Dobré ráno

Záznam chatu ze středy 28. dubna 2010

honza balaban: „chtěl bich se zeptat jestli přidete knam do školy, kanina.“

Ladislav Špaček: „Bohužel, asi nepřijdu. Víš, kolik je škol? To už opravdu nestíhám. LŠ“

T.B.: „Dobré ráno, chtěla bych se zeptat na dvě věci: 1. čemu se mám z hlediska etikety vyhnout a co očekávat v Libanonu - jaké jsou rozdíly oproti zdejším zvyklostem (kontakt při pozdravu apod.) 2. jaké šaty obléci na svatbu kamarádky? Děkuji.“

Ladislav Špaček: „Dobré ráno, o chování v arabských zemích si raději přečtěte něco v mé Nové velké knize etikety, je toho hodně. Libanon je tolerantní arabská země, na vysoké kulturní úrovni. Šaty by měly být honosné, libanonské ženy se umějí dobře oblékat. LŠ“

Jaroslav Kraus: „Dobré ráno, zajímá mě, jak dlouho jste "učil" a (zrejmě se stále se zdokonalujete) :) v této "zajimavé" záležitosti jako je Etiketa. děkuji J.K.“

Ladislav Špaček: „Mám v sobě vztah k etiketě odmalička, ale profesionálně jsem se o ni začal zajímat až po odchodu z Hradu, po r. 2003. LŠ“

Jiřina: „Dobré ráno, chodím ráda do divadla a vždy vidím jak někdo přijde v džínách, ošoupaných kalhotech, atd. Mohlo by se uvádět na vstupenkách co musí mít na sobě? Asi to nebude dotaz přímo na vás, ale je to doslova hrozné, když přijde někdo takto oblečen. Děkuji za odpověď a přeji krásný den.“

Ladislav Špaček: „Ani upozornění na vstupenkách by nezabránilo takovým lidem, aby přišli do divadla v džínách, ale je to dobrý nápad. Dnes se oblékání uvolňuje, jsme ležérnější, ale přesto určité normy musíme držet. LŠ“

Jiřina: „Znovu dobré ráno, chtěla bych se zeptat, jak jste se k této práci, zda tomu tak mohu říct, dostal. Musí to být někdy i zábavné. Děkuji“

Ladislav Špaček: „Vlastním zájmem a přičiněním. Po odchodu z Hradu jsem si začal více všímat chování lidí na společenských akcích a rozhodl jsem se, že se pokusím jim "pomoct", natočil jsem tv seriál a začal psát knihy - a vstávat ráno do televize:-) LŠ“

Daniela: „Dobré ráno, chtěla bych se zeptat, kdo učí etiketu Vás, nebo kde berete informace, které potom předáváte nám. Děkuji.“

Ladislav Špaček: „Kdo učí etiketu mne? Život. Strávil jsem jedenáct let na Hradě, procestoval jsem padesát zemí, večeřel jsem se všemi korunovanými hlavami, přečetl jsem o etiketě všechno, co je k dispozici, mám o etiketu zájem odmalička... Nemám jiného Velkého učitele:-) LŠ“

Iveta Pěknicová: „Dobrý den, zajímá mě v souvislosti s Japonci v České republice!! (musí to být jistě odlišné od chování Japonců v Japonsku), zda existují nějaké aktuální průzkumy jejich chování. Poučky obecně známé o chování Japonců znám...avšak mám na mysli, zda se třeba prohloubily znalosti o chování Japonců. Dále jestli existují určité známky mimiky či jiné řeči těla vzhledem k chování Japonců, např. když lžou. Můžeme na nich vůbec něco poznat, nebo jak se říká ani nehnou brvou? Zajímá mě to, protože pracuji v japonské firmě v Praze a nejvyšší osobou je tam Japonec. Děkuji IP.“

Ladislav Špaček: „Chování Japonců je samozřejmě odlišné, jejich kultura je jiná, obřadnějí, více předstírají, nemají cit pro totéž jako Evropané. Japonci nepovažují za lež to, co my, je to jen jejich přehnaná zdvořilost, která jim nedovoluje řísi pravdu. LŠ“

Marie: „Dobrý den, kdo je prosím společensky výše - vedoucí mladý muž např. ve věku 30 let - nebo jeho podřízená - žena ve věku 50 let? Díky“

