Dobré ráno

Záznam chatu z úterý 25. března 2014

Grainsofs: „Chodíte stále moderovat plesy? Slyšel jsem že moderujete plesy, ale prý s potížemi?“

Eduard Hrubeš: „Ano, zřídka kdy a máte pravdu, není to jednoduchý chleba. Máte na mysli nějakou konkrétní havárii?“

Dotaz: „Vzpomněl byste co jste dělal v neslavných dnech naší historie: 25.2. 1948, 21. 8. 1968?“

Eduard Hrubeš: „Jak si to mám konkrétně pamatovat, když už je to takových roků? Rozhodně jsem nejásal.“

Dotaz: „Co byste řekl o J. Melíškovi?“

Eduard Hrubeš: „Jirka Melíšek je můj obětavý kamarád, v rozhlase jsme spolu odvysílali seriál "Neváhej a povídej" z něhož jsme potom dali dohromady knížku. Takovou parodii na memoáry s názvem "Neváhej a žij". Melíšek je kromě jiného autorem postavičky robota Emila a byl hvězdou rozhlasové zábavy.“

Dotaz: „Víte kolikátý je to Váš chat tady na webu ČT?“

Eduard Hrubeš: „Myslím že druhý, ten první se mi moc nepovedl, nejsem zrovna přítel s tou klaviaturou.“

Petr: „Proč skončilo Neváhej a toč?“

Eduard Hrubeš: „Ano, konečně správna otázka. Mám-li být upřímný, taky by mě to zajímalo, údajně jsme měli ještě minimálně na dva roky klipy, ale to je možná jen naše přání. Fakt je, že to na nás padlo jako kletba, ale všechno má svůj konec, jednou musel skončit i tento námi tak milovaný pořad (mimochodem, ostravské studio ČT za něj vyhrálo i TýTý).“

SLÁVEK DOLEŽAL: „Dobrý den, kam vám můžu napsat o autogram :) Děkuji“

Eduard Hrubeš: „E.H. U Andělky 17 16200, Praha 6“

dm: „Co vy a film Školní výlet?“

Eduard Hrubeš: „Ano, tam jsem se mihnul, v malé, ale důležité roličce, jako naštvaný spolubydlící v hotýlku, kde senioři dělali horší brajgl, než puberťáci.“

majka: „Máte nějakého domácího mazlíčka?“

Eduard Hrubeš: „Ano, vnoučata mi koupila yorkshíra, roztomilé štěně, které ovšem rostlo, rostlo, až z typického vzhledu yorskhíráků vyrostlo, teď je pejsek celý stříbrný a je to prý takzvaný Silky-teriér. Ovšem, abych ji-je to fenka, nemusel třikrát denně venčit, tak si-jmenuje se Mája-ji zase vzali a dali mi místo toho kocoura-je zrzavý, tak se jmenuje Zrzunda, ale dlouho jsem si to nemohl zapamatovat, tak jsem ji pokřtil na Zulindu. Ten se venčí sám.“

majka: „Dobré ráno,líbí se Vám ve studiu a jak se Vám vstávalo?“

Eduard Hrubeš: „Nádherně, pro jistotu jsem poprvé vstával už o půlnoci, a pak jsem si ještě dal od čtyř hodin na druhé ucho. Je známé rčení o tom, že zločinci se rádi vracejí na místa svých zločinů, dá se to formulovati tak, že se rádi vracíme na místa, kde jsme zažili něco hezkého. V Typosu jsem viděl: vystoupení věhlasného kouzelníka Karlíniho a jak už jsem zmiňoval, také jsem párkrát navštívil konkurenční taneční jiných gymnázií.“

Maruš: „Dobré ráno,ráda jsem se dívala na Tak neváhej a toč,moc jsem se u toho pobavila a hodně moc nasmála.Škoda,že to skončilo.Koukám na opakování.Přeji ať se Vám daří.“

Eduard Hrubeš: „Děkuji, mně nezbývá, než si přát, aby takových věrných fandů a fanynek exitovalo co nejvíc.“

marcela: „cely zivot jste se me moc libil,jste fesak.Mate uz trosku radosti ze zivota /po smrti manzelky?“

