Dobré ráno

Záznam chatu z pátku 15. května

DAYD: „Měl by každý někdy jít k psychologovi?“

Mgr. Lucie Karbulová: „Dobrý den, děkuji za pěkný dotaz. Já osobně si myslím, že ano. Psycholog by podle mě měl být v rámci sebe-hygieny vedle sportu, lékaře jako prevence.“

DAYD: „Může psycholog pomoci při smíšené poruše osobnosti?“

Mgr. Lucie Karbulová: „Dobrý den, poruchy osobnosti jsou vnímány jako nevyléčitelné, ale já s tím nesouhlasím. Myslím si, že jakákoli snaha jedince s poruchou to řešit, je důležitá. Rozhodně to může člověk vyzkoušet. Nebojte se vyzkoušet více psychologů a uvidíte, zda to pomůže. Jakýkoli pokus se počítá. Hodně štěstí.“

DAYD: „Může psycholog pomoci při OCD?“

Mgr. Lucie Karbulová: „Dobrý den, děkuji za pěkný dotaz. Odpověď je URČITĚ. OCD je poměrně snadno řešitelné kognitivně-behaviorálními technikami.“

DAYD: „Je v ČR dostatek psychologů?“

Mgr. Lucie Karbulová: „Dobrý den, podle praktické zkušenosti ne. Především u klinických psychologů, kteří mají atestaci pro práci ve zdravotnictví a pracují tvz. "na pojišťovnu". V soukromém sektoru je to o něco lepší.“

DAYD: „Jaká je česká psychologie ve srovnání se zahraničím?“

Mgr. Lucie Karbulová: „Dobrý den, nevím, jak myslíte dotaz - psychologie. Pokud jde o vědu/poznatky, tak tam velký rozdíl není. Pokud jde o psychologii národa, tam jde samozřejmě o rozdíly.“

Erik: „Dobrý den, potřebuji radu. Moje sestra(46 let) je poslední 3 roky na svoje blízké zlá a hysterická, to by si ovšem ke svým kolegům a známím nedovolila. Psychologa nechce. Jsem z toho nešťastný. Dokážete mi poradit? A čím to může být způsobeno?“

Mgr. Lucie Karbulová: „Dobrý den, děkuji za pěkný dotaz. Je třeba se asi podívat, co se stalo v jejím a celorodinném životě zhruba v době plus mínus dva roky před tím, než se vztah rozpadl. Nejlepší je se s ní o tom pobavit. Pravděpodobně Vám to už několikrát v afektu řekla, ale v emocích máme tendenci vypínat racio. Podle toho, co zjistíte, můžete zvolit další kroky, jak jí pomoci i bez psychologa. Sám se můžete pobavit s odborníkem, není to ostuda. Spoustu věcí celý život řešíme poprvé a je normální, že nevíme, jak to řešit. Hodně štěstí a odvahy.“

Alžbeta: „Dobrý den, máme jednu dceru /nar1982/ vdaná 2deti žije v ČR. Už 8let jsme neviděli naše vnuky. Vůbec se o své rodiče nezajímá. Žije poblíž manželovi rodiny. Dceru sme vychovali, dali vystudovat, podporovali rozvoj jejich dovednosti a zálib. Jsme z toho nešťastní. naše pokusy o kontakt jsou striktně odmítnuté. Už se zabýváme myšlenkou, že budeme kontakt s vnuky řešit soudně. Děkuji za názor.“

Mgr. Lucie Karbulová: „Dobrý den, Alžběto, děkuji za Váš dotaz. Bohužel někdy rodinné vztahy dojdou až tak daleko. Na kontakt s vnuky máte samozřejmě právo a soudní cesta je jedna z legitimních, nicméně to konflikt neřeší a styk je komplikovaný právě vztahem s matkou dětí. Doporučuji možná mediaci (možná bude OSPOD nebo soud vyžadovat). Hodně sil.“

Ivana: „Dobré ráno , jsem moc ráda , že se dnes hovoří o emocích , jak je zvládat a jak s něma pracovat . Je mi 58 a za nás se emoce spíše potlačovaly a vesměs každý z naší generace má problémy ( a když jsme chtěli dělat něco jinak , byli jsme problematiky ). Ale vše se dá změnit a dnes mě učí vnučka ( díky dceři , která se o toto téma zajímá ) jak je zvládat“

Mgr. Lucie Karbulová: „Dobré ráno, děkuji za krásný příspěvek, kdy rodina drží při sobě a starší generace se inspiruje a učí od mladší. Máte pravdu a děláte dobře. Neváhejte se i poradit s odborníkem, nejde o ostudu ani selhání. Ať se daří a pozdravujte vnučku :-).“

