Fenomén Underground

Ostříhat a do dolů

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 5  
Sdílet
| Poslat odkaz

Stanislav „Sten“ Vlč

Klikněte pro větší obrázekHudebník, organizátor a dělník kulturního (undergroundového a jiného) dění Stanislav „Sten“ Vlč se narodil v roce 1960 v Přerově. Otec byl elektrikářem, matka pracovala v dělnickém povolání. Měl ještě mladší sourozence, bratra Jindřicha, později přezdívaného Chozé a sestru Lydii.

Dětství a dospívání prožil ve Vrchoslavicích na Prostějovsku: zde také navštěvoval první stupeň základní školy. Vznikla tu i jeho přezdívka Sten, zřejmě jako anglický, respektive švédský ekvivalent jeho rodného jména, možná také jako synonymum českého slova vzdech. Od šesté až do deváté třídy pak chodil do měšťanky v nedalekých Němčicích nad Hanou. Poté se hlásil na střední ekonomickou školu, ale nedostal se na ní, takže se vyučil provozním elektrikářem v Přerovských strojírnách.

Zhruba v polovině sedmdesátých let se Sten a jeho němčický kamarád, spolužák z měšťanky Milan „Chaban“ Šebela začali zajímat o hnutí hippies a samozřejmě rockovou muziku, což je přivedlo k přátelství s němčickými máničkami (mj. Láďou „Kameněm“ Šťastným, tehdy mezi houněmi osobností známou od Aše až po Košice). Sten pak začal poznávat další „lidi" z různých koutů naší země. Co se týče hudby, vedle anglo-americké rockové scény objevil také český folk (Hutka, Lutka, Třešňák, Nos, Marsyas), zaujal jej autentický český bigbít (Vl. Mišík & Etc…) a byl nadšen z Plastiků a DG 307.

V tom čase už Vlč nosil dlouhý vlas, pochopitelně navštěvoval hospody a bigbíty, ale poznal také první policejní šikanu. Snem každé, alespoň trochu muzikálně založené máničky bylo hrát v nějakém bigbítovém souboru. Sten se tak ve druhé půli sedmdesátek začal realizovat jako zpěvák a kytarista ve vrchoslavsko-němčické sklepní rockové kapele Arstenben; kromě něj v ní působili ještě Roman „Arci“ Pluhař (bicí) a Miroslav „Ben“ Zeman (baskytara). Její skladby „Chaos 1", „Chaos 2", „Oblbovák“ a „Hej, hej, Polska republika" zazněly dokonce i na veřejnosti: stalo se tak jen jednou a to o půlnoční přestávce na taneční zábavě v obci Hruška, ale „k nelibosti ostříhaných či plešatých pořadatelů a většinové spořádaně bavící se omladiny, avšak k radosti menšinové závadové mládeže,“ jak bylo po pár letech s úsměvem konstatováno jedním z návštěvníků půlnočního představení.

Arstenben v podstatě skončil Stenovým vyučením se elektrikářem v roce 1978. V letech 1979–1981 byl totiž Vlč nucen přežít vojnu v Prostějově i v Mošnově. Po návratu ze zeleného bydlel porůznu v Kojetíně a v Přerově, ale zároveň začal rozvíjet své podzemní kulturní aktivity. V letech 1982–1985 zorganizoval Sten se svými kojetínskými přáteli, jimiž byli Roman Matula, Ivan Roemer, Franta Hýbner a další, v Kojetíně a na Skavsku u Morkovic-Slížan undergroundové festivaly hudby a poezie Music Session – Lennoniáda. Ty probíhaly vždy v prosincových dnech na výročí násilné smrti Johna Lennona. Vystoupili na nich různí umělci a kapely jako například písničkář Ota Veverka, básníci Pavel „Homér“ Ambrož z Brna, Ivo „Manťa“ Handl z Prostějova, tehdy uničovský skladatel a klávesista Zdeněk „Krokodýl“ Dudka se svou kapelou Dvě hodiny pohromadě, Posádková hudba Marného Slávy, Stará dobrá ruční práce, Pod hladinou (viz níže), dokonce i budapešťská alternativa Gábor – Barbara Studio, a další. V kojetínském období, tedy v první polovině osmdesátých let stál Vlč také u zrodu Akustiády, folkové, respektive akustické letní akce v plenéru, několik ročníků se uskutečnilo v lesích u Koryčan.

