Dobré ráno

Záznam chatu z pátku 18. října 2019

DAYD: „Jak vzpomínáte na TV seriál Zdivočelá země?“

Aleš Cibulka: „Jejda, vy si na to pamatujete? První zkušenost s profesionálním natáčením, úžasný režisér Hynek Bočan, i to, jak jsem si tam zahrál mrtvolu.“

SK: „Jak vzpomínáte na tv film Uniforma?“

Aleš Cibulka: „Moc zdravím, no to je podobné jako u Zdivočelé země, Uniforma následovala hned poté a opět skvostná dvojice Jiří Stránský a Hynek Bočan...“

ANTI: „Chystáte nějakou knihu, knihy?“

Aleš Cibulka: „Moc zdravím, právě vyšla kniha Vyhořet může každý, o které tu dnes mluvíme a už existuje i nový (v pořadí už 12!) Cibulkův kalendář pro filmové pamětníky. Tak šup do knihkupectví!“

ANTI: „Podporujete Prague Pride?“

Aleš Cibulka: „Ano, jak to jde. Ne, že bych šel vyloženě do průvodu, ale jsme s Michalem pro jakoukoli akci, která přesvědčí stále ještě existující zabedněnce, že jsme ÚPLNĚ NORMÁLNÍ!!!“

ANTI: „Váš moderátorský vzor, Vaše moderátorské vzory?“

Aleš Cibulka: „Těch by bylo! Z každého bych si vzal něco - něco z Karla Šípa, něco z Marka Ebena, něco z Haliny Pawlowské, něco z Ondřeje Sokola, něco z Jana Rosáka... Mám pokračovat?“

SK: „Nevíte zda žijí herci Milan Klacek (neplést s Kláskem!) a Jana Robenková?“

Aleš Cibulka: „Jejda, jako historik-amatér jsem zklamal, netuším... Ale na netu se dá najít ledacos, zkuste hledat!“

SK: „Jaké to je být moderátorem?“

Aleš Cibulka: „Nádhera, vždyť jsem si to vždycky přál!“

viťa: „Dobrý den, pane Aleši, smutná událost se stala. Protože, navždy do hereckého Nebe odešel, herec a prezident, divadelní herec: pan Václav Postránecký. Který, několikrát v pořadu: Tobogan se účastnil, jako host. Jak pak na pana Václava Postráneckého vzpomínáte. Děkuji“

Aleš Cibulka: „Zdravím, taky jsem ho měl moc rád, rádi jsme spolu spolupracovali, byl to noblesní pán a úžasný herec...“

ANTI: „Jak a proč jste se stal moderátorem?“

Aleš Cibulka: „Jak? Vystudoval jsem Vyšší odbornou školu hereckou a moderátorskou... Ale to k téhle práci vlastně nepotřebujete...“

viťa: „Dobré ráno, pane Cibulka, vzpomínku na zpěváka a mistra, malíře: pana Karla Gotta mohl by jste věnovat. A který, bohužel do rozhlasového pořadu: tobogan nepřijde. Děkuji za odpověď“

Aleš Cibulka: „Jojo, vzpomínali jsme v Toboganu v uplynulých dvou sobotách, byla radost žít v době Karla Gotta a mít šanci s ním pracovat a setkávat se s ním :-) Ach jo...“

SK: „Jaký jste moderátor?“

Aleš Cibulka: „Jejda, to musíte posoudit sami :-)“

SK: „Jaké to je být publicistou?“

Aleš Cibulka: „Krása, zkuste to a uvidíte :-))))“

ANTI: „Váš publicistický vzor, Vaše publicistické vzory?“

Aleš Cibulka: „No, kde začít, je jich opět celá řada... Za všechny mě napadá jeden (aby se někdo neurazil), první muž českého fejetonu, můj krajan a dnes už si troufnu říci i kamarád Rudolf Křesťan...“

víťa: „Dobrý den, pane Cibulka, co vy a Mezinárodní den Stromů? Zda-li pak, Den stromů budete slavit, nebo ne. Který, právě v Neděli měl by být. Děkuji za zprávu“

Aleš Cibulka: „A víte, že jo? Budeme na chaloupce, takže zajdeme pozdravit třeba náš nádherný 70 let starý ořech, celou řadu javorů (ze kterých zase bude strašně listí), a nebo nádhernou lípu, kterou jsme sami na chaloupce vysadili :-)“

SK: „Jak a proč jste se stal publicistou?“

Aleš Cibulka: „Proč? Je to neuvěřitelné a nádherné dobrodružství! A jak jsem se jím stal? No, vzal jsem si papír, tužku, a začal psát. Abych si nevymýšlel, když mi bylo tak 7 nebo 8, dostal jsem svůj vysněný psací stroj a začal jsem psát. No a ten pocit, když vám pod rukama vzniká něco, co jste sami vytvořili, to je kouzelné :-)“

Martina: „Dobre rano, pane Cilbulko, rada bych Vam podekovala za Vasi tvorbu a energii, kterou do vseho, co delate, vkladate. Jste skvely clovek. Preji Vam hodne zdravi a spokojenosti. Krasny den. Martina“

Aleš Cibulka: „Milá Martino, ani nevíte, jakou jste mi udělala po ránu radost. Díky! Posílám pusu, ať se vám daří...“