Eduard Hrubeš: „Já jsem doufal, že tohle téma dnes nepadne, ale mám-li být upřímný, poslední dva roky, kdy Blanka dožívala po mozkové příhodě-to bylo to nejhorší období v mém životě. Upřímně řečeno, ono je to smutné pořád.“

marcela: „Pane Hrubes,mate jeste nejake aktivity? Kde bychom vas mohli videt?“

Eduard Hrubeš: „Vidět ne, ale ve středních Čechách slyšet ano-pořád na českém rozhlase Region, který běží v pondělí a v pátek v 18 hodin se jmenuje "U Muziky s E.H."“

dm: „Co pro Vás znamená pořad Tobogan?“

Eduard Hrubeš: „Je to pravidelný pořad z Divadla u Hasičů za přítomnosti publika s Alešem Cibulkou. Jak to ten kluk všechno stihne?“

dm: „Kdysi jste i režíroval student. film, jak na to vzpomínáte?“

Eduard Hrubeš: „Klidně můžete použít plurálu, bylo jich více a byla to doba her a malin nezralých, ale krásných.“

Markéta: „Co pro vás moderování znamená?“

Eduard Hrubeš: „Já jsem začínal ještě jako konferenciér (tehdy byl naším vzorem Jiří Štuchal), jen tak mezi námi, "moderátor to je v metelurgii přísada do tavby, aby děje neprobíhali příliš překotně", na jevišti moderátor rozhodně zpomalovačem být nemá, ale je to všechno případ od případu jak se to povede.“

Markéta: „Kam bych si mohla napsat o vaši fotku?“

Eduard Hrubeš: „E.H. U Andělky 17, 16200 Praha 6“

Markéta: „Máte rád knihy?“

Eduard Hrubeš: „Ano. Co dva roky musím přidělávat doma nějaké skříňky a police.“

Markéta: „Co byste si v současné době nejvíc přál?“

Eduard Hrubeš: „Je zbytečné toužit po nesplnitelném, v životě se někdy nesplní ani to splnitelné.“

Markéta: „Jak se vám daří?“

Eduard Hrubeš: „Jsou na tom někteří i líp, ale řada jiných zase hůř. Nestěžuji si, není komu.“

Markéta: „Jak jste se stal moderátorem?“

Eduard Hrubeš: „To je otázka! Paradoxně to bylo dokonce v cizím jazyku: V roce 1965, jako studentský tým, točili jsme v hanzovním městě Brémy 20ti minutový dokument o tomto hanzovním městě. Jako kameraman jsem ale byl taky jediný, kdo tu němčinu ovládal, takže jsem změřil expozici, nastavil clonu, pak předal kameru kolegovi a stoupl si s mikrofonem před objektiv. Měli jsme kliku, film se líbil a vyhráli jsme pro FAMU sedm a půl tisíce západních marek-a to byly nějaký prachy. Pak už to šlo samo-pohodlně ponejvíce v češtině.“

Georg: „Dobrý den pane Hrubeš, přijedete také letos na 1.máje do Hradce moderovat swing?“

Eduard Hrubeš: „Ano, děkuji za optání a všem kamarádům to řekněte, už mě zase pozvali a moc se těším.“

Markéta: „Na co se v nejbližší době nejvíc těšíte?“

Eduard Hrubeš: „Na to momentálně neumím odpovědět. A při tom mě rodinná výchova celý život vedla k tomu, abych se uměl spokojit i s málem.“

Markéta: „Jak dlouho jste moderoval pořad Tak neváhej a toč?“

Eduard Hrubeš: „Řekněme, že po celou dobu jeho výskytu na obrazovce, bylo to něco přes deset roků.“

Klaudie: „Jak se Vám daří?“

Eduard Hrubeš: „Děkuji, děkuji, teď v Brně jsem ve víru sentimentálních vzpomínek na mládí.“

Klára: „Dobré úterní ráno pane Hrubeš. Co v poslední době připravujete? Kolik máte vnoučat a kolik jim je let? Děkuji za odpovědi. Mějte se.“

Eduard Hrubeš: „Začněme vnoučátky, dvě holky, 13 a 10 a kluk 7. Není to krásné slovo, ale vystihuje: debordelizaci celého kvartýru.“

Karolína: „Dobrý den, pane, mohla bych se zeptat, kde bydlíte? Jen tak pro zajímavost :))“

Eduard Hrubeš: „Tak trochu nad Prahou, ve Střešovičkách, uprostřed prima sousedů, jako například Iva Janžurová, Helena Štáchová, ba dokonce, původně měl být jedním z našich sousedů Karel Heger.“

