Chat
Marek Herman
Záznam chatu ze středy 11. listopadu
Daniela: „Velmi jste mě nadchnul! Úžasná řeč v posledním vstupu o výchově. Je mi 53 a jsem zděšená z děti resp. jejich výchovy, kterou vidim kolem sebe,pravidelně pozoruji děti, ktere si jejich matky berou s sebou do fitka a “ustelou” jim primo v tělocvične, ac je tam dětsky koutek.. a jen tiše trpím, jak ty děti s rodičema manipuluji.. respektujici vychova ma sve hranice!! Otec musi mít pevnou ruku a o nekterych vecech nediskutuje.Diky, ze jste to řekl, tohle se dnes uz snad ani nesmí řikat, aby člověk nebyl vyvrhel společnosti..“
Marek Herman: „Dobrý den, máte pravdu, to co se dneska v některých rodinách děje je úplně na hlavu :( a nesmí se to ale říkat :)) protože by se mohlo někoho dotknout...jsem rád, že se vám vstup líbil a budeme držet pohromadě! :)“
Milena: „Dobrý den pane Hermane, žijí 4 roky s přítelem, který má pití jako koníček tomu někdo říká, je moc hodný, pracovity. Má spoustu přátel a s některými jezdí na vikendy chaty. Mě tam nebere. Samozřejmě se tam velice pije a jezdí tam s nimi i jeho bývalá žena. Už jsme toto téma probírali,že sei to nelíbí a pokud má novou partnerku tak by to mělo být jinak. On mi řekl,že takového jsem ho poznala a bude to vždy dělit dvěma. Trápí mě to protože, mě na chatě kde žijeme nechává samotnou a vlastně je mu to asi jedno. Vždy se vrátí a tváří se,že se je vše v pořádku. Je na to nějaká odpověď aby se nad tím zamyslel. ? Děkuji pěkně den vám přeji“
Marek Herman: „Dobrý den, to je strašně těžké takhle z fleku vám napsat udělejte toto a toto a stane se toto a toto. Neznám vás, neznám váš vztah, takže s rizikem povrchnosti vám napíšu, co mi jde hlavou. Z toho, co píšete jde na mě akorát smutek a zmar. Dvě věci: První jsou čtyři rizikové skupiny partnerů: násilník, lenoch, žárlivec a alkoholik. Těmhle lidem bych se obloukem, ale fakt obloukem vyhnul. A druhá věc, budu k vám trochu tvrdý, nezlobte se: váš partner si k vám dovolí, to, co VY MU DOVOLÍTE. To je celé, to je ten klíč. . Běžte se projít do lesa, udělejte si hezký den a položte si otázku: co opravdu chci, co čekám od života, co si opravdu zasloužím. Zeptejte se sama sebe a odpovědi přijdou. A uvidíte sama, co se stane. Držím palce, ať se vám daří!“
Zdeňka Jansová: „Dobrý den Marku, moc ráda Vás poslouchám ,jste jeden z mála který zastává zdravé názory. Chci se zeptat, jak pohližíte u mladých lidí na potřebu měnit si pohlaví nebo být bezpohlavni. Děkuji“
Marek Herman: „Dobrý den, to je strašně těžké a výbušné téma. Jsou lidé, kteří se narodí v jiném těle a mají zmatek v identitě a ti potřebují naši pozornost a podporu a péči. Ale jsou jich promile. Jinými slovy je jich strašně málo. Ostatní - ať se na mě někdo zlobí nebo ne - je akorát mediální humbuk a zbytečné vyrábění problémů. Přece není normální, aby v jedné třídě mělo zmatek v identitě pět dětí. Zapomínáme na to, že dospět v muže nebo v ženu je hodně těžký proces, je to fakt náročná věc. Moje zkušenost je, že některé rodiny vychovávají děti tak, že ony pak nechtějí dospět. Mohou všechno, nemusí nic. Co je to za výchovu? Chtějí se pak v životě zastavit, nechtějí dospět, takže hledají záminky. Takže jednoho dne se probudí : jsem sice Monika, ale říkejte mi Alexi! A je to. A do toho další vlivy: dneska mají všichni pravdu a na všechno právo, pak je tady ta dnešní překoretnělost a korektní jazyk, kdy se lidé bojí něco říct napřímo, že černá je černá a bílá je bílá, když to tak opravdu je. Takž emísto aby táta postavil syna do latě, tak s ním "komunikuje" Plus znovu - média: média dneska v určitých rolích naprosto selhávají a cílem není informovat, ale cíl je zaujmout, pobouřit, naštvat...hlavně klikejte a zůstaňte na sítích, protože pak vám budeme moct prodat reklamu. A do toho medicínské skupiny, které vás ochotně provedou změnou pohlaví. Snažím se vám říct, že je to prostě kombinace mnoha věcí, ale to , co se děje není zdravé ani normální. Můj názor.“
