Fenomén Underground

Na východ od ráje

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 2  
Sdílet
| Poslat odkaz

František „Free“ Kadlec

Klikněte pro větší obrázekOrganizátor undergroundových akcí a máničkovských fotbálků, hippie František „Free“ Kadlec se narodil v roce 1963 v Chrudimi, ale následujících dvacet let bydlel poblíž, ve městě Chrast. Už coby malý chlapec měl nepříjemný zážitek s vjezdem okupačních vojsk, což silně předznamenalo budoucí charakter jeho osobnosti. V dětství byl Františkovým hlavním zájmem sport – hrál fotbal, hokej i tenis. Na základce, kam chodil od devětašedesátého, ho zase bavily literatura, dějepis a zeměpis. „S přibývajícími lety jsem začal objevovat hudbu, protože nám doma hrál rock’n‘roll, Beatles a Stones, ale i Kryl, Johnny Cash, James Brown… Od 12 let jsem pod peřinou poslouchal Hlas Ameriky, Svobodnou Evropu a Radio Luxembourg. V této době se pro mě staly symbolem vzdoru, svobody a nezávislosti vlasy.“ Když coby teenagerská mánička končil základku, svůj životní background už měl z větší části v sobě.

Po ukončení základní školy se chtěl jít učit knihtiskařem, ale bohužel to nevyšlo, takže skončil v učilišti pardubické Tesly, kde po vyučení od roku 1980 i pracoval. Ve svých sedmnácti, osmnácti začal s kámoši z Chrasti objíždět vesnické bigbeatové tancovačky, přičemž v létě se parta vydávala na vandry, ponejvíce po Jižních Čechách. Postupně začal jezdit i více do Chrudimi, zejména do legendární hospody U Korečků, a také do Pardubic do restaurace Tatran (neboli Zelená žába), kde poznával obdobně smýšlející lidi. „V té době jsem objevil román On The Road od Jacka Kerouaca, Beat Generation, hippies komuny, San Francisco, Haight Ashbury, a to poznamenalo můj život navždy. Tenkrát platilo heslo: ‚Je pátek, tak se tak blbě neptej, jestli mám spacák!‘, což znamenalo v pátek odjezd, návrat v neděli. To už se psal rok 1981. Jezdili jsme na big beat, hlavně Týnec nad Labem, Kolín, okolí Kolína a Přelouče. Občas koncerty Pražský Výběr, Abraxas, Mišík a festivaly jako třeba Chvaletice.“

Pak Františka bohužel drapla vojna, což bylo, jak on sám říká, „období temna“. Octl se v tom, co jako hippie nejvíce nenáviděl. Z dvouleté služby strávil rok a půl ve Svatém Tomáši za Lipnem na Šumavě na odloučené radiolokační jednotce. „Ke konci vojny jsme v lesích kolem našeho stanoviště pěstovali trávu a vyráběli chlebové víno. A také sjížděli zakázanou německou TV, hlavně Rock Palasty. Po návratu z vojny jsem ihned naskočil do rozjetého vlaku on the road.“

 František pak s partičkou nastupující generace z Chrasti začal opět objíždět koncerty, akce a festivaly. Pravidelně všichni jezdili ke Korečkům do Chrudimi a vždy ve středu do Pardubic k Žábě nebo Ke Kohoutkům. V té době se k němu poprvé dostal undergroundový časopis Vokno. V létě 1985 se účastnil Cyrilo-metodějské poutě na Velehrad, kde už cítil, že se jedná o jistou formu nesouhlasu s komunistickým útlakem. V prosinci 1985 byl pak na shromáždění na Pražské Kampě u pomyslného hrobu Johna Lennona, které vyvrcholilo protestním průvodem na Pražský hrad: to bylo posléze zastaveno hlídkami VB a chrudimský hippie byl posléze zadržen a strávil několik hodin ve vazbě v nechvalně známé Bartolomějské ulici. Na „lennoniády“ pak jezdil i v pozdějších letech 1986 až 1988, než je zprofanoval SSM.

Klikněte pro větší obrázekNa svých dalších cestách za poznáním se František & spol. seznámili s lidmi z Havlíčkova Brodu a Jihlavy a v létě 1986 v Chrasti uspořádali první ročník máničkovského fotbalového turnaje, kterého se účastnili vlasatci z Chrudimi, Havlíčkova Brodu, Jihlavy a Rychnova. Po skončení „sportovního klání“ následovala akce s kytarami v restaurací U Dudychů v Chrasti. Turnaj se počínajícím druhým ročníkem přejmenoval na Underground Football Cup a letos v létě (tzn. v roce 2015) proběhne již 28. ročník!

