Dobré ráno

Záznam chatu ze středy 7. října 2020

Olina z Dobrušky: „Vztah 35 letá a 58 letý ? Má smysl? myslím milenecký. Děkuji za názor.“

PhDr. Jan Svoboda: „Dobrý den. Máme několik "věků". Ten nejvýznamnější, je ten, jak rozumíme svým emocím. Na úrovni jakého věku. Věk fyzický vůbec nerozhoduje. Tedy - Váš vztah může fungovat. Jen budou oblasti, kde si budete muset přivyknout na stereotypy a rituály druhého - a zároveń si vytvořit své..Ale to už je jiná kapitola. Tak pěkný den. Jan Svoboda“

ANTI: „V čem vidíte výhodu, když je někdo psycholog a zároveň i lékař?“

PhDr. Jan Svoboda: „V širším záběru.¨ Ale také vidím velkou nevýhodu : protože psychologie, opravdová, není odnož neurologie, biologie ani anatomie i když se mnohý zamindrákovaný sněr snaží do těchto oborů vtěsnat. Psychologie má základ v oněch vědách co jsem popsal, ale nesmí chybět filosofický záběr, jinak je to málo. No a lékař - psycholog to má díky této vazbě těžší. Jan Svoboda“

SK: „Neměl by psycholog být automaticky i lékařem, tj. že by musel vystudovat medicínu?“

PhDr. Jan Svoboda: „Ne ne, nemyslím si. Ale pokud by měl ideální možnost, pak by měl velmi úzce spolupracovat se všeobecným lékařem, případně dětským atd, podle specializace. Jan Svoboda“

SK: „Jaká by měla být podle Vás etika a morálka psychologa?“

PhDr. Jan Svoboda: „Dobrý den. Velmi, velmi dobrá otázka. Těžce bych yvselektoval ty, kteří se hlásí na daný obor. Pokusil bych se minout jakési pseudonormy z Evrop a jiných krajin, kterým se přizpůsobujeme a na psychologii byl udělal zkoušky hlavně z osobnostních testů. Cílem je eliminovat nejrůznější inteligentní sociopaty a další, kteří se na daný obor také hlásí. A pak dávají podklad svým chováním pro takové otázky, jakou uvádíte.Takže jaká by měla být? Měl by to být talent pro obor, který se nemusí učit ani přemlouvat k lidství. S úctou Jan Svoboda“

František: „Zažil jsem, každá buňka v mém tělě křičela - to je ona. Křičely tak čtyři roky. Bohužel, ani jedné její buňce jsem nestál za to, aby mi bezhlavou vášeň opětovala. Všechny své buňky jsem odstěhoval z Opavy pryč, abych její buňky už nemusel potkávat.“

PhDr. Jan Svoboda: „Pozor, dobrý den, abyste neukřivdil! Jste, zdá se, vyzrálý muž. Tedy už víte, že není nejvýznamnější, zda Váš vztah druhý opětuje. Protože už to, že vy jste v tom naplno, Vás mění, kultivuje. Buďte (a já si myslím, že jste) oné dříve slečně hodně, hodně vděčný, díky ní jste se naučil o sobě i jiných mnohé. Tedy - horší by bylo, pokud by jste šel do vztahu naplno bez onoho vibrování všech buněk těla... Přeji hezký den Jan Svoboda“

Magda: „Dobré ráno, pane doktore, chci se zeptat, co dělat když vím, že jsem volila partnera, protože jsem nechtěla být sama a po x letech manželství potkám někoho s kým to “zafunguje” právě tak jak jste říkal “na první pohled” ...? Jak to vyřešit, když nechcete nikomu ublížit ...?“

PhDr. Jan Svoboda: „Dobrý den. Obávám se, že je to mnohem složitější. Nevím, kolik je Vám let ani okolnosti..Takže Vám jen doporučím navštívit poradnu. Jde o to rozlišit, zda se Váš organismus jen biologicky "vrhnul na šanci", anebo jde o něco jiné, anebo něco ještě hlbušího. Tedy - bez odborné konzultace bych nic současného neměnil. Jan Svoboda“

