Dobré ráno

Záznam chatu z úterý 2. dubna 2019

ANTI: „Pro koho Mikasa je, komu pomůže - cílová skupina?“

PhDr. Michal Panáček, PhD.: „Mikasa pomáhá a podporuje široké spektrum osob. Naše pozornost se zaměřuje především na osoby s autismem (od dětí od 7 let, dospívající i dospělé), s mentálním postižením i atypickým chováním (často označováno jako problémové). Podporujeme také rodiče - rodiče dětí s autismem, případně podezřením na autismus, kterým nabízíme průvodcovství v situacích, ve kterých si nejsou jistí nebo prožívají krizi. Kromě průvodcovství nabízíme také rodičovské terapeutické skupiny. Jsme schopni také podpořit odborníky ve zprostředkování náhledu a podpory na práci s děti s autismem.“

SK: „Pomůžete člověku který má OCD+smíšenou poruchu osobnosti najednou?“

PhDr. Michal Panáček, PhD.: „Výše uvedené kombinace poruch nespadá do problematiky, kterou by řešila Mikasa. Prioritně se zaměřujeme na osoby s autismem a práci s touto cílovou skupinou. Z pohledu terapie je možné pomoci také člověku, který má OCD a smíšenou poruchu osobnosti. V první řadě je však potřeba rozklíčovat poruchu, která způsobuje člověku problém v běžném fungování a následně se zaměřit na tuto část. Při kontaktu naší organizace jsme schopni doporučit kolegy psychology a terapeuty, kteří mohou pomoci.“

ANTI: „Co vše Mikasa nabízí?“

PhDr. Michal Panáček, PhD.: „Mikasa nabízí celý soubor služeb a aktivit. Konkrétně jde o sociální služby - Mikasa denní stacionář pro děti a dospívající od 16 let se středně těžkým a těžkým mentálním postižením, více vadami, autismem a atypickým chováním a Sociální rehabilitace Mikasa podporující děti, dospívající a dospělé od 7 let věku s vysokofunkčním autismem a Aspergerovým syndromem v nácvicích sociálních dovedností. Dále poskytujeme Aktivizační a motivační programy pro osoby s vysokofunkčním autismem a Aspergerovým syndromem od 16 let v rámci celého Moravskoslezského kraje. Podporujeme osoby s autismem v integraci do společnosti. Průvodcovství rodin dětí s autismem směřuje do podpory rodičů dětí s autismem v situacích krize a podpory. Současně podporujeme také odborníky pracující s lidmi s autismem. Dalšími aktivitami jsou vzdělávání, supervize, informační kampaně, konference a další.“

Dita: „Dobré ráno, máme syna s aspergerovým syndromem. Byl diagnostikován relativně pozdě- ve 14ti letech. Dnes ve své praxi učitelky rozpoznávám znaky autismu mezi svými žáky. Jako matka bych byla bývala znala diagnózu dříve ale nejsem odborník a mohu se vůči svým žákům mýlit. Do jaké míry mám právo/ povinnost na to upozornit rodiče ?“

PhDr. Michal Panáček, PhD.: „Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Vaše situace je velmi ožehavá - Vaše vlastní zkušenost Vás může vést k určitým úvahám o tom, zda dané projevy jsou či nejsou autistické, nebo mohou být způsobeny u dětí i jinými potížemi. Je skvělé, že jste si této situace vědoma. Zásadní je, jakým způsobem tyto projevy ovlivňují dítě v běžném i školním fungování a jak na tuto situaci rodiče reagují. Prioritní je, že sdělování diagnózy je v kompetenci odborníků (psychologů a psychiatrů). Pokud však rodiče vnímají také určité odlišnosti a obrátí se na Vás s dotazem, pak je možné je nasměrovat na odbornou pomoc. Pokud jsou problémy dětí vyšší a prostupují celým fungováním dítěte, pak je dobré rodiče vhodným způsobem nasměrovat na odbornou pomoc. Můžete také využít odborné podpory Speciálně pedagogického centra. Rozhodně není vhodné rodiče vrhnout do krize odkazem na skutečnost, že dítě se chová tak a tak a řešte to. Je třeba mít na rodiče prostor a situaci prodiskutovat.“

PL: „Dobry den, Naše ditě je vyrazný introvert a dle mého odhadu asperger. Zatim jsme to neřešili, ale nyni se vstupem do prepuberty toho začíná být docela dost. Konkrétní dotaz zní: pokud přestává mít chuť s námi mluvit o všem, co se ho týka-vyjít mu vstříc? Nemám tak vlastně žádnou kontrolu o jeho pozici v kolektivu... učení do školy si taky chce nechat jen na sobě. Je to dost těžké, abych překonala strach, že to nezvládne. Jak nastavit režim kontroly, protože i to ho dost štve. Dělat to tajně pres e-zakovskou nebo “s divadlem” okolo aby vedel, ze nam neni lhostejny? Mela bych jeste asi tisic otazek, ale toto nas ted pali nejvic.“

