Dobré ráno

Záznam chatu z pátku 23. srpna 2019

SK: „Může dětský psycholog/dětská psycholožka odhalit i psychiatrické potíže dítěte?“

PhDr. Václav Mertin: „Dobré ráno, nevím, jestli odhalit, ale může vyslovit podezření a doporučit rodičům, aby se obrátili na klinického psychologa nebo dětského psychiatra. Hezký den“

SK: „Měl by každé dítě prohlédnout dětský psycholog/dětská psycholožka?“

PhDr. Václav Mertin: „Dobré ráno, nemyslím si. Tolik psychologů v republice ani není. A navíc, návštěva psychologa by měla mít nějaký důvod. Děti se nemají vyšetřovat (být prohlíženy) bez důvodu. Hezký den“

ANTI: „Co všechno pro dítě může udělat dětský psycholog/dětská psycholožka?“

PhDr. Václav Mertin: „Dobré ráno. V případě dítěte je podstatná práce s důležitými dospělými, tedy zejména rodiči (někdy i s učiteli). Protože samotné dítě nemá sílu řešit problémy, musejí mu pomoci dospělí. Měli by problému lépe rozumět a měl by jim někdo říct, co je třeba. Samozřejmě lze pracovat i s dítětem. Při některých problémech je možné pracovat jen s dítětem, třeba když už je větší a uvědomuje si vlastní život.“

Eva: „Mám 12letého syna a po shlédnutí v dubnu časti hororu,trpí strašným strachem jít spát.Přechází to do úzkosti,pláče..Čteme pohádky,má lampičky 2,jsme od něj jen přes malou příčku i přesto je pořád problém a usíná hodně pozdě.Nevím co si už počít,pomáhá jen spaní s rodičem.A to nás čeká škola.Děkuji za odpověď Eva.“

PhDr. Václav Mertin: „Dobré ráno, nevím, jestli Vás moje odpověď uspokojí. Já bych si syna bral do postele nebo aspoň do pokoje, kde spíte vy. Ono spát o samotě a probudit se, když tam může být něco děsného, skutečně chce podporu. Ujišťuji Vás, že to nebude napořád. Pro mě je spokojené dítě silnější než to, že vám to přinese určité nepohodlí. Hezký den“

Iva: „Dobré ráno, mám 11 letého vnuka. Výsledek ve škole má celkem slušný, několik dvojek. Problém je v tom, že ho škola vůbec nebaví, povinnosti sice plní, ale s velkou nechutí. Nechce číst žádné knížky. Nyní rodiče doporučili, aby si lehce procvičoval např. mluvnici, aby nebyl se začátkem školy příliš překvapený. U všeho se nudí. Prosím o Váš názor. Děkuji a přeji pěkný zbytek léta.“

PhDr. Václav Mertin: „Dobré ráno, Váš vnuk není sám. České děti úplně škola nebaví. Já bych ho klidně nechal, on to dá i bez toho procvičování. A věřím, že paní učitelka bude mít pochopení, že pár dní trvá než se děti zase dostanou do režimu školy. V prvních dnes bych vnukovi víc pomáhal, aby nenachytal nějaké problémy. Do čtení bych vnuka nutil, ale současně bych ho podpořil třeba tím, že bych mu i v jedenácti četl. Vnuk určitě není sám, je potřeba pár let překonat "bez ztráty kytičky". Zdraví Václav Mertin“

Alena: „Dobrý den, můj 10ti letý syn je často na internetu na mobilním telefonu, což samo o sobě už není dobře, nenechá si to vzít, nejraději by na tom byl pořád. Jenže teď jsem zjistila, že chodí na stránky, které nejsou zrovna vhodné pro dítě. Co mám udělat? Zabavit telefon asi není nejlepší řešení, ve škole by byl středem posměchu. Zakazujememu to, ale vždy si najde způsob, jak se k tomu dostat. Poraďte prosím co s tím. Děkuji.“

