Dobré ráno

Záznam chatu ze středy 12. června 2024

ANTIMONY: „Je výhodné být psycholožkou a terapeutkou najednou?“

PhDr. Pavlína Doležalová: „Dobrý den, určitě, tato kombinace umožňuje odborníkovi poskytnout širší spektrum služeb klientům. Psycholog poskytuje spíše služby poradenského typu, terapeut jde s lidmi více do hloubky a vede je k poznání vlastních vzorců fungování nebo jim pomáhá efektivně zpracovávat emoce. I pro samotného odborníka je vhodné celoživotní vzdělávání a absolvování různých obohacujících kurzů či výcviků. Přeji pěkný den, Doležalová“

ANTIMONY: „Jaký je nejlepší životní styl z hlediska psycholožky?“

PhDr. Pavlína Doležalová: „Dobrý den, to je velmi široké téma. Vhodné je přizpůsobit životní styl své osobnosti, z ní je potřeba vycházet. Ve své praxi se často setkávám s tím, že klienti následují moderní trendy v oblasti zdravého životního stylu za každou cenu, i když jim vlastně vůbec nevyhovují a zadělávají si tím na rozvoj mnoha problémů navíc. Obecné oblasti, které se vyplatí si hlídat, je samozřejmě dostatek kvalitního spánku, vhodný typ pohybu, odpočinek jako protiváha k hektické době, zdravé vztahy s druhými, pravidelná výživná strava a řešení problémů včas či preventivě, třeba právě v rámci terapie. Přeji pěkný den, Doležalová“

Jindřich Klíma: „Dobrý den, to jsem opravdu nečekal, že Vás dnes uvidím v televizi. Nám se nakonec podařilo v dubnu ve Fokusu otevřít CDZ. Přeji Vám hezký den a hodně úspěchů. Jindra“

PhDr. Pavlína Doležalová: „Zdravím Vás, Jindro, tak to moc gratuluji, je to velmi důležité. :) Snad se Vám daří dobře. Přeji Vám příjemné léto! P.“

Lenka: „Dobré ráno, paní doktorko. Chtěla bych se Vás zeptat jak pracovat se synem. Má 11 roků, 5. třída a od covidu má velkou nechuť se učit do školy, číst. Když ho donutíme něco dělat, tak to je když už z něčeho dostane špatné hodnocení, něco neumí. Nerad přijímá rady a po té si začne vyčítat, že nic neumí, že je špatný. Když to dojde sem , tak už ani já nevím jak dál. Prosím, poradila byste jak s ním pracovat? Děkuji a přeji Vám pěkný den.“

PhDr. Pavlína Doležalová: „Milá Lenko, dobrý den. Děkuji za Váš dotaz. To je velmi komplexní téma na tak malý prostor v chatu. Je skvělé, že si všímáte, jak se syn cítí. Potřebovala bych více informací, například o tom, zda pozorujete nějaké změny např. v náladách/návycích atd., jak dlouho tato situace trvá, co syna většinou motivuje, jakým způsobem spolu komunikujete apod. Také by byl zajímavý názor jeho třídního učitele, jak to vnímá. Každopádně v tom není syn sám, pro mnoho dětí bylo náročné se vracet do režimu školy po pandemii. Doporučuji se obrátit na kolegy z řad dětských nebo školních psychologů, ideálně v rámci školy, kam syn chodí a kde ho znají delší dobu. Ti by mohli poskytnou více informací o tom, co se děje a nastínit další průběh podpory. Můžete také zavolat na Rodičovskou linku, kde jsou školení specialisté na taková témata. Samozřejmě nezapomínejte ani na sebe, role rodiče není snadná, klidně můžete konzultovat své pocity s psychologem i Vy/manžel. Přeji Vám i synovi, ať se daří již brzy lépe. Doležalová“

Petra: „Jak si vybudovat asertivitu vůči vlastním rodičům? Teorii znám tam a zpátky, ale jakmile dojde na osobní konfrontaci, připadám si vždy jak když je mi 10.“

PhDr. Pavlína Doležalová: „Pěkný den, Petro. Děkuji za Váš dotaz. Říkáte to správně, jedna věc je racionálně vědět, druhá je použití v praxi. To je samozřejmě o dost těžší. S klienty pracujeme na nácviku různých situací, které si do terapie nosí, ty jim následně pomáhájí uplatnit "pravidla" přímo v dění mnohem snadněji a plynuleji. Dobrá zpráva je, že můžeme svůj mozek naučit komunikovat asertivněji a autentičtěji, tedy více podle sebe. Určitě to nevzdávejte a neváhejte se poradit s oborníkem - bylo by například zajímavé podívat se na dynamiku Vaší rodiny, co se v ní děje, kde jsou největší kameny úrazů, jak jste zvyklí spolu komunikovat apod. Moc Vám držím palce a věřím, že se zvládnete vymezit tak, jak to potřebujete - hranice jsou důležité a nutné, není to zbytečný přežitek či luxus. Doležalová“

Dédé: „Dobrý den,ráda bych se zeptala, jak se zachovat k synovi, který neustále pracuje mimo mé bydliště, já jsem chronicky nemocná zhruba 12let, občas mám nesnesitelné ataky bolesti.Přála bych si, aby se mi víc věnoval, cítím se odstrčená, jako by se ho to netýkalo, sice nakoupí, uklidí doma, když přijede, ale necítím psychickou oporu. Předloni jsem mu napsala k vánocům své přání, aby si na mě našel jednou za měsíc čas, abychom si spolu někam zašli, prožili společnou chvilku, ale v podstatě se stejně ani při tomto přání nic nezměnilo a jede si pouze svou lajnu.Moje maminka byla takto nemocná jako já, ale stále jsem se snažila jí pomáhat, starala se o ni,bohužel mi toto není dopřáno a dost často mne to vede k pláči.Děkuji. Přeji krásné léto.“

PhDr. Pavlína Doležalová: „Dobrý den, mrzí mě, že se dlouhodobě nacházíte v takové situaci. Určitě je to velmi náročné. Zároveň bych se na celou situaci dívala více zeširoka - zajímalo by mě, koho kromě syna ve svém životě máte (např. přátele, sourozence, partnera apod.), kdo by Vám mohl pomoci, když to potřebujete? Neuvádíte věk syna, nicméně předpokládám, že je již dospělý a má tedy svůj život. I to je důležité si uvědomit, že nemůže nahrazovat roli lékaře/pečovatele atd. Zároveň rozumím Vašemu přání syna vídat více - nyní záleží, zda si to tak přeje i on. Vy jste svou "část" splnila, synovi jste o svém přání řekla. Nyní je to tedy na něm, jak se k tomu rozhodne postavit, to už je na něm. Pokud byste uvítala pro sebe více podpory, určitě doporučuji oslovit psychologa či terapeuta, který s Vámi může vše probrat více do hloubky a můžete společně hledat další možnosti, jak by Vám mohlo být lépe. Přeji Vám především mnoho zdraví, Doležalová“