Jituš: „Dobré ráno pane Cibulkou, moc Vám děkuji, že o takovém tématu mluvíte a upozorňujete na něj!! Sama jsem před pár lety prošla poporodní depkou a kdo nezažije nepochopí. Opravdu pomáhá mluvit mluvit mluvit a já se teď snažím o tom tématu mluvit hodně, a hodně lidí v okolí začíná přiznávat, že nějakou formou taky prošli... Myslela jsem si, že když mám dvě vysoké školy, nemám na něco takoveho nárok....ale zjišťuji, že opravdu čím úspěšnější člověk, tím větší k tomu má sklony. Ještě jednou děkuji, že o tématu mluvíte veřejně“

Aleš Cibulka: „Milá Jituš, kdyby mi někdo řekl před rokem, že o tom budu takhle otevřeně mluvit, neuvěřím. Když ale vidím to množství ohlasů, včetně toho vašeho, vidím, že to má smysl!!! Ať se vám daří!“

Jana Svobodová: „Hezký den, říkal jste, že dřív nebo později se z toho uzdraví každý. Při péči o nemocnou babičku (pomoc Charity ji stála život), invalidního bratra a dvě malé děti, jsem se dostala do bloku, musím fungovat, ale ještě k tomu se postarat o bydlení a finanční zajištění. Partner i otec mi vše pouze zhoršují a okolí si myslí, jak se mám, že na to nejsem sama. Již deset let se snažím najít odbornou pomoc a každý krok, vede k tomu, že zjistím, že stále ještě může být hůř. Kam pro pomoc, když nejsem slavná a kamarády taky nemám a den má jenom 24 hodin.“

Aleš Cibulka: „Určitě si to nenechat pro sebe a najít si dobrého psychiatra. K tomu nemusíte být slavná, objednejte se třeba u Jana Cimického v Modré laguně, zajeďte do Prahy - uvidíte, jak se vám uleví! A hlavně, vydržte, bude líp! A nebo si přečtěte naši knihu, třeba se vám uleví... Držím palce, moc.“

Jana: „Aleši zdravím Vás a přeji hezký den!“

Aleš Cibulka: „Děkuju Jani, vám totéž!!! A.“

Veronika: „Dobre rano, pane Cibulko, chtela bych Vam moc dekovat, ze o syndromu vyhoreni otevrene mluvite. Jste pro me inspiraci a zaroven motivaci. Prozivame aktualne vse to, o cem hovorite. Nemam silu ani vyhledat odbornou pomoc. Porad doufam, ze se neco zlomi a samo to odezni. Ale asi marne, ze? I tak Vam moc dekuji. Musim sebrat sily a pozadat o pomoc. At se Vam dari v soukromem i pracovnim zivote. Veronika“

Aleš Cibulka: „Moc zdravím, troufnu si říci, že to SAMO neodezní... Začněte třeba tím, že zajdete do knihkupectví (já bych svého času nezvládl ani to) a přečtěte si naši knihu. Tam najdete spoustu odpovědí - laických i odborných... Veroniko, držím palce a pamatujte, že BUDE LÍP! Stoprocentně!!!“

Majka: „Dobré ráno,jsem ráda,že vás vidím a vypadáte dobře.Vaše pořady v televizi a známé osobnosti jsem ráda sledovala.Ať se daří.“

Aleš Cibulka: „Jéje, děkuju moc... A já je ráda připravoval a natáčel. Ale co vy víte, třeba není všem dnům konec...“

Tereza: „Dobrý den, omlouvám se, vy jste prodělal syndrom vyhoření ?“

Aleš Cibulka: „Moc zdravím, ano, v roce 2016, všechno se dočtete v naší knize, je to na dlouhé vyprávění...“

Anna: „Dobrý den, mám 4 roky do důchodu a před rokem jsem začala užívat anridepresiva z důvodu počínající deprese, syndromu vyhoření a můj stav se zlepšil. Postupem času se mi obtíže vracejí, přestože dělám ve volném čase spoustu věcí prospěšných pro zlepšení mého psychického stavu. Je možné se vyléčit a neopustit práci, kterou dělám? Jsem starostka větší obce. Děkuji za odpověď.“

Aleš Cibulka: „Moc zdravím, dle mého laického názoru ano, nikdy už se to nevrátí v plné míře, to se nebojte!!! Ale odbornou pomoc určitě vyhledejte a hlavně, vydržte!!!!“

Jana: „Dobrý den, to co říkáte je pravda a spousta rodičů si to ale bohužel neuvědomuje. Moje dcera chodí do první třídy, a to je vše. Má jen angličtinu bokem. A mě se pořád někdo ptá kam chodí na kroužek a td... nechodí prostě to přijde ..“

Aleš Cibulka: „Jano, jste vzorem, děláte to skvěle a dcera vám jednou poděkuje!!!“

Olga: „Dobré ráno, v televizi jste před malou chvílí hovořil o svém problému. Co Vám tenkrát nejvíc pomohlo? Děkuji za odpověď.“

Aleš Cibulka: „Moc zdravím, to je na dlouhé povídání :-) mrkněte do naší knížky, tam to všechno najdete. V první řadě odborná pomoc a péče mého partnera. Bohužel to všechno trvá dlouho, hodně dlouho - tedy než se vám uleví...“