Dobré ráno

Záznam chatu ze středy 18. února

ADALBERT: „Objevují se v souvislosti s problematikou českých dětských domovů nyní v ČR nějaké dezinformace?“

Mgr. Přemysl Mikoláš: „Dobré ráno, v rámci své práce jsem se nesetkal s dezinformacemi s problematikou dětských domovů v České republice. S pozdravem Mikoláš.“

ADALBERT: „Co psychiatr v dětském domově?“

Mgr. Přemysl Mikoláš: „Dobré ráno, spolupracujeme s pedopsychiatri prostřednictvím pravidelných konzultací, telefonických a osobních. Pedopsychiatři formulují doporučení a postupy, které zapracováváme do výchovy, vzdělávání a podpory. Děkuji za otázky. S pozdravem Mikoláš.“

ANTI: „Jaká je úloha psychologa - psychoterapeuta v dětském domově?“

Mgr. Přemysl Mikoláš: „Dobré ráno, děkuji Vám za otázku. Moje úlohu nastartovat psychický růst dítěte, dospívajícího. Pomoci v porozumění sobě, své rodině. Otevřít budoucnost, vidět smysl života. Podpořit pracovníky DDŠ Těrlicko ve chvílích, kdy zažívají bezmoc, bezradnost. Podpora duševního zdraví personálu, poskytnout informace, pochopení a porozumění o problematice dětí a dospívajících s historii nelehkého dětství. Rovněž vedení individuální a skupinové podpory pro děti a dospívající a pro personál. S pozdravem Mikoláš.“

Jana: „Dobrý den, provádíte psychologické posouzení pro žadatele o NRP?“

Mgr. Přemysl Mikoláš: „Dobré ráno, děkuji Vám za otázku. Neprovádím posouzení žadatelů pro NRP. Vše dobré, hodně štěstí. S pozdravem Mikoláš.“

Monika: „Dobré ráno, prosím o radu jak zvýšit sebevědomí 13leté dceři. Doma si umí říct co potřebuje a jak by si něco představovala, ale mezi spolužáky je spíš tichá a drží se zpátky. Navíc spolužáci dost mluví sprostě, dceři to není úplně příjemné, sama tak nemluví a když to spolužáci vidí, tak si na ní o to více i dovolují. Kamarádky nějaké má, ale ta "nejlepší " se k ní teď právě začala chovat taky škaredě a chová se jako většina těch spolužáků. Děkuji za radu.“

Mgr. Přemysl Mikoláš: „Dobré ráno, děkuji Vám za otázku. Důležitá je nyní konzultace s třídním učitelem o situaci ve třídě. Třídní atmosféra a klima jsou základem psychického bezpečí dětí. Položte otázku třídnímu učiteli, jak se pracuje s vulgaritami, urážkami a naschvály ve třídě. Jakým způsobem se ve třídě budují vztahy. Důležitou roli hraje tatínek dcery, který může posilovat její psychickou odolnost, bude akceptovat její pocity a emoci a dá jí najevo, že cítit je ok. Že není Vaše dcera porouchaná. Řekněte Vaši dceři, jak o ní přemýšlíte, co si o ní myslíte. Důležitý je společný plný kvalitní čas setkání, aby Vám pocity říci. Jako rodiče se snažíte, jak nejlépe umíte. Položte si otázku, jakou dovednost se Vaše dcera potřebuje naučit. V čem ji podpořit. Zeptejte se dcery co by od Vás teď potřebovala? Jaká má očekávání. Jste odvážná maminka, která položila otázku, řekla jste si o podporu. Snad jsem alespoň trochu naved. Vše dobré, hodně štěstí. S úctou Mikoláš.“

Veronika: „Dobrý den, kolika dětem naráz se dokážete věnovat a budovat aktivně vztah, kolik se jich "dá zvládnout "?“