Klara: „Dobrý den,pane doktore jak poznám ,že se po 19 letech vztahu pořád oba vyvíjíme? Kultivujeme se tim ,že jsme měli a již překonali různé krize a jdeme dal? Děkuji krásný den.“

PhDr. Jan Svoboda: „Dobrý den. To poznáte podle toho, že to nepoznáte. Takže "rada": když už budete těsně před usnutím, zavřete oči a udělejete si inventuru dne. Vnitřní řečí si zopakujte vše, co si vybavíte, že jste dělalaod chvíle, kdy jste otevřela oči. Nic nehodnoťte, nekomentujte. Jen si zopakujte. A co to s Vámi udělá? Ze začátku nic,ale časem začnete vidět nit, linku "co bylo před čím a co zákonitě bylo po tom", tedy uvidíte linku svého poznávání během dne a uchopíte význam svého partnera, co jste se zrovna dnes díky němu naučila, ověřila si. Technika se jmenuje "Reflexe a komentování".“

Eva: „Manželství 33 let, 12 let manžel galantní, náruživý, milující otec. Pak nezvládl podnikání, 3 syny vedl,, jako na vojně", levná pracovní síla, financování na mě. Posledních 10 let se straní známých, vyhledává na internet nové, pány za účelem sexu. Samé gay porno, ale i skutečné, i několikrát týdně. Mně říká, že už jsme staří a máme odbyto. Mám ho ráda, přitom bych ho chvílemi zabila. Děti skvělé, dělají mi radost. Vyhodit ho nelze, odejít také ne, nechala bych ho na krku spolubydlícím mladým. Co mám dělat?“

PhDr. Jan Svoboda: „Hm, nevím podrobnosti..Dobrý den. Takže rada jediná : on má rád normy. Tak domluvte pravidla. Tak, že je sepíšete Vy a požádáte, aby sepsal také on. Pak si papíry vyměníte a nejdříve za 3 dny si o tom popovídáte. s tím, že proškrtáte "co tedy ne" a on udělá totéž". A pak máte základ pro možnou dohodu. Anebo si zajděte do poradny (ne jakéhosi "vztahového kouče", který není vyškolený v posttraumatickém reagování atd, protože to vše ve vašem případu bude hrát roli) a tam se nechejte vést. Klidně sama, partnera, pokud odmítne, nepřemlouvejte k návštěvě. Tolik jen krátce. Jan Svoboda“

Dagmar Dančevská: „Dobré ráno, pane doktore, moc ráda Vás vidím a zdravím. Snad se potkáme na supervizi ... přeji vše dobré“

PhDr. Jan Svoboda: „Zdravím Azylový dům z dřívějších časů - i současnosti, ano, čas najdu (odvolávají se konference a větší akce) Držte se, děláte velmi důležitou práci. S úctou k Vám Jan Svoboda“

Anežka: „Dobrý den, měla jsem pocit, že nemohu napsat žádné neshody s manželem, protože on se nehádá. Ale jedna zásadní se stala - neshodli jsme se na počtu dětí. Já chtěla víc než dvě, on ne. A tak to zůstalo. Myslím, že tím budu trpět do konce života (jsem dávno za jeho polovinou) a rozhodně nemám pocit, že by mě to nějak posunovalo, kultivovalo. Snad jen že nebrečím nahlas?“

PhDr. Jan Svoboda: „Ne ne, dobrý den, velmi pravděpodobně vůbec nejde o to, že máte "jen" dvě děti, nemáte tři...Pojďte do hloubky - kdy Vás napadlo, že chcete tři děti? co to bylo za dobu? Na co se to navazuje z minulosti? Co jste z té doby nedosáhla, nezískala? PRavděpodobně nejde o to, že máte "jen" dvě děti...Přemýšlejte.“

Magda: „Je mi 46 let, manželství trvá 21 let ... Dekuji moc za nasměrování ... přeji hezký den“

PhDr. Jan Svoboda: „Jo! Skvělé. Napište ostatním, co vše jste se naučil díky své partnerce. Alespoň pár bodů, do dvaceti. Pište. Jan Svoboda“