Ladislav Špaček: „Na pracovišti je vyšší vždy šéf, i když je mladší a muž. Např. tykání nemůže navrhnout starší podřízený mladšímu šéfovi, to může udeělat jen on. LŠ“

Lenka: „Dobry den, chtela bych se vas zeptat, jak je to podle etikety s kojenim na verejnosti. Je to pripustne? Dekuji za odpoved a preji pekny den.“

Ladislav Špaček: „Kojení na vařejnosti je věcí taktu, ne etikety. Vždycky je lepší kojit v ústraní, pohled na ňadro, byť kojící, uvádí okolí téměř vždy do rozpaků. LŠ“

Jiřina: „Na seriál jsem ráda koukala, ale někdy jsem nestihla všechny díly. Mohl byste mi poradit jakou knihu, ohledně základ etikety, bych si měla koupit, jelikož jste jich napsal hodně, jak už jste uvedl. Mimochodem obdivuji vaše ranní vstávání do televize, muselo to být pro Vás a Vaší bývalou kolegyni náročné. Určitě dostanete něco dobrého k snídani, nebo aspoň kafe. :o))“

Ladislav Špaček: „Děkuji za soucit:-) Vstávání bylo STRAŠNÉ. Doporučil bych Vám svoji Novou velkou knihu etikety, podívejte se na můj web www.ladislavspacek.cz. Jo, dávám si čaj. Hezký den LŠ“

Jana Brožková: „Dobrý den, jak je to s kojením na veřejnosti? Kde to jde a kde naopak ne? Sama mám roční dceru a také kojím. Děkuji“

Ladislav Špaček: „Kojení je přes veškeré uvolnění mravů pořád ještě intimní záležitost mezi matkou a dítětem. Kojení na veřejnosti uvádí okolí do rozpaků, žena by se měla aspoň posadit tak, aby nevystavovala svoje ňadro na odiv okolí, každému to není příjemné, řekl bych, že právě naopak. LŠ“

Jiří Malý: „Dobrý den pane Špačku, dotaz na tykání na pracovišti jste zodpověděl a tedy i já děkuji. Zaujala mě, ale Vaše zmínka o tom, že na příležitost se oblékneme podle toho, kdo tam bude. Je to ještě etiketa a nebo už pokrytectví a devotnost? Přeji Vám pevné zdraví.“

Ladislav Špaček: „Společenské chování je vždy trochu "pokrytectví". Proč přejete ostatním "dobrý den"? Není to taky jen formalita? Je, a právě tyhle maličkosti, že bereme ohled na ostatní, nám umožňují žít mezi ostatními lidmi. Oděv je výrazem úcty k ostatním a k prostředí, ve kterém jsme. LŠ“

Martin Albrecht: „Ve které zemi je etiketa natolik odlišná, až je v určitých bodech pro naši zemi neslušná? Které rozdíly mezi jednotlivými zeměmi jsou v etiketě až pomalu protichůdné? Dostala vás některá neznalost ve společenském chování v cizině do nepříjemností?“

Ladislav Špaček: „Velmi odlišné je Japonsko a muslimské země. Tam si musíme dávat pozor na spoustu věcí, pro nás samozřejmých, abychom někoho neurazili nebo se nedotkli hostitelů. Je dobré se před návštěvou takové země poučit. LŠ“

Daniel Stransky: „Je etické,aby politik omezoval svobodu slova mládeže?Viz.nedávné vyjádření p.Ratha o zkušebních volbách na školách.“

Ladislav Špaček: „Mělo by být věcí škol, jejich vedení, aby usoudily, co je a co není pro jejich studenty vhodné. Každý zásah vrchnosti je špatný. LŠ“

Květa Šmídová: „Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o upřesnění správné formy jmenovek/vizitek na oděvu prodavaček drogerie. Kromě názvu firmy na ní je uvedeno jméno a příjmení. O zveřejnění příjmení kolegyně nyní diskutují - má tam být či ne? Zastávám názor, že ano, z dův. serióznosti i profesionality. Opačný názor staví na navázání užšího - osobnějšího - vztahu se zákazníkem. Chápu rozdíl např. mezi jmenovkou lékaře a servírky... Co byste doporučil jako správné v obchodě? Děkuji za odpověď. S úctou Květa Šmídová.“

Ladislav Špaček: „Myslím si, že na vizitkách na pracovním oděvu v obchodě nemusí být celé jméno, stačilo by jen křestní jméno. Málokterý zákazník toho využije a osloví prodavačku příjmením, pokud by ji chtěl oslovit, jistě mu stačí říct "Jano, máte prosím Ariel?" LŠ“

