Utah, Omaha, Gold, Juno, Sword. Co zažívali vojáci, kteří 6. června 1944 bojovali na těchto plážích? Německý dokumentární cyklus

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Na jaře 1944 nacistický týdeník představoval Atlantický val jako překážku, kterou žádný nepřítel nedokáže zdolat. Erwin Rommel si význam propagandy uvědomoval a na každé inspekci se proto nechával doprovázet filmovým štábem. Polní maršál dobře věděl, že filmové záběry neodpovídají tak zcela skutečnosti. Ale před kamerou sršel sebevědomím. Nad pláží, které Spojenci dali krycí název Omaha, byla zbudována betonová pevnost vyzbrojená děly, raketomety a kulomety. Technicky nejobtížnější okamžik vylodění, poznamenal si Rommel, moment, kdy se nepřítel blíží ke břehu, musí obrana zvládnout všemi prostředky. Obtížnost tohoto manévru protivníkovi několikanásobně zvýší překážky ve vodě, miny na pobřeží a soustředěná palba všech našich zbraní.

Příprava na Den D

Klikněte pro větší obrázek Výsadkáři procházeli náročným výcvikem. Někteří se dokonce museli plazit prasečími vnitřnostmi a krví. Vojáci se učili tiše zabíjet nejrůznějšími způsoby. V Anglii čekalo na začátek invaze také čtyři sta padesát amerických válečných korespondentů. 3. června se ve Weymouthu začala naloďovat vojska první invazní vlny. Příslušníci americké 1. pěší divize se už vyloďovali ve Středomoří, na Sicílii a v Itálii. Naloďovali se také Britové. Velitelé byli plni obav.

Obavám propadal i Winston Churchill. Nebyl sám. I jeho nejbližší spolupracovníci se domnívali, že invaze v lepším případě zklame očekávání většiny lidí. Zvláště těch, kdo si neuvědomují, jak je to komplikované. V horším případě to bude nejděsivější katastrofa celé války. Vojenské nemocnice v jižní Anglii se připravovaly na přísun tisíců raněných. Dělaly se zásoby zdravotnických potřeb. Mezi ně patřil i nový, zázračný lék, který Němci ještě neměli. Byl to penicilin. Jeho antibiotické účinky objevil už v roce 1928 skotský bakteriolog Alexander Fleming. Ale teprve nyní se penicilin dostal k praktickému použití do vojenských nemocnic.

Odklad invaze

Klikněte pro větší obrázek Invazní loďstvo čekalo na rozkaz k vyplutí. Vojáci správně tušili, že přijde už brzy. Mimo vrchní velitelství spojeneckých sil věděl jen málokdo, že den D se plánuje na 5. června 1944. Obloha byla jasná a moře klidné. Ale než den skončil, spojenečtí meteorologové dostali znepokojující zprávu. Jedna stanice na západním pobřeží Irska hlásila prudký pokles barometrického tlaku a silný vítr. Hlavní meteorolog James Stagg večer informoval Eisenhowera o blížící se hluboké tlakové níži s nízkou oblačností a silným vlnobitím. Eisenhower měl před sebou jedno z nejzávažnějších rozhodnutí druhé světové války. Nízká oblačnost znamenala, že invaze nemůže mít leteckou podporu, a vlnobití mohlo ohrozit výsadkové čluny. Riziko bylo příliš velké. Nařídil proto odklad o 24 hodin, na 6. června. Lodě dostaly rozkaz k návratu. Němci se domnívali, že k invazi s ohledem na nepříznivou předpověď v nejbližších dnech nedojde.

Spojenečtí meteorologové usoudili, že počasí se 6. června v Lamanšském průlivu zlepší. Ale Eisenhower stále ještě váhal. Stanovení konečného verdiktu však ani pro meteorology nebylo jednoduché. Skupina kapitána Stagga měla shrnout informace různých britských a amerických meteorologických stanic, ale informace si navzájem odporovaly. Nebylo totiž úplně jasné, k čemu během několika dnů dojde. Ale nakonec Stagg dospěl k závěru, že počasí se zlepší. A tak se velení rozhodlo začít s operací.

