Dobré ráno

Záznam chatu ze středy 31. srpna 2016

UP: „Zajímalo by mě ještě, jaký je podle vás nejúčinnější "lék" v boji proti šikaně? Nevšímat si toho, fyzicky se bránit, psychicky se bránit? Asi to budete říkat ve vysílání, ale pokud můžete, napište mi prosím odověď i zde.“

Jan Krýsa: „Krásný den. Nevšímání je první možná obrana proti slovním narážkám. Agresor nezaznamená reakci a přeorientuje se na jinou oběť. Pokud je ale vytrvalý, je nutno přejít k obraně psychické. Uvědomit si, že jsem obětí. Komunikovat s agresorem, sdělit mu své "NE". To často zabírá, agresor si uvědomí, že si vyhlédl zdaleka ne slabou oběť, a vzdá to. Pokud ne, nastupuje komunikace se třídou. Ta je z principu (mezi dospělými ze zákona) povinna proti šikaně zakročit, a navíc, je vůči agresorovi v drtivé početní převaze. Dále sdělit své obavy učiteli a rodičům. Fyzickou obranu v žádném případě nedoporučuji, z oběti šikany se totiž automaticky stává agresor a ztrácí tak případné možnosti legálního řešení.“

UP: „Zdravím vás, v poslední době slýchám čím dál více o šikaně učitelů dětmi, jak s tím bojovat podle vás?“

Jan Krýsa: „Krásný den, toto je trochu tabu téma, učitelé se mohou stát terčem šikany zcela běžně, ale jelikož to chápou jako své profesní selhání, situaci zametají pod koberec, čímž agresorovi narůstá sebevědomí a násilí vůči učiteli se stupňuje. Doporučuji totéž co žákům, čili nebát se komunikovat. Se žáky, s kolegy, případně s vedením školy. V prvních fázích šikany se agresoři spíše bojí odhalení a sankcí a včasná třídnická hodina většinou zabere. Učitel se dále může žákům přiblížit v lidské rovině, a to například na školním výletu, besídce, turnaji apod. Nesmí si je uplácet (mírnějším známkování, nedáváním úkolů).“

Petr: „Dobré ráno, vy osobně jste zažil někdy šikanu na škole? Pokud nechcete, nemusíte odpovídat.“

Jan Krýsa: „Dobré ráno, z dnešního hlediska jsem byl obětí ostrakismu, čili vyčleňování, což mi nebylo příjemné, stával jsem se terčem posměšků, kdy se záminkou stávala moje výška či jméno. Jsem ale flegmatik, tak jsem se nenechával vyvést z míry a zůstalo "jen" u oné slovní podoby.“

DIS: „Jaké máte na svém koně úspěchy jako metodik prevence šikany?“

Jan Krýsa: „Malino upřesním, nejsem přímo metodik, ale lektor, což obnáší externí práci na školách Moravskoslezského kraje. Daří se mi v rámci možností dvou vyučovacích hodin zvyšovat sebeúctu žáků (možných obětí) prostřednictvím prožitkového poznávání svých silných stránek a naopak srážet přehnané či předstírané sebevědomí možných agresorů. Děti se dozvědí, že na svůj problém nejsou samy, naopak sám je agresor (alespoň zpočátku). Oběti si uvědomí, že agresor není tak silný, jak si myslely. Že má naopak sám nějaké trauma, s nímž si neví rady, což mu ale nedává právo předávat ho dál.“

SH: „Pokračování....Neříkejte že mám jít do blázince, protože = další šikana.“

Jan Krýsa: „Psychiatrickou pomoc by měl vyhledat spíše agresor, pokud mu ubližování působí zvrhlé potěšení.“

SH: „Jsem obětí šikany od zš do dospělosti(i v zaměstnání) Mám zničené sebevědomí. Co mám dělat pro zvýšení sebevědomí?“

Jan Krýsa: „Dobrý den. Vím, že se to lehce řekne, ale je třeba tzv. začít od sebe. Uvědomit si své silné stránky (a ne, že žádné nejsou, je jich v zásadě víc než těch slabých, já tomu alespoň věřím). Projít si v klidu a o samotě svůj život od raného dětství a hledat v něm záchytné body, čili drobné, i nepatrné, úspěchy. Pozor, úspěchem chápejte všechno, co vy sám(a) za úspěch pokládáte, není vždy podstatné, zda to tak chápe i okolí. Máte vlohy, talent, na některou z oblastí života. Ne že ne. U mě je to např. hra na klavír, literární tvorba. Máte vlastnosti, na které buďte právem hrdý/á. Vlastní pílí jste něco dokázal/a. Obklopujte se lidmi, kteří vás nesrážejí, méně je někdy více. Nepropadejte zbytečné sebekritice, a když už, tak se se svými slabostmi naučte žít, berte je jako malé vady na kráse, které z Vás dělí jedinečnou osobnost. Já sám jsem zapomnětlivý, nepořádný, líný, nevkusný..no a co? Jsem to já. Jste to Vy. Hodně štěstí :-)“

