Dobré ráno

Záznam chatu z úterý 6. srpna 2019

víťa: „Pěkný den, Aničko, co vy a tanec? Jest-li pak, někdy sama s partnerem ráda si tančíte, nebo ne. Kdyby, právě na nabídku od České televize kývla by jste. Aby, třeba ve pořadu Stardance... když hvězdy tančí mohla jste být! Děkuji“

Anna Stropnická: „Chodila jsem do tanečních, i do pokračovaček, takže tenkrát mě to chytlo a dodnes občas při pozdějších večerních hodinách, si ráda trsnu.:) Stardance by pro mě byla velka výzva, kterou bych nejspíš ráda přijala!“

Jana z Ostravy: „Dobrý den Aničko, který sport vás nejvíce baví?“

Anna Stropnická: „Spíše kolektivní sporty. Volejbal, někdy tenis, na chatě pink ponk. Jak ten slovní, tak ten s pálkami..“

víťa: „Dobré ráno, Aničko, co vy a stan? Jest-li pak, často a ráda si travíte, pod širým nebem ve stanu. Třeba, i nějakou příhodu na Dovolené zažila jste. Děkuji za odpověď“

Anna Stropnická: „Já a stan nejsme úplně kamarády. Začíná to už jeho stavěním..Snažím se mu vyhýbat, setkali jsme se párkrát na hudebních festivalech.“

víťa: „hezký den, Aňi, soukromá otázka nebude vám vadit, co vy a těhotenství? Snad možná, to v plánu máte, nebo, ještě ne. Aby, volno a čas jste si udělala, pro miminko. Děkuji za odpověď“

Anna Stropnická: „K dětem mám vztah pozitivní, testy by ovšem nyní ukázaly stav negativní. Těším se na to, ale ještě asi chvíli počkám.“

SK: „Jak se Vám hrálo v Životě a době soudce A.K.?“

Anna Stropnická: „Nebyla to úplně příjemná role, ale natáčení mi ulehčil můj kolega a kamarád Vladimír Polívka, takže i nepřijemné scény jsme nakonec spolu zvládli.“

SK: „Jak se Vám hrálo v Je třeba zabít Sekala?“

Anna Stropnická: „Roli jsem v Národním divadle Brno přebírala, tak to je vždy pro mě trochu těžší, když neprojdete tím zkoušením od začátku. Myslím ale, že je to velmi dobré představení, takže mě těší, že jsem nakonec jeho součástí.“

SK: „Co pro Vás znamená Ordinace v růžové zahradě?“

Anna Stropnická: „Moje úplné začátky. Začala jsem točit ještě na gymplu. Od té doby uplynulo už pár let, ale lidé si mě s Ordinací pořád občas spojují. Vzpomínám na ty časy ráda.“

DAYD: „Váš herecký vzor, Vaše herecké vzory?“

Anna Stropnická: „Nemám úplně konkrétní jména. Spíše konkrétní výkony v daných inscenacích nebo filmech. Většinou si neříkám- "chtěla bych hrát, jako ona!" . Představuji si, jak bych v té roli obstála já.“

ANTIMONY: „Jaké to je být herečkou?“

Anna Stropnická: „Někdy sranda, někdy marnost. To, proč od toho rodiče odrazují, je pravda. Ale když to vychází, je to krásné povolání...“

DAYD: „Jak se Vám hrálo v Pepovi?“

Anna Stropnická: „Mým hereckým partnerem byl Martin Pechlát, za což jsem byla moc ráda. Pomáhali jsme si navzájem a natáčení si užili. Ikdyž mě vlastně terorizoval v příběhu..Na place ne!“

SK: „Co pro Vás znamená film Jan Palach?“

Anna Stropnická: „Je důležité, že se o takových tématech točí a je důležité, že o tom točí Češi. Měla jsem tam menší roli, ale byla jsem ráda, že jsem se zúčastnila takového natáčení.“

SK: „Jaká jste herečka?“

Anna Stropnická: „Asi nenapíšu, že špatná!:) Ráda bych řekla, že komediální. Tou bych chtěla být.“

DAYD: „Komu fandíte v ledním hokeji a komu v klasic. fotbale?“

Anna Stropnická: „Jé! To já nesleduju. Můžu s jistotou říct: Čechům!..“

víťa: „Příjemný den, Aňi, jest-li pak, už za otcem byla jste se podívat, přímo v v Izraeli? A pokuď, Ano líbilo, nebo nelíbilo se. Děkuji za zprávu“

Anna Stropnická: „Byla jsem ted na začátku července. Byla to zajímavá podívaná. Spojení historie a moderního světa. Moře i poušť. Rozhodně doporučuji k navštívení.“

SK: „Zajímáte se o politické názory Vašeho bratra Matěje a o politické názory vašeho otce?“

