Dobré ráno

Záznam chatu ze středy 9. února 2011

Jiřina Špalková: „Paní dokorko, prosím je možné zakoupit "ruku", kterou nám ukazujete?´Vnouček se narodil před termínem, "kleštěmi", pořád pláče a málo spinká - jistě by mu to pomohlo, děkuji“

Michaela Mrowetz-Bartáková: „Na facebooku existují stránky neziskového sdružení Babyklokánci a paní Ivana Antalová Vám určitě poradí. Nezapomínejte však, že ruka je pouze náhražkou, nejdůležitější je rodičovská náruč, plačící miminko potřebuje kontakt s rodičem, nošení, houpání, malé dítě, obzvláště předčasně narozené nelze kontaktem rozmazlit. Pokud nemohou rodiče, může je zastoupit právě babička. Přeji hodně trpělivosti. M. M.“

Jana Novotná: „Dobrý den paní doktorko, chtěla bych se zeptat (a je to mimo téma, tak nevím, zda mi odpovíte) na toto: Když se nám narodil syn, bydleli jsme u mých rodičů. Když měl syn tři měsíce, tak jsem měla úraz páteře, takže se o něj starala moje maminka. Potom jsme opravovali dům, takže jsme byli často mimo domov a syn trávil nejvíce času s babičkou. Teď má dvacet měsíců a odstěhovali jsme se. Najednou si syn babičku vůbec nepřipouští, nechce ji k sobě pustit, už se sní nemazlí. Když rodiče dojedou na návštěvu, tak s nimi vůbec nechce být, ale když odejdou, tak je volá. Můžete mi poradit, co s tím? Moc děkuji.“

Michaela Mrowetz-Bartáková: „Váš syn reaguje na ztrátu babičky jako na ztártu mateřského objektu, nicméně matkou jste Vy, takže pokud syn pláče po odchodu babičky, buďte s ním Vy a uklidňujte jej a kontakt s babičkou postupně navazujte všichni tři společně. Přeji Vám i Vašemu synovi hodně společné náruče. M. M.“

Hyncica: „Dobré rano,mám na Vás prosbu.Mám 12letou holčičku se spastickou diparézi,v 7 letech byla poprvé sama v lazních a po mšsíci jsem ji pomalu vybojoval domů.Byla na tom psychicky dost špatně,jěště po půl roce nedokázala byt chvili sama,stale musela mit se mnou kontak.Myslíte že bych mě i po takové době navštívit psychologa a požadat o pomoc? Děkuji za odpověd Hynčica“

Michaela Mrowetz-Bartáková: „Zcela jistě lze vždy takoté emoční trauma v profesionální - odborné péči zpracovat a je nutné jej zpracovat, aby bylo trauma neohrožující. Mohlo by se stát, že na každé další odloučení Vaše dcera může opět reagovat panikou. Najděte vstřícného odborníka. Přeji hodně trpělivosti a hlavně zahojit rány. M. M.“

Eva H.: „Dobrý den, prosím o radu jak zvládnout situaci,kdy syn podstoupil v 14 měsících rentgen hlavy bez přítomnosti rodiče a to ještě s neochotným personálem (byla jsem v té době těhotná a mohla jen za dveřmi poslouchat ten řev) a od té doby má syn téměř trauma, jen prohlídka u dětské lékařky je ve znamení hysterického řevu. Nyní nás čeká vyšetření u očního lékaře a já dost dobře nevím, jak na něj,abychom to i všechna další setkání s vědou lékařskou zvládli. Nyní je mu 26 měsíců, je vnímavý, chápavý, vše si nechá vysvětlit, ovšem nemocniční prostředí pozná neomylně a vždy se blokne. Vím že to s tématem moc nesouvisí, přesto to zkouším a děkuji za případnou odpověď.“

Michaela Mrowetz-Bartáková: „Téma určitě souvisí, nicméně to chce delší přípravu Vás i Vašeho syna. Mluvte s ním dopředu řečí, kteoru jse schopen akceptovat o tom, že půjdete na dašlí vyšetření, pomalu jej připravujte, navštivte dopředu ordinaci,či čekárnu, aby si zvykl postupně a hlavně jej neopouštějte při vyšetření. Pokud nemůžete Vy, je zapotřebí, aby Vás zastouil otec či prarodiče. Přeji hodně trpělivosti. M. M.“

