Fenomén Underground

Na východ od ráje

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 2  
Sdílet
| Poslat odkaz

Pavel „Artur“ Frait

Klikněte pro větší obrázekOrganizátor undergroundových akcí, výrobce a vydavatel samizdatů a člen skupin Odpad a Naše žití visí na vlásku Pavel „Artur“ Frait se narodil v roce 1961 v Hořicích. Má ještě o čtyři roky mladší sestru. Jeho rodina byla ideově poněkud rozostřena – otec fandil tzv. „pražskému jaru“, kdežto strýc byl kovaným komunistou. Srpen to rozsekl: otec je otec a jeho slovo je pro kluka svaté, takže když přijely okupační tanky, semínko antikomunismu bylo v malém Pavlovi zaseto. Navíc v té době začal chodit do první třídy ZDŠ, takže dobře cítil celkovou atmosféru strachu a ponížení. Na základce také přišel ke své přezdívce Artur, dle pouťového medvěda Artura.

Na konci základky, zhruba ve svých patnácti už tak nějak vnímal, že důležitým aspektem doby jsou dlouhé vlasy a rock´n´roll. Byla to doba sedánků za bytovkami, kdy se z kazeťáku linuly kytary a řev háratých band Slade, Sweet, Led Zeppelin a dalších. Tehdy si také Artur nechal narůst delší vlasy, což samozřejmě vyvolávalo problémy nejen ve škole, ale i třenice doma s rodiči.

V roce 1977 pak Artur coby mánička nastoupil do učení – obor elektromechanik – v místní fabrice ZEZ, a i tam samozřejmě se svým hárem neustále narážel, stejně jako v Hradci Králové, kam ob týden dojížděl do školy. Zejména pak po shlédnutí bolševického dehonestujícího dokumentu „Atentát na kulturu“ a stejně propagandistického dílu Třiceti případů majora Zemana, nazvaného Mimikry: tehdy viděl, co bolševikem osvojená goebbelsovská propaganda z lidí dělá – když ho a jeho vlasaté kámoše štamgasti vyháněli z hospod s pokřiky: „To jsou oni, co zabíjejí lidi!“ Na přelomu 70. a 80. let začal s celou partou vyjíždět na venkovské tancovačky s bigbítem – zejména na Novobydžovsko – jeho oblíbenými byly tehdy kapely Odyssea, Spektrum a Benefit. A samozřejmě též navštěvoval hospody: v Hradci jeho kroky často vedly do máničkovských restaurací Stoletá a Na Hradě. Tyto hospody byly zásadními křižovatkami dění – docházelo tam k seznamování se s lidmi z Bydžova, Pardubic a dalších měst, výměně nahrávek a samizdatů a získání informace, kde se co zrovna děje. Zásadní hořickou knajpou byla v tomto ohledu zejména Formanka. Nicméně sám Artur se nedomnívá, že by kromě místní význačné postavy, jíž byl nepochybně Roman „President“ Jirásko, předtím v Hořicích existoval nějaký underground. Jejich parta podzemnímu byla ve městě prostě tou první. V tom čase se zapojil i do hudebního dění – krátce působil v kapele Space People, inspirované tím, co mládenci viděli ve zmíněném Atentátu na kulturu.

Učňák ukončil v roce 1980 a poté dva roky dálkově studoval, což úspěšně zakončil maturitou. Následně začal pracovat v hořickém podniku ZEZ (výroba svářecích zařízení) jako elektromechanik. V práci svůj odpor k režimu dával najevo sice jemně, ale nepokrytě – nehrnul se do přesčasů, když „hořel plán“, odmítal chodit na brigády zdarma atd. V souvislosti se ZEZem a jakýmisi protirežimními hanlivými nápisy ho také poprvé sbalila StB – absolvoval 4hodinový výslech, po něm byl propuštěn. Ovšem následně ho tahali na výslechy ještě dalšího půl roku.