Klikněte pro větší obrázekVe čtyřiaosmdesátém se Sten Vlč oženil s Lenkou Burešovou a během krátkého manželství spolu povili dceru Lenku.

Na počátku Orwellova roku, v březnu 1984 založili Sten a saxofonista Roman Matula undergroundovou skupinu Pod hladinou, v níž ještě působili Miroslav „Herbert“ Procházka (bicí), Mirek Rozkošný (baskytara), Luboš Látal (housle, saxofon, zpěv) a Irena „Iris“ Vašíčková (zpěv), kterou později vystřídala Simona Fridrichová (zpěv, tamburína). Během půlroku zkoušení ve Vrchoslavicích a později ve Vlkoši u Přerova vytvořila kapela vlastní repertoár se zhudebněnými texty Ivana Roemera a Stena Vlče. Samotná muzika byla ovlivněna tuzemským androšem a alternativou, občas ponurá, jindy radostná a osvobozující, vždy s emocionálním a duchovním nábojem. Ze známějších skladeb lze jmenovat songy „Dáma na rozcestí“, „Seminář“ a „Zastavte to!“, Po zkouškách vždy probíhala hospodsko-kulturně-filosofická posezení. Kapela odehrála za dobu své existence, tedy v rozmezí necelých dvou let osm koncertů na různých undergroundových setkáních přátel (mj. Libina, Oskava, Šenov, Havlíčkův Brod, Blansko, Skavsko), na pěti z nich zasáhli proti jich účastníkům s různou intenzitou esenbáci (tehdejší policie).

Nejtvrdší zásah proběhl v prosinci1984 v restauraci Na Lapačce v Šenově v okrese Frýdek-Místek. Vlčova kapela Pod hladinou zrovna předváděla groteskně-depresivní skladbu „Totální souvislosti“ (kde se v textu zpívá „Všechno souvisí se vším / musím na to pořád myslet / je to pravda, že já šílím / budeme spolu také viset?), když tu náhle se na pódiu vedle muzikantů objevil příslušník SNB, který opakoval do megafonu výzvu k ukončení „nepovolené zábavy“. Kapela ovšem pokračovala kompozici „Seminář“ („Co když oči vidí? Tak slepota! Je garantem zdraví! / Co když uši slyší? Tak hluchota! Je garantem zdraví!), „načež se během pár chvil zaplnilo jeviště asi dalšími dvaceti hudebníky i nehudebníky, kteří se přidali se svými nástroji do rytmu a vznikla tak absurdní, navýsost živá, hudebně-obrazová scenérie“ (Sten Vlč). Po příjezdu posilové jednotky SNB a požárního vozu s vodním dělem byli proti účastníci koncertu perlustrování, a na základě toho někteří z nich obviněni a souzeni.

V prosinci 1985 a pak v srpnu 1986, byli u okresního soudu ve Frýdku-Místku, respektive krajského soudu v Ostravě, odsouzeni spolu s dalšími šesti účastníky akce členové skupiny Pod hladinou Roman Matula na 10 měsíců nepodmíněně (výtržnictví – § 202 tr. zák., podněcování – §164 tr. zák.) a Miroslav „Herbert“ Procházka na osm měsíců s podmíněným odkladem na dva roky (výtržnictví). To vše za účast na soukromém setkání několika hudebních skupin v pronajaté restauraci a za nesouhlas s jednáním příslušníků SNB, kteří proti akci zakročili. Roman Matula si „odseděl“ výkon trestu na Borech v roce 1987. Skupina ukončila svou hudební činnost z vlastního rozhodnutí v lednu 1986. Pokusy o znovuobnovení v následujícím roce se nezdařily.

