Dobré ráno

Záznam chatu z pátku 13. listopadu 2009

Klára Hánová: „Pane Klimeši, co si myslíte, že poznamenává naši generaci, je mi 35 a mám pocit divného vyhoření z existence.“

Jeroným Klimeš: „Za tímto pocitem bych jistě hledal nějakou zřetelnou frustraci, která tento pocit spouští. To znamená všímejte si, kdy tento pocit vyhoření se zhoršuje a zkuste zmonitorovat, na co jste myslela v předchozí čtvrthodině. Tak byste měla odhalit, co ten pocit spouští.“

Hana Malá: „Dobré ráno pane Klimeši, do jaké míry poznamenává Vaše povolání Vaše víra?“

Jeroným Klimeš: „Hodně to chápu, jako takového rádce. Když něco vymyslím, tak se kouknu na tyto zkušenosti našich předků a řeknu si, co by asi na toto řekli. Když říkají něco jiného, tak je to důvod, abych své výtvory ještě jednou zrevidoval. Možná zjistím, že oni měli pravdu, nebo se něco změnilo a dnes je jiná situace ap.“

Veronika Nová: „Dobrý den pane Klimeši, proč jste se rozhodl věnovat partnerským vztahům? Děkuji“

Jeroným Klimeš: „Těžko říci, je pravda, že mě lákala náhradní rodinná péče už dávno. Ale rozchodům jsem se začal věnovat ze zcela osobních důvodů. Sám jsem totiž prošel rozchodem.“

Vašek: „dobrý den taky mám "spálenou ruku" a velmi by mně zajímalo v čem vidíte hlavní důvod momentálních ..řekl bych..bezkompromisních rozchodů.Od té doby co se něco takového přihodilo mně ,vidím podobné ,ne-li stejné scénaře všude okolo sebe.Děkuji za odpověď“

Jeroným Klimeš: „Jak už říkal, jsou to především přechozené vztahy. Nereprodukční vztahy je těžké jen tak protáhnout nad šest let trvání. Mají sklon se samovolně rozpadat. Každý rozchod však představuje takovou bolest, že lidi handicapuje v následných vztazích, které se pak též snadněji rozpadjí.“

pravidelný divák Michal: „zdravím srdečně celé osazenstvo DR,zvláště pak sl. Gambovou které tímto děkuji za krásný zpěv-je to velice milé osvěžení ,takto poránu ,držím palce v dalším rozvoji jejího nesporného talentu :)“

Jeroným Klimeš: „Přesně tak. Hrají krásně, zejména mě překvapilo, že nemají basu - tento part hrají na klávesy - jestli to mohu prozradit. :-)“

Jirka: „Před chvílí jste řekl, že dnešní lidé vyhledávají silné (emoční) zážitky. Čím to je? V předchozích generacích taková potřeba nebyla?“

Jeroným Klimeš: „Každá potřeba je úměrná frustraci. Čím větší hlad, tím větší "žravost". Myslím, že je to jen ´výpověď o tom, jak těžké je dnes najít svou identitu.“

Bronka: „ma vzstah na dalku smysl nebo je to spiš přiležitnostni znamost ?“

Jeroným Klimeš: „Spiš ne. Držte se zásady - každý den se vidět, popovídat si, sáhnout na sebe. Ta se nedá dlouhodobě frustrovat.“

Petr Petr: „mohl byste říct co si myslíte o mém názoru?“

Jeroným Klimeš: „Petře, přeci není nic rozmnějšího než tu bednu vypnout, ne? :-)“

Pavel: „Co si myslíte o vztahu muž 44 a žena 23?“

Jeroným Klimeš: „Dvacet let představuje velký rozdíl v potřebách, ti dva jsou tak trochu jinde. V zamilovanosti to tak nevadí, ale v produktivní fázi vztahu se to zpravidla projeví.“

Anita: „Dobrý den, jak jste mluvil o tom, že lidé do sňatku nejdou a bojí se..My jsme do svazku i přesto šli, v tomto období, ale opět začíná situace, kdy si nejsme jisti, zda jsme pro sebe stvoření..jsme roka půl po svatbě..co teď?“

Jeroným Klimeš: „Problémy přechození samotná svatba nezruší, je třeba mít společný projekt, nejlépe děti. Riziko přechození končí, když je dítěti tak rok.“

ilaboubinova@email.cz: „dobré ráno.Jsem rozvedená 6 let, stále na býv. manžela myslím. Vtahů jsem v této době, po rozvodu, měla několik, ale žádný hodnotný. Je to tak, jak říkáte, nikdo nechce zodpovědnost ve vztahu, muži chtějí vztah převážně nevážně...Věřím, že tu lásku ještě potkám. Je mi 48le, podnikám.Poraďte, je to normální, stále se v myšlenkách vracet do minula? S exmanželem nekomunikuji, on nechce, má novou rodinu.Spolu máme dvě dcery.“