V tom čase se snažil jezdit na akce mimo Hořice – na rock festival do Chvaletic, do Hradce na pořady Miloše Čuříka, do pardubického klubu Drážka, a zásadním byl pro něj zejména festival ve Veselí nad Moravou, kde v červnu ´81 slyšel party jako Extempore, Švehlík, Zikkurat či písničkáře Pepu Nose, Karla „Cáru“ Novotného či Otu Veverku. Zhruba těsně poté se k Arturovi přes Milana „Judy“ Teru dostaly nahrávky kapel II. kultury (Plastici, DéGéčka, Umělá hmota, Bílé světlo, Soukup a Karásek) a byl to pro něj stejný šok jako třeba poslech výše zmíněných pražských alternativců. Navíc v té době měli Hořičáci „družbu“ s máničkami z Blanska, od kterých (například od Jožana „Dolíka“ Doležala) získávali další a další nahrávky. Artur se kamarádil i s hradeckou skupinou HK Botulin Band, kterou vedl Zdeněk Dudka, později zvaný Krokodýl (a hrál v ní třeba Slávek Hamaďák), jež měla texty typu „povídala kráva krávě / co že četla v Rudém právě / přečetla ho čtyřikrát / a dostala doktorát“. Jezdil na akce do Klokočských skal, které s Dudkou pořádal Petr „Rusák“ Solovjev, a kde poprvé uviděl písničkáře Milana „Fricka“ Friče, co později seděl za to, že měl svoje texty otištěné ve Vokně.

Klikněte pro větší obrázekArturovi bylo jasné, že underground je přesně tím, o co by se chtěl zajímat, čím chtěl do budoucna žít. Přitahovaly ho nejen dlouhá hára jeho stoupenců nebo nekonformní nahrávky, ale také určitý vnitřní pocit svobody, který z těch všech lidí a jejich aktivit vyzařoval. A sám začal s organizováním androšských akcí, i když připouští, že bez podpory přátel by to nešlo. Tou první byl v lednu ´84 multi-umělecký večer v hospodě v Bašnicích, kde zahráli folkaři Cára Novotný a Joska Vondráček, konala se výstava maleb a fotek Libora Nábělka a Presidenta Jiráska, a byla zde předvedena divadelní hra posledně jmenovaného „Zánik aneb vznik narkomanů na Hořicku aneb parodie na neexistující jevy“. Artur se organizačně podílel i na tradičním hořickém „Vítání jara“, jehož tradici založil už v roce 1969 výše zmíněný Roman „President“ Jirásko. Jednalo se o normální happening s vynášením a posléze házením zapálené Moreny (smrtky) do řeky. Tradice byla pak na několik let přerušena, ale posléze President našel mladší pokračovatele, takže od roku 1984 až do dnešních dob akci organizují Artur s Janem Krementákem a dalšími přáteli a sjíždějí se na ni máničky i punkeři z celé republiky.

V roce 1984 se Artur & spol. mj. rozhodli, že budou vyrábět samizdaty. President zapůjčil Orwellovu Zvířecí farmu, Honza Krementák psací stroj, a už to jelo – Zvířecí farma byla tím prvním, který hořický underground v několika průklepových kopiích vytvořil. Do roku 1989 jich Artur s přáteli (zejména s dalším klofalem Lubošem „Motyčkou“ Novotným) vytvořili kvanta – knihy, sborníky, fejetony, básnické sbírky, z konkrétních věcí třeba „Paměti“ Václava Černého, „Tankový prapor“ a „Mirákl“ od Škvoreckého, Slovník zakázaných československých spisovatelů, texty a divadelní hry Václava Havla, spisy Egona Bondyho plus kompletní dílo Ladislava Klímy. A nakonec přišel i vlastní časopis. Ale o něm jinde.

V květnu ´85 pak Artur úspěšně završil své dlouholeté úsilí vyhnout se vojně – dostal totiž průkaz o zproštění ze základní vojenské služby neboli tzv. Modrou knížku. Okamžitě rozvázal poměr ve fabrice ZEZ a celé léto se poflakoval on the road po vlastech českých. Hodně vzpomíná i na akci „Pod tou strážní věží“ v lomu poblíž Havlíčkova Brodu, konanou v září ´85, na níž jel s Honzou a Mirkou Krementákovými, a dokonce všichni pomáhali s přípravami (zahráli tu Gumovej knedlík, Křečový žíly, Pod Hladinou, Homo Hemeroid Band, Šilhavý Olin, Beru všechno a Die Untere Welt). V tom čase už začal Artur opět pracovat – pro Geodézii. A partu geodetů vítr zavál do Chlumce nad Cidlinou, kde dostali k užívání domeček se zahrádkou. I sešel se měsíc s měsícem a v listopadu toho roku (1985) tam Artur zorganizoval folkový večer (hráli tu Slávek Kaplan a Jóna z České Skalice) s promítáním (fotograf Štěpán Stejskal tu promítal filmy s Primitives Group a Plastic People).

