Dobré ráno

Záznam chatu z úterý 1. března 2016

Jana: „Dobrý den, jaká je Vaše nejoblíbenější kniha z oboru psychologie? Jsem matkou dvou malých dětí, máte nějaký typ na "kuchařku" o výchově mých ratolestí? Děkuji“

Mgr. Jana Mynářová: „Zdravím, mám moc ráda knihy od pana Matějčka.“

GF: „Neměl by psycholog povinně být vždy lékařem, tedy mít titul MUDR?“

Mgr. Jana Mynářová: „Ne, MUDr. je psychiatr, psychologie se studuje na filozofických fakultách a titul je pak Mgr. nebo PhDr.“

SK: „Vratislav Mynář je český podnikatel a politik - je Váš příbuzný?“

Mgr. Jana Mynářová: „Naštěstí ne :)“

DAYD: „Jak vidíte úlohu psychologa, psycholožky na psychiatriích - konkrétně na otevřených odděleních - já ji vidím jako dost negativní...“

Mgr. Jana Mynářová: „Je to o lidech, stejně jako kdekoliv jinde...“

Martina: „Krásné ráno, prosím Vás, jak pracovat nejen s naštvaným člověkem, ale i se sebou, který má pocit, že má ve všem pravdu, přitom vy sami víte, že to tak není a nechcete se kvůli tomu hádat? Člověk nechce být za hlupáka, tak by se kvůli pravdě i pohádal, ale jelikož mě hádky nedělají dobře na duši, tak jestli existuje nějaké "zaříkadlo" kterým zklidníme nejen sebe, ale utišíme i hádku. Je to složité, já vím :) přesto moc děkuji za odpověď“

Mgr. Jana Mynářová: „Budeme o tom ještě diskutovat, tak sledujte naše vysílání. Neexistuje na to jediná odpověď ani zaříkadlo.“

SK: „Čím jste více psycholožkou nebp psychoterapeutkou?“

Mgr. Jana Mynářová: „Obojí, nejvíce se věnuji práci s klienty.“

Jana: „Hezké ráno,vzetk mám,když vím že mě 2 dcery přítele nepříjmuly /trvá to 5 let/a přitom už mají své osobní životy a žijí ve svých bytech,a přítel dopustí,aby mě pomlouvaly a můžou mi říct své názory do očí,ale já nesmím a přítel se jich moc zastává ,i přesto že mu známí domlouvali,dcery ho mají jen na to aby jim dával peníze,ale když má narozeniny,či svátek,tátovi popřát nepříjdou.Již jsem to psychicky nezvládla tu křivdu,ikdyž jsem se snažila k nim chovat hezky a tak jsem nyní na vánoce vztah po 5.lety ukončila. Chtěla jsem se zeptat,kdybych chtěla projít terapií,jak to zařídit. Byla jsem 2x u psycholožky,ale návštěva 1. ani 2.nic nedala,šla jsem odtamtud spíše rozhozená,neboť pani doktorka z první návštěvy neměla záznam,ten psala na kus papíru a při 2. návštěvě se vše opakovalo jako při 1.Tak jsem tam už nešla.Děkuji,zda mi v Tv odpovíte.jana“

Mgr. Jana Mynářová: „Dobrý den, rozumím tomu, že pocit křivdy ve Vás vyvolává vztek, nicméně často si člověk přidělává problémy tím, že se ve svých křivdách utápí. Pokud nemáte dobrou zkušenost s jednou psycholožkou, zkuste hledat dále, určitě najdete. Hodně štěstí!“

Josef tomas: „Dobrý den. Je zdravé se občas naštvat hodně a nebo ne. Děkuji za odpoved.“

Mgr. Jana Mynářová: „Záleží, jak často, příliš časté a silné záchvaty vzteku vedou ke kardiovaskulárním onemocněním.“

lefty: „Zdravím, proč v minulosti byly jenom zlobivé děti ....a teď jsou děti s HD a polykají tabletky..nerozumim, nechápu, mámě v rodině takový případ a kluk už 5 let polyká tabletky a přitom je to normálni " živý " kluk ?“

Mgr. Jana Mynářová: „Zdravím, konkrétní případ nemohu takto na dálku posoudit. Je pravda, že se postupně přidávají nové a nové diagnózy a je otázka, zda je to ku prospěchu věci.“

Hana: „Dobré ráno, je normální, že se mí rodiče pohádají kvůli naprosté "prkotině"? (např. Jestli má být slunečno nebo zataženo?) Děkuji :)“