Jeroným Klimeš: „Zde bude klíčem rozhodně analýza těch úvah - pozorovat kdy se Vám manžel zjevuje v hlavě v podobě fantazijní postavy. Kromě toho bych podrobil analýze, jakým způsobem a v jakých prostředích vyhledáváte nové partnery.“

lena: „Dobrý den pane Klimeš-žiji s ženatým přítelem je vše o.k.,ale rozvod jako by nic...nevim, zda to mam ukoccit nebo cekat??jsem zoufala ...ale jen z toho jinak žijeme uplne normalne jako každa rodina.Nekdy to fakt nedavam a mam strach abych se z toho nezblaznila:)Díky pekný den“

Jeroným Klimeš: „Otazka, jak dlouho trvá ten vztah. Pokud déle než dva roky, nemá cenu na nic čekat, rozejděte se. Pokud kratší dobu, dejte si nějakou lhůtu, tak čtvrt roku, pokud nezareaguje, tak to asi nemá cenu.“

Martina: „Dobrý den, máte nějaké rady na oživení vztahu, aby si partneři opravdu připomněli, že se mají rádi? Sleduji u sebe i mých přátel, že když mají manželé malé dítě, nemají na sebe čas a s tím se nesou problémy ve vztahu... Děkuji za odpověď a přeji hezký den :-)“

Jeroným Klimeš: „Ano, vztahy i výchova dětí vyžadují společně strávený čas. Do toho se musíme mírně nutit. Někdy to samo nejde. Pro muže držím zásadu - každý den se rodině aktivně věnujte dvě hodiny. Třeba i na úkor vlastní kariéry. Vyplatí se to.“

Radka: „Dobrý den, slečně z Inex jste radil, že si má partnerství a rodičovství naplánovat. Jak si naplánovat, že potkám toho pravého. Kdyby se dal vybrat, jako v krámě když si jdu koupit boty, pochopila bych to, ale to je přeci otázka náhody a setkání a .....“

Jeroným Klimeš: „Ano, to je to nějtěžší v tomto období - najít toho pravého. Vaším úkolem rozlišit - kdy hledáte a kdy už jen honíte holuby na střeše a čekáte na prince na bílem koni. Toto už ovlivnit můžete.“

Robin Kraus: „Dobré ráno pane Klimeši, já bych se zeptal, jestli dnešní velká rozvodovost nesouvisí PŘEDEVŠÍM s všeobecnou nejistotou, rozpadem tradičních hodnot, ztrátou jistot, enormním pracovním vytížením, stresem a tak. To aby vztah dvou lidí v takových podmínkách vydržel (dlouhodobě), se mi jeví skoro jako zázrak! Dvě a dvě jsou čtyři. Já do toho nejdu (je mi 33)! Možná mi ujede vlak, ale možná se taky uchráním před strašnou bouračkou. :-))) P.S.: Okolí už mi skoro dává za pravdu! Tak jest (bohužel).“

Jeroným Klimeš: „Na to se dá odpovědět jen slovy Wericha - "Lidi, mějte děti, protože děti jsou projevem lidského optimismu." Ano, na to abyste (znovu) věřil vztahu, partnerovi musíte opravdu být někdy až nekritický optimista. To Vám říkám, i když vím, jaký strach vás asi teď zžírá.“

Divačka: „Dobrý den, ještě mě ani partnerovi není 30 let, jsme spolu 6 let a jsme již svoji. Teď procházíme krizí, z manželovy strany, pořádný důvod nevím. Tvrdí pouze že neví co chce, okolí i já vidíme že ho velice ovlvnili jeho přátelé. Nechce mi říci co se děje a já se mohu pouze domnívat. Nevím zda jsem ho omrzela, zda se jedná o jinou ženu, zda něco tají. Uzavřel se do sebe a nekomunikuje. Vím že to není nejspíš ani k vašemu tématu, ale zaslechla jsem jen konec vašeho rozhovoru a napadlo mě se zeptat na názor. Jestli to může být jen takovéto omrzení nebo obava z rozhodnutí které už učinil. Děti nemáme. Ale tento problém vznikl zedne na den, nic jsem netušila a nepozorovala a o to víc to nechápu a bolí mě to že nevím jak mu a nám mám pomoci. Děkuji“

Jeroným Klimeš: „Osobně bych čekal, že se mu hlavou (a možná nejen hlavou) honí nějaká jiná žena. Proto se domnívám, že to není jen omrzení či obava z rozhodnutí, které učinil - to by vypadalo jinak.“

S.: „Dobrý den, mám vztah o kterém vím, že nemá budoucnoust. Jde o větší věkový rozdíl... Radíte takový vztah ukončit hned a s bolestí, přesto, že mě naplňuje ale je bez budoucnosti, nebo ho nechat plynout a čas to vyřeší..Oba se mámi velmi rádi, již cca 3 roky“

Jeroným Klimeš: „Nemám detaily - jak velký rozdíl, zda je tam jiná rodina atd. Otázka ukončení je otázka, zda Vás tento vztah neblokuje v založení vaší vlastní rodiny.“

Koki: „Dobré ráno. Jak člověk cca po těch 4-5 letech v sobě získá ten pocit subjektivní lásky. V mém případě byl ten brůběh tak jak jste říkal. 2-3 roky neskutečná láska a 4-5 rok takřka každý týden rozchod. Je mi 36 a mé přítelkyni 28 a máme spolu roční holčičku.“