Mgr. Přemysl Mikoláš: „Dobré ráno, děkuji Vám za otázku. Aktuálně mám vybudované vztahy se všemi chlapci, stejně jako mí kolegové a kolegyně. Jsou chvíle kdy jsem v situaci jeden na jednoho, také situace kdy jsem sám na 6 až 8 dětí. Tyhle situace si vyžadují preventivní plánování činností a aktivit, znalosti řízení chování a porozumění a pochopení fungování nervové soustavy dětí a psychiky v jednotlivých vývojových období. Přeji vše dobré, hodně štěstí. S úctou Mikoláš.“

VŠ: „Dobrý den, jak podpořit 4leteho syna, aby se uměl bránit ostatním dětem a nenechal se? Díky, VŠ“

Mgr. Přemysl Mikoláš: „Dobré ráno, děkuji Ván za otázku. Ve čtyřech letech se děti teprve učí sociální obratnosti a hranice mezi „hrou“ a „ubližováním“ je pro ně často velmi tenká. Cílem není vychovat malého rváče, ale sebevědomé dítě, které zná svou hodnotu. Jaké máte možnosti?: 1. Naučte ho „Stop techniku“ Dítě v tomto věku často ztuhne nebo začne plakat. Potřebuje jasný scénář, co udělat místo toho. Jasný postoj: Naučte ho, aby se narovnal, podíval se druhému do očí a nastavil ruku dlaní vpřed (jako stopku). Hlas jako nástroj: Nacvičte si doma rázné a hlasité: „Dost! To se mi nelíbí,“ nebo „Nech toho, to mě bolí!“ Nejde o křik zlostí, ale o pevné vymezení hranice. 2. Rozlišujte mezi „žalováním“ a „hlášením“ Děti se často bojí říct dospělému, aby nebyly za „žalobníčky“. Vysvětlete mu rozdíl: Žalování: Chci, aby měl ten druhý průšvih (např. „On si nevzal bačkory“). Hlášení: Chráním sebe nebo někoho jiného, protože se děje něco nefér nebo nebezpečného. Ujistěte ho, že říct si o pomoc dospělému je projev síly, ne slabosti. 3. Trénink formou hry (Role-play) Děti se nejlépe učí prožitkem. Zahrajte si scénky s plyšáky nebo si vyměňte role: „Teď budu jako ten kluk v písku a budu ti chtít vzít bagr. Co uděláš?“* Nechte ho, aby si vyzkoušel říct „Ne“ vám. Tím získává svalovou paměť pro situace v terénu. 4. Budujte jeho sebevědomí doma Schopnost bránit se venku začíná tím, že má dítě právo říct „ne“ i doma. Pokud syn nechce lechtat nebo se objímat, respektujte to okamžitě. Tím se učí, že jeho tělo patří jemu a on rozhoduje o tom, co je mu příjemné. Chvalte ho za konkrétní projevy odvahy: *„Líbilo se mi, jak jsi dneska Kubovi řekl, že tu hračku ještě nepůjčíš.“* 5. Fyzická průprava a řeč těla Někdy pomůže i úplná drobnost – jak dítě stojí. Možnost hry - Zkuste si zahrát na „neohroženého lva“ vs. „malou myšku“. Ukazujte mu, jak vypadá člověk, na kterého si nikdo jen tak netroufne (narovnaná záda, zvednutá brada). Pokud je syn spíše jemnější povahy, může mu pomoci i nějaký pohybový kroužek (třeba i základy juda nebo gymnastika), kde získá větší jistotu ve svém těle. Pamatujte - Ve čtyřech letech děti ještě nemají plně vyvinutou seberegulaci. Pokud k něčemu dojde, nechtějte po něm, aby to „příště vyřešil sám jako chlap“. Buďte mu oporou a ukažte mu, že jste v tom s ním. Uvedl jsem možnosti. Doporučuji hovořit, pokud syn chodí do mateřské školky, s pedagogy o tom, co Vás trápí a na čem se synem pracujete. Přeji Vám vše dobré, hodněštěstí. S úctou Mikoláš.“

Pavel Lukašík: „Dobrý den, setkali jsme se na ZŠ M. Pujmanové na Šumbarku, a byl jste mým prvním a současně nejlepším psychologem ve škole. Moc jste mi tenkrát pomohl, děkuji Vám a přeji vše dobré.“

