Dobré ráno

Záznam chatu ze středy 30. listopadu 2011

slavkov: „Co jste publikoval v oblasti psychologii a kde o ní případně přednášíte?“

Ivan Pavlas: „Voblasti vývojové psychologie, přednáším na Ostravské univerzitě,“

slavkov: „Kde jste studoval psychologii?“

Ivan Pavlas: „V Olomouci na Univerzitě Palackého a v Banské Bystrici Univerzitě Mateja Bela.“

slavkov: „Co je podle Vás na práci psychologa a na psychologii nejzajímavější?“

Ivan Pavlas: „Práce s tvořivým klientem a objevování jeho životní dráhy. Nalézání smyslu života.“

Novi: „Dá se touto prací uživit?“

Ivan Pavlas: „Dá, ale je to obtížné, sociální práce není v naší společnosti ceněna. Platí to obecně v pedagogice a výchově,záleží kolik si přestavujete v penězích. Práce s lidmi se však zaplatit nedá, je to oběť.“

babča: „Jak odbouráváte stres vy?“

Ivan Pavlas: „Čtením klasické literatury a posloucháním rozhlasových zábavných, ale i vědeckých pořadů. A TAKÉ PRACÍ NA ZAHRADĚ A SE ZVíŘATY.“

Oli: „Nezdá se vám tato práce nudná?“

Ivan Pavlas: „Nikoli, ale musíte se bránit stereotypu, to je vlastně v každém povolání. Platí to, když máte práci rád-ráda.“

z Brna: „Dobrý den, od 1.1.12 nastupuji do jiné práce a mám z toho velký strach. Odcházím z práce, která mě bavila, ale měla jsem tam tak nepříjemnou nadřízenou, že jsem to vyřešila výpovědí. V prosinci tam končím a v lednu nastupuji do nové práce, ale mám pocit, že to nezvládnu. Je mi 45 let a jsem z toho poslední dobou hodně vyčerpaná. Špatně z toho spím. Co by jste mi poradil? Děkuji“

Ivan Pavlas: „Probrat situaci s někým, komu důvěřujete a kdo vás vyslechne, zkuste si vyjmenovat, co je na té změně pro vás zajímavé, vaši situaci chápu, neboť změny se vlastně bojí každý člověk, vždyť se zbavíte nepříjemné nadřízené a to za to přece stojí. Věřím, že to zvládnete a myslím si, že na to máte, opírejte se o svou zkušenost.“

Petra: „Máte soukromou poradnu?“

Ivan Pavlas: „Bohužel nemám.“

michaela: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jestli jsou psychosomatické problémy spojené s depresemi a jak se dá nejlépe rozeznat, jestli jsou například fyzické bolesti právě psychického rázu. Děkuji“

Ivan Pavlas: „Ano, jsou plně propojeny, kdo naslouchá hlasu těla a umí poslouchat může předejít depresím, každé onemocnění má skrytý průběh, vynoří se později, evropané a uspěchaní lidé však tělo odmítají poslouchat a tím se dopouštějí velké chyby. Zamyslete se kolik času věnujete fyzickému pohybu a kolik času jen senzorickým a myšlenkovým činnostem, v tom je základní rozpor,a také kolik času pracujete, bavíte se a spíte.“

Lenka: „Pane Pavlas, jak mohu bojovat s počínajícími depresemi sama, pokud je sama na sobě pociťuji a nechci ještě jít k psychologovi. Přepracování, špatné spaní, buzení v noci, ráno vstávám unavená, často mívám pocit nerozhodnosti.. Jakou cestou si může člověk pomoci? Sportovat, více odpočívat..?“

Ivan Pavlas: „Naslouchejte svému tělu dává denodenně signály, čemu se věnujete přespříliš, kolik času provozujete fyzickou činnost vůči té sedavé, jaký je poměr mezi spánkem, odpočinkem a skutečnou prací. Nerozhodnost je toho jednou z příčin. Pracujte aktivně na sobě a dobré je mít podporu od blízké osoby.“

Martina: „Dobrý den! Strejda je už měsíc v komatu a nedávájí nám téměř žádnou šanci, že se probere. Napadl ho bezdůvodně cizí člověk, když šel z obchodu a tak má velmi těžké poškození mozku. Je to příšerné ta bezmoc, chodit za ním vidět jak chudák vypadá a nemoct mu pomoci...Před každou návštěvou nespím a po ní taky, ale když jsem tam nechce se mi odejít.....pořád doufáme v zázrak..Máme se připravit, že se už neprobere...Copak se dá na tohle nějak připravit? Dokud žije tak pořád doufáme...to jeho tělo bojuje jako lev, nidko mu nedával šanci, že by přežil první dna a on už je tu přes měsíc. Do toho podzim a blížící se Vánoce. Děsím se otázky jak se máš, nechci si stěžovat, ale když se mě někdo zeptá, tak mám hned slzy v očích. Přeji Vám pěkný den!“

Ivan Pavlas: „To je cesta na dlouhé vyrovnání, postupně k tomu dospějete, uvědomte si, že jsou věci, které můžete ovlivnit a věci, které nemůžeme ze své pozice ovlivnit, aby nás netrápily a nevyčerpávaly zbytečně.Držím Vám palce. Je to osudová záležitost.Dobré by bylo, abyste měla vedle sebe někoho, s kým to prožíváte a sdílíte, postačí jen mlčet.“