Na podzim roku 1986 Franta s kamarádem Petrem „Parmezánem“ Pudilem koupili domeček na Širokých schodech v Chrudimi a začali s jeho s rekonstrukcí. Mezitím ale hodně cestovali, hodně zásadním místem byl objev baráku Blanky Šimoníčkové v Křepicích, kam jezdili na akce nebo jen tak na návštěvu. Jezdili i na Vinobraní v Mikulově a Mělníku, na undergroundové akce v Třebíči, na bájnou Májovku u Přelouče, do Zborná a Kamenné mezi Havlbrodem a Jihlavou atd.

V šestaosmdesátém Franta také přispíval svými básněmi do nově vzniklého samizdatu „Smykláč“, který vymysleli kamarád z Hrochova Týnce Radek Smažák a jeden z mála chrudimských signatářů Charty 77 Václav „Bahňous“ Blabolil. Časopisu, do něhož přispívali svými básněmi, fotkami a povídkami nezávislí autoři z Chrudimska, vyšly nakonec tři díly.

Ve stejném roce Franta s partou dvakrát vyrazili stopem do Budapešti, která byla tehdejší mekkou východního bloku co se týkalo rockových koncertů – nejprve na Petra Gabriela a posléze i Jehtro Tull.

A byla ještě další věc, která ho oslovila: v Chrudimi se totiž také scházeli u Honzy „Okola“ Juriošky nebo u Svatavy Bártové a Vlastika Kubína na baráčku, v němž se pořádala setkání se stoupenci hnutí Hare Krishna – a toto učení ovlivnilo Františkův život především tím, že od té doby je vegetariánem. V průběhu těchto návštěv také znovu objevil Boba Marleyho a reggae, které ostatně považuje za svoji nejsrdečnější záležitost.

 V roce 1987 byly pro něj (a pro spoustu dalších mániček) jednou z nejdůležitějších akcí tzv. „Hry velmi dobré vůle“ ve Chvaleticích pořádané Mildesem Rudolfem a čistě hudební akce, které pořádal Lumír „Zilvar“ Sokol zejména v Bítovanech a ve Stojicích. V květnu 1987 se Franta s Okolem a Parmezánem účastnili brigády ve Volánově u Trutnova na baráku u Martina Věcheta, kde se připravoval pokus o první skutečný Východočeský Woodstock. Bohužel zůstalo jen u pokusu, neboť fest, který se měl konat v září 1987, byl rozehnán jednotkami VB a StB. Franta se nicméně účastnil dalších akcí v Tetíně u Hořič a Frydštejně u Turnova.

V srpnu 1988 konečně uspořádal svoji první androšskou akci – jednalo se svatební veselici Honzovi „Okolovi“ Jurioškovi a Ivě Peřinové ve Stojicích u Heřmanova Městce, kde zahrály kapely Druhá verze, Odstup, Rozmazané děti, Popelnice a další. Týden nato 21. 8. se Franta aktivně zúčastnil pražské demonstrace k 20. výročí intervence vojsk Varšavské smlouvy, na níž byl zadržen na 48 hodin, které strávil ve vazbě na Ruzyni. Po návratu do Chrudimi nastaly problémy v zaměstnání, Kadlec byl přeřazen na jiné pracoviště, přibyly výslechy v Pardubicích, v Chrudimi a udělení prokurátorské výstrahy. Ale život šel dál, následovala spousta dalších undergroundových akcí, např. Věrovany u Olomouce, Hrádek u Hradce Králové, legendární Čertovo kolo v Bratislavě, Jahodnice v Praze, ale také demonstrace v Praze k výročí vzniku Československa, samozřejmě brutálně potlačené. V tom čase se ale Franta stal také členem dvou iniciativ – Nezávislého mírového sdružení a Mírového klubu Johna Lennona. Rázem se zvýšila frekvence výslechů ze strany StB. A to zejména po návštěvě prosincové pražské Kampy, kde býval František tradičně zadržen.

Klikněte pro větší obrázekNásledoval leden 1989 a tzv. Palachův týden, rovněž s tvrdými zásahy ze strany VB. V té době byl Kadlec nucen na StB v Chrudimi podepsat prohlášení, že Prahu nenavštíví. Zato undergroundových akcí stále přibývalo – Tovačov, Mosty u Českého Těšína, Vikýřovice u Šumperka, Vítání jara v Hořicích a v Turnově, Nezávislé mírové sdružení uspořádalo Mírový pochod Českým rájem z Turnova na Malou Skálu.

