Chat

spisovatelka, redaktorka Českého rozhlasu

Michaela Vetešková

Jak maminka vylezla na strom? Ptejte se autorky stejnojmenné knížky Michaely Veteškové, jinak také redaktorky Českého rozhlasu.

Záznam chatu ze čtvrtka 24. listopadu 2011

Gábina K.: „Hezké ráno :-) , napsala jsem svou první knihu pro děti. Mohla byste mi poradit, prosím, podle čeho a jak si hledat vydavatele, když bych potřebovala, aby mé počáteční náklady na vydání knihy byly co nejmenší, popř. mi vydavatele přímo doporučit. Chtěla bych se také zeptat, jak dlouho Vám trvá napsat takovou knihu a jestli máte "své kritiky", než ji vydáte? Děkuji moc, přeji hooodně úspěchů. :-) Gábina K.“

Michaela Vetešková: „Nejpřísnějším kritikem je má šestiletá dcera a manžel. Ti mi neodpustí ani slovo a řeknu vám, to je ta nejlepší a nejdůslednější kritika,protože je míněná upřímně. Jednotlivou pohádku jsem psala tak měsíc,nestačí jen prvotní nápad a připravený materiál, ale potom práce s jazykem. Asi máte podobnou zkušenost, tak vám nepíšu nic nového - musí se psát věty, kterýmporozumí hlavně děti a rodičům se budou dobře číst, protože pohádky by měli oni svým ratoletem předčítat. S vydavatelem vám moc neporadím, měla jsem štěstí, protože pohádky pro dceru slyšel vyprávět můj kamarád,který knížky vydává a byl to on,který se rozhodl,že knížku vydá.“

Antonín: „Myslíte si, že je pravda, že nevychází v Česku moc kvalitních knížek pro děti? Trh je moc přesycen zahraničním brakem. Ale najdou se i kvalitní kousky, znáte Příhody kapříka Metlíka od talentovaného pana Opařila?“

Michaela Vetešková: „Mám osobní zkušenost, že knihkupectví jsou plná barevných knížek pro děti, ale je tam moc málo českých neznámých autorů, jen samá osvědčená jména, takže souhlasím, že knížky pro děti od českých pohádkářů nevycházejí, pro vydavatele je to velké finanční riziko....“

ester: „Dobré ráno, je to časté, že novinářka napíše dětskou knihu, nebo je více plní každodenní zprávy a vy jste výjimkou? Děkuju“

Michaela Vetešková: „Rozhlasový novinář musí zajišťovat zprávy a reportáže,že z některých vznikne pohádka pro děti je asi výjimkou. Lidé,kteří mou prvotinu četli říkají, že nic podobného neznají.... Tak nevím.“

radka: „Dobrý den paní Michaelo, mám sedmiletou dceru, pro jak staré děti je VGaše knížka, bavila by ji?“

Michaela Vetešková: „Určitě, kniha je určená pro děti od pěti let, ale ideál je tak šest až osm,přece jen jsou tam výrazy,kterým nemusí předškoláček porozumět...Ale na konci knížky je slovník hlavně pro rodiče, aby některé pojmy mohli svým ratolestem vysvětlit...Moc děkuji za otázku.“

Sudoku: „Jaké jsou recenze na Vaši knihu Jak maminka... a čtete je?“

Michaela Vetešková: „Mladá fronta jí ohodnotila osmdesáti procenty, další čtyři recenze jsou pochvalné, čtu je vždy s obavou, ale pak si odddechnu, že se kniha líbí. Děuji a pozdravuji.“

Sudoku: „Jak se spolupracovalo s L. Výbornou?“

Michaela Vetešková: „Výborně. Děkuji.“

Sudoku: „Jak jste spokojená s vydavatelem P. Prchalem a jak s ilustracemi L. Seifertové?“

Michaela Vetešková: „Lucii považuji za jednu z našich nejlepších ilustrátorek v Česku, to asi vypovídá za vše, je skvělá i lidsky. A o Petrovi Prchalovi nic nemohu teď psát, sedí vedle mne... Mějte se.“

Sudoku: „Skutečně jste pohádky psala jako omluvenky?“

Michaela Vetešková: „Samozřejmě,když přijdete domů pozdě z práce adítě se na vás vyčítavě dívá, tak ho můžete jen pohladit a omluvit se mu, že práce je pro vás víc, než ono samo, i když to pravda není. Zvolila jsem tu nejpřirozenější cestu,která mne v tu chvíli napadla - být alespoň chvilku s ní, než půjde spát.“

antia: „Jak se prodává vaše kniha Jak maminka vylezla na strom?“

Michaela Vetešková: „Včera se doprodal první čtyřtisícový náklad,příští týden začínáme s pětitisícovým dotiskem. Takže se prodává asi dobře a vážím si toho, protože je to signál i pro mne, že knížka není zbytečná. Děkuji za otázku a zdravím.“

antia: „Jak maminka vylezla na strom?“

Michaela Vetešková: „Stromolezci mi dali na hlavu oranžovou přilbu, zavěsili mne to koženných popruhů a tahali do koruny lípy, která byla tak šestnáct metrů nad zemí. Byla jsem jak poštovní balík a děsně jsem se bála, ale chtěla jsem natočit reportáž o práci stromolezců, tak jsem tam musela s nima. Děkuji za fajn otázku a zdravím.“