Dobré ráno

Záznam chatu z úterý 11. září 2012

Bára: „Která Vámi natočená pohádka či film Vám nejvíce přirostla k srdci a proč?“

Václav Vorlíček: „Já si myslím, že to jsou jednoznačně Třo oříšky pro Popelku. Protože byla báječně přijeta publikem a v krátké době po premiéře prodána do více než padesáti zemí. A dodnes se často hraje.“

Iva: „Dobrý den, zajímá mě, kteří mladí čeští režiséři jsou pro Vás jako pro autora mnoha úspěšných filmů zajímaví?“

Václav Vorlíček: „Hlavně ti, kteří se pokoušejí o žánr komedie. U některých ale jejich humoru příliš nerozumím.“

Lenka: „Chystáte v nejbližší době nějaký nový film?“

Václav Vorlíček: „Ne přímo chystám, ale připravuji scénář.“

Katka: „Dobrý den, chtěla jsem se Vás zeptat, co Vás vedlo k tomu vytvořit pokračování Dívky na koštěti a jestli jste s filmem Saxana a Lexikon kouzel v jeho finální verzi spokojený?“

Václav Vorlíček: „Spokojený úplně nejsem, protože ve filmu se díky animacím objevilo spousty dalších pracovníků, z nichž každý vnesl kousek svého vlastního vidění. Takže já vlastně nemohu tvrdit, že to je úplně můj film.“

Michael: „Dobrý den, jaký je Váš názor na Jana Švankmajera?“

Václav Vorlíček: „velice si ho vážím, poněvadž jde svou vlastní cestou, kterou si vyšlapal a je nesporně geniální. Mám jeho filmy moc rád.“

Michal: „Dobrý den, spolupracoval jste někdy s p. Formanem? Jak ho hodnotíte jako režiséra?“

Václav Vorlíček: „S Milošem Formanem jsme spolužáci z FAMU. Samozřejmě jsme se pět let denně vídali, v zimě jezdili na hory a pak se naše cesty rozešli, Miloš vyrazil do ciziny, já jsem točil doma. Myslím, že mám na léta studijí docela dobré vzpomínky.“

Jana Okrouhlá: „Dobrý den, pane režisére, jak vzpomínáte na natáčení posledního filmu se Saxánou? Jaké bylo spolupracovat s Petrou Černockou po letech? P5eji pevné zdraví a spoustu dobrých pracovních zážitků. Jana O.“

Václav Vorlíček: „S Petrou se mi spolupracovalo výborně, od začátku jsem s ní počítal. Samozřejmě jsem dobří přátelé, rádi se občas vídáme.“

Ondra, Praha: „Jak vzomínáte na natáčení Arabely a co ty kouzelné efekty? Které byly nejtežší? Působí to mnohdy přesvědčivěji, než v dnešních filmech.. Děkuji, zdravím Vás, Ondra“

Václav Vorlíček: „Tenkrát jsem pracovali většinou s velmi jednoduchými triky, které jsme už měli tak nacvičené, že se stali běžnou součástí skoro každého filmovacího dne. Šli jsme vžd ytou nejjdnodušší metodou, což ovšem předpokládá dokonalou předchozí přípravu.“

Markéta: „Jak jste se stal režisérem?“

Václav Vorlíček: „Prostě mě to napadlo. Tak jsem se tomu věnoval, vystudoval ten obor a pak s trochou štěstí se dostal k samostatné práci.“

babel: „Co chystáte nového jako režisér?“

Václav Vorlíček: „Asi před rokem jsem dostal nápad na komedii, při které bych využil zkušeností s animací ve 3D, které jsem získal při pokračování Saxany.“

sonax: „Byl jste členem KSČ před r. 89? A byl jste předsedou KSČ na Barrandově?“

Václav Vorlíček: „Členem jsem byl, ale předsedou určitě ne. Prostě jsme chodili na schůze, kde jsme se mezi sebou bavili a po schůzi šli na víno.“

babel: „Který režisérů si považujete a od kterých jste se naučil nejvíce?“

Václav Vorlíček: „Namátkou, z českých Martina Friče, ze zahraničních Billyho Wildera.“

Markéta: „Čeho nejvíc litujete?“

Václav Vorlíček: „Toho, že mi předčasně zemřela manželka.“

Klára Radouská: „Zdravím Vás moc, pane režisére, na které natáčení nejraději vzpomínáte?“

Václav Vorlíček: „Vlastně, když s ohlédnu, tak se mi vždy vyjeví natáčení dvou filmů: Pane, vy jste vdova! a Tři oříšky pro Popelku. V obou případech mi totiž bezvadně vyšlo herecké obsazení. všichni, které jsem oslovil přijali roli s nadšením a měli v té době volno. To se totiž vždycky nestávalo.“

sonax: „Myslíte si o sobě, že jste slavný režisér - jak se píše v záhlaví tototo chatu?“

Václav Vorlíček: „Nemyslím, jenom jsem rád, že mi v mnoha zemích znovu a znovu opakují mé filmy staré třeba i čtyřicet let.“

Markéta: „Co byste si v současné době nejvíc přál?“

Václav Vorlíček: „Aby se film zase stal nějakou organizací, která by byla rozumně plánována a řízena rozumnou dramaturgií.“

sakn: „Je Aleš Alex Vorlíček - muzikant - asi tak věk do 40-ti let - Váš příbuzný?“

Václav Vorlíček: „Není.“

Petr: „Spolupracoval jste někdy s Karlem Rodenem? Jaký je člověk?“

Václav Vorlíček: „Spolupracoval jsem s ním na filmu Pták ohnivák. Karel je vynikající herec a jeho poměrně malá role v tomto filmu mu vynesla v Německu cenu za nejlepší herecký výkon. Oba jsme z toho měli radost.“