Dobré ráno

Záznam chatu z úterý 17. června 2014

igr: „Co znamenal komunismus pro českou architekturu?“

Adam Gebrian: „Asi totéž, co pro českou společnost. Obrovskou devastaci základních hodnot, mezilidských vztahů a celkového prostředí. Naštěstí díky nízké výkonnosti ekonomiky šlo o relativně chudý režim, který toho stačil zničit méně, než mohl. Znamenal také masovou typizaci z hlediska bydlení (panelová sídliště) a diskreditaci veškerých svobodných, kreativních povolání v očích široké veřejnosti, mezi které architektura patří. Způsobil také izolaci od celosvětové architektonické debaty, a proto k nám řada světových trendů dorazila se značným zpožděním, až po roce 1989. Na druhou stranu během něj vznikla řada výjimečných staveb, pro které rozpočet nebyl problém, a které by v podmínkách tržní ekonomiky nikdy nevznikly.“

Jana: „Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, jak se Vám líbí a co říkáte na Jurkovičovu architekturu. Oslovuje Vás? Děkuji moc za odpověď.“

Adam Gebrian: „Práce Dušana Jurkoviče mám velmi rád a vážím si jich. Moc bych si přál, aby se např. v Luhačovicích podařilo vskříšit tzv. sluneční lázně k jejich původní slávě, byť si uvědomuji, že to bude velmi obtížné.“

igr: „Zlepšila se celkově ve všech ohledech architektura po r. 89 v ČR?“

Adam Gebrian: „Ve všech určitě nikoliv - respektive jinak - některé minulé problémy již neexistují, jiné nové ale vznikly. Řekl bych, že celková úroveň architektury v Česku po roce 89 neustále mírně stoupá, ale na můj vkus je ten progres až příliš pomalý. Dá se říci, že ale reflektuje celkový vývoj ve společnosti - je docela věrným obrazem společenského dění.“

MT: „Jaktože v ČR neexistuje přísnější dohled nad tváří měst a obcí?“

Adam Gebrian: „To je dobrá a dost důležitá otázka. Nicméně nemohu říci, že bych tu absenci dohledu považoval za tak překvapivou. Vznikl jako alergická reakce na restriktivní chování minulého režimu. Po čtyřiceti letech zákazů, příkazů, nesvobodné atmosféry je docela logické, že se kyvadlo vyvrátilo do úplně opačné extrémní polohy - 'odteď už nám nebude zakazovat nikdo nic, neviditelná ruka trhu vyřeší vše, regulace nejsou třeba.' Mimochodem Václav Klaus tuto společenskou atmosféru dokázal jako jeden z mála velmi přesně vytušit a následně utvrdit na mnohem déle, než by bylo vhodné. Myslím si, že by nejspíše řada lidí byla překvapena, jak přísná (ale také jasná a srozumitelná - to totiž není protiklad) existují pravdila pro stavění v tzv. vyspělých západních demokraciích. Dalším z důvodů je neochota spousty schopných lidí angažovat se ve prospěch celku, tedy pracovat pro veřejný sektor a podílet se tak na vzniku smysluplných regulací a jejich následném vymáhání.“

MT: „Proč jsou lidé v ČR nevkusní ohledně architektury a proč mají takový nedostatek citu pro rekonstrukce starých domů?“

Adam Gebrian: „Přerušená tradice v období komunismu, přetrvávající nedobré vzdělání v oblasti kultury, estetiky, nedůvěra vůči ostatním, neochota uznat jiný názor než je ten můj. Vkus se zlepšuje opakováním, je tedy logické, že se rychleji zlepšujeme v často opakovaných činnostech - v tom co jíme, v tom, jak se oblékáme. Domy moc často v životě nestavíme. Někteří lidé to zažijí jednou v životě, naprostá většina nikdy, jen úplné minimum lidí víckrát. A druhý zásadní vliv měla diskreditace řemesla po roce 1989. Najednou jsme slyšeli, že nejdůležitejší povolání jsou buď ekonom, nebo právník, a že je nutnost vystudovat vysokou školu. Jen minimum mladých lidí po roce 89 snilo o tom, že bude řemeslníkem. Až když se kvalita řemesel začala prudce snižovat a ti skutečně výborní začali být přehlceni prací, zjistli jsme, že řemeslnící jsou nesmírně důležití lidé, bez jejichž dobré práce žádné dobré rekonstrukce starých domů nevzniknou.“

GF: „Kolik památek je v ohrožení v ČR?“

Adam Gebrian: „Mým odhadem to budou stovky, možná dokonce tisícovky - pokud tedy ohrožením myslíte nedostatečnou údržbu ze strany majitelů - ať již soukromých, nebo veřejných. Stejným ohrožením je ale jejich nevyužívání. Řada památek z různých ať už praktických, nebo spekulativních důvodů zeje prázdnotou. V posledních letech jsme svědky větší ochoty investorů zabývat se adaptací existujících budov, spíše než vytvářením novostaveb, ale i tak je stav mnoha skvělých objektů naprosto ostudný. Adaptovat existující domy je náročná činnost, častokrát mnohem náročnější než realizace novostaveb. Na druhou stranu - občas jejich využívání limituje i přílišná rigidnost úřadů a jejich lpění na zachování historické stavební podoby neumožňující žádnou změnu.“

