Dobré ráno

Záznam chatu ze čtvrtka 30. září 2021

denmark: „Jaká je současná česká psychologie podle Vás?“

PhDr. Jan Svoboda: „Dobrý den. Je otázka, čemu říkáte Vy psychologie..Já se obávám, že směřuje tam, kde ostatní "světové psychologie" - tedy zcela mimo psychologii, do medicíny. Já mám dojem, že opravdová psychologie, se jen sotva klube z plen. A přeji Vám hezký den. JS“

ANTICYKLON: „Co znamená covidová doba pro psychology, pro psychologii?“

PhDr. Jan Svoboda: „Co znamená? Především potvrzení mnohého, co už se ví. Příklad: covidová doba neuškodila lidským vztahům. Jen více onbažila, jaké vztahy lidé mezi sebou mají. No a dále - je celá oblast, která řeší "psychické trauma" a ta má teď mnoho práce. JS“

ANTICYKLON: „Jak vidíte spolupráci psychologů s lékaři?“

PhDr. Jan Svoboda: „Dobrý den. Mezioborová spolupráce, je něco výrazně pozitivního a potřebného. Jen bych si moc přál, aby se vzájemně respektovali. Asi tak nějak jednou větou. S úctou Jan Svoboda“

ANTI: „Mám názor, že každý psycholog by měl mít vystudované lékařství, co vy na to?“

PhDr. Jan Svoboda: „Víte, dobrý den, psychologie se studuje na filosofických fakultách. A to je dobře, hodně dobře. Protože psycholog by měl mít na jedné straně mnohem širší rozsah, než má lékař. Samozřejmě za tu cenu, že má nedostatky v medicínských otázkách. Proč? Protože Váš, můj, kohokoliv - životní příběh, netvoří jen lékařská, medicínská stránka.Jak to říci krátce...Kdo žije podle pravdy? Vy? Já? Znáte někoho na světě, kdoje tak naivní (až hloupý) že bude křičet do světa "já žiju podle pravdy"? Nikdo nežije podle pravdy. Všichni žijeme podle toho, co za pravdu považujeme. A jeden z velkých úkolů psychologa, je dávat oné subjektivní pravdě korekci, úpravy. A to není věc medicíny, ani prášků, které nabízí biologicky laděný psychiatr. Psychiatr laděný terapeuticky umí obojí, tedy vést jak terapii, tak doporučit adekvátní farmaka - když je to nutné. Opakuji - když je to nutné. To jsem se nějak rozepsal..Mějte se. S úctou Jan Svoboda“

Gabriela: „Dobré ráno, nejde o dotaz, ale o velké poděkování za úvodní slova......mluvíte mi z duše......mám na mysli slova o ekomatkách a tzv. samorozvíjení se dětí.....Skutečně to, co člověk kolem sebe vidí, je proti rozumu.....Nemusím chodit daleko, přímo naše sousedka prezentující se jako psycholog a za nemalé peníze poskytuje rady do života po telefonu a pořádá tzv. sezení po facebooku lidem, kteří netuší, jak sama zanedbává své děti, není schopna rozpoznat autismus jednoho z nich, děti nemají absolutně žádné sociální návyky a tak bych mohla pokračovat, je však zdárným příkladem vámi zmiňovaných alternativních matek. Vždy si vaše povídání ráda poslechnu, přeji krásný den.“

PhDr. Jan Svoboda: „No, dobrý den, smutné věci píšete...Ale, já mám radost, že podle výzkumů už narůstá počet matek dvouletých dětí, které pochopily, že česky pojatá - upozorňuji - česky pojatá "výchova nevýchovou", je pro dítě škodlivá. Protože si plete dítě se zmenšeninou dospělého. Tak - držme dětem palce. S úctou Jan Svoboda“