PhDr. Michal Panáček, PhD.: „Dobrý den. První nebezpečí spatřuji v nejistotě diagnózy. Bylo by vhodné se obrátit na odborníky s ohledem na diagnostiku, pokud problémy přetrvávají. Bohužel neznám vašeho syna osobně a tím pádem můžeme pouze hypotetizovat. Z popisu situace je možné že se vymezuje vůči autoritám, může zažívat nepříjemné situace ve škole a nemusí být ochoten se s danými věcmi svěřovat doma, případně jej může škola nudit a je výborný... Také neexistence kamarádů může být problematická. V tuto chvíli bych doporučil domluvit se na základních pravidlech - kontrola prospěchu v určitých intervalech s ohledem na to, že Vám na Vašem synovi záleží (nutno adekvátně vysvětlit). Určitě není vhodné to dělat tajně - pak můžete ztratit důvěru syna. Určitě bych doporučil obrátit se na odborníka s ohledem na diagnostiku. Pokud budete mít zájem, můžete nás kontaktovat na našich webových stránkách www.mikasazs.cz a rádi Vám poskytneme další informace a pomůžeme Vám situaci zanalyzovat.“

Zbynek: „Mám poznámku. Hodně se mluví o dětech s autismem. Ale už se nemluví o dospělých s autismem. Zajímalo by mě co se s těmi dětmi stane? Ony se uzdraví? Nebo už po 18 letech věku nejsou pro média zajímavé?“

PhDr. Michal Panáček, PhD.: „Dobrý den, v rozhovorech informuji také o dospělých osobách s autismem a jejich postupech. Autismus není vyléčitelný. Je možné jeho projevy v určitých případech redukovat ať už vývojem, terapeuticky nebo podporou. Naše organizace pracuje s dětmi i dospělými, nepovažujeme dospělé za nezajímavé.“

Kristýna Hrichová: „Dobré ráno, na škole máme několik dětí s dg. PAS, pořád hledáme nejvhodnější cesty, aby byli spokojení tito žáci i jejich spolužáci. Každý autista je jiný a vím, že nejde zobecňovat, ale stejně budu ráda za názor odborníka: je vhodná návštěva Osvětimi pro deváťáka se středně těžkým postižením? A návštěva filmové projekce o autismu? A ještě mě zajímá, jakou máte zkušenost s relaxacemi (např. progresivní Jacobsonova)u dětí s PAS. Děkuji vám za odpověď“

PhDr. Michal Panáček, PhD.: „Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Ohledně návštěvy Osvětimi - pro mne je vždy důležité, jaký je pohled daného člověka na tuto situaci, jaké jsou jeho kognitivní schopnosti pochopit situaci daného místa, či jak to na něj může působit. Dále je potřeba si připravit scénáře podle znalosti žáka a komunikace s rodiči - jaké mohou být reakce žáka na danou situaci - samozřejmě nemá zkušenost přímo s tímto, ale jak v podobných situacích reaguje. Také je důležité žáka připravit na danou situaci, a případně se na místě vyhnout tomu, co by mohlo způsobit problém. Filmová projekce o autismu - zde je opět otázka toho, zda je dítě smířeno s diagnózou, zda to vnímá své problémy. Zde uvažuji směrem vystavení náročné situaci potenciální identifikace svých problémů někde jinde, v ne bezpečném prostředí a následně může být dítě v krizi. Relaxace je velmi vhodná u osob s autismem, které se potřebují nějakým způsobem odreagovat či uvolnit. Je třeba ale zvolit vhodnou metodu relaxace. Jacobsonova relaxace ze zkušenosti pomáhá v základní fázi při sebepoškozováním z úzkosti.“

