Dobré ráno

Záznam chatu ze čtvrtka 2. dubna 2009

Dana: „Co ráda jíte“

Petra Procházková: „vsechno, hlavne maso a cokoladu“

Jiří Petrek: „Jak vycházíte se svým manželem? nejsou nějaké rozpory ve vašem soužití? příjde mi, že tam musí být spousta rozporů a rozdílných pohledů...Děkuji za odpověď.“

Petra Procházková: „rozporu je hromada, ale nekdy je to zabavne je prekonavat. mam v rukou ale nastesti urcitou ekonomickou prevau, tak kdzy se mi ten diktat zda prilis nesnesitelny, mohu se celkem uspesne vzeprit. jinak je to ovsem o kompromisu z obou stran, jako v ceskem manzelstvi ostatne. ja se snazim neustale si pripominat, z jakeho kulturniho prostredimujmuz pochazi a jak se musi v rade pripadu zapirat, nebo proste citit blbe. a stravi to skoro vzdycky... i kdyz obcas s krikem.“

Helena: „Dobré ráno, zajímalo by mě, jak jste se seznámila s manželem? byla to láska na první pohled? Díky.“

Petra Procházková: „no.. ja jsems nim za valky v afghanistanu pracovala, byl mym ridicem, take trosku bodyguardem a pruvodcem valecnym afghanistanem...kdyz se naucil sam od sebe anglicky a pak i cesky, tak mne to dost oslnilo... a je to zajimavy a moc chytry, i kdyz trochu prudky clovek...“

Kateřina Novotná: „Dobrý den paní Procházková, velice Vás obdivuji. Vzpomínáte si na to, kdy jste se opravdu bála, že z nějaké situace nevyváznete v pořádku?“

Petra Procházková: „mnohokrat jsem se bala, ale nejnebezpecnejsi jsou situace, ktere se sebehnou tak rychle, ze se ani bat nestacite. napriklad,kdyz jsem si sedla na rusky obrneny transporter a za par minut jsme najeli na protitankovou minu... to jsem se predemnebala, a pritom to byla asi situace, ktere rikam krucek od hrobu. jinak s eopravdu hodne bojim leteckych naletu, a take vubec ne moc rada letam letadlem...“

Pavel: „Dobré ráno paní Procházková, jak zvládáte Vaši práci a dítě? Jak byste ji zvládala, kdybyste měla možnost vyjet? Děkuji“

Petra Procházková: „tezce. je to opravdu narocne, i kdyz mi pomaha mama,mame chuvu, a zafarek nastesti po obede jeste spi, takze vyuzivam kazde chvilicky, abych mohla psat a pracovat a telefonovat a mejlovat.... myslim, ze bych i s deckem dokazala vyjet, ale asi ne do afghanistanu zatim... ale treba takova ukrajina by se s ditetem zvladnout dala. musite mit penize na chuvu a dobre zazemi, abyste mela cas pracovat a nezabyvala se stale tim, jak udrzet dite pri zivote.“

Dana Martinková: „Dobrý den, paní Procházková, velice si Vás vážím a obdivuji. Ráda bych viděla takové charaktery jako jste Vy v naší politice. I když Vám přeji krásný život, nedá mi to se Vás zeptat, zda nepomýšlíte na vyčištění naší politické sféry? Již předem děkuji. Dana Martinková“

Petra Procházková: „Ja se obavam, ze bych tam dlouho neprezila... podivejte, jak dopadla pani Trestikova, napriklad. Mozna alibisticky si rikam, ze kazdy ma delat hlavne to, co umi. Ja umim tu zahranicni novinarinu, k tomu mam spoustu aktivit kolem humanitarni pomoci obetem katastrof a konfliktu, takze se jen modlim, aby se do nasi politiky dostali lide, kteri to jak rikate malicko vycisti. ted teda ale vubecnevim,koho volit... ale vite, je mozne se snazit i na te obcanske, mistni urovni. ja bydlim v male vesnici a v te se radsi budu snazit presvedcit lidi, aby se k sobe chovali slusne a treba delali i neco pro druhe.“

Lada Pourová: „Dobré ráno paní Procházková, ráda bych se zeptala, jestli připravujete novou knihu, případně přednášku, či diskusní setkání. Jinak děkuji za Frištu a Aluminiovou královnu. Přeji krásný den.“

Petra Procházková: „ja ted bohuzel sotva stiham psat do novin a vydelat sina zivobyti, i kdyz bych rada dalsi knihu napsala, neni cas a penize... jinak na prednasky a besedy a ruzna setkani jezdim hodne casto. neco se da vysledovat na strankach www.berkat.cz, a ja budu ted davat vetsi pozor, abychom tam ty nase akce davali. nejlepsi jsou tzv. bazarety, coz je takova show, neco jako prodejni vystava a beseda dohromady. a vrcholi to akci zvanou refufest, coz je poulicni uprchlicky festival.. a to na tech strankach www.berkat.cz urcite najdete, tak s ena vas tesim“

Karel Pečínka: „dobrý den paní Procházková, co je v současné době Vaším zdrojem příjdmů? četla jsem, že žijete skromně, ale přesto... Myslíte si, že čeští novináři jsou dobře placení?“

Petra Procházková: „pisu do Lidovek a do slovenskeho listu SME. znam hur placene profese nez jsou novinari, je jasne, ze s ditetem je vydelavani tezsi.. ale dokazu uzivit nasi celou rozsahlou rodinu, i jeji afghanskou cast, takze se musim trosku otacet, respektive psat“

Klára: „Přemýšlela jste někdy nad tím, co byste dělala, kdybyste nebyla novinářkou?? Měla jste někdy chuť s novinařinou jak se říká "seknout"?“

Petra Procházková: „mozna bych rada ridila profesionalne auto...nejlepe nakladni a na velke vzdalenosti. jinakmoc nic neumim.“

Bohumil.Runták@volny.cz: „Víte něco o situaci v Mazari Šerifu, Šibargánu, v Andchoji a okolí ? Před 50 lety jsme tam několik let pracovali při hledání naftových ložisek z Geofyziky Brno a Naft. Dolů Hodonín.“

Petra Procházková: „do Mazare Sharifu jsme casto jezdivali, kdyz jsme byvali v Afghanistanu, a rozhodne tam bylo klidneji, nez v Kandaharu nebo Kabulu, obecne ty casti, kde ziji tadzici, jsou klidnejsi,je tam mene sebevrazednych utoku...“

Ivana: „a ještě jedna otázka: je možné si výrobky od sdružení Berkat zakoupit v Ostravě? Díky“

Petra Procházková: „zatim ne, ale chystame internetovy prodej... takze nejlepsi je sledovat stranky www.berkat.cz“