Dobré ráno

Záznam chatu z úterý 16. března 2021

AK: „Pomáháte často lidem, kteří jsou obětí jakéhokoliv ponižování?“

PhDr. Sylvie Navarová: „Dobrý den, doporučuji kontaktovat krizovou linku, linku bezpečí jako 1. pomoc. Následně se rozhodnete, zda chcete na sobě pracovat ve spolupráci s psychologem. PhDr. Sylvie Navarová“

ANTIMONY: „Pomáháte i obětem sexuálních zločinů?“

PhDr. Sylvie Navarová: „Dobrý den, doporučuji kontaktovat Probační a mediační službu, která se specializuje na pomoc obětem trestných činů. PhDr. Sylvie Navarová“

František: „Dobrý den, jaké vzdělání a jakou praxi musí mít člověk, který chce vykonávat činnost jako vy děkuji František“

PhDr. Sylvie Navarová: „Dobrý den, pokud se ptáte na psychoterapeuty mimo zdravotnictví, doporučuji podívat se na podmínky České asociace pro psychoterapii www.czap.cz (VŠ, pst výcvik, průběžné vzdělávání a supervize).“

Eva G: „Dobry den, poraďte mi prosím, možná je to otázka spíše na dětského psychologa,ale třeba i vy si stím víte rady. Náš skoro 4 lety syn odmítá svého tatínka, mého manžela. Ať se snaží sebe víc,tak syn od něj nic nechce,odmítá ho.. je na něj i agresivní bije manžela. Mnohokrát to manžel vzdává,je pak naštvaný, okřikne syna,to pak na sebe řvou oba dva..atmosféra u nás doma pak často hodně houstne a já si nevím rady. Synovi za zády manžela domlouvam ať je na tatínka hodný.. Víte co stím. Děkuji Eva“

PhDr. Sylvie Navarová: „Dobrý den, to by chtělo podrobně probrat, jak to u vás doma chodí a kde jsou možné malé změny. Než dětského psychologa bych doporučila vyhledat psychoterapeuta, který se zabývá partnerskou terapií či rodinnou terapií a bude fajn začít pracovat napřed rodiče na sobě. Držím palce! PhDr. Sylvie Navarová“

AK: „Radíte i psychiatricky nemocným?“

PhDr. Sylvie Navarová: „Dobrý den, ano, mám klienty s diagnózami. Práce psychoterapeuta není až tak o radách, ale spíše o povídání a hledání možností, co klient může udělat jinak, nově, aby se cítil lépe. PhDr. Sylvie Navarová“

Tomáš: „Dobré ráno,paní Navarová,jedině kvůli Vám obětuji ještě pár minut před spánkem po noční. Hezký den Tomáš“

PhDr. Sylvie Navarová: „Děkuji :) Nicméně dobrý spánek je prioritou :) Sylvie Navarová“

ANTI: „Co radíte ohledně covidové krize?“

PhDr. Sylvie Navarová: „:) neradím, povídám si s lidmi, kteří mají zájem na sobě pracovat, a hledáme společně možnosti, co mohou udělat jinak, nově, aby se cítili lépe. Sylvie Navarová“

Eliška Nová: „Dobrý den, paní doktorko, chci se zeptat a poprosit o radu. Mám osmiměsíční miminko, velice aktivní, šikovné. Problém je spánek. Přes den spí pouze v kočárku, nebo v posteli max třicet minut, odpočinout přes den je nemožné. Rodiče máme daleko, jsme s manželem ve městě sami. Večer se po 19.hodině budí prakticky po půlhodině, hodině. Mám ovšem problém, že o to o co víc se snažím rychle usnout, než se zase vzbudí, nejde mi to. Nespím už kolik týdnů déle než tři hodiny, ještě s přerušováním. Večer mám hrůzu z noci, nemůžu usnout, pořád poslouchám každý vzdech, jestli už je zase vzhůru, jsem vyčerpaná, ze všeho vystresovaná, reaguji podrážděně, nemám o nic zájem. Děkuji za radu.“

PhDr. Sylvie Navarová: „Dobrý den, kolem 8 měsíce vrcholí separační úzkost u dětí a potřebují být neustále blízko maminky. Často od tohoto období začíná éra spaní dětí v posteli u maminky, aby se úzkost u dítěte eliminovala. Asi by to chtělo probrat více, co ještě je ve hře, ale z toho, co jste napsala bych usuzovala, že jde o přirozený normální vývoj dítěte a toto období je pro maminku samozřejmě velmi náročné a nějak ho zvládne a zvládnete ho i vy. Obvykle toto řeším s klienty tak, že se domlouvají partneři, jak si mohou vzájemně pomoci (což je pozitivní pro rozvoj vztahu dítěte s tatínkem), či klientky volí cestu k babičce na 14 dní, kdy se odpočinou a babičky si užijí vnoučete, ale to je jednorázové řešení (nicméně babičky taky potřebují čas vztah s dítětem navázat, když ho dlouho neviděly). Dále je otázka, zda něco můžete udělat pro sebe (krátké relaxace, zazpívat si, zdravě jíst, udělat si radost). PhDr. Sylvie Navarová“