Pavlina: „Ahoj,jak je?“

Ladislav Špaček: „Dobrý, ale to vstávání....“

Michal Bureš: „Dobré ráno. Pane Špačku. Proč některé ženy neocení etiketu? Přitom mám radost, když se k ženě chovám patřičně. Stalo se mi, že na mé jednání hleděli a já byl chvíli na rozpacích. Ale musím zároveň podotknout, že některým ženám to vloudí milý úsměv na tvář.“

Ladislav Špaček: „Nevzdávejte to, stále více žen oceňuje slušné chování partnerů. Možtná to některé nedávají najevo, ale vnitřně touží po muži "rytíři", ne po hulvátovi a buranovi. LŠ“

Jana: „Dobrý den, jak je to s telefonováním? A jaký je rozdíl ve volání při procházce parkem a třeba autobuse či vlaku? Je i tady třeba dodržovat nějaká pravidla? Děkuji“

Ladislav Špaček: „Jistě, telefonování je privátní záležitost. Měli bychom být ohleduplní vůči okolí. V parku telefonování asi nikomu nevadí, ale v autobuse a tramvaji bychom buď telefonovat neměli, nebo jen potichu. Řešit obchodní nebo privátní záležitosti je tam nevkusné. Nejlépe je psát sms. LŠ“

Michaela Řezníková: „Dobré ráno, pane Špačku! Ráda bych se zeptala, jaký postup je z hlediska etikety správný při nabízení tykání v pracovním vztahu, kdy nadřízený je muž a podřízená je žena. Děkuji za odpověď a přeji hezký den“

Ladislav Špaček: „Na pracovišti je společensky významnější šéf, a proto ani starší podřízenjý, ani žena nemohou šéfovi nabídnout tykání, je to spíš na něm - ale musí si být bezpečně jist, že jeho návrh rádi přijmou, protože jinak jde o spoloečensky významnější osoby. LŠ“

Lenka: „Dobré ráno! V první řadě Vám chci poděkovat za tu osvětu, kterou tady děláte. Oceňuji to nejvíce vzhledem k mužům, mám štěstí na velmi galantního partnera. Současně se chci zeptat, je správné, když starším lidem než jsem já vykám a oni mi automaticky tykají? Je mi 23, takže nemohu se již považovat za dítě a myslím, že tak ani nepůsobím. Děkuji.“

Ladislav Špaček: „Tykání, až na výjimky, by mělo být oboustranné. Navrhne-li nám někdo tykání, budeme mu tykat také. Jestli Vám někdo tyká, můžete mu tykat taky (ledaže by šlo třeba o Václava Havla). Dobrá forma je vykání, ale užívání křestního jména, tím se taky připravíme na přechod k tykání. LŠ“

Šír: „Dobrý den, zatím se na mě nedostalo, buď toho máte moc a nebo můj dotaz nedoputoval, tak to zkusím znovu. Je mi přes 40 let, ale vypadám celkem mladistvě (zatím :) ) a někdy se mi stane, že někdo jen o málo starší začne automaticky tykat a předpokládá, že já mu budu vykat. Co dělat, mi není příjemné, že mi tyká a nepřeji si to? Jak slušně dát najevo, aby mi netykal? Jen podotýkám, že se nejedná o pracoviště. Děkuji za odpověď.“

Ladislav Špaček: „Jestli Vám to nabídne někdo,kdo k tomu není oprávněn (mladší, podřízený apod.), můžete se taktně ohradit a dát najevo rozladění. U společensky významnější osoby nabídku tykání musíte přijmout, ale tykání je oboustranné, klidně mu tykejte taky. LŠ“

Karel: „pane Špačku, musím bohužel souhlasit s panem Michalem Burešem. Mám bohužel zkušenosti s tím, že když jsem se snažil k ženě choval slušně s mírnou dávkou šarmu, setkal jsem se s jistou mírou posměchu "a tohle zkoušíš na každou??" .... a když ženy tak tíhnou po slušných mužích, proč jsou většinou s tím největším (s prominutím) grázlem? .. kde to žijeme? :)))“

Ladislav Špaček: „...protože láska překoná vše...zaslepí ženu (i muže) tak, že nepozná, že muž je buran. Po letech to možná rozezná, pak už bývá pozdě. Smutné, ale časté. LŠ“