Maruš: „Které roční období máte nejraději?“

Eduard Hrubeš: „Každé z těch čtyř má něco do sebe, nechci být sentimentální, a tak přiznávám, že je to zachmuřený podzim, proč-nevim.“

Julie: „Dobrý den, co vy a hudba? Máte doma ještě sbírku LP? A jestli ano, která deska je asi nejohranější?“

Eduard Hrubeš: „Milá Julinko, CDčka se ohrát nedají, ale z těch LPček je nejohranější jazzová: Gerry Mulligan Meets Johny Hodges, tu mám nejradši. Ale už hodně šustí.“

Petr, Praha: „Dobrý den, byl jsem "kdysi" účastněn natáčení Tak neváhej a toč! Jen jsem Vám chtěl říct, že jste byl naprosto profesionální a příjemný moderátor... Děkuji za to!“

Eduard Hrubeš: „Já děkuji Vám. Však jsme ten pořad měli všichni teknrát moc rádi. Jen tak mimochodem, tahle záležitost se vysílala postupně ze čtyř od sebe vzdálených sálků, vždycky nás od někud někdo vyhnal. Například, když jsme měli pronajaté stabilní prostředí na Černé Louce (výstaviště), vloupal se nám do dekorace pokoutní podnik na výrobu pornofilmů a nedosti na tom, na obal VHSky smontovali dokonce nahaté holky s neoblečeným chlapem a do toho mě ve smokingu. Dalo mi to dost práce, vysvětlit kolegům, že na tom nenesu vinu-měli naivní představu, kolik mi ta fotka musela vynést peněz.“

Evice: „Hezké ráno. Jaké pořady v rozhlase uvádíte? Vždycky Vás zastihnu spíš omylem, tak ať vím na co se soustředit:-)“

Eduard Hrubeš: „Správná otázka! Pokud jste v dosahu vysílače ČRo-Region, pouštějte si rádio v 18 hodin v pondělí a v pátek.“

Dita: „Jak vzpomínáte na Karla Štědroně?“

Eduard Hrubeš: „Otázka je, kterého ze Štědroňů máte na mysli, já si pamatuji Miloše Štědroně-spolu jsme v roce 1960 tlumočili na BVV. M.Š. je dnes uznávaný skladatel a muzikolog a profesor v Brně. Vzpomínám rád.“

Vladěna, Brno: „Dobrý den. Jak často se vracíte za námi do Brna?“

Eduard Hrubeš: „V podstatě se dá říct, jak mi to podmínky dovolí. Mám tu už jenom bratra Pavla a zakořeněný vztah k rodnému městu.“

Honza: „Dobrý den, jak se Vám dnes vstávalo?“

Eduard Hrubeš: „Výborně, pro jistotu jsem začal už o půlnoci. Všechno jsem stihnul, nástup do studia byl v 5:45.“

Jana: „Dobrý den pane Hrubeši, v první řadě Vás zdravím a chci Vám říct, že si Vás velmi vážím jako člověka! Moc Vám fandím a přeji ještě hodně pracovních i osobních úspěchům, krásné jaro přeje Jana“

Eduard Hrubeš: „Děkuji, opravdu jste mne dojala-proč jsme se neznali dřív?“

Karin: „Bude se znovu natáčet Neváhej a toč? Bylo to moc fajn, vzpomínám na to z dětství. Měla jsem to moc ráda.“

Eduard Hrubeš: „Bohužel, svůj vzkaz neposíláte tím správným směrem. Pokud jde o mne, mohl bych začít ještě dneska, ale rozhodují jiní, kompetentní pumprdenti.“

eva: „DOBRY den ,pane Hrubesi,mate moznost si prohlednou nase krasne,milovane mesto Brno? Vyrostlo nam do krasy, co vy na to?“

Eduard Hrubeš: „Ano, včera jsem velmi brzy nabyl téhož dojmu, a to jsem se po rodném městě procházel jen dvě hodiny večer. Naplnilo mě to pocity hrdosti až vlastenectví.“

Hanička: „Dobré ráno, pane Hrubeši. Po kom máte křestní jméno? Přijde mi trochu neobvyklé...“