V květnu 1989 zorganizoval František další androšskou akci schovanou pod svatební veselku, tentokrát v Chotěnicích u Heřmanova Městce. Zahrály na ní kapely Bohuna řekla, že jo, Židova strouha, O.D.S.T.U.P., Oscar band, Záře, Našrot, Elektrická svině, Rozmazané děti… Akce byla po 22. hodině násilně ukončena příslušníky VB a StB, vesnice obklíčena, většina lidí perlustrována. V té době zrovna Kadlec po několikaměsíční nezaměstnanosti nastoupil u Českých spojů v Pardubicích, kde se za něj jeho tehdejší starší pracovní kolega, který měl respekt u vedení podniku, zaručil a mohl tedy pokračovat v zaměstnání. Nezdolný hippie pokračoval ve svém životě on the road – následovaly akce v Dobračoviccíh u Úval, v Toušicích, či v Orlové na severní Moravě, kde hned po třech odehraných skladbách první kapely VB a StB obklíčila zahradu, ve níž se akce konala, a všechny účastníky rozehnala.

V červenci 1989 se opět účastnil poutě do Svatého Velehradu a též pochodu Havlíčkův Brod – Havlíčková Borová, který k 133. výročí úmrtí Karla Havlíčka Borovského, pořádala Havlíčkova mládež. Někdy na podzim 1989 za ním a přáteli poprvé přijeli do Chrudimi na návštěvu Ewa a Darek z polského Zabrze a toto přátelství a pravidelné návštěvy trvají dodnes.

A pak přišel listopad 1989, který František popisuje takto: „Po brutálním pražském zásahu pohotovostního pluku VB 17. 11. jsme se s několika přáteli sešli a domluvili další postup. 19. 11. v noci jsme popsali protikomunistickými hesly půlku Chrudimě a v pondělí 20. 11. jsme na náměstí zorganizovali první demonstraci za účasti pár desítek lidí, kde jsem na kašně přečetl naše prohlášení. Hlídka VB shromáždění monitorovala, ale už nezasáhla. Tak jsme scházeli celý týden a lidí postupně přibývalo.“

V devadesátých letech nastalo období vytoužené svobody. Jejich začátek byl pro Frantu & spol. obdobím euforie a silně připomínal 60. léta v Americe, ač je všichni mohli znát jen z filmů a knih. Hned v únoru 1990 Kadlec uspořádal v Topoli u Chrudimě další svatební veselku, na níž zahrály kapely Našrot, Těžká Doba, Elektrická svině, Gun Dreams, Ser un Peyjalero, Urnový háj… V Pardubicích rozjel kamarád Lumír „Zilvar“ Sokol agenturu PANAG, což obnášelo pravidelné koncerty kapel undergroundu a nezávislé scény. V červnu 1990 se konala zásadní akce té doby 1. Český Woodstock na Rozkoši u České Skalice. V létě pak Franta nejprve stopem vyrazil do Czestochowej na setkání polských hippies, a hned potom na první velký koncert v Čechách, Rolling Stones: A v září uspořádal Martin Věchet první ročník festivalu v Trutnově.

Na Silvestru ´90 v Hradci Králové, pořádaném společnými silami nově vzniklých agentur Panag z Pardubic a Hrana z Hradce Králové, se František osudově seznámil s Lenkou Kremlovou Pardubic. Poté spolu stopem projeli celou Evropu, navštívili Bizzarre festival v německém Giessenu a pobývali u přátel v Mnichově.

V červnu 1991 František „Free“ ve spolupráci se Zilvarem uspořádali v prostoru bývalé ploché dráhy první větší open air akci, kterou nazvali Independent festival Chrudim. Festival byl zaměřený na začínající českou nezávislou rockovou scénu, underground, punk, hard core, ale i reggae a postupně rozšířen o další scény zaměřené na ethno a World music, a od roku 1996 také o taneční stan s Djs. Festivalu se průběžně účastnilo až 3000 lidí. Stal se každoroční srdeční záležitostí nastupující chrudimské generace devadesátých let a až 80 lidí se nezištně účastnilo pomoci, stavbě podia, úklidu a pořadatelské služby. V roce 2002 se z důvodu problémů ze strany chrudimské radnice, konal poslední ročník.

V srpnu 1993 měli František a Lenka svatbu v pardubickém Žlutém psu, klubu tehdy provozovaném Zilvarem. Zahrály nám kapely Idiot Crusoe, Hally Belly, Fibichův úlis, Nšo či, Noisy Fuckers… Dorazilo asi 700 hostů a svazek obou novomanželů trvá dodnes. V listopadu 1993 se jim narodila dcera Sára.

V dalších letech František uspořádal v Chrudimi spoustu dalších koncertů, pokračoval v pořádání Underground Football Cupu a začal působit jako Dj se zaměřením na reggae, ska, etno, ale i alternativní rock a psychedelii 60. let.

Život a doba chrudimského hippie Františka „Free“ Kadlece tedy neúnavně trvá.

Stopáž: 52 minut – Rok výroby: 2014 – P  ST  AD
Žánr: Dokument
Tento díl ve vysílání

Tento díl pořadu v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání najdete kliknutím na následující odkaz.

Hledat všechna vysílání:
pořadu / tohoto dílu