Lenka: „Dobrý den, jak prosím konkrétně reagovat na manželku , která všechno dělá sama s ničím pomoct nechce tvrdí mudím všechno dělat, nakupovat, vařit apod., když se ji zeptám s čím mohu pomoci tak odmítá že si to chce dělat sama ale pak mi to vždy vyčte a když něco uvařím já tak to pak se několikrát stalo že si ani jídlo nevezme co s tím , už několikrát jsem se o tom bavily ale že nic nepotřebuje a pak jen pálí samé vyčítky tak co přesně dělat jakou máte proktickou radu, nevím si s tím rady , děkuji.“

Mgr. Lucie Karbulová: „Dobrý den, toto je klasický obraz českých domácností. Partnerka se ztotožnila se svou rolí a jakékoli nezvládání bere jako vlastní selhání. V tomto případě je potřeba pracovat na hlubším pochopení sebe sama, změně "programu", že žena musí vše zastat sama. Doporučuji psychologa, nejde o to, že by byla rozbitá nebo nemocná, ale je dobré se podívat na motivaci a něco změnit, jinak může vyhořet a upadnout do úzkostí/depresí. Pohovor s odborníkem tak může odhalit problém, který může být hlubší a v pozadí, ovlivňujíc více vrstev života.“

Lukáš: „Já mám domácí pravidla s tresty“

Mgr. Lucie Karbulová: „Tresty z dlouhodobého hlediska nejsou nejúčinnějším výchovným prostředkem, ale jak jsem řekla v úvodu, každý dělá, jak nejlépe umí :-).“

Monika: „Dobrý den paní psycholožko, můj přítel, otec mých malých dětí se ke mě nechová psychicky ale už i trochu fyzicky dobře inkriminovaný na děti a je vulgární. Zakázala jsem kvůli tomu jeho mamce styk s našimi dětmi už od malá. Když řeknu tedy, že n. Jaké má ona právo vidět děti a jak ha jsem tím pohoršena. Chtěla jsem se s nim už i rozejít ale nejde mi to, vyhrožuje mi, že mi vezme děti atd.. Ale musím něco dělat, malý debut opakuje po něm. Děkuji za odpověď. M.“

Mgr. Lucie Karbulová: „Dobrý den, děkuji za příspěvek. Vaše situace je nepříjemná a složitá. Chápu Váš postoj, tchýně má právo se s dětmi stýkat a pokud by to dala k soudu, patrně by uspěla. Nenechte si vyhrožovat, že Vám muž děti vezme, pokud na Vaší straně není zásadní problém, je velmi malá pravděpodobnost, že by soud přiřkl plnou péči otci. Neváhejte se objednat k psychologovi, nebo např. do Bílého kruhu bezpečí, pokud se muž na Vás dopouští násilí (i psychického), kde Vám poradí i právník a sociální pracovník zdarma. Dostanete tam i psychologickou podporu. Držte se a ať se podaří.“

Lenny: „Krásný den, potřebuji pochopit vzorec, který se mi s partnerem opakuje: já otevřu konkrétní problém, on to otočí proti mně, já se začnu obhajovat a nakonec mám pocit, že chyba je ve mně. Co se v takové dynamice děje a jak z ní mám vystoupit? Jak nastavit hranici, když se mnou partner nemluví, trestá tichem, shazuje mě nebo mě obviňuje?Co se mnou dělá dlouhodobá nejistota, nedůvěra a pocit, že nejsem slyšená? Může to být vztahové trauma? Jak mám pracovat s tím, že mě spouští jeho práce, kolegyně a firemní akce, protože to nemám uzavřené?A hlavně když se ho zeptám co by mu pomohlo co si přeje co by ocenil, tak odpoví to by si měla vědět když jsem spolu tak dlouho a odpověd nedostanu tak jak reagovat na tohle? Nic nepomápá pak jsou jen výčitky a naprosto vůbec mu nemohu říct jakoukoliv i konstruktivní kritiku ? Co s tím mohu dělat ? Jakou máte prosím pro mě radu ? Mnohokrát děkuji“

Mgr. Lucie Karbulová: „Dobrý den, to, co popisujete, je docela běžný problém partnerských vztahů. Umím si živě představit, jak se cítíte. Z dlouhodobého hlediska jsou dopady mnohdy zdrcující - neurózy, deprese, nízké sebevědomí. Partner patrně neumí přijímat nejen kritiku, ale i Vaše potřeby, jelikož se patrně za jejich nenaplnění cítí zodpovědný, což odmítá. Určitě by mohla pomoci párová terapie, ideálně se smíšeným párem terapeutů, kdy mu muž terapeut může pomoci pochopit jeho roli a pravdu ohledně viny. Partner má patrně problém s komunikací obecně. Možná i Vy byste si sama mohla někam zajít, abyste věděla, jaké máte možnosti. Hodně štěstí.“