Dobré ráno

Záznam chatu ze středy 10. května 2017

ANTIH: „Můj názor: Každý psycholog by měl mít vystudováno lékařství. Co si o tom myslíte?“

PhDr. Pavel Kopřiva: „Součástí studia psychologie jsou i některé lékařské obory /např. neurofyziologie/, oba obory se částečně prolínají.“

SJM: „Jak vidíte spolupráci psychologů a psychiatrů?“

PhDr. Pavel Kopřiva: „V oblasti klinické psychologie je ta spolupráce velmi těsná, např. v psychiatrické léčebně.“

SK: „Jak vidíte u psychologa roli supervize?“

PhDr. Pavel Kopřiva: „Účelem supervize je poskytnout zpětnou vazbu, která je naprosto zásadní při každé práci s lidmi. Nejen pro psychology, ale také třeba pro učitele či lékaře.“

Václav Slim: „Dobré ráno pane doktore, zajímám se o psychologii davu a narazil jsem na podařenou věc :-) DNES JE PRÝ V 18H DEMONSTRACE NA VN ! Víte o tom něco či někdo v CTV ? Nebo je to jen ukázka typické dezinformace. Myslím, že když neodpovíte půjdu se tam podívat ... Akce se jmenuje Proč? Proto! pořádá ji prý dle www.forum24.cz paní Fialová. Další info je u pí. Zlámalové ze Seznamu.cz - akce Chytte Babiše. Těším se na reakci - třeba budete slavný, když dnes ráno dáte info všem dalším, kdo neví o co jde, přejete si to? Mnoho štěstí V.Slim“

PhDr. Pavel Kopřiva: „O akci jsme slyšeli, zúčastnit se nemůžeme. Vystoupit proti zneužívání moci a na podporu morálních hodnot, demokracie a respektu má smysl.“

V.Slim: „RESPEKT - další zajímavý moment dnešního ráno. Tento časopis uspořádal v kině AERO diskusi na téma DEZINFORMACE. Tam se o Babišovi velmi silně mluvilo ! Ověřte si to prosím - to video jsem viděl. Tak se těším na Vaši reakci!“

PhDr. Pavel Kopřiva: „To už je pátá otázka a v každé nějaký úkol pro nás. Na tohle všechno teď v živém vysílání nechceme a nemůžeme reagovat.“

V.Slim: „Naposledy. Děkuji Vám za odpovědi a rozumím. Třeba nakonec předáte vzkaz Lacovi a možná se rozhodnete i přijít na VN. Mne jste zatím přesvědčil, že NEJDE o dezinformaci. Slunný, jasný den VS“

PhDr. Pavel Kopřiva: „Děkujeme za pochopení.“

Gábina: „Dobré ráno, před časem jsem se kamarádkami dostala do sporu stran známkování ve škole, kdy já toto považuji jen za pouhé číselné klasifikování, ale rozhodně si nemyslím, že by to dítě motivovalo k lepšímu výsledku. Jsem naopak zastáncem slovního hodnocení, kamarádky mi však oponovaly tím, že známka motivuje a že probouzí v dítěti touhu po vědění a vzdělávání se. Jaký je na tuto problematiku Váš názor. Předem děkuji.“

PhDr. Pavel Kopřiva: „Známka motivuje, ale je to vnější motivace - dítě pak plní nějaké úkoly, aby získalo odměnu (dobrou známku) nebo se vyhnulo trestu (špatné známce). Hodně záleží na tom, jak se ve škole se známkou zachází, to je na delší povídání. Všichni potřebujeme zpětnou vazbu - informace o tom, jak jsme pokročili v učení nebo vytváření něčeho. Slovní hodnocení ve škole přináší více zpětné vazby (tedy informace) než známka.“

Emílie: „Dobrý den, poslouchám vaše rady a vzpomínám si na svoje mládí. Pocházím ze šesti dětí, nedovedu si představit, že bych s rodiči a zejména s tatínkem, diskutovala. I na zadek jsme dostali a vím, že nás měli velmi rádi a nikdy mě nenapadlo, že by bylo něco špatně a hlavně bylo daleko méně problémů než dnes. Rodičů jsme si vážili, dnes říkáte, že děti mají s rodičči diskutovat, rodiče by děti měly hlavně poslouchat a věřit jim. A jak řekla paní, že dítě chtělo jít ven polonahé, tak snad jim umí mamka vysětlit, že to asi nejde, protože je zima. Vůbec se mi zdá, že z dětí děláme celebrity a pak je kolem dokola tolik problémů. Dovedete si představit, že by doma řeklo dítě, že je učitelka blbá, nebo nepozdravit souseda, dnes je to normální. A pokud dítě, nebude dítě a ne osobnost, jak učíte, tak se budeme všichni divit, jak bude svět vypadat. A doma to začíná.“