Mgr. Přemysl Mikoláš: „Dobré ráno, děkuji Vám za Vaše slova. Vážil jsem si a vážím si Vašeho lidského přístupu. Děkuji Vám za vzpomínku. Vše dobré hodně štěstí. S úctou Mikoláš.“

Jana: „Dobré ráno, nemůžu se dobrat pomoci a rady a moje výchovné chyby a problémy, které jsem měla se propsaly do dospělých dětí. Na všechny moje snahy o radu nebo posun, reagují negativně, protože jim údajně něco vnucuji. Je to peklo. Syn 20 let momentálně přerušené studium, bez práce, výrazné omezení sportovních aktivit, ale nedaří se ho nasměrovat nebo pomoci rozběhnout. A ano, já nevím do dnes, co a jak.“

Mgr. Přemysl Mikoláš: „Dobré ráno, děkuji za Váš příběh. Věřím, každému Vašemu slovu. Předně vám chci říct, že v tom, co prožíváte, nejste sama. Ten pocit „výchovného vyhoření“ a tíha odpovědnosti za životy dospělých dětí je břemeno, které nese mnoho rodičů. Je nesmírně vyčerpávající sledovat někoho, koho milujete, jak stagnuje, a zároveň narážet na zeď pokaždé, když se pokusíte podat pomocnou ruku. To, že si přiznáváte vlastní chyby, je projev velké síly a sebereflexe, ne slabosti. Ale pozor na to, aby vás vina neochromila. Vina je špatný rádce a děti (i ty dospělé) ji vycítí – často pak reagují útokem nebo odporem, protože vnímají váš strach a tlak, nikoliv tu nabízenou pomoc. Možnosti: Proč „dobře míněná rada“ nefunguje? Když je člověku dvacet a cítí se ztracený (což přerušení studia a útlum aktivit naznačuje), jakýkoliv podnět zvenčí vnímá jako potvrzení vlastního selhání. Mechanismus obrany: Syn slyší „měl bys“ jako „jsi neschopný“. Proto reaguje podrážděně. Zrcadlení: Pokud cítí vaši úzkost, začne se jí vyhýbat. Paradoxně čím víc se ho snažíte „rozběhnout“, tím víc on může tuhnout, aby si zachoval alespoň zdání kontroly nad vlastním životem. Možnosti změny? Někdy je nejlepším způsobem, jak někomu pomoci se rozběhnout, na chvíli se zastavit a přestat tlačit. Uznání stavu (Validace): Místo rad zkuste jen pojmenovat situaci bez hodnocení. „Vidím, že je to teď pro tebe těžké a že se v tom možná necítíš dobře. Jen chci, abys věděl, že jsem tu pro tebe, až budeš připravený o tom mluvit.“ Nastavení hranic v domácnosti:Pokud syn nepracuje a nestuduje, je fér se domluvit na chodu domácnosti. Ne jako trest, ale jako zapojení do reality. Malé úkoly mohou pomoci vrátit pocit kompetence. Oddělení vaší hodnoty od jeho úspěchu: Vy nejste špatná matka jen proto, že on teď hledá svou cestu. Když vy najdete svůj klid a začnete se soustředit na svůj život, sejmete z něj ten obrovský tlak „musím mámu uspokojit svým úspěchem“. Co teď s těmi „výchovnými chybami“? Minulost už nezměníte, ale můžete změnit přítomnost. Pokud cítíte, že mezi vámi stojí staré křivdy, někdy pomůže upřímná a krátká omluva bez očekávání okamžitého odpuštění: „Mrzí mě, jestli jsem v minulosti dělala věci, které tě zranily. Učím se, jak být lepší oporou, a možná mi to hned nepůjde, ale záleží mi na tobě.“* Mějte prosím na paměti: Ve dvaceti letech je krize identity a směru častá. Přerušení studia není konec světa, i když to tak z pohledu rodiče vypadá. Je to spíše „pauza“, kterou on teď neumí uchopit. Je to nesmírně těžké období, ale věřte, že už jen to, že o problému takto přemýšlíte, je první krok k uzdravení vašeho vztahu. Myslím na Vás v těchto chvílích. Pečujte o sebe. S úctou Mikoláš.“