Pavlina Kuhanec: „Dobry den, vyuziji teto prilezitosti i kdyz to nebude moc k dnesnimu tematu. Mam syna, kteremu jsou 3 roky a 3 mesice. Je jedinacek a od dvou let chodi na ‘plny uvazek’ do skolicky, ve ktere jsou na pul kluci i holcicky. Od malinka je to velice zivy tvor a nejvice ho bavi nase klasicke televizni pohadky. Od dvou let se vydrzi divat na celou pohadku “Tri orisky pro Popelku”; dalsi oblibena pohadka je “Princove jsou na draka”; “Silene smutna princezna” a “At ziji duchove”. Od tech dvou let vsak take nejradeji nosi ‘nejake’ saty a sam rika, ze je Popelka a nebo chce tak dlouhe saty jako ma princezna Lenka a nebo krasne bile saty od Princezny ‘Kokoska” (Silene smutna princezna). A kdyz uz to neni princezna, tak je to Leontynka. Jelikoz zijeme v dobe, kde mame kolem sebe casto gaye anebo transvetists, tak me obcas napada, jak se asi synator vyklube. Vzhledem k tomu, ze jsem dlouho zila v zahranici, tak mam plno pratel homosexualnich a tak nejak to beru normalne. Ovsem, kdyz uz jsem mu musela dat vyzkouset sukynku v H&M a videt ho, jak je to ten nejspokojenejsi clovek na svete...holt to uz mne vede k hlubsimu zamysleni. Momentale nic nelamu pres koleno, ale obcas se snazim dopidit, proc ty saty chce – uspech vsak v tomto nemam. Je zajimave videt, jak jeho nekteri kamaradi ve skolce maji vyhraneno to, ze jsou kluci a ze saty maji jen holky a treba, ze kluci netanci a holky ano… A ted vlastne ta otazka….Mam se vubec v tak ranem veku ditete ‘hloubeji’ zamyslet and jeho sexualitou? Mam pokracovat v klidu a rikat mu, ze sukne a saty pro holky a zjistovat, proc?? Jedno je fakt, ze jestlize to bude tak i onak, tak mam stastneho syna a videt ho spokojeneho i v satech mne naplnuje.“

Michaela Mrowetz-Bartáková: „Pokud Vás toto téma trápí, vyhledejte dětského klinického psychologa. M. M.“

Pali: „Pani Dotkorko jste velice půvabná - hezká halenka;-)“

Michaela Mrowetz-Bartáková: „Děkuji. M. M.“

Jana: „Dobrý den, byla jsem se nedávno se sedmi týdenním synem v nemocnici na hospitalizaci. Chtěla bych jen říct, že jsem nevěřila vlastním očím, byly tam dvě malé děti bez rodičů a personál je nechal plakat ve dne, v noci,nikdo zua nimi nešel, sestry seděly naproti pokoji na křeslech a pily kávu, viděla jsem i facky na noční, které padly a nenávistné sestry, které je nechaly ve špinavých plínách celou noc. Dětem bylo do jednoho roku. Pak mi vzali mého syna na ranní odběry a divili se, že chci být u toho.. Zdravotní personál v ČR se má ještě hodně co učit a to chtějí přidat na platu. Sama mám zkušenost jako dítě z infekčního oddělení, kdy na mě nebyli příliš příjemní proto, že jsem 2 týdny nejedla ze stresu a vyhrožovali mi kapačkami apod. Bylo mi 12 let a dávali mi za příklad malé vzorné děti, co byly okolo a mě jen chyběla maminka..Doufám, že potom všem nebudu muset někdy nechat dítě samotné v nemocnici. Zdravím, Jana, Brno“

Michaela Mrowetz-Bartáková: „Velmi mne mrzí, čím jste prošla, bohužel i taková je realita a je nutno tyto informace zveřejňovat. Je skvělé, že přestože jste sama prošla traumatizující zikušeností, tak jste u svého dítěte zůstala. Mnoho rodičů potřebuje podporu, aby se svými dětmi v nemocnici zůstalo, tkaže i Vy můžete být takovýmto příkladem. Děkuji za Vaši zkušenost a i s Vámi věřím, že se situace časem změní. Hezký den. M. M.“

Hynčica: „Děkuji za Vaši radu,a upřímě by mě nenapadlo že takový zažitek může mít vliv na celý život člověka.Tet jen takovou malou drobnost,najít toho správného doktora,jelikož po tom co jsem prošel s Eliškou,tak jsem iluze o našem zdravotnictví dávno ztratil.A když jsem tak smělý Vy by jste nás nevzala do péče.Jsme od Hranic n. Mor. a republiku už máme stejně projetou,tedy přes zdravotnictví.Jestli nemůžete pochopím to,ale nedá mi to nezeptat se,děkuji Hynčica.“