Simona: „Dobré ráno, chci se zeptat jak je to se šikanou u dospělých? Konkrétně na pracovišti. Je to tak, že agresor může být člověk, který si je vědom svých "nedostatků v práci" a proto hledá chyby na ostatních aby tzv. odvedl pozornost od sebe? Může to být počátek šikany?“

Jan Krýsa: „Krásné ráno, každý formální, čili uměle vytvořený, kolektiv je živnou půdou pro vznik a průběh šikany. Jeho členové v něm totiž nejsou proto, aby byli spolu, ale protože musí (žáci ZŠ a v podstatě i pracovní kolektivy). Proto zde probíhá boj o moc nebo alespoň zoufalá potřeba nebýt tím nejslabším, který dostane padáka. Toto platí v práci tím spíše, že kolegové, jakkoli se mohou tvářit přátelsky, si vlastně konkurují. Peníze jsou mocné. Kdo opravdu kvalitně pracuje, upozorňuje na sebe svými výsledky, naopak kdo si není svou prací zdaleka tak jistý, musí potopit druhého, aby se zachránil. Čili, uhodil/a jste hřebík na hlavičku.“

GF: „Co vše má na starosti metodik prevence šikany?“

Jan Krýsa: „Dobré ráno, nejvíce metodiků prevence působí na školách a mají na starost vytvoření minimálního preventivního pokynu, který je součástí školního řádu, a dohlížení nad jeho dodržováním. Školní metodik prevence má každopádně mnohem širší působnost, jelikož pod něj spadá celá škála rizikového chování od šikany po drogovou problematiku.“

Kája: „Dobrý den, Dcera mě pocit, že ve vedlejší třídě je jedna dívka šikanována. Dcera není z těch, kteří by to šly řešit za vedením školy. Co mohu udělat ja? Nepamatuji si jméno dívky. Jde o studenty gymnázia. Děkuji“

Jan Krýsa: „Dobrý den, je-li Vaše dcera již majitelkou občanského průkazu, je toto nahlášení pro ni vlastně zákonnou povinností, jelikož je svědkyní potenciálního trestného činu. Teoreticky by se mohla pokusit šikanované dívce sama pomoci, ale jít do konfrontace s agresory nedoporučuji, stačí projevit zájem, dát oběti najevo, že na svůj problém není sama a že je Vaše dcera ochotná v její prospěch svědčit. Pomůže tím jednomu člověku, a to není málo.(Podle mě tím ale pomůže i agresorům, včasné řešení i trest nebývají tak drastické).“

Karel: „Jak řešit šikanu v dospělosti?“

Jan Krýsa: „Dobrý den, šikana v dospělosti se příliš neliší od té v dětském kolektivu, s tím rozdílem, že dospělí jsou za své činy plně odpovědní a páchání šikany často nabývá charakteru trestného činu, kdy nejen oběť má právo se bránit, ale ohlašovací povinnost má každý ze svědků (čili všichni kolegové, předpokládám že jde o šikanu v pracovním kolektivu) a neposkytnutí pomoci se dá chápat jako přinejmenším neetické, ne-li rovněž protiprávní (napomáhá trestnému činu). Pakliže jde o čistě verbální rovinu bez faktické škody, pak doporučuji uvědomit si své silné stránky, smířit se s tím, že kolegové nejsou kamarádi (myslet si o nich můžete cokoli, ale udržte to ve vší slušnosti) a nezatěžovat se tím, že má někdo se mnou jiný problém. Nejste-li někomu po chuti,je to jeho problém, ne Váš.“

Míša: „Dobré ráno, chci požádat o radu, jak řešit šikanu, když máme podezření. Jedná se o rodinu. (vztah sestřenice 9 a 13 let) Je dobré sejít se. (rodiče obou dětí a děti) a situaci probrat všichni společně? Díky moc za opověď“