Rozalie: „Dobre rano, mam dotaz ohledne hiearchie deti, kdyz do vztahu se dvema detmi prijde dalsi dite partnera, ktere je nejstarsi a navic jedinacek, Meni se tim padem to nejstarsi partnerovo dite na prostredni? Nebo tady je slozitejsi? Partnerovi vadilo, ze nejmladsi dite je vzdy upozadeno a nema takove prava jako ty starsi. Dekuji“
Marek Herman: „Dobrý den, popisujete tzv. "sešívanou" rodinu a to je vždycky strašně náročné. Přijmout děti, které nejsou moje to je těžká disciplína. O to více pozornosti a času musíte věnovat nastavení pravidel a hierarchie. A jakmile budete dávat dohromady děti v sešívané rodině, objeví se obrovské téma SPRAVEDLNOST. Děti z různých rodin, které spojí noví partneři jsou zvyklí na určitou pozici a pozornost a najednou je to jinak. Takže první kritérium je věk. Nejstarší je nejstarší, nejmladší je nejmladší, i když to poskládáte. Ale bude vás to stát tuny energie to udržet na kolejích. Ale jiná cesta není. Takže ten malý nebude mladší ale najednou nejmladší. A musí se naučit, že být nejmladší má svoje výhodu i nevýhody. Přijmout a naučit se s tím žít. Zdravě nastavit a pak držet. Tak aspoň tak? mějte se“
Kamka: „dívám se, držím ti palce.“
Marek Herman: „Děkju, děkju :)“
Kateřina Mynářová: „Dobrý den, prosím o radu.Co dělat s tím když trestání tichem je vlastně obrana před řešením a pochopením toho druhého...Partner je pasivní, očekává servis a po dlouhém dni sex...Nejde už o lásku, ani o souznění po 25 letech ale o boj o přežití. Nejhorší jsou víkendy,kdy jsme doma,děti( 19 a 21) nejraději poučuje.Dekuji za odpověď, nebo doporučení a přeji vám hodně štěstí a spokojeně lidi kolem sebe. Mynářová Katka“
Marek Herman: „Někteří chlapi mají ticho jako naprosto dokonalou obranu. Co s tím? Zkusit procházku do lesa, ta je sama o sobě léčivá a laskavě, poctivě ale naprosto otevřeně zkuste manželovi říct, jak to máte. Ale aby to nebyl nekonečný vodopád nářků a vět. Připravte si, co chcete říct: jak jste nespokojená. A pak co byste s tím chtěla udělat. Na úvod řekněte že potřebujete hodinu (například) je důležité muži dát jasný čas. A pak ho dodržíte. A důležitá věc: na závěr to shrnete do 5 vět nebo do 3 vět. Takže můj milý muži: nelíbí se mi raz, dva, tři a přeju se aby se to změnilo na raz, dva tři. Ale než se do toho dáte, udělejte si jasno v tom co opravdu chcete. Ta otázka je: co opravdu chci a co nechci a co jsem pro to schopna a ochotná udělat. Přesně na tuhle otázku si položte a odpovězte si na ni. OTEVŘOU SE VÁM DVEŘE PRO NOVÝ PROSTOR. A ještě jedna věta: promiňte, ale to, co popisujete není k žití, je to strašně smutné. Je to život, jaký jste si vždycky přála? mějte se moc hezky, ať se vám dobře daří!“
Simona: „Milý pane Hermane, moc děkuji za dnešní účast na vysílání, vždy si Vás ráda poslechnu. Spousta toho co říkáte, se mě hluboce dotýká. Je mi 49, manželovi 50, máme ještě relativně malé děti. 13 a 10. Manžel je moje třetí dítě. Při mé onkologické nemoci mi není oporou. Respektive, já ji ani nečekám, už ho znám. Vyrůstal bez otce obklopen péčí matky. Poslední vzpomínka na otce je, že ho vrací matce a ta po něm háže bonbony, které od otce dostal. Od té doby ho neviděl. Já tomu pro sebe říkám, že má syndrom raněného zvířete. Neumí být otcem. K dětem nemá citový vztah. Bere je jako 2 osoby, které s námi žijí. Myslím , že z mé strany už vztah k němu napravit nejde. Vlastně je mi ho líto. Nestěžuji si, spíš jen sdílím. Děkuji a pokračujte v tom co děláte. Simona z Brna“
