Dobré ráno

Záznam chatu z úterý 10. března 2015

SLÁVEK DOLEŽAL: „Ahoj Adame, kam ti můžu napsat o autogram? Díky“

Adam Ondra: „Nejlepe asi osobne bud na zavodech, nejblizsi termin v Praze na Smíchově 28.3, nebo na různých přednáškách, nejbližší termín 12.3. v Plzni, 13.3. v Ostravě nebo se každoročně účastním Mezinárodního festivalu alpinismu 20.-22.11. v Praze.“

WINTER: „Jste opravdu nejlepší lezec na světě?“

Adam Ondra: „Na závodech snad ano na základě výsledků na Mistrovství světa, ale na skalách oproti závodům se to méně objektivně hodnotí. Každá cesta má určitý klasifikační stupeň, ale ten nikdy nemůže být exaktní, nehodnotí se to podle nějakého mustru, že by se spočetlo, jak je cesta dlouhá a jak tam jsou malé chyty. Hodnotí se to podle pocitu. Ale podle ostatních asi nejlepší jsem, hlavně díky univerzálnosti. Ale já to nemůžu hodnotit.“

WINTER: „Zranil jste se někdy jako lezec?“

Adam Ondra: „Naštěstí jsem se nikdy nezranil vážně, největší zranění vyžadovalo maximálně několik dní klidu. Nejčastější lezecké zranění je na prstech rukou, ale v tom mám velké štěstí. Možná je důvodem právě to, že jsem začal lézt ve velmi raném věku a moje úroveň se zvedala postupně, a tak mělo tělo čas se adaptovat na lezení a držení malých chytů.“

WINTER: „Proč jste přijal nabídku na tento chat?“

Adam Ondra: „Protože jsem přijal pozvání do Dobrého rána, a hosté sem pozvaní odpovídají na otázky diváků.“

Standa: „ahoj, je mi 50 let a vyrůstal jsem na vesnici a jako kluci jsme lezli všude po stromech po starých barácích a po letech jsem dělal pokrývače. Ale jako leze Ondra klobouk dolů“

Adam Ondra: „Děkuju moc za pochvalu. Myslím, že ten chtíč nebo pud lézt někam nahoru v nás lidech prostě je. Protože dostat se někam nahoru je prostě super pocit. Ať se vám daří“

majka: „Dobré ráno,do této doby jsem o tobě neslyšela.Gratuluji ti a přeji ať se ti daří.“

Adam Ondra: „Děkuju moc, snad moje úspěchy přispějí k větší popularitě našeho sportu.“

majka: „Jakou posloucháš hudbu?“

Adam Ondra: „Nijak na hudbě neujíždím, hudbu poslouchám především v autě, ale rád si poslechnu třeba The XX nebo Joseho Gonzaleze.“

majka: „Hezké ráno,kdy jsi se rozhodl být lezcem a máš to po někom z rodiny,takový dar?“

Adam Ondra: „Začal jsem lézt tak nějak automaticky jako malé dítě, protože lezla celá rodina. Ale zároveň jsem nikdy do lezení nebyl nucen. V sedmi letech se mi do ruky dostala knížka Rock Stars, kde jsem se dočetl o nejlepších lezcích historie a v ten moment jsem si řekl, že chci být jako oni. Protože mi na těch fotkách připadali tak nějak spokojení. A svého rozhodnutí nelituju. Díky lezení jsem spokojený a šťastný člověk. Lezení není jen sport, ale i životní styl. Díky lezení jsem procestoval svět, naučil se několik světových jazyků, potkal mnoho zajímavých lidí a získal povědomí o mnoha věcech.“

majka: „Jak nejraději relaxuješ?“

Adam Ondra: „Od tréninku na umělé stěně relaxuji nejraději ve skalách, ideálně celý víkend strávit někde venku, na pěkném místě, večer strávit v útulném autě nebo venku a probudit se do slunečného rána a snídat venku na sluníčku na louce. Od lezení relaxuji nejraději četbou knížky nebo procházkou s mojí úžasnou přítelkyní, kterou zdravím.“

Fox: „Ahoj Áďo, kdy dorazíš na Bivak? Podmínka, suchoučko, céčkový projekt. Jinak super tě zas vidět v telce...“

Adam Ondra: „Zdarec Foxíku, rád tě slyším, teda spíš čtu! Bivak zní parádně, ale celotýdenní trénink mě momentálně dává tak, že bych na Bivaku momentálně asi prd předvedl, ale možná na Velikonoce bych se na koukl, snad podmínka ještě vydrží... Někdy ve skalách :-)“

Lenka: „Dobré ráno, Adame, zdravím z Poličky. Už je to asi deset let, co jsem naposledy obula lezečky a dala nějakou cestu na stěně. Ale lezení mám pořád ve velké oblibě, jednak je to krásný sport a jednak jako sousedka Honzy Chvály tak to fandit prostě musím, že? :-). Když ještě v Poličce nebyla stěna, byli jsme párkrát v Chocni a tam tenkrát lezl takový malý hubený ,,pavouček,,. Kdo by řekl, že je to budoucí nejlepší lezec :-) . Přeju Vám z celého srdce mnoho úspěchů, krásné lezecké cesty a také zdraví.“

Adam Ondra: „Díky moc Lenko.“

Piškvorek: „Jste štíhlý a vysoký. Pro váš sport nesporná výhoda. Prosím kolik měříte a kolik vážíte. Děkuji.“

Adam Ondra: „185cm, 67kg. Ale je na lezení zajímavé, že spoludoáží soutěžit všechny výškové kategorie, protože vše ma svoji výhodu a nevýhodu. Někde je moje výška výhodou, protže chyt je pro mě "blíž", ale někdy mám problém se někam "poskládat", protože například stup je pro mě strašně vysoko. Například stříbrný medailista z MS Ramon Julian z Katalánska má 159cm.“

Piškvorek: „Ještě jeden dotaz. Co si myslíte o volném lezení. Jinak jsem vaším několikaletým obdivovatelem. Přeji ještě mnoho úspěchů.“

Adam Ondra: „Jen bych upřesnil pojmy. Volné lezení je přesně to, co dělám. Znamená to, že používám jištění, lano, sedák a tak dále, ale jenom k jištění a nikoliv pro pohyb vzhůru. Používám jen skalní výčnělky pro pohyb vzhůru a jištění slouží jen k zachycení připadného pádu. Měl jste na mysli asi volné sólo (free solo), což je lezení bez lana. To je něco, čemu se nehodlám věnovat. V lezení je určité riziko a vždy záleží, jakou lezeckkou disciplínu si zvolíte. Od těch nejbezpečnějších, jako je lezení na umělé stěně nebo lezení v horách, kde už jsou objektivní rizika. Ale vždy je to o tom zvážit riziko a rozhodnout se, jestli to riziko chci podsoupit nebo ne. Stejně jako když denně sedáme za volant. Ale free solo je riziko, které podstupovat nechci, protže je tam příliš mnoho proměnných, které nelze ovlivnit, jako třeba vylomení chytu.“

Smimon: „Ahoj Adame! Preju ať ti to furt tak supr leze a plno síly do nových projektů.... A ja se jdu plácat na stěnu ať na skalách taky něco předvedu... 😃 měj se a hezký den!!!“

Adam Ondra: „Díky a přeju hodně motivace a zábavy na skalách. Ať to baví!“