Jiří Poláček, otec Veroniky: „Dobré ráno, jen vás chci pozdravit a popřát hodně zdraví. Já přeji ještě blahobyt. To přál Ludvík XVI. Fanfanovi Tulipánovi na konci filmu. S vámi je Dobré ráno vždy ještě dobřejší. JP“

PhDr. Jan Svoboda: „Jé, dobrý den, také Vás zdravím. A ten film jsem jako dospívající puberťák miloval..Je tam taková ta replika, jak on je někde nahoře, kouká na ňadra hlavní hedinky a říká "vidím dva kopečky a jednu dolinu" - to jsem tenkrát nepochopil... Mějte se. S úctou Jan Svoboda“

Helena: „Pane doktore, mám pocit, že jsem naivní celý život jak nebýt naivní? děkuji , je mi 34“

PhDr. Jan Svoboda: „Hm, tak to neposoudím. Podstatné je, s kým se srovnáváte. Pokud nevíte, s kým se srovnáváte, pak je pravděpodobnější, že Vám tohle někdo vložil do hlavy..Víte, co říkával Joseph Goebels (Gébls?)"Tisíckrát řečená lež, stává se pravdou". Takže - kdo ví, jak to máte... JS“

Rozarkaf: „Dobry den p. doktore. Jaky tedy mate nazor na waldorfskou skolu. Deti od kamaradek se do skoly moc tesi kazdy den narozdil od klasicke skoly. Dekuji krasny den“

PhDr. Jan Svoboda: „Dobrý den. Mám rád tzv. "alternativní školské systémy". Ale - nemáte pravdu. Mnoho dětí se těší i do normální školy..tohle (těšení se) není o systému, to je o lidech,kteří tam jsou zaměstnáni, jak přistupují k výuce, k dětem. Tak nějak. Přeji co nejhezčí dny. Jan Svoboda“

Radka: „Dobrý den pane doktore, mám syna (bude mu 6 let), který hraje fotbal už "rok"(s různými odstupy zákazu vládou) a po této době, s odstupem měsíce, začíná, před zápasy nebo tréninky, vyhýbat se tomu, aby tam musel jít typu: povzdech, pláč, smutek, když se má jít připravit, výmluvy různých bolesti. Nechceme ho do ničeho nutit - fotbal si vybral sám a když se objeví na hřišti se spoluhráči, tak je rád, baví ho to a po tréninku/zápase, když se ho zeptáme, jestli přijde zase, tak s nadšením odpovídá, že ANO. Pokud opět přijde chvíle přípravy na sport, opakuje se výše uvedeno. Zkoušeli jsme si o tom s ním promluvit i mimo čas příprav, jestli ho trápí i něco jiného, ale říká, že fotbal ho baví a chce ho hrát. Co byste nám pane doktore doporučil? Děkuji a přeji hezký den.“

PhDr. Jan Svoboda: „Dobrý den. Děkuji za upřímnost. Já bych na -vašem místě vše prodiskutoval s nejbližším dětským psychologem. Proč? Protože důvodů může být mnoho a hlavně - syn je nemusí být schopen pojmenovat..zda jde o obavu, že nepodá dobrý výkon, že nedokáže vyhovět trenérovi, že něco kazí ostatním...atd atd. Prostě - je otázkou, už jen to, proč vůbec chtěl do fotbalu - otec je vzorem? Kámoši? Messi a spol? Co bylo původním motivem? Nakolik je naplňován ? Jen inspiruji, nesnažím se poučovat, opravdu. S úctou Jan Svoboda“

Marcela F.: „Dobrý den, pane doktore, co mám dělat jako babička hlídající vnoučky, kteří chtějí být jen a jen na mobilu a mně se to nelíbí? Děkuji, Marcela“

PhDr. Jan Svoboda: „Dobrý den. Děti dělají to,na co jsou zvyklé z domu.. Řečeno jinak, potřebujete je vzít ven, k podnětům, které jsou přechodem mezi jejich "životním stylem ("mobil")a něčím dalším, jiným podnětem. Dám Vám příklad - pro ně nepoužitelný : pták kos, je chodec, anebo skáče? Nevíte? zjistěte si to - a jinak, než přes internet.. Podumejte. S úctou Jan Svoboda“