Zdenka: „Dobré ráno. Vím že dnes to je o tom jak být doma s dětmi. Ale jak být doma sám? Maminka se musela přestěhovat do menšího protože zůstala sama. A za ten rok Corony je úplně jiný člověk, z veselé, usměvavé, společenské dámy je hromádka neštěstí. V novém bytě si nemůže zvyknout, teskní po svém bytě, po sousedech. Nelíbí se jí tam a navíc ji corona uzavřela doma v cizím prostředí. Staré kamarádky se ozývají čím dál míň, částečně tím že už bydlí dál a nevídají se tak často a částečně tím že ji samota změnila a ona zatrpkla. Nevím jak jí pomoct, s bratrem bydlíme daleko, takže se vidíme málo . Přestaly ji zajímat zájmy a koníčky a jen kouká na televizi a je ji jedno co tam je, ale nejhorší je, že čím dál častěji mluví o smrti, že už nechce žít. Bojím se o ni.“

PhDr. Sylvie Navarová: „Dobrý den, obavy jsou na místě, sociální izolace je devastující pro psychiku. Zvažte s bratrem, jak k tomu přistoupíte. Přestěhujete si maminku některé dítě k sobě? Zapojíte sociální služby do péče o maminku? Hledejte možnosti, jak umožnit sociální kontakt. PhDr. Sylvie Navarová“

Eva: „Dobrý den paní Navarová , zeptám se co mám dělat v této koronavirové době? vím že tato koronavirová doba trvá dlouho ☹️☹️☹️ ale co mohu udělat v této koronavirové době? Děkuji moc za odpověď Eva“

PhDr. Sylvie Navarová: „Dobrý den, asi bych se Vás na konzultaci ptala, co děláte obvykle, co z toho vás baví, co jste za poslední dobu udělala pro sebe, pro druhé, jak o sebe pečujete, jak pečujete o vztahy? Věřím, že odpovědět si můžete sama a důležité je si stanovit 1 povinnost vůči sobě, kterou pro sebe budete následujících 14 dnů dělat. Přeji, ať najdete to, co hledáte! PhDr. Sylvie Navarová“

Leny: „Dobré ráno, nevím jak ve stručnosti popsat problém. Dodržuji všechna pravidla, která jsou dána, ovšem jak slyšíme a vidíme, ne všichni je dodržují. Když bydlíte v domě, kde bydlí několik rodin, které nedodržují nic, tak potom je těžké být v klidu. Stále hledám chybu u sebe, ale.... např. na patře žijí tací, kteří během dne několikrát (jelikož nepracují) navštěvují své příbuzné v domě,denně opouští byt po 21.00 a vrací se mnohdy k ránu. Samozřejmě nepoužívají roušky, respirátory a tak vstupují do výtahu (8.patro), kde visí cedule o nasazení respirátoru. Jsem zvyklá chodit na procházky, ale jak si mám zachovat psychickou pohodu v této situaci? Mám neustále obavy, neboť tito nájemníci mohou nákazu šířit. Jak vyřešit tento problém. Na nákup se také musí. Poradíte mi?“

PhDr. Sylvie Navarová: „Dobrý den, rozumím, že je to nepříjemné, když druzí pravidla porušují. Co se týká vlastní ochrany, používejte respirátor, desinfenci po průchodu domem (či na cestu domem rukavice). Můžete se také zeptat na místní hygieně, jak se chránit, když je situace taková (tam jsou na toto téma odborníci). V každém případě Vy můžete udělat maximum v rámci svého vlivu (viz.ochranné pomůcky) a do Vašeho vlivu patří i se nerozrušovat nad tím, nač vliv nemáte (druzí lidé) a psychická pohoda ovlivňuje imunitu. Budete-li se rozrušovat tím, nač vliv nemáte, snižujete si imunitu a tak sama sebe ohrožujete. Zaměřte se na sebe, péči o sebe, pochvalte se, co se vám ve dni podařilo. Kontaktujte své známé, příbuzné, povídejte si s nimi. PhDr. Sylvie Navarová“

Božena KREJZOVÁ: „Dobré ráno. Mluvili jste o rodině, kde jsou oba rodiče. Ale když je maminka sama s dětmi - jedno první třída, druhé školkové? Je to neuvěřitelný nápor na psychiku. Děkuji, Krejzová“

PhDr. Sylvie Navarová: „Dobrý den, ano, to je jasné, to je velmi velmi náročné a to o více to je nápor na organizaci chodu domácnosti, zapojení dětí do domácích prací, najít si chvíli i na sebe a relaxaci. Fungují rodinné poradny jako sociální služba (měly by fungovat i osobně), tak pokud by bylo potřeba, tak vyhledejte a zkuste hledat možnosti ve spolupráci s psychologem. PhDr. Sylvie Navarová“