Jan Krýsa: „Dobrý den Míšo, jelikož je mou prací prevence šikany na školách, netroufnu si jít do oblasti rodinných vztahů a i během školních besed se jim zásadně vyhýbám. Nicméně ze školní praxe můžu říct, že konfrontace oběti a agresora se zásadně nedoporučuje. Schůzka rodičů určitě vhodná bude, není na škodu popřemýšlet o nějakém typu rodinné terapie.“

Bartoníček: „Je součástí prevence šikany ve škole také jakási nástěnka z popisem šikany a následků šikany, popřípade právních následků pro agresora nebo postupem pro oběti šikany? (pokud ne, berte to jako dobrou radu pro koncepní řešení problematiky)“

Jan Krýsa: „Dobré ráno, coby lektor prevence krajské společnosti Renarkon mám v kompetenci školy MS kraje a mohu zodpovědně potvrdit, že takovou nástěnku školy opravdu mají. Druhou věcí je, že k jejich aktualizaci příliš nedochází a děti si ji tolik nečtou. Některé školy disponují i schránkou důvěry, její užitečnost je však kontroverzní. Častěji než reálné podněty v ní končí křivá obvinění a vyložené pomluvy.“

Jana: „Dcera byla ve 4.třídě verbálně a opakovaně napadaná spolužačkou,přidal se mobbing . 1. řekla jí, ať toho nechá, 2. žádný ze spolužáků se jí nezastal, 3. osobně šla za třídní učitelkou, 4.osobní setkání nás rodičů se školním preventistou a tř. učitelkou, 5. výsledek???? žádný. škola se bezzubá, tváří se, že pokud někdo někomu veřejně nenatluče a někoho nezmrzačí, neumí si s agresorem poradit. Agresor, který verbálně napadá je v pohodě, NIC MU NIKDO NEDOKÁŽE. Váš TV výstup mi přišel jako "z jiné planety" , osobně jsme všechny kroky podnikli a bez výsledku.“

Jan Krýsa: „Dobré ráno paní Jano, má profese je v tomto směru bohužel "pouze" preventivní, čili těmto situacím pomáhám školám předcházet.Má zkušenost je taková, že jsou školy, které se honosí nálepkou "bezpečné", a to proto že se v nich údajně žádná šikana nevyskytuje. V zájmu zachování dobrého image pak případy šikany zametají pod koberec a čekají, až se něco skutečně stane. Mohu Vám dát doporučení z jiné planety, a to pokusit se ze školy "vyštípat" agresorku, např.odhalením jeho slabin, v čemž by mohli učitelé pomoci. A doporučení z planety naší je zažádat o přeřazení do vedlejší třídy, je-li to možné.Vedle prevence šikany se zabývám i prevencí závislostí a nedělám si iluze, že spasím svět od drog. Ani nevymýtím šikanu. Zlé děti bohužel jsou. Volám po razantním posílení kompetence škol. Snad to není výkřik do tmy.“

Jana: „Prosím o radu, jak postupovat dále, pokud jsme podnikli Vámi zmíněné kroky po neustálém verbálním napadání a mobbingu - bylo řečeno, NE, dítě jednalo samo s třídní, pak rodiče diskuze s třídní učitelkou, diskuze se školním preventistou.... a agresor je stále "v pohodě" a pokračuje dále.“

Jan Krýsa: „Dobré ráno, děkuji za otázku, musím stručně, než mě tu vypnou. V jednání Vašeho dítěte chyběl mezičlánek "třída". Ano, mluvit z očí do očí s jednotlivými spolužáky a nevzbuzovat v nich soucit, ale volat po jejich zodpovědnosti. Kdo mlčí při pohledu na šikanu, je zbabělec a spoluviník. To si spolužáci Vašeho dítěte musí v první řadě uvědomit. Je šance, že se pak začnou aktivněji agresorovi vzdalovat a dávat mu najevo když ne přímý odpor, tak alespoň nezájem (a to je to poslední, co by si agresor přál). Hodně štěstí přeji.“

Jana: „děkuji za radu, máte pravdu, vidíme, máme zkušenost se spoustou slov, ale bez jediného efektu. jedinou cestu v přeřazení na jinou školu. Jinak se agresorky nezbavíme.“

Jan Krýsa: „Dcerka se musí zbavit závislosti na agresorce. Nepotřebuje ji k svému životu. Agresorka Vaši dceru zjevně ano, "neuprdne" si bez ní. To se může stát pro Vaše dítě výhodou. Nezávislost.“