Jana: „Dobry den pane doktore,moc rada Vas opet vidim a slysim,hned se mi zlepsi nalada.Chci se zeptat,jak moc ovlivni negativne zivot do budoucna dite,ktere vychovava narcistni dominantni rodic? Vim,ze je to velmi nelehka otazka. Dekuji moc,preji Vam krasny den a at se vse dari“

PhDr. Jan Svoboda: „Ano, je to nelehká otázka, protože nevím, čemu říkáte "narcicistní..atd". Máte tohle potvrzeno oficiálním vyšetřením odborníka? Pokud ano, pak Vám dokáže i sdělit co můžete udělat, aby jste snížili riziko. A jinak, obecně: pokud je dítě inteligentní, není izolováno od ostatních dětí, vrstevníků, chodí do školy,která vede děti ke spolupráci, ne individualismu, pak věřím, že se vše srovná i bez vnějšího cíleného zásahu. No, držte se. Dív at se a nemoci nic udělat, to není jednoduché. S úctou Jan Svoboda“

Jana K: „Dobré ráno. Pane Svobodo, Mgr., mohu požádat o Váš názor ev. radu? O víkendu moje maminka r.1938 přestala chodit /DG. polyneuropatie DK/. Po četných pádech byla bolavá, nemohla se posadit a najíst se. V pondělí jsem zavolala RZP, nyní je hospit. na chir. odd.. Maminka nechtěla nic řešit ohledně využívání kompenzačních pomůcek. Doma byla ještě schopna si zajít na WC, a tak vše odmítala řešit. Nyní se situace musí řešit. Můj syn 28 l. bydlí v Brně se také snažil babičku přesvědčit, aby k něčemu /k péči -sociální služby/ svolila. Nechtěla. Vždy nám řekla, že ona se o svou maminku postarala. Ano, ta se léčila jen s hypertenzí. Syn má názor, aby jeho babička, moje maminka, byla přeložena do LDN. Protože ví, že já, jeho maminka, má PID z psychiatrické indikace a bývá hospitalizovaná pro vyčerpání /naposledy 6/21 Třinec/. Začala jsem již minulý týden vyřizovat ÚP, zvýšení příspěvku na péči, haló se sociální pracovníci nemocnice včera. Je to pro mne hodně bolestivé, poslední roky jsem více pobývala u ní doma. Mám přítele, ale nebydlíme spolu, velmi nám pomáhá. Trávíme spolu čas také jinak, VESELEJI. Sleduji nyní tv, a jako by Vaše téma bylo šité na míru. Děkuji. Jana“

PhDr. Jan Svoboda: „Přeji dobrý den. Tak tohle je opravdu na poctivou odbornou konzultaci. Prosím, nepodceňujte to. Pokud chcete, napište na mou adresu (ne tuto) e mail. Protože bych Vám potřeboval napsat několik významných věcí z různých úhlů. Držte se. Je to vážné rozhodnutí, se kterým je třeba být vnitřně srovnaný. S úctou k Vám Jan Svoboda“

Jaroslava: „Dobrý den vážený pane doktore, mám velkou prosbu, mám dva syny ve věku 30 a 26 let, vždy si velmi rozuměli, ale před dvěma lety starší věnoval mladšímu kurz "Je dobré býti mužem", který sám absolvoval. Mladšímu synovi není toto téma moc vlastní, nicméně do toho šel. Od té doby spolu kluci nemluví, respektive mladší si na kurzu zřejmě prožil nějaké velké trauma a nyní odmítá se svým bráškou komunikovat. Jako maminka jsem z toho velmi špatná, narušilo to veškeré vztahy v rodině a nevím, jak dát kluky dohromady. Mluvíte o rádoby koučích, možná i tyto kurzy mají v sobě neprofesionální metody a ne každá povaha je snese, ale brácha to dává za vinu bráchovi, že ho neznal a neřekl mu dopředu, co ho čeká, on to přitom myslel jako překvapení (drahé - kurz stál sedm tisíc). Tento kurz bratry úplně rozdělil. Pane doktore, co s tím, prosím poraďte, trpí tím oni i my rodiče.“

