Dobré ráno

Záznam chatu z pondělí 4. února 2019

ANTIMONY: „Můžete jako psychoterapeutka pomoci lidem trpícím OCD?“

Mgr. Katarína Žiaková: „OCD je velice závažná porucha, ale samozřejmě existují účinné psychoterapeutické postupy, které potíže pomáhají zmírnit potažmo úplně vyléčit. Ve většině případů je ale vhodné podpořit léčbu i vhodnou medikací.“

SK: „Co byste poradila invalidnímu důchodci 3. stupně, který pobírá invalidní důchod z psychiatrických důvodů?“

Mgr. Katarína Žiaková: „Je vhodné být aktivní, mít kontakt s druhými, navštěvovat psychoterapeutické nebo jiné podpůrné skupiny nebo sdružení, např. u nás v Ostravě Dům duševního zdraví, sdružení Mensana apod.“

Anna: „Můžete jako klinická psycholožka pomoci lidem trpícím OCD?“

Mgr. Katarína Žiaková: „Na podobnou otázku jsem už odpovídala výše.“

Jana: „Dobrý den, u tchýně bylo zjištěno vážné stadium rakoviny. Můj manžel se k tomu postavil čelem a pro jeji záchranu, resp.prodloužení života dělá maximum. Ale přijde mi, že pro něj nyní neexistuje nic jiného než maminka, není většího problému než rakovina. A běžné starosti života tak nějak ingnoruje. Chápu, že je to psyhicky neskutečně náročné, ale měla bych mu nějak naznačit, že středobodem života není jenom toto, ale i další věci, naše dítě, že toto může potkat každého a je to třeba přijmout jako hotovou věc a teď to řeknu sobecky a nenahrazovat mamince chvíle, které s ní nestačil prožít? Chápu, že tchýně v určitých chvílích nemůže být sama, potřebuje naši pomoc, ale přijde mi, že ta péče trvá téměř půl roku a 24 hodin denně. Bojuji sama se sebou, že jsem hyena a sobec a nejsem schopna tchýni se obětovat, pomoc ji, ale začíná toho být asi na mě moc. Nejsem typ člověka, který se sebelituje a od druhých to také nemám ráda. S tchýní jsem nebo doposud vycházíme dobře, ale přijde mi od ní sobecké, že od svých dětí si nechává takovou péči na úkor jejich rodin. Soudím to podle sebe, že v jeji situaci bych to takto nechtěla. Manžel ji pořád lituje, že to neměla v životě lehké, že si nic neužila, ale já si myslím, že každý je strůjcem svého štěstí a že to zas tak pravda není. Že zůstala sama je její rozhodnutí, bídou netrpila, na dovolenou si každý rok dojela k moři, zašla si na masáže, výlety, žila aktivně... Prosím poradíte jak se mám k celému problému postavit? Opravdu sama bojuji se sebou, že jsem strašně zlý a sobecký člověk. Měla bych o tom si promluvit i s manželem? Nechci mu přidělávat další starosti. Předem Vám moc děkuji i za sebemenší pomoc.“

Mgr. Katarína Žiaková: „Pocity, které prožíváte naprosto chápu a jsou přirozené. Chtělo by to otevřeně si s manželem promluvit, bez výčitek, obviňování. Říci manželovi, že se najednou cítíte odsunutá, osamělá. Že mu ráda pomůžete, aby vám zůstal čas a prostor na společné prožitky. Na druhé straně manžel dělá co může, aby pak neměl výčitky, že něco zanedbal, že neudělal dost. Každý můžeme pomáhat dle svých možností, zdrojů, které nemáme všichni stejné. Je potřeba ale myslet i na sebe,aby jsme neskončili úplně vyčerpaní, bez síly.“

Ludvík: „Dobrý den, můj kamarád 50 let, po roce léčby rakoviny jater. Je již doma, leží s bolestmi,má malé děti. Manželka jeho je ráda, že za ním jezdím, on je taky rád. Prosím, je něco, jak mu mohu pomoci, kam směřovat naše rozhovory? Děkuji“

Mgr. Katarína Žiaková: „Dobrý den. Je krásné mít takového kamaráda, jakým jste.Naslouchejte, o čem by chtěl mluvit kamarád, nemusí to často vyjadřovat přímo, jen v náznacích, nebojte se těžkých témat.Jinak je dobré mluvit o společných zážitcích a o tématech, které máte společné, které jsou vám oběma blízké.“

Melánie: „Dobré ránko. Mám dotaz. Bolest krcní páteře, bederni, pravy loket, po vsech vyšetrenich jsem zdravá. Může to být psychosomatické? Jsem po rozvodu a drsnem rozchodu. Děkuji.“

Mgr. Katarína Žiaková: „Dobrý den. Jestli lékařská vyšetření nepřinesly žádný významný nález, který by Vaše potíže vysvětloval, je velká pravděpodobnost, že jsou psychosomatické povahy. Zátěž,kterou prožíváte v podobě rozchodu, by tomu napovídala.“

Marie: „Dobré ráno v březnu to bude už 11 let co mi byla diagnostikována rakovina prsu, už když jsem jela na mamo jsem měla pocit, že nebude něco v pořádku ,po sdělení dg. jsem se lékařky zeptala a co se mnou budou dělat dál,asi jsem ji překvapila protože mi řekla, že to musí rozhodnout máma tým podle druhu nádoru a už to šlo jedno za druhým, chemoterapie,operace, chemoterapie a na konec 35 dávek ozařování a já tomu říkám rok atrakcí.Neměla jsem vůbec čas přemýšlet, že to špatně zkončí měla jsem v hlavě hlavně sehnat firmu na rekonstrukci starého domu po rodičích ,sehnat finance a udělat plán jak si to vše představuji no okolí se chytalo za hlavu, že se mám šetřit,ale mne to hnalo dál a představa,že tu nebudu mě vůbec nenapadla , nyní už máme dům hotový já jsem 10 a půl roku po operaci určitě nejsem vyléčená to se u rakoviny nedá říct,ale jsem bez léků a kontroly v pořádku stále chodím na kontroly na onkologii, hlavně se tomu nepodat a nenechat se ovlivnit okolím co kdo říká ,je třeba hlavně zaměstnat hlavu tam je důležité centrum pro dobrou náladu a nápady a to přeji všem co se s touto dg. potkají jen se tomu nepodat zdravím všechny“