Mgr. Jana Mynářová: „Dobré ráno, otázkou je, jak brát slovo "normální", pokud bychom ho nahradili za "běžné", tak ano, stává se to. V pozadí nemusí jít ve skutečnosti o dané téma (jak píšete, např.počasí), ale o nějaký nesoulad, který mezi sebou mají. A pak se stane, že se ten nesoulad projeví u takové "prkotiny". Důležité pak je, zda se umí usmířit...“

marie: „Dobré rano, prosila bych o radu jak pracovat s dítětem 10 let. Syn je chválen, kde se jen dá i když mnohdy vysledky tomu neodpovidaji. Mohl by mit dvojku, když dostane za 3. Obrazek by mohl lépe propracovat atd. Vzdy ale odpoví, ze to dobré neni. Zkousela jsem i tak to udelej lépe, když nejsi spokojeny. Syn byl dost neposlušný v podstatě od doby vzdoru 2 roky, v 5 letech už si na něj stěžovali ve školce. Zlobil deti, neposlouchal. Samozřejmě mě to trapilo, ale u syna se projevilo autoimunitní onemocnění, které trvá do teď. Proto se ho snažíme přesvědčit, že ho máme rádi a je dobrý člověk. Zkrátka chceme zastavit, jeho samodestruktivni proces. Prosim o radu, jak podpořit jeho pozitivní stránky. Děkuji za odpověď Marie“

Mgr. Jana Mynářová: „Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Vidím, že se pro syna snažíte udělat, co můžete. Asi bych potřebovala znát další podrobnosti, obecně mohu doporučit v těchto letech, abyste se ho ptala, jak se on hodnotí sám. A vést s ním rozhovor i o svých případných obavách, že se třeba podceňuje nebo nedoceňuje. Otázkou je, na základě čeho si stanovuje svá měřítka - srovnáváním s ostatními? s nějakým ideálem? pak ho třeba nemusí nikdy dosáhnout. Dejte mu najevo, že se dá na vše koukat i z toho hlediska, kolik úsilí tomu věnoval.“

Helena: „DObry den, mate perfektni postavu :) .. jake vsechny sporty nebo tance delate aby jste se ama udrzela v psychicke pohode ? Dekuji“

Mgr. Jana Mynářová: „Dobrý den, děkuji, jste hodná :) ze sportů ráda lyžuji, občas nějaký ten aerobik a chození na hory. K psychické pohodě mi nejvíce pomáhá výlet do přírody, meditace a cvičení čchi-kung.“

marie: „Dobré rano, prosila bych o radu jak pracovat s dítětem 10 let. Syn je chválen, kde se jen dá i když mnohdy vysledky tomu neodpovidaji. Mohl by mit dvojku, když dostane za 3. Obrazek by mohl lépe propracovat atd. Vzdy ale odpoví, ze to dobré neni. Zkousela jsem i tak to udelej lépe, když nejsi spokojeny. Syn byl dost neposlušný v podstatě od doby vzdoru 2 roky, v 5 letech už si na něj stěžovali ve školce. Zlobil deti, neposlouchal. Samozřejmě mě to trapilo, ale u syna se projevilo autoimunitní onemocnění, které trvá do teď. Proto se ho snažíme přesvědčit, že ho máme rádi a je dobrý člověk. Zkrátka chceme zastavit, jeho samodestruktivni proces. Prosim o radu, jak podpořit jeho pozitivní stránky. Děkuji za odpověď Marie“

Mgr. Jana Mynářová: „Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Vidím, že se pro syna snažíte udělat, co můžete. Asi bych potřebovala znát další podrobnosti, obecně mohu doporučit v těchto letech, abyste se ho ptala, jak se on hodnotí sám. A vést s ním rozhovor i o svých případných obavách, že se třeba podceňuje nebo nedoceňuje. Otázkou je, na základě čeho si stanovuje svá měřítka - srovnáváním s ostatními? s nějakým ideálem? pak ho třeba nemusí nikdy dosáhnout. Dejte mu najevo, že se dá na vše koukat i z toho hlediska, kolik úsilí tomu věnoval.“

Jana: „Dobrý den, poraďte mi prosím, jak adekvátně reagovat na dítě (13 měs.), které se rozbrečí, když mu seberu věc (př. ukořistěný mobil)? Děkuji za odpověď! Jana“

Mgr. Jana Mynářová: „Dobrý den, díky za dotaz. Nejlépe v klidu říct: "ano, vidím, že se zlobíš, ale ten mobil není hračka pro Tebe." Tím mu dáváte najevo, že jeho emoce je v pořádku a adekvátní situaci, ale že to nemění nic na hranici, kterou jste mu dala. Zpětně ho za vztek nekritizujte, zkuste přesměrovat jeho pozornost jinam, když se trochu zklidní.“

Kája: „Dobrý den, jak pracovat s dítětem (11 let) chlapcem, který ve škole patří prospěchem k těm nejlepším žákům, ale když se mu něco nepovede a je si toho vědom tak sám o sobě mluví jako, že je dítě pitomec, dítě na nic apod. Přijde mi, že je k sobě velmi náročný a z toho tyto reakce pramení, protože jinak je chválený a i když se mu něco nepovede nebo přinese špatnou známku není za to nikterak nepřiměřeně kárán, proto nevím z čeho tyto jeho reakce pramení.“