Zdena: „Dobrý den,pane doktore. Nezachytila jsem přesně dnešní téma...Mám doma 30 letého syna. Žije s námi ve společné domácnosti. Je dost silný a hodně kouří. Má cenu mu v tomto věku nějak domlouvat ohledně sladkostí a kouření? Když mu něco řeknem, odpoví jen: no a co, je to můj život a kouření mu prý pomáhá na psychiku. Trápí mě to, ale nevím, jak mu pomoct.“

PhDr. Jan Svoboda: „Dobrý den. Ano,on má svůj životní rytmus, své rituály a je mu v nich dobře. Nelže. A možná (já to nevím) se obává změny a tak sám sebe přemlouvá, že ji nepotřebuje. Samozřejmě je ve věku,kdy by měl opustit Váš dům i za cenu toho, že by šel na podnájem. (Dnešním mužům velmi, velmi chybí základní vojenská služba). Pokuste se v tomto smyslu posunout život svůj i jeho na jiný "level". Pokud nevíte jak, pak to chce konzultaci s odborníkem. Držím palce, nebude to jednoduché. Jan Svoboda“

Katerina: „Dobrý den, existuje způsob, jak si vybrat dobrého psychologa? Už to, že se člověk odhodlá psychologickou pomoc vyhledat je náročné rozhodnutí a v momentě, kdy v poradně sedí někdo, kdo se na tuto profesi absolutně nehodí, vás může úplně srazit na kolena.“

PhDr. Jan Svoboda: „Ano, může, dobrý den. Nevím. Dejte spíše na něco "ze sebe zevnitř". Prostě první dvě, tři konzultace prožijte. A jakmile si "nesednete", běžte jinak. Protože jakási doporučení - "ten je dobrý tam, běž" fungují jen tehdy, pokud si uvědomujete kdo,jaký je, ten, kdo doporučuje. Protože Vám to "sedět" nemusí. Jan Svoboda“

Hana: „Dobrý den, co když si partner uplne nerozumí s mými rodiči? Neví, o čem by si s nimi měl povídat. Vztah je na začátku, takže si myslím; že se taky seznamuje a rozkoukává“

PhDr. Jan Svoboda: „Může být co píšete, ale také nemusí. Buďte pomocníkem tím, že volíte témata, která jsou kolem Vás (ne politika, coronavir!) a pak by to chtělo nějakou společnou činnost neříkám, že přímo návštěvu ZOO anebo městský bazén, ale něco , kde budete mít společný zážitek. Dumejte, tudy může vést cesta. Jan Svoboda“

Ivka: „Pane doktore, krásný den, ☀️“

PhDr. Jan Svoboda: „Ano, pokud se k tomu není třeba racionálně přemlouvat,,,A pokud ano, tak je jisté, že to přejde, vše je to o náladě..atd. Tak ano, krásný den. Krásný den! Jan Svoboda“

Pavel Šreibr: „Dobré ráno, Honzo, rád Tě zase vidím, aspoň v televizi. Přeji fajn den a těším se opět někdy na viděnou. Pavel :)“

PhDr. Jan Svoboda: „Ahoj PAvle! Já Te nevidím, al eměj pekný de, JS“

Sýkorka: „Dobrý den, chci se zeptat, jak si posílit ženské vědomí/sebevědomí. když mi bylo 1,5 roků, zemřel mi tatínek a já nemám nasyceny city. Líbí se mi starší muži, probouzejí ve mě nepoznané krásné věci a já přirozeně toužím, aby pokračovaly. Zároveň jsem žena ve zralém věku, mám rodinu a nemohu tudíž obrážet kavárničky :-) Jak si pomocí? Děkuji předem za odpověď a přeji pěkný den.“

PhDr. Jan Svoboda: „Dobrý den. Nevím, zda dobře chápu dotaz : otec Vám zemřel,když Vám bylo 1,5 let? Anebo před rokem a půl? Pokud by to bylo tak, že Vám bylo 1,5 let, určitě Vám pomůže poradna. A stojí za to tam jít. Pokud druhá varianta, pak si vzpomeňte, co Vás bavilo jako holku do dvanácti, třinácti let a dělala jste déle než tři měsíce. A k této činnosti je vraťte - buď přímo, anebo v obměně. Nežertuji, myslím to vážně Tam potřebujete navázat. Dále - máte určitý věk a já nevím jaký. Každý věk je podmíněn stupněm zralosti a on má také nepříjemnější stránku. A tak by jste potřebovala vědět co je ve Vašem věku "normální" a co je jinak. Prostě - chce to odborníka a volte takového, kde nebudete zbytečně platiti - státní poradnu. S úctou Jan Svoboda“