PhDr. Václav Mertin: „Dobrý den, je třeba se se synem domluvit, jak si to představuje on. Jeho představy se asi budou lišt od Vašich, ale je třeba vyjednávat a uplatnit rodičovskou autoritou. V případě, že syn bude jakž takž respektovat domluvu, je to v pohodě. Pokud ne (tím vlastně říká, že je ještě malý), tak bych ho třeba na den na internet nepustil. Ne za trest, ale jako součást naší původní domluvy. Podobně se domluvte, že některé stránky jsou tabu - pokud tuto "domluvu" poruší, platí opatření viz výše. On se totiž chová jako malý, dospělí dohody, tedy to, co slíbí, plní. Zdra ví Víclav Mertin“

Tereza Behrová: „Dobrý den, pane doktore, máme dceru, kterou čeká nástup do první třídy. Je šikovná, ale hodně citlivá a taková svá, už ve školce jí proto ne všechny děti měly v oblibě. Proto se chci zeptat, jestli a jak konkrétně bychom jí mohli pomoct, aby zapadla mezi ostatní děti ve škole, našla si kamarády a necítila se odstrčená. Moc děkuji a přeji hezký den“

PhDr. Václav Mertin: „Ve škole jí v první řadě musí pomoct paní učitelka. Vy můžete udělat třeba to, že jí dovolíte (povzbudíte), aby pozvala nějakou dívku k vám domů. Můžete domluvit s maminkou spolužačky, že by holky mohly jít někam spolu apos. Zdraví Václav Mertin“

Marie: „Dobrý den pane doktore, mám dvanáctiletého synovce, který hraje denně počítačové hry i do dvou hodin do rána. Rodiče o tom vědí, nic s tím nedělají. Upozorňovala jsem je na to, že to není v pořádku, ale jen pokrčí rameny a řeknou "hm, co s ním máme dělat":-(. Asi od 3. třídy chodí do waldorfské základní školy, protože v běžné škole nestíhal. Děti se mu smály, že je hloupý. Je nesoustředěný, nedává pozor, nemá zapsány úkoly, vzkazy rodičům apod. V tomto věku už učitelé nekontrolují jestli si žáci všechno zapsali. Mě to trápí a nevím co bych s tím já mohla dělat. Moje dítě to není, rodiče to neřeší.“

PhDr. Václav Mertin: „Dobrý den, základní odpovědnost za dítě mají rodiče. Rozumím tomu, že Vás to trápí, ale Vy jim to můžete vysvětlit, můžete jim říct, co je asi čeká, ale to je tak asi všechno. Mrzí mě to. Václav Mertin“

Monika: „Dobrý den, syn "bojuje" se školou už 3 roky. Ma problém plnit pokyny,učení mu moc nejde a nebaví. Chodili jsme i k psychologovi,ale syn ani tam nespolupravoval. Podle syna je pořád vše v pohodě. Kamarády ve třídě má, v tomto směru nemá problém....Jak mu pomoci?je to každodenní boj... Děkuji“

PhDr. Václav Mertin: „Dobré ráno, má rada je chatrná, určitě byste chtěli slyšet něco silnějšího: bojujte dál, buďte trpěliví, syn vám to nedělá schválně. Věřte tomu, že s vaší pomocí z něho vyroste dobrý dospělý člověk. Václav Mertin“

Melánie: „Dobrý den p. Dr. Nevím,zda dotaz došel, tak ještě jednou. 7 letý syn odmítá se učit číst .je nadaný na ruční práce, nápaditý.ale číst odmítá. Jak na to. Čím to je. Od malička mu čtu, vyprávíme si. Děkuji.M.“

PhDr. Václav Mertin: „Dobré ráno. První dotaz nedošel. Čtěte mu dál. Současně ho nuťte, aby vždy kus přečetl sám. Hledejte něco, co by ho bavilo, ale pak na tom trvejte. Neřešte, jestli ho to baví nebo. Stejně jako neřešíte, jestli ho baví čistit si zuby nebo si mýt vlasy. Důležité je, aby se naučil dobře číst později se mohl svobodně rozhodnout, jestli číst bude nebo ne. Když to umět nebude, nemůže se svobodně rozhodovat. Zdraví Václav Mertin“

