Dobré ráno

Záznam chatu ze čtvrtka 3. února 2011

Barbora Novotná, Dolní Počernice P.: „Co jste dělal po studiích, jak jste se uchytil jako spisovatel, byla to dlouhá cesta?“

Jan Vodňanský: „dlouhá cesta přes vojnu. Jako strojní inženýr jsem velel tankové četě a můj velitel mi pak podepsal doporučení na filozofickou fakultu, teda tam,kam mě komunisti nepustili po maturitě. Texty k písničkám jsem psal během studia neoblíbené strojařiny. Byla to ceta aktivní duševní sebeobrany proti studiu oboru, na který jsem se nehodil a kam mě zahnali kádrováci v roce 1958.“

Lucka: „Co vy a ženy? Máte je rád? Lucka“

Jan Vodňanský: „V mládí jsem rozesmíval mého přítele básníka Pavla Šruta, když jsem pro jeho pobavení vymyslel parafrázi známého výroku Julia Fučíka - "Lidé, měl jsem vás rád, bděte" - a já jsem to opravil na "Ženy, měl jsem vás rád, jděte". To bya ovšem jen taková privátní nadsázka,ve skutečnosti několik žen prošlo mým životem a jednu z nich mám pořád, je to moje nová manželka Ivanka, se kterou je legrace, taky rádi cestujeme a poznáváme zajímavé lidi. Takže s ženami jsem na tom momentálně dobře.“

Martin Bezdiček: „Jak se díváte na konzumní kulturu? I v literatuře, kdy si lidi koupí spíš kdejaký dodatečný produkt vztahující se k TVshow, známým "celebritám" (které mnohdy ani nemají pořádné vzdělání), povídky s nízkou intelektuální úrovní poukazující jen na, podle mého soudu, nedůležité nešvary společnosti, kterými se ale lidé chtějí zabývat, aby nemuseli moc přemýšlet a filozofocat. A vůbec když je čtenář vychováván jen k zábavě? Děkuji Martin Bezdiček“

Jan Vodňanský: „Některé ty seriály jsou chvílemi tak stupidní, že je to až vzrušující se na to dívat. Nebudu jmenovat které, ale stává se z toho u nás doma až záležitost kultovního sledování. Už celou řadu let marně prosazuji námět superseriálu, kde by se všechny ty nejlepší postavy navzájem setkávali, třeba Major Zeman by vyšetřoval krádež v samoobsluze, kde by působila Žena za pultem a tak podobně.“

Alice: „Dobrý den Kam na ten absurdní humor chodíte?“

Jan Vodňanský: „Mám to už od malička, asi v genech. Často si mě ta absurdita nachází sama.“

Aneta Prášilová, Benešov: „Pěkný den, pane Vodňanský Prý jste se znal s Voskovcem. Jaký podle Vás byl? Jaké na něj máte vzpomínky?“

Jan Vodňanský: „Když jsem v 8 letech zjistil, že jsme narozeni stejný den v roce, tedy 19. června, umínil jsem si, že se s ním aspoň jednou v životě chci setkat. A protože my Blíženci jsme často tvrdohlaví, tak jsem si to rozhodnutí po pětadvaceti letech vyplnil. Zaletěl jsem si za Voskovcem do New Yorku a byl z toho týden velice zajímavé komunikace, která sama o sobě by vydala na knížku.“

M.: „Jste hrdý když se díváte na nějaký film, kde hraje vaše píseň?“

Jan Vodňanský: „Někdy jsem docela potěšený.“

Sylva, Uherské Hradiště: „Dobrý den, ráda bych se zeptala Co rád děláte ve volném čase?“

Jan Vodňanský: „Jsem workoholik, a tak mám volného času dost málo, protože jej okamžitě zaplňuji svými tvůrčími aktivitami, které mě ovšem všechny baví, takže moc nerozlišuju mezi prací a volným časem. Neboť mi to splývá. Občas si najdu delší kus volného času, a pak cestuji po světě s mojí paní Ivankou a tam zase získávám spoustu nových zážitků pro další tvůrčí aktivity.“

Lukáš: „Jak vám dupou králící?“

Jan Vodňanský: „Stále v rytmu mobilizující pochodové melodie Petra Skoumala, tedy již od roku 1969.“

Klára Jarošová: „Přeji pěkné ráno. Ráda bych se zeptala Způsobilo vám velkou újmu podepsání Charty 77? Jak jste byl v činnosti omezován? Děkuji“

Jan Vodňanský: „Moje programy byly zakázány již od roku 1975, tedy dva roky před Chartou. Pak se ten zákaz ještě upevnil, a tak se dalo hrát jenom mimo Prahu, tam kde se pořadatelé nebáli, což byli především studentské kolejní kluby. Tímto způsobem vznikly ještě další programy dvojice Vodňanký a Skoumal, které byly definitivně zakázány na celém území Čech na jaře 1981, pak jsem emigroval na Slovensko, kde byly tlaky na kulturuo něco menší než v Čechách a začal jsem psát slovenské texty k novým písničkám pro divadlo Gunagu. S nimi jsem pak i hrál, a to dokonce i v Praze, když tam jednou za rok přijeli, protože cenzurní aparát nenapadlo, že ten Vodňanský, co přijel z Bratislavy je ten samý, co v Praze podepsal Chartu.“

Pavla Rosůlková, Hradec Králové: „Co ted pisete? Chystate i neco pro deti? Přeju hodně zdravi a mnoho dalsich uspechu.“

Jan Vodňanský: „Momentálně píšu texty k písničkám pro skladatelku Hanu Navarovou.Vydali jsme už asi pět cdček pro děti, které tam zpívá zpěvačka Magda Reifová.“