup tanků zpomalil, protože z téhle pláže měl začít útok na Caen. Podle Montgomeryho značně optimistických plánů mělo být město dobyto během prvních čtyřiadvaceti hodin.

Klikněte pro větší obrázekPokud Britové chtěli dobýt Caen v průběhu prvního dne, museli co nejrychleji vylodit mužstvo, tanky a těžké zbraně. Němci navíc otevřeli zdymadla, odstřelili hráze a zaplavili části delty řeky Orne. Výsadkové jednotky v noci utrpěly těžké ztráty. Město Caen leží patnáct kilometrů od pobřeží. V jeho blízkosti byla dislokovaná německá 21. tanková divize. Spojenci se museli připravit na těžké pouliční boje. A navíc ve městě zůstalo šedesát tisíc obyvatel. Britové chtěli dobýt Caen za každou cenu. Mosty přes řeku Orne měly totiž pro německý protiútok značný strategický význam. Ráno britská letadla shazovala nad městem letáky s upozorněním, že Caen bude bombardováno, protože Spojenci chtějí zničit mosty v centru, a že tato část města má být vyklizena. Anglo-americké svazy se nad Caen ukázaly ve 13:45. Němečtí stíhači proti nim nevzlétli a protivzdušná obrana byla neúčinná. O život přišlo osm set osob, většinou francouzských civilistů. Na tyto oběti bojů v Normandii se často zapomíná.

Konec nejdelšího dne

Na invazních plážích však německé zbraně ještě neutichly. V několika bunkrech na Omaze Němci bojovali dál, i když jim americké dělostřelectvo způsobilo těžké ztráty. Celé pobřeží bylo poseto krátery po spojeneckých bombách a dělostřeleckých granátech. Na pláži Omaha se stále bojovalo, ale Američané německou obranu už většinou zlomili. Tisíce německých vojáků se vzdaly bez odporu a odešly do zajetí. To byli ti šťastnější. Američané s údivem zjišťovali, že mnoho Němců uvěřilo všemu, co jim nacistická propaganda namluvila. Americká pěchota dobyla Saint-Marcouf, asi deset kilometrů severozápadně od pláže Utah. Normandie však nadále zůstávala nepřátelským územím a kdekoli mohli číhat odstřelovači.

Klikněte pro větší obrázekV Londýně zatím vládlo napjaté očekávání. Ministerský předseda Winston Churchill byl ve svém londýnském krytu neustále informován o průběhu operace. Na řadu přišla i veřejnost a novináři se na mimořádné tiskové konferenci dozvěděli o vylodění. Vycházejí zvláštní vydání. Na druhé straně Lamanšského průlivu však dál zuří boje. Nejdelší den se chýlí ke konci. Pro ty, kdo jím prošli bez zranění a přežili, nastal čas odpočinku. U pobřeží kotví spojenecké loďstvo, na předmostích se úspěšně vyloďují desetitisíce vojáků, tanky, děla a těžká technika. Všechny německé opěrné body však ještě nebyly dobyty. Některé kladly odpor až do rána 7. června.

Zdravotnické zabezpečení operace

Den D plus jedna na pláži Omaha. Skoro žádnému obojživelnému tanku se nepodařilo dostat na břeh. Většina se potopila v rozbouřeném moři. Ranění byli nakládáni na výsadkové čluny a převáženi na větší lodě, které je dopravovaly do Anglie. Očekávalo se, že ztráty budou vyšší. Spojenecké velení se dokonce obávalo, že Němci použijí bojové plyny. Zdravotnické zabezpečení Overlordu patřilo proto k hlavním prioritám celé operace. Součástí invazní flotily byly i nemocniční lodě a později byli ranění dopravováni do Británie také letecky. Na předsunutých obvazištích pracovali nepřetržitě lékaři a zdravotníci. Bylo také potřeba postarat se důstojně o těla padlých. První provizorní hřbitovy pomáhali zřizovat francouzští civilisté.

Klikněte pro větší obrázekSpojenci měli v Den D přes čtyři tisíce padlých, většinou na pláži Omaha. Německé ztráty se nikdy přesně nezjistily. Rommel se později vyjádřil, že vylodění v Normandii bylo po technické a strategické stránce vojenským výkonem prvního řádu. Když invaze začala, oslavoval v Německu manželčiny narozeniny. Byl přesvědčen, že vzhledem k nepříznivému počasí, není vylodění v nejbližších dnech možné. Jakmile se o něm dověděl, odřekl plánovanou návštěvu u Vůdce a hned se vrátil do Francie. Do svého štábu dorazil až večer Dne D. To už se nejdelší den, jak jej sám nazval, chýlil ke konci.

Zajatci

Němečtí zajatci nebyli tak úplně mimo nebezpečí. Spojenečtí vojáci si na nich často vylévali vztek. Nejčastějším cílem těchto útoků byli příslušníci zbraní SS. V prvních hodinách po vylodění došlo i k několika případům, kdy vojáci obou stran stříleli zajatce. Francouze to střílení zajatců dost děsilo.

Klikněte pro větší obrázekNacistická propaganda tvrdila, že američtí výsadkáři se rekrutují z vězňů a že jsou příkladem těch nejhorších podlidí z amerických slamů. Na německé straně některé jednotky dostaly skutečně rozkaz nebrat zajatce. Nepřítel zajatce nebere, a tak je nebudeme brát ani my. Důstojníci se tím snažili vojákům říct: Nepřítel zajatce nebere, takže musíte bojovat do posledního náboje. Ale ani na jedné straně se nejednalo o nějaký závazný rozkaz. Takové rozkazy byly vydány jen v několika jednotkách.

Pokud jde o Spojence, musíme si uvědomit, že zvláště v prvních hodinách po vylodění bylo velice těžké brát zajatce, a tak v některých případech dostali rozkaz je nebrat. V těch prvních dnech tedy ani jedna strana nevěděla, jestli se ta druhá bude řídit mezinárodním válečným právem a zda bude se zajatci řádně nakládat. K eskalaci násilí docházelo, zvláště když spolu bojovali esesáci a elitní spojenecké jednotky. Nejspíš právě proto ze sto třiceti německých vojáků, zajatých na pláži Omaha, dorazilo do sběrného střediska jen šedesát šest. Boje o vyloďovací zóny skončily a Spojenci se pokoušeli proniknout z předmostí do vnitrozemí. Nepřítel nehodlal ustoupit ani o metr. Začala krvavá bitva o Normandii. A to nejhorší mělo teprve přijít.

Originální názevD-Day
Stopáž47 minut
Rok výroby 2012
 ST
ŽánrDokument