Jeroným Klimeš: „To nasvědčuje na nějaké cyklické chování s týdenní periodou. Jakmile je někde cyklus, tak je tam i zákonitost a nějaká logika, se kterou je možno danou situaci řešit. Ale samozřejmě nemám detaily.“

Bronka: „a na dlohuhodobym vstahu nehrozi vyprhani ta lazka a hlavně duvěra?“

Jeroným Klimeš: „Vztahy drží především potřeby. My můžeme do značné míry určit, jakým způsobem budeme uspokojovat své potřeby. Například hlad neovlivníme, ale můžeme se rozhodnout, co budeme dnes jíst. Stejně tak potřebu partnerství moc ovlivnit nemůžeme, ale můžeme trochu ovlivnit, s kým ji budeme uspokojovat. Takto je právě možno budovat dlouhodobé vztahy.“

Tomáš: „Je mi 30 let a již 8 let se scházím a rozcházím s jednou slečnou. Když spolu nejsme, tak každý máme někoho, ale pak nás to k sobě zase táhne. Momentálně ona žije ve vztahu, který dle jejího názoru ideální, přesto ho neopouští, ale říká, že spolu zase budeme. Co s tím?“

Jeroným Klimeš: „Opět vidím cyklické chování. Je tedy třeba analyzovat, co je za těmito cykly. Podle toho se rozhodnout.“

Pavel Matouš: „Pane Klimeši, před 4mi lety jsem zavinil autonehodu a měl těžkou kontuzi mozku. Zhmožděné jsem měl frontální lalohy a pravou mozkovou hemisféru. Je mi 31, sem VŠ a pokračuji ve své náročné odborné práci na o stupeň nižší nevedoucí pozici. Zhoršily se mi sociální dovednosti a nepoznal jsem silnější vztah. Začal jsem si platit psycho-poradenstství, které se teď zahustilo a jedou týdně se mění na psychoterapii. Dostal jsem na přečtení knihu Narcizmus - vnitřní žalář. Cítím, že nejsem moc šťastný. co byste mi poradil. Děkuji moc.“

Jeroným Klimeš: „Jak vidím, tak máte asi problém se v tom zorientovat. Především kvalitní náhled - jestli je Váš problém narcismus, tak byste měl dokonale vědět, jakou paseku dělá narcismus v partnerských vztazích - abyste se mohl vyhnout zbytečným chybám...“

Vašek: „patřím do generace čtyřicátníků a mluvil jsem o vztazích patnáctiletých a více...a tam jsou bolesti ..alespoń myslím ještě pálivější..v každém případě mně zajímá termín..samovolné rozpadání vztahu..“

Jeroným Klimeš: „S trváním vztahu postupně oslabují přitažlivé síly, ale odpudivé jsou víceméně konstantní, i když v dlouhodobém vztahu obvykle spíše slabší. Po šesti letech se odpudivé síly prakticky vyrovnají přitažlivým a tak se vztah stává nestabilním. Pak stačí se zamilovat do někoho a vztah se hroutí. Prostě už to nedrží. Společný projekt - rodina - většinou posiluje přitažlivé síly.“

anna: „Dobrý den pane Klimeš,zajímalo by mě jaký máte nazor na vztah s ženatým mužem??muze to fungovat?myslim tim ,že už žije s jinou ,ale stale je ženat??Děkuji“

Jeroným Klimeš: „Je třeba analyzovat, proč není schopen se rozvést a podle toho udělat rozhodnutí.“

Jana: „Dobrý den pane Klimeši, otázku nemám, jen Vám chci napsat, jak moc jsou vaše slova a práce mi blízké a vždycky je radost slyšet nebo číst něco Vašeho. Přeji, ať se Vám všechno daří.“

Jeroným Klimeš: „Díky za podporu. To, že mohu někomu pomoci, dává smysl mé práci... :-)“

Daniela Mikulová: „Vážený pane doktore, je mi 52 let, studuji VŠ v Brně na IMS na základě nového zákona č. 108/2006 o sociálních službách (kdo pracuje jako sociální pracovník, ten má povinnost doplnit si vzdělání) a samozeřejmě studuji nejen z povinnosti, když už jsem měla to štěstí, že mě přijaji. Vaše některé publikace máme uvedeny v doporučené četbě. Co byste mi mohl doporučit, abych si mohla prohloubit znalosti o psychologii našich seniorů. Všichni se zajímají o mladší ročníky, ale stáří přece může být také pěkné,ne?? Přeji Vám krásný den...já bohužel ležím doma s pořádnou chřipkou...“

Jeroným Klimeš: „Já problémy seniorů moc nedělám, takže nemám ani přehled o literatuře. Každopádně souhlasím s názorem, že člověk by měl žít svůj život s ohledem na to, že někdy skončí a měl by myslet na své stáří i jinak, než že si pořídí důchodové připojištění. Protože pak bude mít jiné potřeby než v dospělosti.“