Němeček: „Dobrý den, nosí se ještě k obleku vesta a má být sako na vestě zapnuté a mohu si ho popř. i sundat ? Děkuji.“

Ladislav Špaček: „Vesta pozvolna mizí z pánských šatníků, tendence spěje k větší ležérnosti a vesta muže příliš omezuje. Je to škoda, protože vesta vytvářela přechod mezi "nižsím" a "vyšším" stylem. Vesta se nezapíná úplně, poslední knoflíček necháváme rozepnutý. LŠ“

Eva: „Základem v "přednosti" je stále opakovaný žebříček - první, tedy přednost má: žena, poté věk (tedy starší muž) a jako poslední hodnost. Já mám ale ze života trvalou zkušenost, že na 1. místě je hodnost a o 2. a 3.místo se různě dělí ženy nebo starší muži. Jaká je pravda? Děkuji Eva“

Ladislav Špaček: „Nu, na pracovišti je první šéf, to je pravda, ale v divadle nebo na plese je pořadí: žena-starší-nadřízený. LŠ“

Ondřej,21: „Krásné ráno pane Špačku, asi mám stejný problém a dotaz nedoputoval, nebo jsem to jen neodklik.. :) v prvé řadě bych Vám chtěl poděkovat, moc si Vás vážím, protože na DVD verzi knihy Etiketa jsem strávil ve 3.ročníku na střední škole v předmětu SPK (společenská kultura) celý rok v multimediální učebně. Nejenže jsme u toho příjemně odpočívali, ale také mě to mnohé naučilo. je mi 21let ale zejména starší kolegyně se diví, že na 21let nevypadám, ani se tak nechovám, děkuji, je to i Vaše zásluha :) .. ale k mému dotazu, co vy a tzv."ležérní elegance" ? .. souhlasíte a vyjdete v čisté luxusní košili, ale se strništěm, nebo jste radikální zastánce Buď a Nebo? :) .. děkuji moc za odpověď“

Ladislav Špaček: „Kdepak, jsem zastáncem ležérního stylu - ovšem tam, kde je to vhodné. Do kavárny, na přátelské večírky, na schůzky během dne chodím bez kravaty, v džínách a saku. Na formální akce, zvláště večer, ovšem chodíme oblečeni tak, jak prostředí a společnost vyžaduje. Třídenní strniště je módní, je-li to záměr, je-li upraveno a nevypadá-li jako zanedbaná tvář bezdomovce, je naprosto v pořádku. Ale hladká tvář je vrchol dokonalosti gentlemana. LŠ“

Michaela: „Dobré ráno pane Špačku, chtěla bych se zeptat, co můžu dělat, když si objenám v restauraci kafé laté Macchiato a je tam ta pěna z našlehaného mléka, mohu použít lžičku či nikoliv? Nevím, jestli se ta pěna musí nechat, nebo ji mohu sníst pomocí té lžičky? Děkuji za o dpověď a krásný den.“

Ladislav Špaček: „Máme-li kávu s pěnou nebo šlehačkou, můžeme pěnu "vyjíst", tedy ochutnávat lžičkou. To je něco jiného než olizování lžičky. LŠ“

Lenka: „Dobré ráno, bavili jste se o kávě. Ale jak je to s čajem? Kam se odkládá použitý sáček? Děkuji“

Ladislav Špaček: „K čaji bychom měli dostat i malý talířek na odložení sáčku, pokud nám ho nedají, odložíme ho na podšálek. Ale příště jdeme raději jinam. LŠ“

Mgr. Jarmila Skudová: „Dobré slunečné ráno, nedávno jsem poslouchala v rozhlase velice příjemné povídání s Vámi, pane Špačku a od té doby přemýšlím, jak bych řešila následující situaci (jde o tykání a vykání, podle etikety tykání neodmítáme, jak jste říkal). Patřím asi k menšině, která vykání má ráda a není mi na překážku v srdečnosti vztahu k druhé osobě. Jenže - pravda je, že občas poslouží i jako výraz jakéhosi odstupu, hranic mezi mnou a druhým. Co v situaci, kdy v zaměstnání mám poněkud staršího, bodrého nadřízeného (byť je nadřízený o krůček), ten mi tykání nabídne a ve mně se vše vzpouzí, protože se cítím tímto zdůvěrněním už potenciálně ohrožená možným budoucím nežádoucím chováním z jeho strany? Odmítnout? Riskovat? Děkuji.“