Michaela Mrowetz-Bartáková: „Můžete mne telefonicky vyhledat v mojí ordinaci a můžeme se domluvit. Přeji hezký den. M. M.“

květka: „co dělat když už nemáte nic?zázemí,práci,peníze.vše zrušili(soc.příplatky)stačí někomu jen 700kč přídavku na měsíc s 17let.synem?zvlášt jdyž nežijete ve spol.domácnosti s mužem,který vás jen zneužívá..je to na skok pod vlak..“

Michaela Mrowetz-Bartáková: „Vždy existuje řešení, pokud jej chcete vidět. Můžete kontaktovat azylový dům a charitní zařízení pro ženy s dětmi v krizi. Přeji hodně energie. M. M.“

Jiřina Špalková: „Ptala jsem se na možnost zakoupení předváněné ruky a zapomněla mou adresu - budete-li mi moci odpovědět, tak prosím na adresu anin@centrum.cz, děkuji moc“

Michaela Mrowetz-Bartáková: „Najděte neziskové sdružení babyklokánci, pokud jej zadáte do vyhledávače, jistě se Vám objeví odkaz. M. M.“

Miluška: „Dobré ráno, minulý rok odstoupil můj syn (3,5 roku v době zákroku) operaci mandle. Vzhledem k tomu, že jsem chtěla být s ním, až ho budou uspávat a probouzet, zvolila jsem tuto alternativu. Už při usínání začal plakat, a nechtěl dýchat do masky, po operaci, vzhledem k velkému nálezu, nás ihned nepřivolaly syn plakal zhruba 3/4 hodiny v náručí sestřičky. Přístup personálu byl velice dobrý. Ale syn má od té doby trauma z lékařů, nechce si tam lehnout a bojí se, že ho uspí. Já jsem mu před operací nic nenalhávala. Ale prostě se ta situace pro všechny vyvynula jiným a nechtěným směrem. Nyní máme zatím štěstí na přístup ostatních lékařů, kterým tuto skutečnosrt naznačím a přispůsobí se mu. Alle i tak bych Vás chtěla pořádat o radu, jakým způsobem bych syna ještě mohla nějak ovlivnit, aby z toho neměl nějaké doživotní trauma. Děkuji pěkně.“

Michaela Mrowetz-Bartáková: „Syn prožíval tedy velký strach z probuzení v neznámém prostředí, byť se zdravotníci chovali podporujícím způsobem, traumatizovalo jej to. Když jej držela v náručí cizí sestra, nevnímám problém v tom, že jste jej mohla držet Vy, pakliže byste byla v tomto zdravotníky podpořena. S tímto traumatem lze pracovat tak, že budete pomalu vracet synovi jeho jistotu při probouzení, aby nebyl u problouezní sám a pomalu aby se učil zvládat kontakt se zdravtoníky ze uspávání, tedy aby si znovu budoval jistotu s Vámi i zdravotníky. Přeji hodně trpělivosti. M. M.“

Věrka: „Cop dělat, když člověk potřebuje rady psychologa a nemá na terapie peníze? Děkuji za odpověď“

Michaela Mrowetz-Bartáková: „Je možné vyhledat službu klinického psychologa hrazeného z konta Vašeho zdravotního pojištění, čili odborníka, který má smlouvu s Vaší zdravotní pojišťovnou a k této péči potřebujete indikaci, čili doporčuení Vašeho obvodního lékaře. Seznam ordinací klinických psychologů najdete ve všechn telefonních i internetových seznamech. Přeji hodně zdaru. M. M.“

jakub: „Dobré ráno, chcel by som sa spýtať, ako je možné, že v prvom stupni základnej školy mi diagnostikovávali poruchy správania a agresivitu a po prestupe na gymnázium sa zo mňa stal kľudný, vyrovnaný človek? Môže to byť prostredím, alebo iba prístupom učiteľov? Je možné, aby som si v nič nepamätal z času, kedy som bol v "amoku"? Ďakujem“

Michaela Mrowetz-Bartáková: „Ano, toto všechno je možné a hlavně diagnoza, která Vám byla stanovena je diagnoza vývojová, takže pozitivní je, že jste z problému jednoduše vyrost. Přeji další dobré zvládání vývojových kroků. M. M.“