PhDr. Pavel Kopřiva: „... asi se nám odeslala část odpovědi, jsme v živém vysílání, nemůžeme to teď ověřit. Děti i dospělí často vyjadřují svoji nespokojenost hodnotícím způsobem (brácha je blbec), můžeme je učit spojit se se svými emocemi a potřebami a vyjádřit to jinak, třeba: Ondro, zlobím se, že si bereš moje věci. Chtěl bych, aby ses mě zeptal. Jsme přesvědčeni, že tohle je příjemnější způsob, jak předat morální hodnoty, než plácnutí na zadek. Diskutování s dětmi - nejde o diskusi pro diskusi, ale o to, aby se děti naučily domlouvat, rozhodovat a nést za svá rozhodnutí zodpovědnost. Je to výchova k demokracii.“

Jana: „Dobré ráno pane doktore,chtěla bych poprosit o radu, jak získat zpět respekt vnuka, který tráví veškerý volný čas na počítači, předtím se sním dalo jednat, ale ted odmítá všechny domluvy, dokáže se vzdát koníčků, může pomoct psycholog nebo se to musí řešit jinak, moc mě to trápí, vidím, jak se 13-ctiletý vnuk mění před očima, matka je sama a moc to nezvládá. Děkuji za radu a přeji hezký den.“

PhDr. Pavel Kopřiva: „Není to snadné, závislost na počítačích může vzniknout rychle. Někdy děti unikají k počítačům proto, aby se vyhnuli nerespektující komunikaci se svým okolím. Řešení je - obecně - nabídnout něco lepšího než počítač - zážitky reálného života, přijetí dítěte takového, jaké je, zájem, empatii.“

Ivana: „Dobré ráno , jak naučit respektu dítě s ADHD? Z naší strany se snažíme o respektující přístup poměrně s úspěchem. Ale dítě má silný problém s respektováním autorit, zejména ve škole, má problemy se spolužáky, nezvládá emoce , učitel se velmi snaží , ale občas dítě nejde zklidnit.“

PhDr. Pavel Kopřiva: „Máme přátele, kteří mají děti s ADHD. Víme od nich, že respektující přístup funguje i u nich, ale je to těžší. Klást si reálné cíle, ocenit i malé pokroky. Chce to velkou trpělivost. Přejeme hodně sil.“

Zuzka: „Dobrý den, jsem ráda, že Vás poznávám naživo:-) Vaši knihu Respektovat a být respektován máme, líbí se mi. Snažila jsem se přistupovat k dětem podobně, uvidíme, zda to bude v dlouhodobém horizontu přínosné. Nyní jsou v pubertě, je to náročnější. Snažím se ale s nimi stále komunikovat a být otevřená. Děkuji a zdravím Vás.“

PhDr. Pavel Kopřiva: „Děkujeme a držíme palce. V pubertě hlavně zachovat ten most k dětem - tedy nepoškodit vztah.“

MARKÉTA: „Dobrý den, prosím, jak máme reagovat na to, že naše 6leta dcera proste neposlechne. Musíme ji to říct nekolikrát nebo zvýšit hlas. To se mi ale nechce. Dekuji za odpověď.“

PhDr. Pavel Kopřiva: „Poslušnost by neměla být výchovným cíle. Namísto ní zodpovědnost. Tu pomáháme dětem budovat tak, že se vyhýbáme příkazům a zákazům, namísto toho jim dáváme informace a necháme je dělat vlastní zkušenosti s důsledky jejich rozhodnutí. Přibírat ke spolurozhodování - ptát se "Co navrhuješ?", "Co by ti pomohlo?", "Jak to uděláme?"... Příklady najdete v knize Respektovat a být respektován.“

Hanka: „Respekt k dítěti beru. Přesto - příklad mého vnuka ( v červnu 6let)- takřka denní ranní scény při odchodu do školky, kde je spokojený a chodí tm ráda. Ranní rituály stejné. Máma v 6, 30 vzbudí děti a tátu, rozloučí se a odcází do práce. Táta děti odváží do školy a školky. Vnuk udělá scénu, že se neoblékne, takže ho táta naloží do auta polonahého, ubrečeného a vzteklého.Vynucuje si maminku - takže s ní občas mluví alespoň telefonicky. Matka se jej snaží po telefonu uklidnit. Ve školce vnuk dá tátovi pusu a normálně funguje. Návrh, aby máma ráno vozila děti do školy není akceptovatelný z pracovních důvodů. Tady domluva a respekt opravdu nepomáhá.“