Anna Stropnická: „Zajímám. Často je spolu navzájem diskutujeme. Někdy spolu souhlasíme, někdy ne.Tuším jako v každé rodině..“

DAYD: „Jak a proč jste se stala herečkou?“

Anna Stropnická: „Bavilo mě to zájmově. Ráda jsem chodila do divadla se dívat, posléze jsem si našla dramaťák. Můj koníček přešel do volby zaměstnání.“

ANTI: „Jak se Vám hrálo v Stopách života?“

Anna Stropnická: „Ve Stopách života jsem měla tu čest setkat se s panem Kaiserem. Vzpomínám, že si ze mě po pár minutách setkání hned vystřelil a já mu naletěla. Byla s ním zábava. Má neuvěřitelnou energii a nedivím se ženám, že podléhají jeho kouzlu.“

víťa: „Pěkný den, Aňi, zajímalo by mě, ještě, někdy divadelní hra: Odhalená pravda bude, nebo nebude se hrát?! Protože, kam do Divadel jít. Snad možná, divadelní inscenace jste neskončili. Děkuji za odpověď“

Anna Stropnická: „Dobrý den, pořád hru hrajeme, bohužel ne teď v Praze. Pravidelně v Divadle Bolka Polívky v Brně a jezdíme na zájezdy.“

SK: „Zajímáte se o politické názory Vašeho bratra Matěje a o politické názory vašeho otce?“

Anna Stropnická: „Určitě zajímám. Společně o tom diskutujeme. Ale jak se vídáme méně často, bavíme se raději o příjemnějších temátech.“

víťa: „Dobrý den, Aničko, zajímalo by mě, zda-li pak, někdy sama na sebe podíváte se, nebo, i poslechnete. Když, před kamerou u filmů a seriálů, divadelních her hrajete, jako herečka. Děkuji za zprávu“

Anna Stropnická: „Přiznám se, že ano. Chci se poučit ze svých chyb. Člověku se na sebe nekouká úplně lehce. Myslí si, že to třeba vypadá a působí jinak. Vždycky mě to překvapí. Nesleduji ale úplně všechno a pokaždé.“

SK: „Jak se Vám hrálo v Miladě?“

Anna Stropnická: „To jsem moc potěšená, že jste si mě všiml/všimla. Mám tam 3 věty:)) Hrály se mi myslím dobře. Text jsme natáčeli v angličtině, ve které se mi točí dobře.“

Milena: „Dobré ráno,moc mám ráda jako herce vašeho tatínka. Je trochu škoda,že šel do politiky. Když jste byla menší,tak byl již taky velvyslanec(již nevím kde)cestovali jste s ním?“

Anna Stropnická: „Ano, byl velvyslancem v Portugalsku a v Itálii.Cestovali jsme jako rodina s ním. Bylo to náročné i zajímavé zároveň. Připravil nám nevšední dětství.“

Markéta: „Jak vzpomínáte na seriál ordinace?“

Anna Stropnická: „S jistou nostalgií, už to začíná být dávno..Byly to moje začátky. Vždycky když vidím běžet nějaké ukázky, fascinuje mě, že seriál pořád běží. Je to takový fenomén.“

Renáta: „Dobré ráno,jste moc sympatická a sluší Vám to.Krasne dny!“

Anna Stropnická: „Děkuji, to moc poteší. Zvlášť takhle po ránu!:)“

víťa: „Dobrý den, Aničko, hereckou vzpomínku na film - Vlak Lustig: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou měla by jste, jako herecká představitelka. Děkuji za odpověď“

Anna Stropnická: „Ve filmu jsem tedy nehrála, ale v jeho divadelním zpracování. Bylo to velmi náročné, ale zajímavé představení. Hráli jsme ho v kupé vlaku, který se vždy zastavil na nějakém z nádraží a tam se vše i odehrálo. Je to téma druhé světové války, transportů a koncetračních táborů, takže nic veselého. Ale je důležité o tom hrát a lidem tyto nelidské zrůdnosti stále připomínat.“

víťa: „Pěkný den, Aňi, aktuálně v divadelní inscenaci: Dobrý konec všechno spraví hrajete. Už, někdy text vypadl. Jak pak, tedy se říká. Že, herecké vokno se stalo, co, potom se dělá? Děkuji za odpověď“

Anna Stropnická: „Já, když se mi to náhodou stane, tak mám takový vteřinový výpadek. To znamená, že nastane taková krátká panika, ale vždy se z toho nějak vymotám. V těch verších je ovšem těžší improvizovat. Ale díky nim, mi zase text moc nevypadává, dává tomu rytmus, který se mi udrží v hlavě.“

Markéta: „Kam si můžu napsat o vaši fotku?“

Anna Stropnická: „Bud Nárosní divadlo v Brně, nebo teď od září nastupuji do Švandova divadla, tak tam.“