Vlasta: „Dobré ráno paní doktorko, ráda bych se zeptala, jak řešit situaci, kdy máme doma puberťáka (15let,9 tř.) a oba s manželem chodíme do práce na směny. Syn už je z distanční výuky celkem znechucený, jako většina dětí a rodičů, nebaví ho to, bojkotuje hodiny i písemné práce a odráží se to samozřejmě nejen na známkách, ale i na psychice nás všech. Každý den neustále řešíme jen práci, obědy, školu, stížnosti. Většina rodičů je navíc že školy dost dlouho na to, aby s dětmi počítala soustavy rovnic, celá rodina je z toho ve finále jen rozladěná, bez nálady, rozhadana. Jak se dají tyto situace řešit, když škola je důležitá, ale rodiče nemají možnost na to dohlédnout každý den? Jak mohou rodiče v této situaci pomoci dítěti, aby se z toho nezblaznili všichni? Děkuji za odpověď a přeji krásný den, Vlasta“

PhDr. Sylvie Navarová: „Dobrý den, ano, demotivace dětí u on-line výuky a zejména, když koukají do černé obrazovky (obvykle od 2. skupině výš si kamery nezapínají) je obrovská a zcela pochopitelná. Zkuste se na toto téma pobavit s třídním učitelem (pokud je rozumný, tak určitě najdete nějaké řešení, ideálně udělat výuku zábavnější či individuálnější). Na školách jsou i obvykle školní psychologové - i toho můžete kontaktovat a probrat, co se děje. Kolegové školní psychologové stálení sdílí materiály, co všechno pro aktivizaci dětí dělají. Syn si může domluvit i konzultace se školním psychologem pro sebe. Je dobře, že chcete situaci řešit, protože na děti má obrovský dopad a zdá se, že na ně Vláda zapomněla (ani zmiňované pojišťovny jim na psychoterapii nepřispívají) a přitom podporu potřebují. Doporučuji pozměnit téma konverzace v rodině a dát si třeba podovečerní rituál, kdy se všichni budete bavit o tom, co vás potěšilo, čím jste si dnes udělali radost apod. Hádkami se nic nevyřeší a ani ničemu nepomůžou (pokud tedy nemáte jinou zkušenost), spíše situaci zhoršují. Přeji, ať jako rodina či ve spolupráci s odborníky, najdete postupné kroky ke zlepšení. PhDr. Sylvie Navarová“

Dagmar: „Zvládat domácnost , učení, vaření s dětmi do 10 let, kdy je nárok na hlídání je snadné. Co, ale po 10. roku. Rodiče pracují doma a k tomu ještě musí zvládnout profesi učitele a kuchařů. Tady už to není tak jednoduché. A když jsou děti 2 a případně 3. Teoreticky by neměli pomáhat prarodiče z důvodu nákazy. Zmiňte tuto alternativu. Děkuji“

PhDr. Sylvie Navarová: „Dobrý den, předpokládám, že starší děti jsou již schopné zapojit se do péče o domácnost a současně se již předpokládá, že jsou schopné se i samostatně učit. V praxi to ale často vypadá tak, že děti nejsou schopné si zorganizovat svůj čas a neumí se učit. Pak je to na diskusi s třídním učitelem - jak může pomoci s organizací on-line výuky tak, aby to děti zvládly, a úkol pro rodiče děti naučit organizaci učiva. Současná situace nás rodiče podněcuje k vedení dětí k samostatnosti a zodpovědnosti za svou práci (učení) a chod domácnosti (plnění povinností v rámci rodinné spolupráce). Přeji, ať se Vám podaří nastavit rodinnou spolupráci ku prospěchu všech členů. PhDr. Sylvie Navarová“

Eva: „Paní Sylvie Navarová , přeji vám hlavně hodně zdraví a zdravím vás do dnešního Dobrého rána,pozdravuji i všechny ostatní moderátori v dobrém ránu“

PhDr. Sylvie Navarová: „Děkujeme!“

Iva: „Dobré ráno paní psycholožko, Jak pracovat s dcerou ( 5. třída) nebo "znovu ji motivovat", na které již pozoruji, že online výuka ji unavuje, již nemá takové soustředění na výuku, ale hlavně u ní pozoruji, že zadané úkoly začíná odkládat a nechce se jí je vypracovat včas. Nakonec to vždy vypracuje, ale je to se spoustou komentářů. Když online výuka začala, pracovala v pohodě a vše si hned splnila a odevzdala. Děkuji za radu, krásný den, I.“

PhDr. Sylvie Navarová: „Dobrý den, to je časté téma rodičů v poslední době. Je potřeba si říci, že je to úplně normální, protože není normální být bez sociálního kontaktu. Spíš bych se na den koukla z pohledu ve vysílání zmiňovaného režimu - vstávání, snídaně, protažení, obléknutí na výuku, po výuce volno nebo hned úkoly?, ven s kamarády, večer příp. neudělané úkoly (je potřeba kontrolovat a asi bude i potřeba u vypracování úkolů být), oceňovat dítě, rituál večerního povídání si o pozitivních věcech. Můžete i své pozorování probrat s třídním učitelem a pobavit se o tom, jak motivaci dětí může podpořit on. PhDr. Sylvie Navarová“

Eva: „Poslední dobou hlídám svého synovce Michálka a neteř Aničku, ráda si s nimi hraju“

PhDr. Sylvie Navarová: „Skvělé!“