PhDr. Pavel Kopřiva: „Chtělo by to znát podrobnosti, být přímo v té situaci. Nám pomohlo řešit situaci dopředu - třeba večer probrat s dítětem, jaké bude ráno pořadí činností, co zvládne samo a co s někým... V 6 letech už můžeme děti hodně přibírat ke spolurozhodování o věcech, které se jich týkají.“

Eva: „Dobry den. Dyn si zacina placem vynucovat veci ci cinosti (ma rok a pul). Pokud se mu nevyhovi rekne "bac" a lehne si na zem. Doma se pokousime o respektujici pristup, kontaktni rodicovstvi. Ale jak zacne rvat...nevim presne jak se zachovat..snazim se vysvetlovat. Ignorovat. Marne. Premyslim, jak se zachovat spravne. Dekuji za odpoved“

PhDr. Pavel Kopřiva: „U tak malých dětí (a samozřejmě i u větších) pomáhá fyzický kontakt. Namísto vysvětlování dát empatii (např. "Ty bys hodně chtěl..."). Snažit se zvládnout své emoce. Mít pochopení, že je dítě malé a teprve se všechno učí. Nabídnout mu přijatelnou činnost nebo věc, která uspokojí jeho potřebu, která je zrovna ve hře.“

jiří: „dobré ráno pane kopřivo je herec luděk kopřiva byl jste nák přibuzný snim“

PhDr. Pavel Kopřiva: „Ne, je to shoda jmen.“

Katerina: „Dobře ráno.Mám rok a půl velkou holčičku. Je velice bystra,šikovná,vnímavý,ale velmi vztekla. Jakmile se jí něco nelíbi,okamžitě se začne vztekat,křičet a končí to hysterickymi zachvaty,kdy si leha na zem,brečí a kope kolem sebe. Já jsem vztekle a netrpělivé povahy a můj muž také. Je to lekce a malá nás velmi učí. Prosím o radu,jak se zachovat,když třeba chytne hysterický záchvat v obchodě. Děkuji.“

PhDr. Pavel Kopřiva: „Děti nám nastavují zrcadlo. Vlastně jste si odpověděla sama.Pracovat na sobě, vzít odpovědnost za své emoce a potřeby, učit se pojmenovat a vyjádřit je slovy. Někdy je třeba využít fyzické síly - dítě odvést nebo odnést. Máme na mysli ochranné využití síly, nikoliv její zneužití. A zároveň mu dát empatii, která mu pomůže uklidnit se.“

Michaela Sochorová: „Dobrý den, mám 2leteho syna a zacal byt na me velice fixovany. Udelala jsem asi chybu kdyz jsem odjela na vikend do Parize a nechala jsem ho s manzelem a mymi rodici doma a kdyz jsem prijela choval se zvlastne nejdriv me nechtel ale potom jsme se pusinkovaly a bylo to fajn jenze od te doby me nikam nechce pustit ani na nakup takze se stalo ze jsem odjela a nechala ho plakat doma ale uklidnil se a kdyz jsem prijela tak byl v pohode a i mi rekl ze plakal a ja mu opet vse vysvetlila ze ho nenecham samotneho ze jsem musela na nakup aby mel co papat. Mam to tak nechat a doufat ze casem to bude dobre? razim vychovu partnerskou to znamena ze jsme partneri a snazim se s nim vzdy domluvit a hlavne sleduji jeho potreby ikdyz babicky mi rikaji ze je moc rozmazleny ale ja se snazim mu nastavovat hranice a jen doufam ze se mi tato vychova jednou ukaze jako dobra a budeme mit hezky vztah i v dospelosti o to mi jde a nechci mu davat na zadek... dekuji za odpoved a omlouvam se ze jsem se tak rozepsala...“

PhDr. Pavel Kopřiva: „Pravděpodobně pomůže nechat ho znovu zažít pocit bezpečí a důvěry. Tedy být s dítětem, zajímat se o něj, vyjít vstříc jeho potřebám. Až se jeho potřeba bezpečí zase nasytí, dokáže být nějakou dobu i bez vás.“

Jana: „Dobré ráno pane doktore,chtěla bych poprosit o radu, jak získat zpět respekt vnuka, který tráví veškerý volný čas na počítači, předtím se sním dalo jednat, ale ted odmítá všechny domluvy, dokáže se vzdát koníčků, může pomoct psycholog nebo se to musí řešit jinak, moc mě to trápí, vidím, jak se 13-ctiletý vnuk mění před očima, matka je sama a moc to nezvládá. Děkuji za radu a přeji hezký den.“

PhDr. Pavel Kopřiva: „Na tohle jsme už odpovídali, snad se vám odpověď zobrazila.“

jiří: „co jste řikali z hlediska psychologie kauza před deseti lety kuřim“

PhDr. Pavel Kopřiva: „To bylo na dlouho a už se toho řeklo hodně. Jakékoliv násilí by pro nás mělo být nepřijatelné, zvlášť na dětech.“