Klikněte pro větší obrázekV roce 1987 se Sten rozvedl a vzápětí oženil s přítelkyní Věrou Látalovou, s níž měl již syna Adama. V tom čase též rozehrál nonsensuální neumětelský literárně-výtvarný postdadaistický směr, nazvaný CACA. V manifestech „Caca Inam Tsef“ a „Sedm dodatků Sidenta I.“ se píše: „Po CACA může přijít už jen těžko dosažitelné BABA, a pokud by se tak podařilo – zbývá vrchol, dovršení, počátek a konec všeho… nedosažitelné AA…“„Každý Sident se musí zbavit své nefunkce, ale vždy jen při caca-projevu, jehož je z podstatné podstaty strůjcem, hybatelem a realizátorem.“ Uskutečnily se dvě setkání: lednové bytové v hanáckém Vladivostoku (Chropyně, účast asi patnáct lidí) a červnové na chalupě kamaráda v Uhřínově na Hranicku, jehož se zúčastnilo asi čtyřicet lidí. Hlavními spolutvůrci byli Mirek Rozkošný a Michal "Tesil" Švrdlík. „Prostě jsme si hráli a těšili se z našeho setkávání, což přetrvává dodnes.“

Sten Vlč byl v Přerovských strojírnách zaměstnán do devadesátého roku, poté působil v různých firmách, v nichž pracoval povětšinou ve svém oboru. Což vlastně přetrvává dodnes. V devadesátém se přestěhoval do Uničova. V roce 1996 vytvořil s Janisem Amiridisem duo Sämanni, zabývající se hudebně-poetickými performancemi (skladby jako „Procesor Ježuš Listus“, Fobie“, „Břichomil“), v letech 2001 až 2009 byl členem SHK (Strana houpacího koně), což dle něj bylo „devítičlenné politicko-divadelně-poetické společenství, svobodným a otevřeným hospodským prostorem stmelených přátel s funkcemi předsedy, kancléře, jestotních ministrů) povětšinou krizového středního věku, tu více, tu méně společenských individuí a ‚kandidujících‘ do všech parlamentů světa krátkými divadelními útvary jako neviditelná houpací noha politického trhu, nakonec ‚neskrývaným cílem strany nebylo nic jiného než vyhoupat se všemi, tedy i se sebou samými a pro stranu NĚCO vytvářet‘."

Co se týče Vlčových organizačních aktivit – v posledních pětadvaceti letech pořádal a s přáteli spolupořádal undergroundové a jiné kulturní akce na Uničovsku – v hospodách Čtverka, Orel, U bílého beránka, v koncertní síni, v Městském parku, u Rešovských vodopádů, na Litovelsku v myslivecké chatě Doubravka, na Přerovsku v hospodě U Olinka a na dalších možných i nemožných místech. Na těchto akcích pak vystoupili kromě Sämannů a SHK, např. Jaroslav Erik Frič, Josef Klíč, Jiří Olič, Pavel Zajíček a DG 307, Jana Vebrová, Free Jazz Trio, Sibérija, Já jsem poznal a Homér, Milan Kozelka, Martin Ševčík & MŠMT, Pavel Svoboda, Ruda Beran, Radek Dyma, Tomáš Hájek, Janele z Liků, Káťa Brekekex, Nikola Mucha, Miky Marusjak, Hynkovy Zámky, Nic Moc Kvintet, Hokr, Mancuso, Darren Eve, Špinavé spodní prádlo, Nový Oldřich a další. Byl a je aktivním členem několika kulturních neformálních nekomerčních seskupení – kupříkladu s kamarádem Tesilem a přáteli pořádají po hospodách i mimo ně různé undergroundové hudebně-poetické hospodské séšny jako třeba Psychedlic Umami a podobně.

Stanislav „Sten“ Vlč je stále androšskou máničkou, stále na androšské akce jezdí a stále je organizuje.

Stopáž: 52 minut – Rok výroby: 2014 – P  ST  AD
Žánr: Dokument
Tento díl ve vysílání

Tento díl pořadu v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání najdete kliknutím na následující odkaz.

Hledat všechna vysílání:
pořadu / tohoto dílu