Ve druhé polovině osmdesátek již navštívených akci bylo spousty – například Nižbor (duben 1986, hrála Posádková hudba Marného Slávy a Zelí sólově s kytarou), Zilvarovy Stojice (1987, např. HNF, Radegast, MCH Band, Hudební Hluch) či Mildésovy „Hry velmi dobré vůle ve Chvaleticích“ v roce 1987. Jezdilo se i na Moravu, třeba na „Antirockfest“ v Libině (1987), na akci v Rožnově pod Radhoštěm (1987) nebo ve ValMezu (1988).

Artur se ale nechtěl realizovat jen organizačně, chtěl se zapojit i hudebně. Už v zimě 1984/85 se s Presidentem a Honzou a Tomášem Krementákovými krátce vyskytoval v partě s příznačným názvem Formanky výplod (zachovalo se asi 5 skladeb). Trvalejší existencí se prokázala až kapela Odpad, jíž založil společně s dalšími hořickými houněmi v říjnu ´86. Název vymyslel sám, přičemž měl „vystihovat naší situaci a postavení v tehdejší společnosti – jak se na nás pohlíželo, jak jsme si někdy vůči ´uvědomělým občanům´ připadali a kam jsme se dobrovolně situovali.“ Sound kapely se nesl přesně v duchu českého androše a alternativy. V první sestavě kromě Artura (zpěv, perkuse) působili ještě Petr Voženílek (kytara), Vašek Tomeš (kytara, trubka), a Jaromír „Oskar“ Erben (housle) a jako zkušebnu používala dílnu u Voženílků. Později v kapele hráli třeba Luboš „Motyčka“ Novotný (baskytara), po něm Radek „Eman“ Lutz (baskytara) či pražský bubeník Miloš Müller, v letech 1988–89 se pak sestava ustálila na jménech Pavel „Artur“ Frait (zpěv, trubka), Miloš Müller (bicí), Jaroslav „Kompiš“ Štěrba (kytara), českoskalický „Šiškyn“ (baskytara) a Roman „Plastik“ Pěnička (housle, zpěv). První koncert měla kapela u kamaráda Kuzmy na okraji Hořic, posléze si mj. zahrála na akcích ve Stojicích, v již téměř opuštěném komunitním baráku ve Skalici u Hrochova Týnce (obě 1987), či na akci v Hrádku u Nechanic (1988). Existuje dost nahrávek z koncertů a dva „studiové“ pokusy. Kapela se rozpadla v březnu ´89 kvůli neúnosnému dojíždění – kromě Artura prakticky všichni ostatní nebyli z Hořic.

Klikněte pro větší obrázekArtur s Honzou Krementákem dali mezitím dohromady ještě jednu partu – Naše žití visí na vlásku, která byla inspirována koncertem punkerů HNF ve Stojicích. Působila v sestavě Artur (zpěv), Jan Krementák (baskytara), Ladislav „Pešan“ Pech (kytara), Jan „Gary“ Němec (zpěv, trubka) a Robert Molín (bicí). Skupina zkoušela v další dílně, tentokrát u Kremntákových. Zahrála si jen párkrát (například v Dolní Suché u Liberce, v České Skalici, v pražské hospodě U Berušky a v Hrádku u Nechanic, a v polovině osmdesátého osmého se rozpadla.

Dalším zářezem na Arturově organizační pažbě byla akce v Tetíně, která byla nahlášena jako svatební veselice (červen ´87, kde zahráli Nic band, Kmitací Adaptér = pozdější N.V.Ú., V.K.N., Odpad, Hudební hluch, To, Oscar Band a Homo Ludens). Stejně tak říjnu ´87 akce ve Skalici u Hrochova Týnce (kromě Odpadu ještě Druhá verze a Druhá směna v Kovošrotu). V květnu ´88 stál Artur za akcí na zahradě Emana a Jany Lutzových v květnu osmdesátého osmého, kdy na neoficiálním folkovém soaré zahráli pražský Pavel Kučera, Cára Novotný z Přelouče a Milan „Fricek“ Frič. V prosinci osmaosmdesátého – na Den lidských práv -zorganizoval akci v Hrádku u Nechanic ku příležitosti svatby Tomáše a Marušky Krementákových – zde kromě Odpadu zahráli táborský O.D.S.T.U.P., Našrot z HB, pražská Taťka vepřová pečínka, teplická Divize, Mildesova Druhá verze a dvě pardubické party Oscar Band a Rozmazané děti plus country-punkové duo z Tábora. Policjati sice prudili, ale akce proběhla poměrně hladce. V březnu ´89 se uskutečnila akce v Bílsku (např. Fricek, Pavel Kučera, Milan „Felda“ Slováček, táborské country punkové duo atd.), v květnu toho roku pak akce v Modrovousích (mj. Fabrika, Našrot). Poslední Arturovou androšskou akcí, byla ta na Erbenově rodinném statku v Toušicích (1989 cca 4 kapely). To už ale nějaký čas jeho aktivity naplňoval nový samizdatový časopis.