PhDr. Jan Svoboda: „Dobrý den. Nevím. Nevím nic bližšího o tomto konkrétním kurzu. Vím o těch, které vede MUDr.Ivan Verný. (Švýcar, mluví Slovensky). A za jeho kurzy v tomto duchu, dám ruku do ohně. Za žádné další. A proč to píšu : protože pokud by to či ono v sobě syn neměl, nebylo by co rozvíjíte. Počkejte. Počkejte, zda nejde jen o krátkodobý efekt, který odezní. Pokud ano, pak je to dobrá zkušenost a tečka. Pokud zůstane, pak by se stejně rozvinulo, jen třeba později. Tolik zkráceně a kresleně. S úctou Jan Svoboda“

Karel: „Dobrý den pane doktore. Mám strach o synovo manželství. Jeho manželka má syna 11 let, který ho od začátku nepřijal a dává mu najevo že ho tam nechce a dělá všechno pro to, aby se rovedli. Chová se opravdu hrozně. A snacha se vždy zastává syna s vysvětlením, že je to přece její dítě. Vím že syn manželku miluje, ale bojím se o ně a o mého vnuka, kterého mají spolu, aby taky nezůstal bez otce?“

PhDr. Jan Svoboda: „Víte, jsou tři věci : danost (něco, co nelze změnit) obava (hledání chyb na budoucnosti) a problém (setkání s neobvyklostí) To, co jste napsala, je pro Vás co z oněch tří možností? Já myslím, že je to obava. Kde vznikla? Ve Vaší hlavě na základě zkušensotí, které máte, zažila, jste viděla jste, slyšela jste..Tak přemluvte svůj "mozek", aby vymyslel další dvě možnosti, jak se vše vyvine a zároveň tam nebude řešení "přiletí UFO a všechny zachrání". A proč toto řešení? Protože jde o Vaši obavu, kdy nejste kompetentní k řešení. K němu je kompetentní syn, anebo snacha. Omlouvám se, pokud to, co píšu, vyznívá tvrdě. Nemyslím to zle. Řešení existují (je jich několik) ale aktéry, jsou oni dva. S úctou k Vám Jan Svoboda“

Jana: „Dobré ráno, snažím se být dobrým rodičem a snažím se pomoct si kromě intuice a zdravého rozumu i odbornými radami, ale každý tvrdí něco jiného, můžete mi poradit? Mám skoro 3 letou dceru, v situaci, kdy nechce poslechnout, vzteká se a já si trvám na svém a hrozně me tím naštve, mám co dělat se svými pocity a ona řve a natáhne ruce a chce pochovat. Nechci ji pochovat, jsem vzteklá. Mám ji pochovat nebo říct, že ji pochovám, až se uklidní a nebude mi hulákat do ucha? (tím získám čas uklidit i sebe).“

PhDr. Jan Svoboda: „Zřejmě, neznám Vaše dítě - je v období vzdoru. Když se začne "předvádět" (pozor, nedělá to uvědomovaně! Je to přirozená součást vývoje) tak nahlas a bez despektu sdělujte, co vidíte, co dělá. Příklad: "tečou ti slzy po tváři (žádné pláčeš, to je abstrakt) jsi přikrčená, máš ruce v pěst (žádné vztekáš se a podobně). a když takhle opakovaně budete reagovat, Vy sama se zklidníte, protože rozdělíte pozornost mezi pozorování a tím, co prožíváte a dítě získává možnost kontrolovat své jednání "rozumem". Počítejet s tím, že ze začátku po takové Vaší intervenci se bude vztekat ještě více atd - ale to vše je v pořádku, je to důkaz, že vše zabírá, chce to jen čas. No a pokud si to můžete dovolit, nechejte dítě stav normálně projít, ani se k němu nevracejte. tolik jen rychle a zkráceně. S úctou Jan Svoboda“