Mgr. Katarína Žiaková: „Dobré ráno. Moc gratuluji,jak se se s nemocí vypořádala. Ano, mít něco, co ještě chci, vidět před sebou budoucnost je jedna z věcí, kterou může posílit naší psychiku, která je pak pro nemoc velkým soupeřem.Přeji hodně štěstí.“

Veronika Dubská: „Dobré ráno, konkrétní dotaz nemám, jen Vám chci složit poklonu.Působíte velice příjemně, a z vasich slov jsou cítit empatie a moudrost. Přeji Vám, úspěchy a sílu. Děkuji za Vaši práci, jen tak dál. Lidé jako Vy jsou důležití a mají smysl. S přáním krásných a zdravých dní, pečovatelka z brněnské Diakonie Veronika Dubská.“

Mgr. Katarína Žiaková: „Dobré ráno. Velice děkuji za krásná slova, jsou hřejivá. Práce pečovatelky je velice obtížná jak psychicky, tak fyzicky a vždy mám před lidmi, kteří toto povolání vykonávají velký respekt. Přeji hodně síly!“

Mája: „Dobrý den, co dělat když se člověk bojí o děti které mají již své rodiny. Přes den to jde a večer při ulehnutí padne tento strach a myšlenky se tím začnou obírat. Vrací se minulost, jestli bylo vše v pořádku ano vrací se i špatné zážitky v rodině. A ten strach svírá ,že nedá spát.“

Mgr. Katarína Žiaková: „Dobrý den. Ano tento druh myšlenek a obav se u lidí vyskytuje často a přispívá k poruchám spánku. Samo o sobě jsou ale iracionální, zbytečné, trápíme se něčím, co se nestalo a ani nastat nemusí. Snažte se tyto myšlenky takzvaně pouštět, nezabývat se nimi, klidně s nimi rozmlouvejte, nechci tě, nepotřebuji tě....místo toho se zkuste zaměřit na nějaké hezké zážitky a vybavujte si jejich detaily...nebo zkuste meditační hudbu, která podpoří výbavnost příjemného. Píšete, vrací se minulost, jestli bylo vše v pořádku...většina z nás se snaží dělat věci co nejlépe, jak v dané chvíli nejlépe dovede...to že děláme chyby je lidské,buďme shovívaví i samy k sobě....minulost se stala tu nemůžeme změnit...můžeme změnit budoucnost“

Mirek: „Stáří je krásné ale ponižující. Přeji hezký den.“

Mgr. Katarína Žiaková: „Dobrý den. Souhlasím s Vámi v tom, že ve stáří ztrácíme mnoho ze svých kompetencí, ze svého postavení...ale záleží na nás jak se k tomu postavíme.Život je spravedlivý v tom, že nás potká všechny, neměli by jsme na to jako "mladí" zapomínat.“

Iva: „dobré ráno, paní magistro, před dvěma lety nám onemocněl rakovinou dospívající syn. za měsíc po sdělení diagnozy lékaři oznámili diagnóza rakovina i mně. na vlastní kůži jsem si prožila v jeden okamžik roli maminky nemocného dítěte a pacientky. syn pak roli dítěte, jehož maminka má rakovinu. oba dva jsme díky podpoře rodiny a přátel zvládli náročnou a dlouhou léčbu. síla mého syna byla pro mne hnacím motorem v uzdravení. byl naprosto neskutečný a tak jsem na každé chemoterapii myslela na něj. nemám ráda slovo boj, i když se v souvislosti s rakovinou mnohdy nabízí. spíše v této diagnóze spatřuji veliké probuzení a pochopení mnoha věcí. např. to, že syn je velmi silný a úžasný muž, že už není malým chlapečkem. domnívám se, že není univerzální recept. prožili jsme si vše, o čem hovoříte a spousty dalších věcí. dnes jsme zdraví a já věřím, že se třeba někdy budu moci podělit formou veselé knížky o naši životní zkušenost a pomoci druhým. děkuji Vám za to, že jste tady pro všechny pacienty i jejich blízké, zdravím Vás, Iva“

Mgr. Katarína Žiaková: „Dobrý den paní Ivo. Mám k lidem s příběhem jako je Váš velký respekt. Ano máte pravdu, není univerzální recept. Diagnóza rakovina je téma příběhu, ale každý z těch příběhů je tak jedinečný. Také mě často překvapuje jak děti s touto nemocí dokážou být statečné, vědomé. Je zřejmé, že příběh, kteří jste prožily, změnil Vaše vidění života, priorit...to je to hodnotné, to co zůstává. Určitě se o Vaši zkušenost podělte,pomáhá to i nám, lépe vnímat a rozumět lidem, kteří si nemocí procházejí. Přeji Vám, synovi i celé rodině jen vše dobré.“

Sára: „Mám možnost nepostoupit léčbu . Dokud to půjde budu tady a pak to prostě skončím. Každý jsme jiný....“

Mgr. Katarína Žiaková: „Dobrý den Sáro. Každý máme svobodnou volbu a můžeme se rozhodnout. Jen se u toho rozhodování nenechme ovlivnit jen emocemi.“