V osmdesátém osmém skončil s prací u Geodesie, neb se začalo vyměřovat v Beskydách, což bylo poměrně z ruky. Vrátil se tedy do Hořic a našel si práci v místní keramičce, kde ve sklepních prostorách připravoval hrnčířskou hlínu. A jelikož měl o něco více času, tak se ještě s druhým hlavním „samizdaťákem“ Motyčkou rozhodli, že začnou vydávat vlastní časopis – prostě jim přibývaly materiály z různých zdrojů, které jim připadaly vhodné pro publikování. A tak vznikl Sklepník, pojmenovaný dle nového Arturova pracoviště. Jednalo se víceméně o sborník, který obsahoval vše, co zejména Arturovi připadalo důležité. Převzaté věci byly v menší míře doplňovány původními příspěvky. Počty kopií se pohybovaly od 10ti do 12ti. Obrazové přílohy rozmnožoval na fotografiích Jan „Gary“ Němec z Hradce, později pak na xeroxu pardubický Lumír „Zilvar“ Sokol, který pracoval v tiskárně. Od dubna ´88 do listopadu ´89 vyšlo 11 čísel v rozsahu 100 až 160 stran. A to ještě existovala edice nazvaná „knihovnička Sklepníka“, v níž vyšel krom jiného třeba Pithartův „Osmašedesátý“. Utajení a konspirace klapaly u Sklepníka bezchybně (nikde na obálce nebylo uvedeno, kdo časopis vydává a kde), takže je možné se domnívat, že orgány státní moci opravdu o původcích sborníku nic nevěděly.

Co se týče listopadu zmíněného roku, ještě než přišla tzv. Sametová revoluce, získali Artur a jeho přátelé zážitek na celý život – účastnili se slavného setkání nezávislé československé kultury ve Wroclawi v listopadu 1989, o němž říká, že „ tenhle nádherný víkend se z paměti vymazat nedá. Pokazit ho nemohla ani následná buzerace ze strany celníků. A dodatečně děkuji Polákům – mám pocit, že jim nemálo dlužíme, nejen za tento festival.“

Během tuzemských listopadových událostí byli pochopitelně Pavel „Artur“ Frait a ostatní hořičtí androši u zrodu hořického Občanského fóra, ale už po pár týdnech zjistili, že politika je neláká. Založili noviny Hořický občasník, jenž s již poněkud obměněným obsahem vychází dodneška. Zároveň se Artur věnoval editování Sklepníka, který do roku 1994 vycházel oficiálně. Od roku 1996 je šťastně ženat. I po roce 2000 se nadále věnoval organizování „Vítání jara“ a různých koncertů (nejznámější akcí je tradiční festival „Zahradní slavnost“ v lomu u Svatého Josefa).

O svém fungování v undergroundu dnes říká: „Osmdesátá léta byla pro mne bohatá na zážitky i kulturu a underground na tom má svůj podíl. Kolikrát jsem nad tím přemýšlel, my jsme vlastně na konci osmdesátých let už skutečně žili skoro nezávisle na tehdejším režimu, stylem života i kulturně, např. samizdatů a exilových knih bylo tolik, že se téměř nedaly stihnout přečíst. Vůbec nechápu, kde jsem na to bral čas. Na druhou stranu považuji dění po roce 1989 za promarněnou příležitost k vytvoření především slušnější a méně materialistické společnosti. Je otázka, zdali to po padesáti letech pod totalitními režimy (nejprve nacistickým, později komunistickým), které soustavně decimovaly základní hodnoty, ale i elity a osobnosti, mohlo dopadnout jinak.“

Stopáž: 52 minut – Rok výroby: 2014 – P  ST  AD
Žánr: Dokument
Tento díl ve vysílání

Tento díl pořadu v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání najdete kliknutím na následující odkaz.

Hledat všechna vysílání:
pořadu / tohoto dílu