Alča: „Dobré ráno pane doktore nemám dotaz, jenom vám chci říct že vás moc ráda poslouchám vy umíte všechno tak krásně polopatě vysvětlit. Přeji krásný den...“

PhDr. Jan Svoboda: „Děkuji,,, Víte, já mám v sobě díl hysterické povahy -. a hysterky se rády předvádějí. No a to je celé. mějte co nejhezčí dny. Jan Svboboda“

Marie: „Dobrý den pane doktore, Váš názor společný život v manželství 46 let, máme tři dospělé samostatné děti, bydlíme v domě. Manžel si našel podnájem a odešel, důvod je že si chci já žít po svém tj. chodím cvičit, jezdím na turistiku, dvakrát za rok jedu s kamarádkami na turistiku na týden. Pokud přijedou děti tak se účastní rodinného života. Děkuji za odpověď. Marie“

PhDr. Jan Svoboda: „Dobrý den. Nic zvláštního to není, co popisujete. Stojí za tím strach, pocit ztráty, snaha "cosi dohnat". Funguje to na dohodách, domluvách a je otázkou času, kdy se vše partnersky zase ustálí. A pokud chcete větší hloubku - podívejte se na specifiku věku, je prostě určitá zralost, kdy nechceme hodně hovořit, přestáváme potřebovat kolem sebe mít více lidí...a další. No a tam může být rozdíl, který se nazývá "v povaze" , ale nejde vůbec o povahu... Jan Svoboda“

Tereza: „Dobrý den pane doktore, jsem 26 let vdaná,44 let,21 letá dcera.S manželem se známe od mých 15 let...náš vztah je na bodu mrazu,řekla bych čistě provozní vztah.Jak to tak bývá potkala jsem muže s kterým si rozumíme...Co dál?Zůstat v manželství protože to tak má být a co by tomu řekli lidi?S manželem jsem se několikrát snažila náš vztah řešit,vidí chybu jen ve mně,on má vztah na celý život a nechce se o tom bavit.Děkuji za Váš názor“

PhDr. Jan Svoboda: „Dobrý den. Jsou tři manželské krize a Vy statisticky prožíváte onu třetí. Co s tím? Pokud je motivace, chuť z obou stran, pak to chce nový společný zážitek. Prstě jít do něčeho, na co nemáte ani jeden zkušenost a respektuje to specifiku Vašich osobností. Tedy určitě ne pokračování v tanečních, pokud partner není společenský a bojí se, že se "historicky znemožní". Hledejte, opravdu je o zákonitou krizi /lidově "syndrom prázdného hnízda"/ s velkou pravděpodobností. A tedy jde o oblast zmapovanou, jsou schémata vedoucí k řešení.. Držím palce. Jan Svoboda“

Eva: „Dobrý den, pane doktore. Jak komumikovat s o 14 let starším partnerem? Je pro mě velmi těžké s ním jít do konfrontace a uhájit si své. Vždy má mnoho svých argumentů a mě pak už dochází i chuť řešit danou věc. Většinou se pak naštvu a dále nekomunikuji. Máme spolu 2 děti, ale manželé nejsme. Někdy mám dojem, že mě nebere jako rovnocennou partnerku, ale jako nezkušenou školačku. Děkuji a přeji hezký den. Eva“