Předvečer operace

Klikněte pro větší obrázek Večer 5. června 1944 provedl generál Eisenhower inspekci americké 101. výsadkové divize na letišti Greenham Common. Každý parašutista měl 25 kilogramů výstroje a munice. Balíčky první pomoci si připevnili k přilbám a obličeje si začernili opáleným korkem. Někteří muži se dali ostříhat jako indiáni a pomalovávali se válečnými barvami. Všichni důstojníci chtěli své vojáky před bojem nějak povzbudit. Někteří je motivovali k zabíjení za všech okolností. Velitelé amerických výsadkářů dávali svým mužům dost drsné rozkazy. V mnoha případech šlo v zásadě o to, že nemají brát zajatce. Jiní se jim snažili prostě dodat odvahu.

Eisenhower byl pod extrémním tlakem. Sepsal prohlášení, které mělo být zveřejněno, pokud by invaze selhala. Veškerou odpovědnost v případě neúspěchu vzal na sebe. Eisenhower byl pro Overlord velkým přínosem, protože jeho názory byly v zásadních věcech správné. Musel také učinit jedno z nejtěžších rozhodnutí celé války.

Klikněte pro větší obrázek 5. června večer vysílala BBC zprávy pro francouzský odboj. Hlasatel přečetl i první sloku Verlainovy Podzimní písně. Ta byla oním dlouho očekávaným signálem. Vše slyšela také německá rozvědka a usoudila, že během krátké doby dojde k invazi. Pařížské velitelství však nevzalo toto varování na vědomí. Nikomu se nechtělo věřit, že by Spojenci ohlásili invazi rozhlasem. A tak se stalo, že nebyla vyhlášena bojová pohotovost.

Neúčinné bombardování

Krátce před půlnocí vzlétly z Anglie ve dvanácti stech letadlech tři výsadkové divize. Piloti hned postřehli, že nálada na palubě je tentokrát jiná. Obvykle hluční parašutisté byli tiší a tvářili se vážně. Dole mohli očekávat cokoli. Americká 101. výsadková divize měla zaujmout postavení mezi městem Carentan a mořem, na západním křídle invaze. 82. výsadkovou divizi vysadili na obou březích řeky Merderet. Jejich prvním cílem byla obec a důležitá silniční křižovatka Sainte-Mere-Église. Tam je čekala prudká německá palba. Mnoho Američanů zahynulo, ještě než dopadlo na zem. Po třech hodinách výsadkáři obec dobyli.

Klikněte pro větší obrázek Ve dvě hodiny ráno vzlétly britské a americké bombardéry k prvnímu náletu na německá pobřežní postavení a na město Caen. Cílem náletu bylo zničit velitelská stanoviště, narušit spoje a odříznout obranu na pobřeží. Na opěrném bodu 62 nad pláží Omaha byl vyhlášen poplach. Bombometčíci svrhli svůj náklad ale příliš pozdě, protože se obávali, aby nezasáhli vlastní lodě. Většina bomb tak dopadla skoro dva kilometry do vnitrozemí, kde připravila o život množství krav. Bylo svrženo třináct tisíc bomb. Obránce Omahy nezasáhla ani jediná.

Hodina H

K pobřeží se blížila obrovská flotila, více než šest tisíc různých plavidel. Z toho čtyři tisíce výsadkových člunů. Svá postavení zaujaly bitevní lodě, křižníky a torpédoborce. Před nástupem první vlny měly po čtyřicet minut ostřelovat německé pozice. 1. a 29. pěší divize Armády Spojených států měly přidělenu pláž s krycím názvem Omaha poblíž Vierville-sur-Mer. Z pláže vedlo úzkými roklemi jen pět výstupů. Ty ovládaly německé kulomety a děla. Němci palbu opětovali, ale Spojenci měli jednoznačnou palebnou převahu.

Klikněte pro větší obrázek Po čtvrté hodině začali první vojáci slézat do výsadkových člunů. První útočné čluny vyrazily v 5:20. Plavba k pobřeží trvala asi hodinu. Kvůli vlnobití se některé čluny nedaly ovládat. Jiné ztroskotaly. V 5:52 němečtí dělostřelci nad pláží Omaha ohlásili, že se k nim rychle blíží šedesát až osmdesát vyloďovacích člunů. Na pláži Omaha vyběhli první Američané ze člunů v 6:30. Na pláži Omaha nasvědčovalo vše tomu, že invaze skončí fiaskem. Britské a kanadské vyloďování v té době teprve začínalo. Osud tisíců parašutistů vysazených ve vnitrozemí byl nejasný. Zdálo se, že úspěch operace Overlord visí na vlásku…

Originální názevD-Day
Stopáž47 minut
Rok výroby 2012
 ST
ŽánrDokument