Dobré ráno

Záznam chatu z úterý 8. listopadu 2011

Mates a Iva: „Posíláme pozdrav z Bedřichovic a těšíme se na videnou zítra :-)“

Kateřina Šedá: „Zdravím!Dobré ráno!“

Radek Lán: „Hezký den Kateřino, moc se mi líbí, co vytváříte, jak reagujete na věci a zpracováváte. Kdo nebo co Vás nejvíce inspiruje?“

Kateřina Šedá: „Hezké ráno. Děkuji za reakci. Nejvíce mě inspirují problémy, které kolem sebe vidím a hlavně úplně normální lidé. Normální v tim nejlepším slova smyslu.“

Ardeny: „Kdysi jste řekla: umění mne vlastně nezajímá. Platí to stále?“

Kateřina Šedá: „Určitě platí. To poslední, čím se zabývám u svých věcí, je otázka - zda to je či není umění.“

termix: „dobré ráno, jak je to dnes s uměním, lze sehnat nějakého mecenáše, který by podporoval finančně co tvoříte nebo na co jste materiálně odkázaná, děkuji tereza“

Kateřina Šedá: „Dobré ráno! Obecně je to asi hodně těžké, hlavně v České republice. Já jsem ale měla štěstí,že jsem ve správný okamžik potkala ty správné lidi. Můj galerista z Itálie mi pomohl hlavně v začátcích po ukončení školy, kdy jsem měla pocit, že vůbec nevím jak mám takové věci realizovat.“

ratan: „dobrý den, příliš jsem nepochopil, jak to bylo s tím vaším "přestěhováním" bedřichovic do londýna, budete o tom zítra mluvit?“

Kateřina Šedá: „Dobrý den, doufám, že o tom budu mluvit ještě dnes:-)“

Ardeny: „Co říkáte dokumentu, který o Vás vytváří J. Gogola?“

Kateřina Šedá: „Dobrý den, líbí se mi uvažování Jana Gogoly, proto jsem s natáčením souhlasila. Dokument však teprve vzniká,takže na nějaký názor je ještě brzo.“

ik: „Proč se Váš projekt jmenuje Od nevidím do nevidím?“

Kateřina Šedá: „Dobrý den, název každé mojí akce beru jako heslo,které nejen určitý problém ukazuje, ale současně obsahuje řešení. Konkrétně u "Od nevidím do nevidím" jsem vycházela z věty, jež kolem sebe v současnoti slýchávám ze všech stran a to nejčastěji ve spojení se zaměstnáním. V obci Bedřichovice se pro mě daná věta zhmotnila i vizuálně. Jedná se o typickou obec, kde přes den skoro nikoho nepotkáte - většina obyvatel odjede do města za prací a vrací se zpět až ve večerních hodinách.“

ik: „Co je to tedy za projekt - přestěhovýní mor. vesnice do města London?“

Kateřina Šedá: „Dobrý den, jak to myslíte "co to je tedy za projekt?" Můj záměr byl na první pohled jednoduchý - spojit obyvatele Bedřichovic tak, aby se jeden den všichni v obci viděli a zárověň se nemuseli vrátit z města, kam většina odjíždí za prací. Z toho důvodu jsem nějakým způsobem musela spojit město s vesnicí.“

mk: „Dobré ráno, jak vycházíte s občany Bedřichovic po návratu z Londýna? Jaká je zpětná vazba od nich nyní?“

Kateřina Šedá: „Dobré ráno, obyvatelé Bedřichovic mě překvapovali svými reakcemi už před samotnou akcí - byli velmi pozitivní a drželi spolu. Totéž se potvrdilo během akce samotné i po ní. Po návratu z Londýna jsme měli několik schůzek - promítali jsme si fotky, pouštěli videa, dělali rozšířenou verzi slovníku....poslední schůzka byla před týdnem a byla spojená s opékáním selete. Akce samotná ale neskončila, cesta do Londýna byla jen její první část a celý proces pokračuje. Co se týká zpětné vazby, tak nejsilněji to shrnul Pavel Kepák: " My jsme se domluvili, že když si budeme připadat jako kašpaři,tak normálně z té akce odejdeme. A pak nás všechny překvapilo, že to bylo přesně opačně - večer nám bylo lito, že to už končí." Myslím, že účast lidí na jednotlivých setkáních po akci a chuť dělat něco znovu je nejlepší zpětnou vazbou.“