GF: „Co si myslíte o tzv. podnikatelském baroku?“

Adam Gebrian: „Byla to pozoruhodná fáze výstavby v raných 90. letech především rodinných domů, která vznikla jako reakce na nově vzniklé možnosti. Místo strohého, šedého a nudného panelu byla najednou spousta možností, spousta materiálů. Navíc s příchodem zahraničních telenovel viděla řada investorů luxusní vily v jiných prostředích, které na ně působily exoticky a atraktivně. Ne nadarmo se říká, že pokud chcete změnit svět, musíte to udělat v Los Angeles, protože odsud se to Hollywoodem rychle a účinně rozšíří dál. Dnes již tento fenomén budí spíše úsměv, i když vzhledem k dlouhé životnosti staveb úsměv trochu zatuhlý a co se kvantity týče, jde spíše o výjimky, než o pravdilo. Technická poznámka - hodně nemám rád ten název. Na podnikání není nic špatného, naopak, a barokní stavby miluji, považuji je za to nejlepší, co na našem území máme. Tedy slovní spojení dvou pozitivních pojmů je použito na popis něčeho nesmyslného.“

GF: „Co si myslíte o dostavbě pražské Staroměstské radnice?“

Adam Gebrian: „Byl bych rád, kdyby v blízké budoucnosti došlo k zaplnění této parcely (jak po zničeném křídle radnice, tak po tzv. Krenově domě uzavírajícím Pařížskou ulici). Nejen Staroměstské náměstí a chrám sv. Mikuláše to potřebuje. Souhlasím s názorem profesora Emila Přikryla, že možná nemusí jít ani tak o špičkovou stavbu jako o to, aby vznikla. Když se zeptáte obyvatel Prahy, kde dnes radnice sídlí, kde tedy zasedá rada a zastupitelstvo, spousta z nich to nebude vědět. To je špatně. Radnice byly nejdůležitější světské budovy ve městě.“

K: „Dobrý den, jaký máte názor na pestrobarevná paneláková sídliště? Má město možnost jejich podobu nějak ovlivnit?“

Adam Gebrian: „Vyrostl jsem na sídlišti - konkrétně na Jižních Svazích ve Zlíně - jehož první etapu považuji dodnes za skvělou realizaci. Dělá mi radost, že právě tam, došlo při rekonstrukcích k úpravám, které respektují původní vzhled poloviny sedmdesátých let. Doporučuji vám výlet na toto místo, protože právě tam oceníte, jak skvěle může sídliště vypadat, právě když neobsahuje rozdílné pestrobarevné zateplovací fasádní pláště. Můj názor zní, že se sídliště z hlediska svého vnějšího vzhledu proměnila z extrému do extrému. Od absolutní uniformity k absolutní rozdílnosti, která ale ve velkém zmnožení působí paradoxně stejně uniformě. Přitom z hlediska vnitřní nápně, zůstala v zásadě beze změn, což je obrovská chyba, která nám ještě v budoucnu způsobí velké problémy. Mimochodem, znáte výbornou scénu z filmu Život Briana, kdy dav po Brianovi sborově opakuje: 'všichni jsme individua, každý jsme jiný ... jen jeden člověk nevydrží, přihlásí se a tiše pronese: já ne.' Vliv města na podobu vnějšího vzhledu jednotlivých domů, které nezřídka patří velkému množství individuálních vlastníků, je dnes minimální. Nemyslím si, že je to proto, že by vedení měst nedisponovala zákonnými prostředky, jak tento vzhled ovlivnit, ale především proto, že jich nevyužívá, nepovažuje to za problém, za něco, o co by se mělo starat. Viz odpověď o neoblibě regulací.“

Kateřina: „Dobrý den pane architekte, jak je možné, že se staví a přestavují budovy do podob, které nemají v naší zemi tradici, ať se jedná o podobu, nebo o příšernou barvu, na stylových budovách se mohou "vyflákat"okna a nahradit zcela jiným typem.To nikdo nehlídá?“

Adam Gebrian: „Dobrý den, zjednodušeně řečeno - protože máme dost mizerný vkus způsobený mnoha důvody a protože jsme všichni hodně lhostejní lidé, kteří mají tendence spoléhat na jiné, spíše než se o něco pokusit sami. Navíc mnoho z nás považuje za známku dobrého vkusu dávat ostentativně najevo svou odlišnost od tzv. davu. Což mimochodem je spíše známka opravdu špatného vkusu. Jedinou naději do budoucna představuje zlepšené vzdělání v oblasti kvalit fyzického prostředí. Půjde o dlouhodobý proces, ale je to jediná šance. Co se poslední otázky týče: hlídá, ale za mizerných podmínek, s nepříliš vzsokým platem a s možností, že váš odborný názor (např. památkářů) bude politicky přehlasován. Není se tedy co divit, že skutečné výsledky tohoto 'hlídání' jsou značně neuspokojivé.“