Bety: „Dobré ráno, snacha mi pokládá otázku: babičko, chtěla bys aby za tebou přišla Adélka?(vnučka) Jak reagovat? Jste skvělý!!!“

PhDr. Jan Svoboda: „Jak odpovídat? Otázkou - "a Adélka by chtěla?" Bude li odpověď "nevím", tak ji řekněte, nechť se dotáže. No a podle toho reagujte. Třeba. A přeji co nejhezčí dny. Jan Svoboda“

Jana: „Pane Svoboda, PhDr., děkuji za Vaši odpověď a zároveň podporu. Moc si vážím, co jste mi napsal. Přeji Vám hezký den. Jana“

PhDr. Jan Svoboda: „Držte se. Nic není "jako". Život vše sčítá. Je to vývoj (život není boj!) a vývoj přináší i chyby - tedy minutí cíle. (Chyba není špatně. Špatně je, pokud se opiju a sednu za volant) A minutí cíle, je velmi často přesně ta okolnost, která jedince i lidstvo, posunuje dopředu. S úctou Jan Svoboda“

Mirka: „Dobrý den pane doktore, žijeme na dvorku ve dvou RD 3 generace. Moje dcera s manželem cizincem a dvěma malými dětmi, mí rodiče , kteří chtějí chtějí mít svůj klid a vše uděláno hned. Zahradu máme společnou. Tatínek zahradu obhospodařuje skoro sám, jelikož mu nikdo stejně neudělá hned to co on chce. Dcera s dětmi chce svou zahrádku, kačeny a nevím co ještě, ale pouze na puse. Začne, ale pak už nedělá. Zeťák už vůbec nic nedělá. Chápu je, můj tatínek - říkáme mu nanodědek - okamžitě se objeví u někoho z nás, když začneme něco dělat. A jen on ví, jak to udělat nejlíp a nejlépe to za nás udělá. Přiznávám, že už nemám sílu rodičům říkat, že se nám to nelíbí. Nechci být ta, která přikazuje. Zatím jsem ta, co poslouchá. Jak se mám chovat k rodičům a mladým? Jsem mezi mlýnskými koly. Díky za vaše rady.“

PhDr. Jan Svoboda: „Teritorium. Člověk je teritoriální tvor. Potřebujete jasně definovaný svůj prostor. To je první věc, kterou potřebujete jako celek, všichni co tam bydlíte. Až tohle vyřešíte, můžete jít dále. Podumejte, kdo by Vám v tom dokázal pomoci konzultací, radou. S úctou Jan Svoboda“

Hana Petrášová: „Dobrý den pane doktore, od té doby, co jsem Vás minule sledovala v Dobrém ránu, sháním Vaši knihu Modelkou po padesátce.....nemohu za nic na světě sehnat. Neporadíte prosím, kde bych ji ještě mohla objevit? Moc děkuji za Vaši odpověď. A moc ráda Vás poslouchám, jste super!!!! Hana Petrášová“

PhDr. Jan Svoboda: „Dobrý den. "Modelkou v padesáti", je knížka,která vyšla v roce tuším 2005, od té doby jsem napsal s kolegyní i sám více knížek..A některé z nich jsou obdobou - obsahují vyřešené kazuistiky (příběhy). A proč to píšu - protože pokud vím, tak tahle kniha je rozebraná, sehnat se dá spíše v antikvariátech, anebo a to mi vadí, i překupníků za zbytečně velké peníze. Tolik k tématu. A mějte co nejhezčí den, nezávisle na počasí a náladách lidí kolem Vás. Jan Svoboda“