Elen: „Dobrý den, lze respektující výchovu uplatňovat i v případě, že druhý partner toto absolutně odmítá a o temto způsobu vychovy se vyjadřuje jako "nechat si srát na hlavu"? Už dlouhodobě vnímám, že když jsou děti déle se mnou, chovají se jinak, než když jsme všichni spolu. Děkuji.“

PhDr. Pavel Kopřiva: „Je to těžší, ale jde to. Nebojovat s partnerem, vyjádřit pochopení vůči jeho obavám, ve vhodné chvíli ho ujistit, že respektující výchova není volná výchova, že její součástí jsou hranice - v lidském světě jsou ty hranice dány především základními morálními hodnotami. Nechat partnera, aby viděl, že se s dítětem dokážete domluvit bez toho, aby se do něj zaséval strach, který může narušit vztah k rodiči.“

Milinka: „Dobrý den, vaše počení jsou velmi pochybné. Znám dítě, se kterým nehnete. Co budete dělat ve školce, když vám řekne, že si nechce obléci kalhoty, ve kterých má jít domů, ty, co má na převlečení do školky taky ne, kabát je taky špatný, řve, na celou školku a žádná domluva nepřipadá v úvahu. U lékaře nebo v obchodě sebou plácne na podlahu a řve, nevíte proč, když na něj mluvíte, je to ještě horší. Poradíte, jak chcete diskutovat? To bych opravdu chtěla vědět. Děkuji.“

PhDr. Pavel Kopřiva: „To už je pravděpodobně právě důsledek toho, co všechno už dítě zažilo.“

Radka: „Dobrý den, dá se respekt naučit? Manžel ke mně nechová respekt, já se snažím děti vychovávat respektujícím způsobem. Bojkotuje moje snahy? Děkuji“

PhDr. Pavel Kopřiva: „Začátek je respektovat sebe - vnímat své potřeby a pečovat o ně, pracovat na své sebeúctě. Když manžel uvidí, že si vážíte sebe a respektujete se, může si vás začít víc vážit.“

Lenka: „Dobré ráno,chtěla bych se zeptat zda je vhodné dvouleté dítě strašit "bubákem, čertem", když dělá něco, co nemá, případně zaběhne, kam nemá? Mám vnoučka a mladí jej občas tímto straší, bohužel to odkoukal a používá i devítiletý bráška. Já se s tím neztotožňuji a prosím o radu. Děkuji a přeji hodně úspěchů ve Vaší práci.“

PhDr. Pavel Kopřiva: „Asi vnímáte, že vyvolávání strachu v jakékoliv podobě má rizika. Jednou z vlastností, které pomáhají k pocitu štěstí v životě, je odvaha. Samozřejmě spojená s vědomím vlastních možností a hranic. Strašení dětí může podkopávat i autoritu toho, kdo straší.“

Veronika Schreierová: „Dobré ráno, nemám dotaz jen cítím velkou potřebu Vám poděkovat za Vaši práci !!!! Mé děti a přítel jsou respektovanější:)) a také vidím obrovský rozdíl v kladení otázek mezi včerejší návštěvou Domu knihy v Ostravě,kde slečna byla úžasně sdílná a připravená a dnešní diskuzí. Děkuji také za to!! A přeji více a více účastníků R+R s láskou Veronika Schreierová“

PhDr. Pavel Kopřiva: „Děkujeme za podporu. Vnímáme to podobně.“

jiří: „budete volit prezidenta a koho“

PhDr. Pavel Kopřiva: „Určitě ne pana Zemana.“

Mirek: „Dobrý den, chci se zeptat jakým druhem výchovy jste prošel(a) Vy? Nechápu dnešní postupy výchovy dětí kde jim stále ve všem ustupuje. Měl jsem tvrdou výchovu od rodičů a do dnes jim za to děkuji. Nikdy bych si k rodičům ,učitelům, policistům atd. nedovolil co si dovolí děti s dnešní "demokratickou"výchovou!!! Kam až to dospěje? Jako v americe vraždami, střelbou?? Děkuji za odpověď Mirek Louny.“

PhDr. Pavel Kopřiva: „Můžeme rodičům poděkovat (v duchu nebo nahlas) za to, jak nás vychovali - dělali to nejlepší, co uměli. To ale neznamená, že nemůžeme jít dál a vychovávat své děti jinak. Střelba a agrese nejsou důsledkem demokratické, respektující výchovy, ale naopak tvrdé výchovy anebo výchovy bez hranic. Respektující výchova hranice uznává a vyžaduje, jde ale o způsoby, kterými se to děje.“