Mgr. Jana Mynářová: „Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Ano, také mi přijde, že si váš chlapec neumí promíjet svůj neúspěch nebo to, co za něj považuje. V této chvíli už bych po příčinách nepátrala, není to tak důležité, pokud se k němu chováte tak, jak říkáte. V jeho věku už se s ním dá určitě mluvit o tom, jak člověk přistupuje sám k sobě, jaký má k sobě vztah - že není nutné být k sobě tak tvrdý. A naučit ho také přemýšlet o tom, jaké cíle si stanovuje - zda jsou realistické, a s kým se poměřuje.“

Michaela: „Dobrý den, mám potíže s kontrolou vzteku a řvu na děti. Mám hodně živou a nezbednou 3 letou holčičku a 2letého hodného chlapečka a stačí málo a škaredě na ně řvu. Nemáme s manželem moc času si od dětí odpočinout, Pak mě to řvaní moc mrzí.Manžel je na děti příliš hodný a nevychovává, tak musím ta zlá být já, což mě vyčerpává, protože bych chtěla být taky ta hodná :-) Ale nejhorší je, že nedovedu po tom, co zařvu, hned přestat. Snažím se na sobě pracovat, ale ještě to není ono. Mám obavy, aby si děti nedodnesly nějaká traumata do života...Děkuji za Vaši reakci.“

Mgr. Jana Mynářová: „Dobrý den, děkuji za Váš otevřený dotaz i za důvěru, se kterou se na mě obracíte. Rozumím tomu,že je to velmi náročné období, když jste s takto malými dětmi doma. Doporučila bych opravdu najít si někoho, s kým to můžete probrat, hledat další ventily, jak si odpočinout i mimo domov a aspoň na chvíli bez dětí. Z vašeho většího klidu pak budou mít profit všichni. Pokud se nebude dařit,dá se vyhledat i pomoc psychologa.“

Jana S. ,Ostrava: „Dobrý den , je vhodné ,když po návalu vzteku následuje smích ( připadám si směšně ) ? Děkuji Jana.“

Mgr. Jana Mynářová: „Určitě, smích pomůže zbavit se přebytečného napětí :)“

Lucie: „Dobrý den máme rok a půl stará dvojčata, dva chlapce. Jeden je od narození klidnější a ten druhý živější. V poslední době u toho živějšího pozorujeme, že když se mu něco nelíbí, je nespokojen tak jde a bouchá hlavou o zem nebo o zeď. Co s tím? Dětská lékařka řekla, že se nemáme znepokojovat, že to samo vymizí a že dítě si je toho co dělá vědomo a neublíží si, mně to však na klidu nepřidalo. Děkuji“

Mgr. Jana Mynářová: „Dobrý den, dala bych na radu lékařky, pokud nedochází k nějakým zraněním. Dále je možné dítě v záchvatu sevřít v náručí a dát mu tak bezpečné místo, kde se může vyvztekat,aniž by se zranilo. Přečtěte si Malý tyran od Jiřiny Prekopové.“

Michaela: „Ještě Vás poprosím o nápovědu nějaké kvalitní knihy o zvládání svého vzteku a jak s ním pracovat a také o dětech a jejich vzteku. Děkuji!“

Mgr. Jana Mynářová: „Zajímavou knihu o vzteku napsal Jaro Křivohlavý, dále bych doporučila knihy prof. Matějčka.“

Marie: „Dobrý den, prosím o radu: batole 18měsíční při vzteku bije, kouše svoji maminku - jak to řešit? (děkuji)“

Mgr. Jana Mynářová: „Dobrý den, doporučila bych vám knihu Malý tyran od Jiřiny Prekopové, dá se pracovat s pevným obejmutím. Dále dítěti říct něco ve smyslu "vidím, že se vztekáš, klidně se vyvztekej, ale nebudeš mě bít, to se nedělá. " - a chytnout mu přitom pěstičku. Určitě dávat dítěti hranice v tomto smyslu, ale za samotný vztek ho netrestat.“

milinka: „Dobrý den, máme holčičku - 3,5roku, mívá záchvaty vzteku. Nečekaně , někdy když není po jejím. Nejde to s ní po dobrém ani po zlém, sliby taky neplatí. Nevšímáme si jí. Po chvíli vztek přejde a je to zlaté dítě. Ale vždy není čas čekat, až ji vztek přejde. Např. při odchodu ze školky. Děkuji za radu.“

Mgr. Jana Mynářová: „Dobrý den, děláte dobře, že občas počkáte, to je dobře. Dá se občas vzít i proti vůli, když je to zapotřebí a nejde jinak. Musím končit, pěkný den :)“