PhDr. Jan Svoboda: „Hm, ví on, že Vás tak bere, jako školačku? Dobrý den. A jakou práci vykonává? Není to jeho profesionální deformace? Jak vidíte, bez doplňujících otázek nejsem schopen více prospět. Tak vyzkoušejte alespoň to, že když bude "poučovat", zopakujte po něm klíčová slov az toho, co říká. Nic nekomentujte, nehodnoťte, nevyčítejte. To je marné a zbytečné. Ale možná (pozor, možná) když uslyší svá slova, něco mu dojde...A rozhodně to nebude první den, co tuto techniku vyzkoušíte. Jan Svoboda“

jiřinaVítová: „Pane doktore, u dospělého syna psycholožka diagnostikovala poruchu povahy. Nejlepším řešením, jak sebou nenechat manipulovat s psychopatem, prý je - utéct co nejdál. Tomu rozumím, ale jak s tím mám naložit já, jako matka. Svého syna mám stejně ráda, jak oba mladší, ale musím si jej "držet od těla", aby mi neubližoval svými bezohlednými slovními/písemnými výpady i sobeckým jednáním, a tento obranný postoj mi také nedělá dobře. Děkuji moc. S úctou JV“

PhDr. Jan Svoboda: „No, držím palce. Pokud si přeložím onen výraz "povaha" jako osobnost, pak asi víte - je třeba dát pravidla, dodržovat je i když druhá strana nebude, uvědomovat si, že to není od něj schválnost..atd, ale to vše Vám jistě sdělili. Tedy - nevím, zda s Vámi bydlí anebo ne, pokud ne, určitě by neměl mít klíče atd atd. Jak vidíte, tápu i když bych chtěl být platný. Jan Svoboda“

Ivan: „Dobrý den, jaký máte názor na střidavou péči po týdnu? Děkuji“

PhDr. Jan Svoboda: „Dobrý den. Načtěte si téma "Základní sociální potřeby" podle Pesso - Boyden systému. Potřeba místa je nejvýznamnější ze všech pěti. Dítě ve střídavé péči ztrácí dojem domova. Ten často má v sedačce v autě. A pak bydlí na dvou hotelích, skvěle zařízených. Důsledek : hledání domova, tedy časté stěhování..a další. Prostě je to špatně, minimálně do jedenácti let dítěte, Jan Svoboda“

Marcela Smetáčka: „Dobré ráno pane doktore, chtěla bych vás moc jenom moc pozdravit, dotaz nemám, protože jsem byla Vaši výbornou žackou a můj vztah(15 let) stále trvá, sem tam mráček, ale jinak dost dobrý. Mějte se moc fajn a musím Vám polichotit(chlapi se přece musí chválit“

PhDr. Jan Svoboda: „Děkuji, dobrý den, že jste napsala, když jste byla žačkou, to je pro mě důležitá zpětná vazba.. Ano, chlapi potřebují chválit tak jako ženy, jen tématicky chlapi za něco jiného. Tak jo, děkuji jsme ještě chlap - protože mě to těší. S úctou Jan Svoboda“

Šárka: „Dobrý den, ráda bych se zeptala na Váš názor. Jsem 2 roky rozvedená, odešla jsem já. Mám děti ve střídavé péči a nemůžu se s tím smířit. Je mi líto dětí, že nemají jeden pokojíček jednu výchovu. Když je mám u sebe tak mi nic nechybí a jsem spokojená. Když tu nejsou tak se snažím žít ale stále bojuju s úskostmi. Děti se s tím vyrovnali a jsou veselí, naštěstí nemáme problémy ani ve škole. Je pro mě těžké žít jeden týden hekticky vše zařizovat a druhý týden je prázdno, nemám energii, připadá mi vše zbytečné... jakoby čekám až zas přijedou. Mám partnera, je mou velkou podporou a děti ho mají rádi ale pohled do prázdného pokojíčku mi nedělá dobře. Děkuji.“

PhDr. Jan Svoboda: „Dobrý den. Vážím si toho, že jste napsala...A má odpověď bude z mé praxe a bolestivá. Nezažil jsem jediný případ za své praxe, kdy matka (ne sociopatická) odešla od dětí a zvládla to. Prosím diváky, nepodléhejte hloupostem blahobytu - "muž dokáže nahradit ženu, otec matku" a podobně. To je rovnostářství, něco velmi škodlivého genderu a také něco jiného, než chce feminismus. Ale rádo by kvalitní tiskoviny (raději nejmenuji) vše smíchají a výsledky mohou být pro lidi až tragické. A teď k dotazu : promiňte - bez odborného vedení to zvládnete jen s velkými ztrátami. Běžte za dobrým psychologem, vím, jak jej poznat...Prostě vedení musí být jemné a postupné..a další. Běžte prosím za odborníkem. Moc držím palce. S úctou Jan Svoboda“

p. Chmelíčková: „Jak žít s partnerem. který má nízkou nebo nulovou emoční inteligenci?“

