Dobré ráno

Záznam chatu z pátku 20. května 2011

Draha: „Jak to děláte Paní Dietlová že vypadáte skvěle? Je to životním stylem, hlídáte si jej, cvičíte, nebo jste dítě Krasomila Půvabného a zdědila jste prostě geny... Já se ráno podívám do zrcadla a leknu se že jsem umřela a moje matka mi to přišla říct... :-)“

Magdalena Dietlová: „Dělám co můžu, cvičím Piates, lyžuju, občas hraju golf, špatně ale ráda a hlavně, vyznávám heslo, že věk je pověra.“

Jana: „Dobré ráno paní Dietlová, jen Vám chci popřát zdraví a hodně radosti a vlastně taky poděkovat za to, že nás bavíte na inteligentní úrovni. Mějte se moc krásně a bez větších starostí!“

Magdalena Dietlová: „Moc ěkuju a vážím si toho, budu se snažit, abych vás nezklamala.“

Lotosovy kvet: „Ktery doktor Sova je lepsi - Hegruv ci Chudikuv - podle Vas?“

Magdalena Dietlová: „Miloš Kopecký to myslím vyjádřil přesně, kdysi jsem se ho na to ptala...pravil, že Karel Hoger byl lepší herec, ale Ladislav Chudík byl věrohodnější primář.“

Lotosovy kvet: „Jak velke problemy mel Jaroslav Dietl za normalizace za serial Pisen pro Rudolfa III?“

Magdalena Dietlová: „Ten seriál psal Jaroslav a tčil Jaromír Vašta. Oba měli problém kvůli dílu, v němž po okupaci sovětskými vojsky jezdila Marta kubišivá na tanku a zpívala Modlitbu. Tím dílem seriál prostě skončil.“

Lotosovy kvet: „Jak se Vam libily obe pokracovani Nemocnice na kraji mesta?“

Magdalena Dietlová: „Nerada bych hodnotila práci jiných autorů, kteří navazovali na úspěšný Jaroslavův seriál. Neměli to lehké, oba se s tím vyrovnal se ctí, mně osobně bylo bližší druhé pokračování z pera Lucie Konášové.“

warrior: „Pani Dietlova, myslite si, ze za smrt Vaseho muze je zodpovedna spatna situace komunistickeho zdravotnictvi, nedokonale pristroje, uzavrenost pred Zapadem?“

Magdalena Dietlová: „No, to jste dost vyostřila, takhle mně to ani nikdy nenapado, fakt ale je, že kdyby se u nás už před těmi šestadvaceti lety dělaly bypasy, měl by šanci...“

warrior: „Vzpominate si, jak jste uvadela v roce 1990 jeden porad v CST a rekla jste Jožo - pomlčka - Ráž - tedy reagovala jste na politickou situaci tehdejší - pomlčková válka?“

Magdalena Dietlová: „No to je úžasný, že si to pamatujete. V životě by mě nenapadlo, jakou lavinu slovenských protestů vyvolám. Netušila jsem, že to, z čeho my si dokážeme udělat legraci, pro Slováky legrace eni v nejmenším není,nebo tehdy nebyla... ba právě naopak. Diváci v sále se bavili, ale rozhořčené dopisy se hromadily...“

Petra: „Dobrý den, musím říct, že Vám to velice sluší a jste "kočka" :)“

Magdalena Dietlová: „Děkuju, to potěší, hlavně takhle po ránu..ale musím říct, e ostravská televize má vynikající maskérky...“

Lucka: „Paní Magdaleno, jste velmi činorodou a úspěšnou ženou, která toho v životě hodně zvládla i dokázala. Přesto se většina rozhovorů s vámi točí kolem vašeho muže. Nevadí vám to? A čím se v současné době zabýváte? Děkuji a krásný den:-)“

Magdalena Dietlová: „Děkuju za uznání, ale vůbec mi nevadí otázky na Jaroslava, protože kdykoliv na něj vzpomínám nebo o něm mluvím, tak mám pocit, že jsem zas na chvilku s ním. A to je fajn, protože mi moc chybí...“

plamenek: „Nějak mi uniklo,proč už nevedete Xantypu?Prodala jste jí?“

Magdalena Dietlová: „Ne, to jsem ani nemohla, protože mi nikdy nepatřila. Já jsem ji jen vymyslela, postavila redakci a čtrnáct let vedla. Aktivní šéfredaktorkou už skoro rok nejsem, vede ji teď moje nejbližší kolegyně Michaela Gubelová.“

Kristina: „Dědeček mi vyprávěl,že znal pana Dietla.Bydlel v Borovanech u Českých Budějovic.Víte něco o této etapě života Vašeho muže?Moc zdravím!!“

Magdalena Dietlová: „Máte pravdu, Borovany Jaroslav často připomínal. Domnívám se, že tam prožila jeho rodina několik let poté, co se navrátila z Jugoslávie,kam odešla v době krize. Jaroslavův tatínek byl zinkograf a do Zagorje odešel za prací..a tam se taky Jaroslav v roce 1929 narodil. V neděli to bude dvaaosmdesát let. ˇˇCas letí a křídla nemá...“

Tina: „Dobrý den! Pracujete teď na něčem? Čím se "bavíte"? Děkuji.“

Magdalena Dietlová: „Povím vám to jindy, pořad končí a já musím už zase někam běžet...“