Marek Herman: „Dobrý den, děkuju za upřímnou a zralou zprávu. Možná vás překvapím, ale to je dost typický obrázek dnešního partnera nad 5O. Částečně rezignace, částečně pohodlnost a nějaké historky, "co mi naši udělali, když jsem byl malý". ALE TY UŽ NEJSI MAMINČIN. ANI TATÍNKŮV. TAK SE DEJ SAKRA DOKUY A ZAČNI SE VĚNOVAT LIDEM, N A KTERÝCH TI ZÁLEŽÍ SAKRA!!!!. Takže konec her fňauk a kňauk a pojďme něco dělat. Taky nemám ambici vám měnit život, ale napsala jste milou splavnou zprávu, jsme moc fajn, já na místě vašeho partnera bych o vás nechtěl přijít. Jen jsme vám to chtěl napsat. Držím palce, ať překonáte nemoc. Mějte se!“
Andrea: „Pane Hermane, psala jsem Vám dotaz na instagram. Můžete prosím mrknout a odpovědět. Moc dekuji. Andrea“
Marek Herman: „Ano, mrknu, ale jsme na cestách, tak to bude chvíli trvat“
Renáta: „Hezký den pane Hermane! Moc Vám děkuji za Vaše příspěvky, které jsou mi velkým poučením! Ať se Vám daří!“
Marek Herman: „děkuju vám taky!“
Eva: „Dobrý deň, mám pocit, že dnes ľudia žijú viac s mobilmi a počítačmi ako s rodinou. Nie je aj to jednou z príčin, že realita a vzťahy sú potom pre nich oveľa ťažšie?“
Marek Herman: „Jednoznačně! Moderní technologie vyrazily dveře do našich domácností a devastují vztahhy. Bohužel.“
Kristina: „Dobrý den pane Hermane. Jsem členka Klubu seniorů v Píšti. Rádi bychom začátkem příštího roku s Vámi uspořádali přednášku na téma Vztahy v rodině apd, a proto jsem se chtěla zeptat, zda děláte takové přednášky pro veřejnost a zda bychom se s Vámi mohli spojit mailem nebo telefonicky a kde kontakt na Vás najdeme.. Moc děkuji za odpověď a zdravím.“
Marek Herman: „Dobrý den, najděte si FB najdetesisvehomartana a tam mi napište. Zvládnete to? Nebo na e-mail ✱✱✱✱✱ a něco zkusíme vymyslet“
Zdeňka: „Dobrý den, pane Hermane, je mi 65 let a po čtyřiceti letech krásného soužití mi zemřel manžel, 63 let. Jak se vyrovnat se ztrátou milovaného člověka. Život se změnil na přežívání, spolu na sama, vždycky na nikdy. Odešel nečekaně před osmi měsíci a bolí to čím dál víc.“
Marek Herman: „Dobrý den, to je strašně těžká věc Strašně těžká. První podmínkou k otmu, abyste se s tím vyrovnala je, že si dovolíte truchlit. Máte právo minimálně rok truchlit, to vám pomůže se s tou ztrátou vyrovnat. Potřebujete si projít celý rok, kdy si prožijete, že na v létě, ano na vánoce, ani za začátek roku, na na vaše narozeniny nebude váš manžel s vámi. Potřebujete projít přirozený roční koloběh života. A do toho kombinace těchto dvou věci: buďte sama k sobě laskavá, dělejte věci , které máte ráda, pečujte sama o sebe. A druhá věc, probuďte tělo -prací na zahrádce, SMYSLUPLNOU RYTMICKOU ZÁTĚŽÍ. Třeba tanec, Nebo chůze, Nebo jízda na kole. Smutněte a zároveň důvěřujte životu = svému tělu. Přijít o blízkého člověka je nejtěžší věc na světě. Moc držím palce, budu na vás myslet.“
Eva: „Dobrý den, jsme starší rodiče a můj muž se mě nedokáže zastat když dojde k diskuzím se synem. Jsem nucena vystupovat jako muž i když mně to není příjemné, ale jinak by u nás žádná výchova nebyla. Co dělat, aby můj muž byl “muž”? Děkuji a ráda bych šla na Vaši přednášku, pokud máte.“
Marek Herman: „Muž se musí zastat ženy! Krucifix! Tečka. Přednášku - zkuste se občas mrknout na FB najdetesisvehomartana....přeju ať se daří!“