Otrubova Libuše: „Dobrý den, Mám vnuka, za dva měsíce bude mít čtyři, diagnotikovali u něj ADHD s rysy autismu. Spouštěčem byl nástup do školky. Nemá nějaké výraznější problémy, ale je "jiný". Ve školce si zvykal po půl hodině, trvalo skoro půl roku, něž tam vydržel do oběda. Dlouhou dobu tam nic nejedl ani nepil, málo se začleňoval do kolektivu, pomalu se zapojuje, začíná jíst. Na každou novou věc jej dlouho dopředu připravujeme, "dávkujeme po kapkách".Dcera si vede moc dobře, od nového roku je ve školce pro malého asistentka, ta hodně pomohla.Mě jako babičku hodně trápí, že když ho vyzvedávám ve školce neobejde se to bez pláče/trvá to dost dlouho, chce počkat až maminka přijde, ale zároveň nechce ve školce zůstat/. Malý chce prostě maminku, u nás je zvyklý od mala a vždy moc spokojený.Statečně zůstává i na noc. Na otázku jestli bude zase brečet, když přijdu do školky já, odpoví, že ano. Jakmile vyjdeme ze školky je dobrý. Vypádá, že si uvědomuje, že nemá brečet, ale prostě musí. Jak pomoct, nebo zase pomůže jen čas? Děkuji za odpověď Otrubová“

PhDr. Michal Panáček, PhD.: „Dobrý den paní Otrubová. Velmi pěkně jste popsala Vaši situaci i postupy, které jsou účinné pro vašeho vnoučka. Pokud jde o fixaci na matku při vyzvedávání ze školky a pláči, je nutné vydržet hlavně z Vaší strany a obrnit se trpělivostí. Z toho, co píšete, můžeme usuzovat na to, že je pro Vašeho vnuka náročné to, že může očekávat vyzvednutí svou maminkou. Napadá mne mu tuto skutečnost vizualizovat - kdo jej v daný den vyzvedne. Vizualizací můžeme podpořit adaptaci na jinou skutečnost, než dítě očekává. Vizualizaci je třeba dítě naučit a vymyslet vhodný systém, který bude dítěti vyhovovat. Případně se na nás obraťte (www.mikasazs.cz) a rádi Vám v tomto pomůžeme.“

pata: „Pěkný den, mám syna 32 let s Aspergerovým syndromem, který má hlavní zájem běh. Ráda bych pro něj našla kamaráda se stejným postižením z Opavy, který také rád běhá. Není mezi Vašimi klienty? Jinak uvítala bych sociální rehabilitaci pro syna, ale on nechce nikam mezi lidi chodit, je jen doma nebo běhá v lese.“

PhDr. Michal Panáček, PhD.: „Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Bohužel v tuto chvíli mezi klienty Mikasy není klient se zájmem v běhu. Máme však klienty se zájmem ve sportech obecně. Prostřednictvím sociální rehabilitace je možné pracovat také individuálně - tj. nejdříve individuální konzultace a práce, pak možné zapojení do skupiny a následně zapojení do skupiny lidí se zájmem v běhu. Určitě je možné nás kontaktovat a ve spolupráci s Vaším synem budeme hledat nejvhodnější řešení.“

víťa: „Dobrý den, pane Michale, snad doufám, že nebudete se zlobit. Kdyby, jenom mohl jste pozdravit, právě herce a dabéra, režiséra, textaře: pana Zbyška Pantůčka? Ať, nejlépe v herectví se daří a nadále, zdraví slouží! Děkuji za Vyřízení, filmový divák vítek“

PhDr. Michal Panáček, PhD.: „Dobrý den Vítku, vyřídím vaše pozdravy. Mějte krásný den.“

Otrubová: „Moc děkuji . Jěště k dotazu, pokaždé, když mám vyzvedávat já, ví to vnuk dopředu a celý den je mu to připomínáno asistentkou. Trpělivost je oprevdu třeba, víme to. Děkujeme za kontakt.“

PhDr. Michal Panáček, PhD.: „Není vůbec za co, pokud budete potřebovat, ozvěte se.“

Marie: „Dobrý den., Mám problém s dcerou. Chodí na 1. stupeň ZŠ a dobře se učí, ale chová se hodně zvláštně, mám o ni velkou starost. A to nejen o její chování, ale mimo jiné i o zdraví (odmítá jíst a pít). Mám podezření na nějakou formu autismu, ale umí to u doktora dobře maskovat a doktorka mi nevěří a nechce s ní nic dělat, ani ji poslat na další vyšetření. Co můžu udělat, jak ji pomoct.“

PhDr. Michal Panáček, PhD.: „Dobrý den, určitě bych doporučil oslovit psychologa s ohledem na diferenciální diagnostiku - může se jednat také o jiné druhy poruch. Dále bych doporučit v určitém časovém úseku sledovat danou problematiku u Vaší dcery a zapisovat jak se problémy projevují. Dodat tomuto sledování určitou formu měřitelnosti např. na škále, analyzovat to co sní co vypije. Pak je otázka fyziologického prospívání Vaší dcery. V případě potřeby Vás rádi dle místa bydliště nasměrujeme.“