Dobré ráno

Záznam chatu ze čtvrtka 13. února 2020

Jana Svobodová: „Hezké ráno, obě moje děti hrají fotbal, mnohokrát jsem viděla, jak jim psychické naladění prohrálo zápas a jakou moc má správné slovo trenéra. Poradíte mi literaturu, která by mě nasměrovala, jak najít to správné slovo ve správnou chvíli?“

Mgr. Michal Vičar, Ph.D.: „Dobré ráno, většina kvalitní literatury na toto téma je v angličtině. V rámci česky psaných textů bych se podíval například na Sportovní psychologie od Toda, případně popularizační knížky Mariána Jelínka - které však mnohdy problematiku zjednodušují, na druhou stranu jsou velmi čtivé.“

Jana Svobodová: „Dobré ráno, kterou vysokou školu byste poradil letos maturující studentce pro dráhu sportovní psycholožky a jak by se měla připravit na přijímací zkoušky?“

Mgr. Michal Vičar, Ph.D.: „Jsem absolventem psychologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Takže bych Vám doporučil svou Alma Mater:). Každopádně - v základu je vhodné vystudovat psychologii a současně se věnovat sportu.“

Jana Svobodová: „Hezké ráno, je možné se k Vám objednat s dítětem na konzultaci?“

Mgr. Michal Vičar, Ph.D.: „Ano - podívejte se na mé webovky www.michalvicar.cz, je tam kontakt.“

SK: „Musí se sportovní psycholog taky hodně vyznat ve sportu?“

Mgr. Michal Vičar, Ph.D.: „Domnívám se, že je to výhodou. Není to nezbytná nutnost. Důležitější je především rozumět duši a prožívání sportovce, bez ohledu na danou sportovní disciplínu. S tou jej může seznámit podrobněji sportovec v rámci sezení.“

SK: „Patří podle Vás sportovní psychologie do každého sportu?“

Mgr. Michal Vičar, Ph.D.: „Ona tam prostě je. Součástí každého sportu je sportovec a jeho osobnost. A kde je člověk, tam je psyché.“

DAYD: „Jak vidíte spolupráci sportovního psychologa s psychiatrií?“

Mgr. Michal Vičar, Ph.D.: „Může být úzce provázaná. Odvíjí se, stejně jako v jiných psychologických disciplínách, od osobnosti a potřeb člověka, se kterým pracujete. Na některé typy obtíží sportovců psycholog nemá vhodné nástroje a kompetence.“

SK: „V čem je sportovní psychologie specifická?“

Mgr. Michal Vičar, Ph.D.: „Mnohdy bývá (ale nemusí nutně být) silně orientovaná na úspěch, výkon, práci se stresem, motivací. Také součástí bývá mnohdy mentální trénink, tedy cílený rozvoj psychických dovedností orientovaných na úspěch v zápase, sportu.“

Blanka Králová: „Vnuk chodí na sportovní kroužky, ale neustále slyším, že tam chodit nechce....zkusil víc sportů. Má se takové dítě nutit? , na sport evidentně talent nemá-:) Děkuji za odpověď.“

Mgr. Michal Vičar, Ph.D.: „Spíše než nutil, bych ho dále ke sportu vedl - klidně svým vlastním příkladem, či tím, že prostě jen zkouší dál - třeba jej něco zaujme:). Nebo mu bude dobře s trenérem, kolektivem. Zkuste třeba nějaký kroužek typu Sokol, kde si toho vyzkouší více.“

Bend Nový: „Vážený pane doktore, věnujete si jiné odnoži psychologii? Například skupinové hudební terapii nebo jste specialista pouze na sportovní psyschologii? Nebo snad umíte všechno? Díky za odpověď“

Mgr. Michal Vičar, Ph.D.: „Nějakou dobu jsem působil na základních školách, jako školní psycholog, v současnosti a vedu osobnostně rozvojové kurzy zážitkové pedagogiky. Ostatní oblasti psychologie mne zajímají, ale rozhodně se nepovažuji za odborníka. Mám pocit, že i ve sportovní psychologii toho mnohem více nevím, než vím.“