Ivana: „Dobrý den,před rokem jsem se rozešla s přítelem na kterém mi velmi záleželo a stále se s tím nemohu vyrovnat, je to čím dál horší. Uvědomuju si, že bych si měla najít koníčky, sportovat... ale nemám na to sílu, jen doufám že se vrátí i když vím ,že je to nesmysl. Myslíte že by mi pomohla antidepresiva nebo léčba hypnosou? Děkuji“

Ivan Pavlas: „Rozchody v životě jsou velkými životními událostmi, proto není snadné je zpracovat, nemá také cenu se obviňovat, je lepší tento stav řešit aktivitou nikoli antidepresivy, pokud jste hypnabilní mohla by to být také cesta. Stálo by za to pokusit se vyvolat setkání s bývalým přítelem, chce to jistou ženskou taktiku, k rozchodu jsou třeba dva jedinci, ale nemá smysl zkoumat kdo je na vině, případně zda to nezkusit znovu, záleží na tom, nakolik si vzájemně chybíte a nakolik se potřebujete.“

Lenka: „Dobrý den, chtěla jsem se zeptat zda Vás dokáži osobně potrápit problémy jiných lidí? (to z toho člověk musí mít hlavu jak meloun, ne?)“

Ivan Pavlas: „Máte pravdu, některé problémy si člověk nosí celý život, jde o to je však neprožívat, to by byla cesta do pekel, ale naopak poučit se z nich a srovnat zda to, co se píše o lidském chování je jistou pravdou, Šedá je proto teorie a zelený je strom života a zkušenost, která je nepřenosná.“

eva: „dobry den chtěla bych se zeptat moje sestra mivala epileptycky zachvaty musela na operaci z hlavou měla popraskané cevky a tet už rok ji neměla tak jestli už muže jezdit autem dekuji“

Ivan Pavlas: „Tady je třeba skutečně začít spolupracovat s odborným lékařem.“

Mirek: „Dobrý den pane doktore, procházím dost složitou etapou života - v březnu mi zemřel tatínek, v srpnu mi v práci po skoro šesti letech s poděkováním zrušili místo a od té doby nemůžu nalézt nic solidního, i když odpovídám na několik inzerátů denně, tak se mi dostane jen chladné reakce (pokud vůbec nějaké) typu děkujeme za projevený zájem, ale vybrali jsme jiného kandidáta, který lépe splňoval naše představy. Snažím se to brát optimisticky, ale zásoby optimismu docházejí. Kde je doplňovat? Zatím netrpím nedostatkem prostředků (naštěstí),ale mám z toho všeho obavy.Děkuju za odpověď.“

Ivan Pavlas: „Je třeba si uvědomit, že jsou věci a události, které můžete a které nemůžete ovlivnit, jsou věci osudové a věci přechodné, hledání místa je stav dočasný, ale je třeba se neuzavírat a zkoušet a zkoušet, Optimismem vás může zásobit blízká osoba, se kterou si rozumíte a je ochotna vám naslouchat, v žádném případě se neizolovat a nehledat vinu nebo chyby jen na sobě. Život je někdy zajímavá souhra náhod, chce to ale někdy pořádnou dávku trpělivosti. Držím Vám palce a věřím, že se Vám to povede.“

Jitka: „dobrý den, pane Palas, uz delsi dobu, v podstate co si pamatuju, trpim depresema. lide kolem me me uklidnuji, ze to co prozivam je normalni. nevenuji tomu tedy vyssi pozornost. v poslednim roce sme si s pritelem vsimli, ze jsem histericka. vetsinou to zacne depresi, ktera vyusti v hadku, behem ktere se prestanu ovladat, zacnu jecet, pritele mlatit a histericky kricet. nevim o tom. az po chvili si uvedomuju, ze pritel na me kleci a drzi me za ruce. musim dlouho dychat, abych se vratila do normalu. myslim, ze tohle je problem, ktery uz tak normalni neni a mela bych ho zacit resit, nevim, ale co delat. dekuji za radu,hezky den Jitka“

Ivan Pavlas: „Doporučuji co nejdříve vyhledat odobornou psychitrickou pomoc, jít s problémy ven, později by stálo za to konzultovat váš psychický stav s psychologem. Příčiny vašeho stavu mohou být dědičné povahy, ale může jít jen o přepracovanost nebo stereotyp života. Držím Vám palce, nebojte se toho, to že si to přiznáte je první a podle mně dobrý krok.Předpokládám, že váš přítel Vás podrží a pochopí to v dobrém. Jsou prostě věci, na které nestačíme sami. Nezapomeňte, že život je dar a žít je povinnost, nikoli se trápit.“

Zuzka: „Dobrý den, jsem studentkou čtvrtého ročníku gymnázia, tudíž jsem v maturitním ročníku. Ještě než padl padl podzim, začala jsem stresovat ohledně učení, že nic nebudu stíhat. A přišel podzim a ke stresům padla deprese, pocit že nic nezvládám, nic se nedaří. Jelikož jsem častěji ve škole než venku nebo doma, tak vím, že tento problém vychází ze školy. Ráda bych se zeptala, jak se proti tomuto pocitu marnosti bránit?“

Ivan Pavlas: „Je otázkou nakolik vás školní výsledky motivují, od toho se odvíjí musím nebo chci. Musím, je špatně, zamyslete se nad denním a víkendovým režimem, kde ztrácíte čas, nakolik se to dá změnit. Potřebujete posílit od druhých, že to, co děláte má smysl, ale je jen na Vás nakolik Vy ve studiu smysl vidíte. Držím palce, najděte také někoho, kdo studuje s chutí, zájmem a radostí.“