PhDr. Jan Svoboda: „Ne ne, dobrý den. Žádná emoční inteligence neexistuje. Tato teorie (Coleman atd) je vyvrácena.Jde o stupeň emoční zralosti. Co to je : zhruba v patnácti letech už umíme prožívat všechny zásadní emoce (načtete si, co je to emoce opravdu, ne lidově) a jde o to na jaké úrovni věku ono prožívání máme. Strop je tedy 15 let. Drtivá většina lidí, ale nedosáhne zralosti patnácti let v emoční zralosti. Například já mám necelých šest let...Čili není to intelektu (IQ) není to o sociální vyspělosti. Závěr : podstatné je, na jaké úrovni váš partner v této úrovni. A na jaké úrovni jste Vy. Pokud je rozpor velký, je hodně oblastí, ve kterých si nerozumíte. Pokud adekvátní (žena potřebuje být oproti muži o něco "starší) pak si rozumí. Takže první co potřebujete, je "přeznačkovat svůj postoj", abyste se na ten svůj neupínala,protože pak Váš organismus bude fixován na tuto část a přestane vidět ostatní. Snad jsem srozumitelný, jde o těžkou látku k uchopení. S úctou Jan Svoboda“

Iveta: „Dobré ráno, ráda Vás opět vidím a slyším a těším se na Vaši novou knížku! Odpoledne si Vás v klidu poslechnu, protože už pádím učit! Zdraví ZŠ Ratíškovice“

PhDr. Jan Svoboda: „Dobrý den! Včera jsem projížděl kolem cestou do Hodonína..Ruší se různé akce a tak mám operativně volné termíny..Pozdravte u Vás dobré lidi a nezapomeňte ani na starostu a pekařství. S úctou Jan Svoboda“

Lenka: „Dobrý den, moc ráda Vás poslouchám. Vše jednoduše a konkrétně vysvětlujete. Můj problém je,že žiju s manželem, který pije. Žijeme v domě /hypotéka/ s dcerou a její rodinou. Manžel neprojevje lásku nikomu jen našemu psovi. Je neustále pesimistický,smích,sranda,nic. Je mi 60 let. Jsem nyní bez práce. Nemúžu odejít. A už jsem unavená z tohoto života, můžete mi poradit“

PhDr. Jan Svoboda: „Dobrý den. Nevím, kolik let má manžel a další okolnosti..Neporadím. Bylo by to na mnoho slov a vše by byly méně pravděpodobné hypotézy, Běžte prosím za odborníkem. Určitě jde vše posunout. Posunout tím, že se pomění Vaše rodinné stereotypy v chování, přístupech. Co je systém? Systém je na sobě závislá sada něčeho. a když v systému narušíte jednu věc, narušíte celý systém. Příklad? když Vám na automobilu vypustím přední kolo, naruším celý systém - auto je nefunkční. A stejně tak když za spolupráce s odborníkem narušíte "domácí systém", posunete vše někam jinam. Udělejte to. S úctou Jan Svoboda“

Irena Kocmanová: „S přítelem jsme spolu už 20 let. Zdá se mi postavené na hlavu, že přestože se máme stále rádi a potřebujeme se, nedokážeme žít ve společné domácnosti. Za dobu trvání vztahu jsme společně bydleli celkem dvakrát - prvně cca 6 let, pak po třech letech další tři roky a zjistili jsme, že opravdu společné bydlení nám nefunguje. Pokud bydlíme každý ve svém bytě a často se navštěvujeme - většinu týdne, vztah je hezký, máme si stále co říci. Pokud jsme spolu bydleli, docházelo k častým neshodám, partner často nemluvil, když ano, tak to většinou byly výčitky, osočování a já jsem brečela, trápila se, až jsem "vybuchovala". Pokud se pouze navštěvujeme, můžu říct, že vztah je nádherný i v našem už pokročilém věku. Známí nás považují za nenormální, když takhle žijeme v našich šedesáti letech. Také se mi to nezdá "normální", ale v časech společného bydlení bychom se vzájemně utrápili, odděleně fungujeme v rámci častých návštěv jako normální pár i s vařením, praním, úklidem, společnými koníčky. Jsme normální? Naši známí a příbuzní si to nemyslí.“

