Rozhovor s Tomášem Bambuškem
Vy jste ve filmu ztvárňoval režiséra Tomáše Bambuška, jaké to bylo hrát režírování?
Hrát režírování, respektive režiséra, je stejné jako hrát krále. Krále hrají poddaní, režiséra hraje štáb. Králi stačí dobře se podívat.
Jak se Vám spolupracovalo s Martinem Myšičkou, Markem Taclíkem a Petrem Zelenkou?
S Petrem se mi z logiky věci muselo spolupracovat dobře, jinak bychom si točbu tak neužívali, štáb dosvědčí. S Martinem to bylo „horší, pořád mu něco bylo“. Markovi se omlouvám za to sako.
Vy sám, kromě hraní jste také truhlář, a v tom filmu jsou rekvizity i postavy dvou motorkářských „rekvíků“ z Barrandova poměrně zásadní a vlastně vtipné. Jak jste se na to díval, jako člověk z branže?
Nejsem truhlář. Jsem tvůrce. Vytvářím „věci“. Občas nábytkářím. Kontinuálně maluji. Pravidelně hraji. V zásadě se snažím naplnit svůj čas tvůrčí, tvořivou činností.
Vaše role režiséra Tomáše Bambuška se během natáčení své absurdní komedie začne zajímat o skutečné pozadí něčeho, co ho původně vůbec nezajímalo, tedy Mnichova. Stalo se vám to někdy při natáčení, či při jiné činnosti?
Četl jsem Mnichovský komplex od Jana Tesaře, to, co z této četby vyplývalo, probíral s Petrem. Dalo by se říci, že téma mne pohltilo, ne jen v roli režiséra.
Nezlákala vás ta role k tomu, že byste si chtěl režii skutečně vyzkoušet?
Pár drobností jsem režíroval. Ale jsem lákán k jiným činnostem.