Dobré ráno

Záznam chatu z pondělí 13. června 2011

Per Suchý: „Dobré ráno pane Špačku. Rád bych věděl, jestli není drzost, když mě starší osoba začne tykat(nepotykali jsme si) a já mu automaticky(sice zpočátku zdrženlivě) také tykám.Co vy na to?Snažím se držet pravidel.“

Ladislav Špaček: „Pokud to není nadřízený, je to v pořádku.“

Eva: „Dobry den. Mozna by mela byt tato otazka smerovana nekomu jinemu,ale presto... :-D Mam 4 leteho hyperaktivniho syna. Kdyz mu neco reknu,udela presne opak. Plati to jeste vic u splopecneho stolovani a zvlast ted,kdyz chodi do skolky. Az mi vlasy vstavaji, co vsechno dela... Snazime se i formou hry usmernit jeho chovani,no zatim s malym uspechem. Co by jste mi a mozna i jinym maminkam poradil, abychom se nemuseli nekdy v restauraci citit neprijemne pri pohledech jinych hosti ?“

Ladislav Špaček: „Nikdo jiný než Vy to nemůže ovlivnit. Je to na Vás, snažte se na něj působit především příkladem. Nejsilnějším nástrojem výchovy je nápodoba. Neklesejte na mysli, všechno Vaše působení se do něj ukládá, i když to není na první pohled vidět. Má to vyzkoušeno se svým synem, byl stejný jako ten Váš:-)“

Martin: „Pŕímý nadřízený mně bez souhlasu tyká, je o 8 let starší. Mohu mu také tykat bez jeho nabídky ?“

Ladislav Špaček: „Ne, nadřízenému ne, to by Vám to musel navrhnout. A odmítnout jeho tykání taky nemůžete. I když Vám to opravdu vadí, nezbývá Vám, než se s tím smířit.“

Jakub: „Dobrý den Vážený pane Špačku. Chtěl jsem se zeptat, kravata na svatbu ano nebo ne? Budu se jí účastnit jako vzdálený známý, nejsem z rodiny. Předem děkuji za odpověď.“

Ladislav Špaček: „Svatba je nejslavnostější událost v rodině, často v životě. Kravata je nezbytná u příbuzných i u hostů.“

Marta: „Krásné dobré ránko, mohl byste mi poradit jak odpovědět lidem,kteří strkají nos do věcí do kterým jim nic není, navíc pod vlivem alkoholu a neberou žádnou Vaši odpověď??Je asi nejlepší odejít a druhý den to neřešit nebo za jejich střízlivosti si o tom promluvit znovu? Nedám právě svým odchodem najevo,že oni "vyhráli"??Moc děkuji a přeji krásný den. M.“

Ladislav Špaček: „Pod vlivem alkoholu? To není společenská situace, tady nezbývá než odejít nebo se chovat s velkým odstupem.“

Jiří Kulíšek: „Dobrý den pane Špačku, pořádáte reálné kurzy etikety? Je možné přijít k Vám do "učení", nebo se vše dočíst pouze z Vašich knížek?“

Ladislav Špaček: „Pořádám semináře etikety, ale jen jako uzavřené, pro manažery firem a úřadů.“

Holas Martin: „Dobry den, pane Spacku, prosimvas, je-li moje slecna kuracka a ja se ji snazim pomoci s odvykanim, jak se pak mam zachovat v restauraci, kde bych ji mel spravne pripalit?Ackoli je mi to moc proti vuli, tak take?Dekuji“

Ladislav Špaček: „Ano, musíte jí připálit, i když máte vůči jejímu kouření výhrady, je to společenská povinnost. Asi jako jí musíte pomoct do kabátu, i když se Vám její kabát nelíbí.“

Eva: „Dekuji za povzbuzeni,ze nebude -snad , z nej buldog u stolu :-))) Preji hezky den,plny humoru a pohody“

Ladislav Špaček: „Nebojte se, bude líp:-)“

Ella: „Pane Spacku mluvil jste o odmitnuni tykani - mam k tomuto tematu dotaz. Pred lety mi moje tehdy jeste budouci tchyne navrhla ze si budeme tykat. Nemely jsme do te doby mezi sebou nijak vrele vztahy, spis takove neutralni. Me se to ale z urcitych osobnich duvodu nelibilo a predstava tykani si s ni nebyla moc prijemna, ale vedela jsem, ze tykani ji jako starsi osobe zakazat nemuzu. Tak jsem pouze mohla rict ze mi klidne tykat muze, ale ze ja ji budu nadale vykat. Takze jiz nekolik let mi ona tyka - primne mi to neni, ale delat s tim nemohu nic - a ja ji vykam, coz mi vyhovuje. Nebylo to prilis nezdvorile takto vyresit problem s tykanim/vykanim? Dekuji.“