PhDr. Jan Svoboda: „Hm, vypadá to, že dílem je to věc už navyklého schématu a pozor: už jsem tady v chatu zmiňoval základní sociální potřeby - konkrétně potřebu místa. Člověk je teritoriální bytost. Promítněte si vzpomínky, jak to měl manžel když byl dítě do 15 let - jak to měli doma, zda měl, neměl svá místa (fyzicky, psychicky, metapsychicky). No a jak jste to měla Vy...Třeba tam je "zakopaný pes: nejde tedy o jakési "hledání volnosti, svobody", ale sycení potřeby místa. Podumejte, Jan Svoboda“

Jarka: „Dobrý den... Chtěla jsemvse zeptat,zda je možné se k vám objednat do ordinace.Dějuji....“

PhDr. Jan Svoboda: „Dobrý den. Děkuji za projev důvěry - já už praxi nevykonávám, nestíhal jsem dát dohromady výuku na VŠ, přednášky a praxi. Tedy - já v tomto smyslu nejsem pro Vás prospěšný. S úctou Jan Svoboda“

Jana: „Dobré ráno, velmi ráda Vás poslouchám a prosím Vás o malou radu. Jsme s manželem 33 let (pro mne je to již 2.manž.) a bohužel pozoruji vyhoření v našem vztahu. Děti jsou již pryč, manžel ještě pracuje a já jsem již několik let v důchodu. Z našeho vztahu zmizela téměř komunikace, připadám si, že jen sloužím a ustupuji. Od května do října jezdíme pracovat na chalupu (40 ovocných stromů. Manžel se této "zábavy" nechce zbavit. Je mu zatěžko jet na dovolenou, když už jedeme "z mého donucení", tak je nadšený, Začínám být zoufalá. Už jsem to řešila i s dcerou a ta mi poradila psychologa, protože manžel nikam nepůjde, dle jeho slov, "on to nepotřebuje". Je na to nějaký lék??? Děkuji za odpověď“

PhDr. Jan Svoboda: „Zdravím dceru, dobrý den, to je řešitelná situace, protože je docela běžná. A nepotřebujete u psychologa partnera. A pokud Vám to sdělí onen "psycholog", pak hledejte někoho, kdo tuhle práci umí. S úctou Jan Svoboda“

Verča: „Vždycky mě potěší vaše návštěva v dobrėm ránu. A možná i díky vám jsem se odhodlala jít k psychologovi, protože je můj život v troskách. Neočekávala jsem návod na to co mám dělat a jak žít, ale přece jen jsem si myslela že mi to pomůže. Skutečnost byla taková, že jsem se "vykecala" a šla domů. Ze začátku jsem si říkala, potřebuje mě poznat, ale i dál se nic nezměnilo, dokonce se i moje návštěvy krátily na úkor jiných, proto jsem to asi po roce ukončila, nic mi to nedalo. Možná že kdybych chodila jako samoplátce, tak by to bylo jiné, ale na to bohužel nemám.Mám skoro 60 a můj život se dál hroutí a já to vzdala. Už musím jen nějak dožít. Ani nemám dotaz, jen jsem vám chtěla říct, že i když se člověk odhodlá požádat o pomoc, tak to nemusí být nic platné. Ale vás si i tak vždycky ráda poslechnu.“

PhDr. Jan Svoboda: „Ano, rozumím.. Ale - proč se vzdávat? Chcete se vzdávat? Hm,pak ano. Ale já bych to nedělal. Držte se- a začněte tím, co Vás bavilo do 12 let.. Jan Svoboda“

Iva: „Které manželství dle vás je životaschopnější - z lásky nebo z rozumu?“

PhDr. Jan Svoboda: „Déle vydrží to z rozumu..bohužrl. Js“