OS: „Co dělat s vyhořelým sportovcem?“

Mgr. Michal Vičar, Ph.D.: „Na to těžko odpovídá - každý vyhořelý sportovec potřebuje něco jiného a vyhoření může mít různou intenzitu. Obecně však bych doporučoval dopřát dotyčnému především klid, prostor, čas, podporu, nevyvíjet na něj nátlak.“

Jan: „Dobré ráno.Chtěl bych s Vás zeptat.Můj syn hraje fotbal , ale při soubojích o míč se bojí soupeřů.Chtěl bych poradit jak ho toho strachu zbavit.Děkuji za odpověď“

Mgr. Michal Vičar, Ph.D.: „Strach je přirozená reakce člověka v zátěžové situaci. Hodně ale závisí na tom, jak intenzivní ten strach je. Obecně platí, že když se situaci člověk opakovaně vystavuje (a současně ale situaci musí zvládnout, ustát), dlouhodobě se prožívání strachu snižuje. My můžemě dítěti pomáhat, podporovat je. Na druhou stranu, pokud to "přeženeme", snadno vytvoříme blok, trauma. Pak může být vhodná spolupráce s odborníkem.“

Iveta: „Dobré ráno, mohl byste mi dát nějakou radu trochu z druhé strany. Motivovaný trenér, který se tím sportem v podstatě živí. Trénuje všechny věkové skupiny od malých dětí, přes závodníky až po dospělé. Jak neztratit motivaci, protože cvičenci se tomu nevěnují, jak by si trenér představoval, opravdu tréninky flákají a trenér tomu věnuje tolik své energie. Děkuji. Iveta“

Mgr. Michal Vičar, Ph.D.: „Myslím, že pro něj platí spoustu podobných věcí, jako pro sportovce. Nepřehnat to. Pečovat o sebe. Dopřát si prostor pro regeneraci. Pracovat sám na sobě, rozvíjet se. Brát trenérství jako roli, nikoliv jako svou jedinou náplň života. Stanovit si správně cíle, které nevedou k vyhoření. Ujasnit si svá očekávání, očekávání od svěřenců. Současně - pokud někoho příliš moc motivuji z vnějšku, obvykle tím potlačuji jeho vnitřní motivaci. Je dobré přenechat pro vnitřní motivaci sportovce prostor - i s tím rizikem, že jej nevyužije a se sportem skončí. Jenom z vnějšku však myslím nikdy nikdo svého svěřence k vrcholovému výkonu nedotlačil.“

Ludmila: „Dobrý den, dcera donedávna navštěvovala dva sportovní kroužky ( Sokolskou cšestrannost a Atletickou přípravku). Poprosila nals zda může Sokol vyměnit za jiný kroužek,nesportovní. Přišlo mi,že oba sportovní kroužky jsou si podobné. S tím rozdílem,že jaro-léto jsou s atletikou venku. S výběrem mne překvapila,přijde mi atletika jako větší “dril”.“

Mgr. Michal Vičar, Ph.D.: „Dobrý den, zeptal bych se ji, co ji k tomu vede. Nemusí to být o samotném drilu či náplni, ale například o tom, jak si sedí s trenérem, jestli tam má kamarády. Možná chce zkusit i něco mimo - sportovního. Obecně - každému vyhovuje něco jiného a přijímáním názoru dítěte jej vedeme k odpovědnosti za sebe samého. Pokud vnímáte její přání není jen náhlý popud mysli - nebál bych se ho respektovat.“

Zoe: „Dobré ráno, v jakém věku je podle Vás vhodné dát dítě na určitý sport? Samozřejmě za předpokladu, že to dítě baví, dělá mu to radost apod. Pokud dítě na nějakém sportu maká 4x týdně, např. na hokeji, je pak dobré řešit i nějakou rehabilitaci? Myslím pravidelně. Děkuji a přeji pěkný den! Zoe“

Mgr. Michal Vičar, Ph.D.: „Dobrý den, závisí na věku, sportovní disciplíně, vašem cíli. Pokud někdo trénuje 4x týdně - rozhodně bych však rehabilitaci doporučil. Otázkou je, co ta rehabilitace může být - jestli se jedná o další "dril" pod např. vedením fyzioterapeuta - nebo o to, že má dítě prostě klid, hraje si, je na počítači, jde ven s kamarády. Rehabilitací je totiž i nestrukturovaný, volný čas.“