Dobré ráno

Záznam chatu z pátku 19. září 2008

Kowalski: „dobrý den pane marhoul bylo natáčení filmu Tobruk hodně težké a na kolik vás vyšlo peněz..“

Václav Marhoul: „Mně se v poušti líbilo, natáčení probíhalo dobře, plán jsme stíhali, jinak film stál 80 mil. Kč“

adam: „Dobré ráno. Jak konkrétně vypadal váš výcvik ve Vyškově a co v něm pro vás bylo nejtěžší?“

Václav Marhoul: „Výcvik trval 10 dnů, a pro herce byl extrémně těžký, za první 3 dny spoali jen 12 hodin. Účelem bylo dostat je do situace naprostého fyzického i psychického vyčerpání a to proto aby později při samotném natáčení se mohli opřít o své vlastní pocity a zkušenosti.“

Simona: „Dobrý den. Myslíte si, že váš film může oslovit i ženy? Díky za odpověď.“

Václav Marhoul: „On je oslovuje, taková je moje osobní zkušenost po 1 týdnu premiér. Musím popravdě přiznat, že to je trochu překvapující, sám jsem to vůbec nečekal, ale děje tak.“

Dan: „Promítali jste film i válečným veteránům? Pokud ano, co na něj říkali?“

Václav Marhoul: „Ano. Viděli ho, třeba včera v Ostravě bylo na projekci 6 veteránů. Pro mě jsou jejich reakce tou největší odměnou. Nedají na film dopustit.“

Komodor: „Zdravím. Neuvažovali jste o větších bitevních scénách? Zdá se mi, že ve filmu trochu chybí.“

Václav Marhoul: „Já nechtěl točit větší bitevní scény, to nebylo otázkou peněz. Já nechtěl točit velkofilm tohoto charakteru. Bitva u Tobruku podle dochovaných hlášení, které jsem studoval v archivu i podle vyprávění veteránů probíhala právě tak, jak jsem jí natočil. Tedy neustálé čekání, časté dělostřelecké přepady a čas od času italský či německý protiútok.“

Tom: „POužili jste ve filmu i nějaké triky? Děkuji za odpověď.“

Václav Marhoul: „Je jich tam přes 300.“

Zdena: „Jak se vám spalo v poušti? Jedli jste místní stravu, nebo jste měli zásoby z ČR? Děkuji.“

Václav Marhoul: „3 měsíce ve stanu bylo perfektní. Strava místní, čas od času z toho byly problémy. Jinak to bylo v pořádku.“

martin: „Čím vás téma Tobruku uchvátilo tak, že jste se rozhodl film natočit a co považujete za nejsilnější moment příběhu?“

Václav Marhoul: „Uchvátila mě ta knižní předloha od autora Stephena Crana s názvem Rudý odznak odvahy. Na jejím základě jsem se rozhodl film natočit. Jinak určitě závěr filmu. Ten považuji za zásadní.“

kristina: „Vznikly během natáčení v poušti mezi štábem nějaké hlubš vyzby? Mám namysli, zda ten silný příběh vás více semknul, nebo zda se jednalo o běžné natáčení filmu, na které se po čase pod vlivem další práce zapomene. Děkuji.“

Václav Marhoul: „Ne, běžné natáčení filmu to tedy vskutku nebylo. Semklo nás to všechny, herce, štáb... Bylo to zvláštní, jakoby by všichni od té doby mezi sebou sdíleli jakési tajemství. Ani tzv.ponorka se za ty 3 měsíce nekonala. Naopak, čím déle jsme tam byli, tím víc si všichni pomáhali a drželi při sobě.“

mirka: „dobry den, jak se vam shaněly dobove rekvizity a kostymy? Diky.“

Václav Marhoul: „Uniformy jsme kupovali v Pakistánu, boty ve Švédsku, zbraně ve Španělsku...“

Milan: „Kde vsude jste hledal herce a jak dlouho? Jsou to profesionalni herci, nebo amateri?“

Václav Marhoul: „Jsou to profesionálové a hledal jsem si je asi rok a půl po českých a slovenských divadlech“

zdena: „Jak jste se jistili proti pripadnym exotickym nemocem v prubehu nataceni? dekuji.“

Václav Marhoul: „Očkováním před odjezdem a pak denně večer bylo kvůli střevním potížím povinností vypít jednoho panáka kořalky.“

Mojma: „Jak se vam libi termin Poustni krysa?“

Václav Marhoul: „Líbí. Ten název vznikl původně jako urážka ze strany Němců, ale obránci Tobruku ho pak vzali za svůj a dodnes se jím všichni hrdě nazývají. V Austrálii dodnes existuje regiment, který je tak pojmenovaný.“

Ondřej_F: „Dobrý den. Budete pokračovat ve tvorbě válečných filmů? Přijde mi, že jste konečně našel skulinku na českém trhu, která je od vydání tmavomodrého světa prázdná. Již dlouho jsem dobrý válečný film neviděl a to co točí američani jsou hloupé dojáky. Na tobruku jsem sice nebyl, ale těším se na něj od chvíle co jsem prvně slyšel že se budě natáčet.“

Václav Marhoul: „Ne, asi ne, předám šatefetový kolík někomu jinému. Mám v hlavě už jiný film. Komedie to ale taky nebude.“

Ivo: „Navazali jste i nejaka pratelstvi s domorodci? Dik za odpoved, Ivo.“

Václav Marhoul: „Ano, za 3 měsíce se to samozřejmě stalo. Nejprve jsme si je získali tím, že jsme stejně jako oni spali v poušti ve stanech a pak hlavně tím, že jsme jim na GPS přesně ukázali směr, kde leží Mekka, aby se mohli modlit správným směrem.“

Daniel: „Dobre rano. Mate uz nejake dalsi plany, nebo zatim chcete jen podporovat Tobruk na jeho dalsiceste kiny?“

Václav Marhoul: „Na Tobruku mně čeká ještě celý jeden rok práce, na jaře dvoudiskové DVD, festivaly, trhy, zahraniční prodeje, připravit televizní vysílací kopie...“

Smile: „Zdravim. jak jste na pousti zabezpecovali pitny rezim? Pocitili jste nejaky nedostatek tekutin? A jak jste to meli s mytim?“

Václav Marhoul: „Vody jsme měli dost, byla tuniská a na plac se vozila v půllitrových lahvích. Produkce spočítala, že jsme jí vypili za 220 tisíc. Mytí? To už bylo slabší. Měli jsme tam jen jednu zrezivělou cisternu, ze které tekl samospádem takový čůrek vody do dvou sprch zbitých z prken.“

Maty: „Jaky byl rozpočet filmu?respektive kolik stál?“

Václav Marhoul: „80 000 000,-Kč“

Andrzej: „dobre ran.potkali jste v africe nejake "domorodce"?Nemate nejakou veselou prihodu s nema?“

Václav Marhoul: „Žili jsme s nimi, konkrétně s našimi arbaskými dělníky. Čas od času nám upekli svůj chleba nebo zmiji.“

Honza: „Dobre rano.Videl ste film Tobruk od režiséra Artura Hillera?Pokud ano inspiroval ste se?“

Václav Marhoul: „Viděl a neinspiroval.“