Terezie Šrutová: „Dobrý den pane doktore, nemám na Vás žádný dotaz, jen jsem Vám chtéla napsat, že mi mluvíte z duše a máte skvělé nazory na všechna témata. Úžasné. Děkuji a přeji Vám hezky den. P.S. choďte častěji. S pozdravem Terezie Š.“

PhDr. Jan Svoboda: „Tak hele, děkuji. Furt jsem ješitný chlap, furt. A je to asi dobře. Častěji? Ono to je složité naplánovat, průsečík termínů. A pak - pestrost má svůj význam, velký význam. Tak kéž se Vám daří. Jan Svoboda“

Markéta B.: „Dobrý den, Mám dotaz, jak vyjít s tchyni,se kterou sdílíme domácnost,před 5 lety ji zemřel manžel a od té doby se na nás velmi upnula a pořád nás s manželem a dcerkou kontroluje. Děkuji“

PhDr. Jan Svoboda: „Zdá se, že paní Vás zakomponovala jako hlavní díl svého životního programu. VeĎte ji směrem k jejím zájmům, které měla dříve mimo dům, nejlépe s ostatními lidmi..Vyjděte z toho, co umí, v čem je dobrá, co může nabídnout svteu... Asi tka nějak. JS“

Marie: „Dobrý den pane doktore, je možné objednat se k vám do ambulance s dcerou, je jí 12 let a dětská neuroložka požaduje vyšetření dětským klinickým psychologem. Moc děkuji za odpověď M. T. Jinak k dnešním tématu: dochovala jsem babičku, se kterou jsem neustále "bojovala" ....jak často si na ni vzpomenu a jak často mi chybí, prt. měla pokrokovější názory, než moje maminka...přeji krásný den“

PhDr. Jan Svoboda: „Dobrý den. Bohužel,já už praxi nedělám, jen učím na VŠ, dělám supervize atd, tedy - oslovte nejbližšího klinického psychologa. A mějte se co nejlépe. S úctou Jan Svoboda“

Petra: „Dobrý den, pane doktore, jste skvělý!!! Mám 2 syny, 10 a 12 let, a často (ne vždy) si vzájemně ošklivě nadávají a vzájemně se vyloženě nesnesou, což já těžce nesu. Můžete poradit, jak se k tomu správně postavit? Mám do jejich sporů vstupovat a pokud ano, jak? Moc děkuji.“

PhDr. Jan Svoboda: „Pche, skvělí kluci! Trénují pro budoucnost. Budou lépe snášet ponižování, budou umět ventilovat svůj názor i když krajně neobjektivní, umět se hádat...vše OK, žádné drama... Tak se mějte moc. Jan Svoboda“

Irena: „Dobré ráno, díky vám je dnešní ráno ještě lepší...moc ráda vás poslouchám, vždycky mám o čem přemýšlet. Jen by to chtělo delší čas. Přeji hezký nejen dnešní den. Irena“

PhDr. Jan Svoboda: „Děkuji, přeji hezký den i já Vám. S úctou Jan Svoboda“

Lenka K.: „Dobrý den, pane doktore. Mám ročního syna a moc ráda bych z něj vychovala zdravě sebevědomého člověka, který dokáže navazovat zdravé vztahy a dokáže sám sebe bránit, když bude třeba. Sama jsem byla vždy "ta hodná holka" a ono potřebné "zdravé sebevědomí" získala až v dospělosti, proto mi toto téma vrtá hlavou. :) Chtěla bych Vás poprosit, jestli byste mi mohl doporučit nějakou literaturu nebo zdroj. Mockrát děkuji!“

PhDr. Jan Svoboda: „Dobrý den. Pak s ním buďte doma nejméně do 2,5 let, pak si ověřte zda je vše jak má být a od třílet jej dejte do mateřské školy - běžné, ale dobré. A nezanedbávejte jeho kontakt s vrstevníky. to je celé. S úctou Jan Svoboda“