Dobré ráno

Záznam chatu z pondělí 7. prosince 2009

Ilona: „Dobré ráno paní Pekárková, znám všechny Vaše knihy, kam se chystáte, kde Jste ještě nebyla?“

Iva Pekárková: „Dobré ráno, Ilono. Tak to jsem ráda, že znáte moje knihy. Chystám se už asi 10 let do Peru... tak to nevím, jestli v dohledné době vyjde. Ale není vyloučené, že zanedlouho ukecám miláčka, abychom se jeli podívat do Austrálie. Už mi to cestování chybí.“

Jarka: „Milá Ivo, když jsem nastoupila do svého prvního zaměstnání, byl tam ředitelem Váš tatínek. Myslím, že se jablko nemohlo zakutálet dále než je to ve Vašem případě. A to je pro nás, Vaše čtenáře, jen dobře. Přeji všechno dobré do dalšího počínání.“

Iva Pekárková: „Tak děkuju za pochvalu knížek i za přání. Můj tatínek versus moje knížky... to je dlouhá a spletitá historie. Přeju příjemný den.“

Věra Prášková: „Dobrý den paní ivo, nemám na Vás žádnou otázku, pravidelně čtu Váš blog, chci Vás jen pozdravit a popřát Vám v životě hodně štěstí. Jste fajn člověk.:-)))“

Iva Pekárková: „Tak moc děkuju za přání, fakt to potřebuju. Taky přeju hodně štěstí.“

Pavel Václavík, Vysočany: „Vaše historky jsou skvělé, strašně rád Vás čtu, co teď chystáte?“

Iva Pekárková: „Dobrý den díky! Chystám pokračování velmi volné "černobílé trilogie", jejímž začátkem jsou Sloni v soumraku. Kromě toho píšu blogy, příští várka blogů by v knižní podobě měla vyjít rok po první várce, tedy v nejspíš v červnu 2010.“

Kateřina Kloubková, Velké Meziřící: „Dobré ráno paní Pekárková, máte rodinu, myslím děti? A pokud ano, jak to zvládáte?“

Iva Pekárková: „Ne, děti jsem si zatím nepořídila. Jak bych to zvládla, to vážně nevím. A lidi, tedy hlavně ženy, které mají třeba tři děti a k tomu zvládnou psaní, studium, blogy i cestování vážně obdivuju.“

Hanka: „Dobré ráno paní Pekárková, psala Jste, že nejste nikde doma, jak takhle můžete žít?“

Iva Pekárková: „Abych pravdu řekla, můžu tak žít docela dobře. Hlavní je oprostit se od potřeby shromažďovat věci, což se mi dost podařilo. A pokud máte v životě aspoň nějakou stálou věc nebo vztah nebo třeba koníčka jako psaní, můžete kotvit, kde se vám zamane.“

Martin Svěcený, Praha: „Dobrý den, proč Jste se nevrátila po roce 1989 zpět do vlasti z emigrace?“

Iva Pekárková: „No, já jsem žila mezi 89 a 93 napůl v Československu a napůl v USA, takž jsem měla možnost sledovat veškeré dění tady. A pak jsem se vrátila! Od r. 97 až do 2006 jsem skutečně žila v Praze. Teď holt se zas rozhlížím po Anglii.“

Pavlína: „Dobré ráno, skutečně teď ještě řídíte taxík a co dělá Váš muž, myslím za povolání. Děkuji za odpověď“

Iva Pekárková: „Už od května neřídím, ukradli mi auto a já se zatím nevzmohla na nové. Teď hlavně tlumočím, taky to není nezajímavé. Můj přítel pracuje pro londýnské vlaky (takže máme slevu na dopravu, což je skvělé)“