Ladislav Špaček: „Tady je každá rada těžká, každá situace je jiná, jiné jsou osoby, prostředí... Pravidlo říká, že nabídku tykání od společensky významnější osoby, v práci to je šéf, nemůžeme odmítnout, jinak se dopouštíme urážky. Ale - i při přijetí tykání si můžete zachovat odstup jinými prostředky, to přece ženy umějí dokonale. Pohled, odměřenost, oblékání, vzdálenost, témata rozhovoru...to všechno je ve Vašich rukou.“

Kateřina Hanušová: „Dobré ráno, moc si vážím toho co děláte. Nevím, zda můj dotaz patří do světa etikety. Ale překvapilo mě, když pan Rath v diskusním pořadu striktně vyžadoval, aby ho okolí oslovovalo titulem doktor. Jak je to tedy s používáním titulů při oslovování? A je "etické" si takto titulování vynucovat? Moc děkuji.“

Ladislav Špaček: „Vyžadovat oslovování titulem je samolibé, nevkusné. Obvykle se ani nepředstavujeme titulem, tituly říká ten třetí, kdo nás představuje. U nás je záliba v titulech pozůstatkem rakousko-uherské byrokratické obřadnosti (paní vrchní zemská radová...). Víme o tom, a proto bychom měli tituly respektovat. Ale vymáhat si je, to je příliš. L.“

Jana: „Ještě jednou dobrý den, tchýně mi tyká, já jí vykám, přijde mi to tak v pořádku. Je to tak, nebo jí mám také tykat?“

Ladislav Špaček: „To by Vám musela tchyně nabídnout, pokud to neudělá, nemůžete s tím csama začít. Je společensky významnejší. LŠ“

Miluše Klusáková: „Dobrý den,manžel pracuje jako řidič autobusu,kde dostávají košili s krátkým rukávem a logem firmy a k tomu je momentálně směřují aby nosily i kravatu.Je to vkusné?mě se to moc nezdá.děkuji“

Ladislav Špaček: „Jako firemní dress-code to je možné, takhle chodí i bankovní úředníci za přepážkou v létě apod. Ale košili s krátkým rukávem si nemůžeme vzít pod sako. LŠ“

Vít Bednář: „Dobrý den, toto téma mě velice zaujalo, rád bych se zeptal, jestli se v restauraci muž chová jinak než jinde na veřejnosti. Vím zatím jen o tom že muž by měl vcházet do restaurace první. Je tam ještě nějaké jiné, výjmečné chování?“

Ladislav Špaček: „Ano, žena usedá zády ke zdi s výhledem do prostoru, muž přichází první ke stolu, komunikuje s číšníkem, platí (ledaže by ho zvala žena na oběd, třeba manažerka zve obchodního partnera), pak ženě podrží dveře a na ulici vychází jako první žena. LŠ“

Lenka: „Dobrý den, nemáte někdy pocit, že lidi už slušnost "přestává bavit"? Jak jste mluvil ve vysílání o pouštění starších v tramvaji - mně se pravidelně stávám, že když někoho pustím sednout, buď mě vyloženě "odžduchne" a sedne si anebo prostě ani nepoděkuje. Já to sice nedělám kvůli vděku, ale přece jen - považuji to za slušné. Jak se na to díváte Vy?“

Ladislav Špaček: „Sleduji chování kolem sebe a tramvají jezdím denně, protože bydlím v centru Prahy. Nenechte se ovlivnit několika špatnými případy, zlepšuje se to, je stále víc, kteří poděkují. LŠ“

Jitka: „Dobrý den, v restauraci je mi naservírováno z objednané láhve víno. Vím, že je správné vínem "zatočit", přivonět, "poválet" na jazyku a "něco "významného pronést....kterou větou nic nezkazím? :-)“

Ladislav Špaček: „Nemusí to být nic významného, stačí říct, "v pořádku" nebo dodat "je výborné". Tím uděláte obsluze radost. LŠ“

Jana: „Dobrý den,s tím kojením je to složité,miminko si nevybírá kde zrovna je.Takže když se pořádně zahalím,můžu kojit i na veřejnosti?Děkuji a hezký den.“

Ladislav Špaček: „Ale jistě, v nouzi má miminko přednost, ale taktně prosím, Stačí otočit se zády k ostatním a nevystavovat se na odiv. LŠ“