Martina Srokoszová: „Dobrý den, pane doktore, syn má 4,5 roku, ještě před několika týdny byl velmi ochotný doma pomáhat, rád chodil ven, ochotně se ráno sám oblékal, umyl si zuby a obličej, nedávno u něj nastal zlom, na vše říká ne. Nechce ven, nechce si umýt zuby, obléknout se, nechce to dělat ani když mu nabídnu, že mu pomůžu, nakonec to vždy skončí křikem, protože zuby se mýt musí.. :) Je toto nějaký vývoj v osobnosti dítěte a jak k němu v takových situacích přistupovat? Jsem v tom důsledná a trvám na tom, aby si např. zuby vyčistil, neustupuji. Zajímalo by mě ale, proč to tak nyní má. Děkuji.“

PhDr. Václav Mertin: „Dobré ráno, nemeditujte nad tím, proč to tak je. Já to nevím. Podstatné je, co s tím budete dělat a co s tím děláte. Nijak bych to nehrotil, ale spolu s Vámi bych trval na tom, co je třeba. Řekl bych, že byste mu s milým úsměvem měla říkat, že zuby si vyčistí. A jeho křik neberte osobně. Když nebude chtít, tak mu je klidně vyčistěte sama. Prostě Vy jste řekla a tak to bude. Václav Mertin“

Žaneta: „Dobrý den. Máme 18leteho syna. Nerad se učí. Do 7 třídy ZŠ jsem se učila s ním, pomáhala, připomínala, kontrolovala jeho povinnosti. Postupně jsem přenášela zodpovědnost na něj. Na střední škole si jeden ročník zopakoval. Praxe mu nedělají problém(plynař) ale psaní sešitů, úkolů, pozornost v hodinách je velký problém. Nyní je v 3 ročníků. Nevím co dělat, aby udělal závěrečné zkoušky. A jestli hledat jinou školu když u zkoušek neuspěje. Nebo zda si má hledat zaměstnání. Je hodně manuálně zručný ale má i silné sociální cítění. Děkuji“

PhDr. Václav Mertin: „Dobré ráno, osobně bych synovi pomáhal, aby zvládnul závěrečnou zkoušku. Je mi líto, když někdo je skoro u konce a pak to nedá. Protože je syn dospělý, musí si hledat své místo sám. Možná se ukáže, že jeho cesta vede jinudy než přes plynaře. Protože pokládám ukončené vzdělání za důležité, kdyby to nevyšlo na této škole, ještě bych zkusil jednu. Zdraví Václav Mertin“

Lucie: „Dobré ráno. Chci se zeptat, jak lépe komunikovat se synem 4 roky. Při vyzvedávání syna ze školky jsem byla opakovaně upozorněna, že se chová bez rodičů velmi hezky a poměrně samostatně. Ovšem, jakmile nás uvidí, tak nás okamžitě začne dirigovat, křičet, nechce se sám obouvat atp. Máme být více důslední. Často ovšem, pokud není po jeho, dostaví se záchvat vzteku, který trvá i několik desítek minut (křik, bití rodičů...). Pak už si nejsem jista, jestli se jedná o důslednost či boj o moc. Příklad: Obouvání bot. Syn si je umí obout sám, ale chce obout od rodiče. Mám trvat na samostatném obutí, dokud si boty neobuje? Za každou cenu? (Samotřejmně s přihlédnutím na stav dítěte - nemoc, atd.) Děkuji za odpověď.“

PhDr. Václav Mertin: „Já už jsem odpověděl a věřím, že odpověď došla vm“

Zdeňka: „Dobrý den, máme doma podobný problém jako paní Alena. Ale žádné dohody, domluvy, ani zákazy nepomáhají, vždy si najde způsob, jak se k tomu dostat. Už jsme bezradní. Nevíme jak to vyřešit. Poraďte !“

PhDr. Václav Mertin: „Dobré ráno, je na vás, abyste prosadili svou vůli. Je třeba se s dítětem domluvit. Pokud domluva nefunguje, měl by být neustále s vámi, abyste mohli kontrolovat. Pokud je ve svém pokoji sám, tak jedině bez techniky. Neznám žádnou jinou radu. Václav Mertin“