Eduard Hrubeš: „Můj tatínek byl Eduard a dědeček (o němž se dokonce tradovalo, že by mohl být levobočkem hraběte Šternberka-neověřeno) byl také Eduard. Plánovali jsme, že i případný můj potomek by mohl nést toto nepříliš obvyklé jméno, ale narodila se nám holka, a tak se jmenuje po mamince Blanka.“

jaroslav sedláček: „dobré ráno pane Hrubeši.Zdravím z jižních čech.v 68 jste natáčel reportáž s Alešem Ulmem v Třebotovicích.já jsem byl základák. a byl jsem v záběru jako operátor radaru.Duležité vš brácha Pavel sloužil jako absolvent s námi a dali jsme dohromady kapelu abychom si zpříjemnili vojnu.Po vojně jsem zustal u muziky a létání .Vždy když vás vidím napadá mne co dělá Pavel??já vyrábim letadla .a létám tak jsem trochu zůstal u vojenské praxe na letiští . jarda sedláček www.uljih www.fascination.aero“

Eduard Hrubeš: „Milí dávný kamaráde, bylo to velice milé natáčení, mimochodem obohatil jsem si slovník i o odborný výraz "šukadlo", nemusíme si vysvětlovat, že to byl takový ten malinký radárek, který se pořád kýval. Brácha žije stále v Brně, už je samozřejmě v penzi a se třemi manželkami má celkem 5 dětí. Nedaleko Letovic si na stará kolena pořídil chaloupku a jak jen může, z velkoměsta prchá do obce, kam vede jedna jediná silnice a nemají ani hospodu. Za to jim ale faráře zavřeli pro pedofilii. Hold pestrý život i v důchodu.“

Honza, Kralupy nad Vltavou: „Hezký den, mám na Vás jen dotaz. Mám doma Vaši Velkou knihu vtipů a nepřestávám se nad ní smát pokaždé když ji otevřu. Plánujete nějaký další díl, nebo jinou literaturu? Děkuji za odpověď.“

Eduard Hrubeš: „Děkuji za radostnou zprávu, i když na vzniku této tlusté bychle mám minimální zásluhu. Jednoho dne mi prostě zavolal nakladatel, jestli mě může dát na titul. Prozíravě se nezmiňoval o honoráři, takže řada čtenářů mi připisuje zásluhu na vzniku tohoto dílka. Škoda.“

Dana: „Můžu se zeptat jak se Vám navazovalo na pana Horníčka v Hovorech s H?“

Eduard Hrubeš: „Není mi úplně jasné nač se ptáte, ale jako ctitel M.H. jsem byl samozřejmě maximálně poctěn kdykoliv jsem se mohl objevit po jeho boku. Jestli máte na mysli alternování s Mirkem v kino automatu, tak to bylo jedno z nejkrásnějších období v mém životě. V hovorech s H jsem párkrát taky byl jako host. Pravda je, že Horníčka je škoda.“

Blanka: „Jsem mala,tlusta,pidlooka,umim uz trochu plavat,v noci nechrapu,miluji kolo.Jsem duchodkyne,ale ptacky v parku nekrmim. Nemate o me zajemPenez mam dost,strechu nad hlavou taky. Co Vy na to?“

Eduard Hrubeš: „Proč jste se, vy osobo mimořádných vlastností, neohlásila již před těmi 45ti lety, váš popis naznačuje, že jste přímo osudová žena mých snů. Takhle to prošvihnout!“

Halbstadt: „Dobrý den, přeji Vám krásné ráno a mnoho zajímavých záběrů od kolejí. Setkání s vámi na železničních akcích je vždy zajímavé spestření. Chci se Vás však zeptat na kterou letošní akci u kolejí se těšíte,“

Eduard Hrubeš: „S ohledem na smutné události, které postihly naši rodinu, zejména na začátku tohoto roku, přiznám se, že zatím postrádám jakýkoliv přehled. Víte-li o něčem zajímavém, ozvěte se na eduard.hrubes@volny.cz“

Tereza: „Dobrý den,máte jedinečný hlas. Dabujete?“

Eduard Hrubeš: „To mi ještě nikdo takhle ostře neřekl, máte-li ovšem pravdu, svědčí to o malém přehledu současných dabingových režizérů. Na rozhlasových vlnách jsem ale vždycky byl jako doma, momentálně-rádio Region.“

jarda sedláček: „ještě jednou krátce ,vzkaz pro Pavla ,létám do brna medlánky. když bude mít zájem at se ozve na director@uljih.cz zdravim vás a fandím jarda sedláček“

Eduard Hrubeš: „Jardo, doufám, že se mi podaří předat tvé info dál.“