Helča: „Dobrý den. Pořídila jsem si byt (půdní mezonet, novostavbu) a momentálně na něm s architektkou pracujeme 5 měsíců. Přátelé se k tomuto časovému úseku vyjadřují negativně. Podle drtivé většiny už je to opravdu dlouhá doba. Já se na to tak nedívám, snažím se pečlivě vybírat a i když by některé věci šli jistě rychleji, nemůžu se zbavit pocitu, že na přemýšlení nad bytem a výběr materiálů atd. potřebuji "náladu". Máte nějakou radu jak mým přátelům obhájit, že mi to trvá tak dlouho? Už mi dochází argumenty. Samozřejmě jim do toho teoreticky nic není, ale trápí mě, že mi nerozumí. Nebo myslíte, že je ta doba opravdu dlouhá? Možná se mýlím já...“

Adam Gebrian: „5 měsíců je zatím velmi krátká doba ;-). Průměrná doba vzniku kvalitní architektury - od nápadu k realizaci - a to paradoxně bez ohledu na měřítko stavby - je u nás zhruba 5 let. Ano, může se zdát, že to je příliš dlouho, ale zkuste si někdy promluvit, jak dlouho každému trvalo, než dosáhl úspěchu ve svém oboru. Jsou to nezřídka desítky let. Od prvního kopnutí do míče po hraní v obraně Juventusu Turín - to není hned. Tedy, nezbytná podmínka vzniku kvalitního prostředí (náměstí, parku, bytu, nebo domu) je čas. Pokud ho nemáte, nic dobrého nevytvoříte. K reakci okolí: Občas je to těžké, ale často bývá nejlepší strategie nenechat se jím zvyklat. Tedy pokud vás příprava neotravuje, ale baví, není důvod spěchat. Zvláště pokud chcete v bytě následně bydlet dostatečně dlouho. Mimochodem, podceněná příprava, tzv. permanentní hledání zkratky, snaha ulehčit si práci, jsou pro nás nesmírně typické a považuji je za jedny z největších brzd polistopadového rozvoje. Trpělivost je ctnost, zbrklost nikoliv.“

majka: „Hezké ráno,jak relaxujete a kam se chystáte na dovolenou? Děkuji.“

Adam Gebrian: „Sportem a cestováním. Dovolená - jako každý rok do Itálie - tentokrát hodně na jih, kde jsme ještě nebyli. Itálii miluji. Z mnoha důvodů. Ale právě historická úroveň vkusu, která je zde vidět na každém místě, je fascinující. A pak víno, kafe, zmrzlina. Skvělá země.“

majka: „Dobré ráno,jak se Vám líbí ve studiu?Kdy jste se rozhodl být architektem?“

Adam Gebrian: „Cokoliv, co není vidět na kameře - technický strop s kamerami - je skvělé. Vše co naopak vidět je - je přesně takové, jaké vidíte. Prapodivný mix bizarností.“

Kateřina: „Pročítám si Váš chat a musím pochválit Vaši srozumitelnost, promyšlenost a kultivovanost projevu. Je radost to číst, děkuju.“

Adam Gebrian: „Díky moc, vážím si toho.“

Hana: „Dobrý den, kdybych si pozvala architekta na celkovou a velkou rekonstrukci chalupy, jak dlouho by to trvalo a kolik by to stálo? Stavení je z první světové války. Chtěli bychom rodinný dům.díky“

Adam Gebrian: „Na tuhle otázku bohužel není možné odpovědět. Hodně to záleží na vybraném architektovi, ale především na vás - bude to trvat tak dlouho, jak budete chtít. Tedy aspoň ta část, kterou můžete ovlivnit. Neodhadnutelný je časový rámec pro schvalovací proces a realizaci. Obecně - budete to pravděpodobně trvat o dost déle, než si teď myslíte.“

Pavlína Zelníčková: „Dobrý den. Jako ve všech oborech, i v architektuře je nejspíš vhodné začít od základů, tedy vzdělání. Jaký je Váš názor na nové, velmi diskutované jméno v čele brněnské FA? Děkuji.“

Adam Gebrian: „Rostislava Koryčánka osobně znám a vážím si ho. Jak jeho osobně, tak výsledků jeho práce. Věřím, že je to pro brněnskou fakultu dobrá volba, ale bude potřebovat hodně pomoci. Od všech. I od těch, kteří ho kritizují dříve, než se mohl na brněnské fakultě pustit do práce.“

Tereza: „Nedáváme na komunisty ale tisíce lidí mají dnes kde bydlet-paneláky. V americe žijí v domech u nás by se tak z zastavila půlka republiky. Nebo co si o tom myslíte? Nezastavam se. Nelíbí se li panelakova sídliště a komunist.styl staveb. Díky“

Adam Gebrian: „Panelová sídliště nemají pouze negativa a paušální odsudek staveb vzniklých v období komunismu je pochopitelně nesmysl. I když - negativa převažují. Mimochodem, kdyby každá tříčlenná rodina bydlela v jednom rodinném domě se zahradou o velikosti 600 m2 a nezbytnou infrastrukturou, pokrylo by to překvapivě malou plochu ČR. Zkuste si udělat výpočet. Díky ya všechny otázky.“