Ladislav Špaček: „Ano, bylo to nezdvořilé. Nabídku tykání od společensky významnějších osob - to je i tchyně - neodmítáme. Ale neodmítla jste to zcela, jen tak napůl, budiž. Teď už to nezměníte, raději do toho "nešťouchejte".“

Ivana - Sokolov: „Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat, je opravdu velký společenský prohřešek, když Vás jako manažerka společnosti, oslovím pane Špaček? Je to hrozné, ale vůbec mi totiž nejde z pusy to údajně správné oslovení pane Špačku. Také se se svým šéfem na pracovišti stále "dohadujeme", zda se správně užívá etiketa, nebo etika. Etiketa totiž na mne působí jako viněta, nálepka. Děkuji za odpověď“

Ladislav Špaček: „Jedině správné oslovení je 5. pádem, pane Špačku, Nováku. Oslvovování prvním pádem má trochu vulgární přídech, užívalo se v armádě: Novák, ke mně. Etika je nauka o mravnosti, o morálce, etiketa je soubor společenských pravidel (stejně jako nálepka, ale takových slov s dvojím významem je v češtině hodně).“

Romana: „Dobré ráno, ráda bych se zeptala na týkání a vykání mezi zákazníkem a obchodníkem. Kdo nabízí první ?/ žena, muž, obchodník, zákazník/ a hraje tam roli věk a pohlaví?“

Ladislav Špaček: „Nadřazený je klient, zákazník, proto tykání navrhuje on. Ovšem je-li dodavatelem žena nebo podstatně starší člověk, musí být velmi opatrný a dobře vycítit, zda nabídka tykání bude příznivě přijata.“

Lenka Fiedlerová: „Dobý den pane Špačku, zajímalo by mě, kdo by měl koho první pozdravit v případě mladšího nadřízeného a starší podřízené - ženy. Pochopitelně nezkazím nic, když pozdravím první, ale máme nového vedoucího a v kanceláři jsme se dohadovali o tom, jak to má být podle etikety. Děkuji za odpověď, přeji příjemný den a zdravím, L.Fiedlerová“

Ladislav Špaček: „Nadřízený je na pracovišti suverén, jeho by měli zdravit podřízení, on podává ruku, on navrhuje tykání atd. Ale: Ani nadřízený šéf nepřestává být gentlemanem, jako slušně vychovaný muž by mohl zdravit jako první i své podřízené ženy a starší podřízené muže. Pokud to ale neudělá, nedá se nic dělat, je to na podřízených.“

Lucie: „Dobré ráno. Rodiče mého přítele mi nabídli tykání - já odmítla (mí rodiče také nikdy netykali mé babičce a dědovi - brala jsem to ze strany mých rodičů jako výraz respektu a vážnosti k prarodičům), ovšem již nějakou dobu přemýšlím o tom, že bych vykání nejraději změnila v tykání. Tak přemýšlím, jakou nejlepší formou to podat. Děkuji za odpověď a přeji hezký den.“

Ladislav Špaček: „To jste se dopustila velkého prohřešku, odmítnout tykání je hrubá neomalenost. Bezpochyby se to rodičů přítele dotklo a pamatují si to dodnes. Pochybuji, že by po letech přistoupili na Vaše další návrhy, hodně záleží na tom, jaké vztahy mezi sebou máte.“

Hanka: „Dobrý den, jak je to s tykáním v cestovním ruchu. Jsem majitelka CK a jezdím taktéž s klienty. Průvodci se běžně oslovují křestním jménem a vyká se jim. Je mi 55 a všem klientům samozřejmě vykám, i když dnes je jich většina mladších. Kdo komu v mém případě nabízí tykání? Já si myslím, že klient průvodci, instruktorovi ap. Klient je zde "nadřízený ve vyšším postavení" .Mám pravdu?Jak byste to řešil? Občas některým stálým klientům - za veselého večera -nabídnu tykání.“

Ladislav Špaček: „Ano, máte pravdu, společensky významnější je klient, zákazník. Nicméně, jestli jste žena, máte trochu výhodu. Když vycítíte, že by to klient přivítal a je vhodná příležitost (veselý večer:-)), jděte do toho.“

Linda: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat co dělat v situaci, kdy mi starší muž, známý mého otce (nad 70 let, mně je přes 30 let) začne tykat a "nutí" mně, abych mu také tykala, což je mi nepříjemné. Neodmítla jsem, ale stále mu vykám a on mi ale neustále opakuje familiérním způsobem, ať mu tykám. Je nějaký způsob, jak mu taktně naznačit, co mu nedochází? Děkuji za odpověď a přeji příjemný den“

Ladislav Špaček: „Nabídka tykání (kromě vztahu nadřízený-podřízený) je oboustranná. Správně jste neodmítla, a jestli nechcete na tykání přistoupit, můžete mu vykat. On by měl pochopit, že jste nabídku vlastně nepřijala, a vrátit se k vykání. Gentleman by to udělal... Jestli ne, zůstane to tak, Vy budete vykat, on tykat, s tím nic neuděláte.“