Fenomén Underground

…ty vole, seš plukovníkem

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 10  
Sdílet
| Poslat odkaz

Hudebník, dokumentarista a disident Václav Blabolil se narodil v roce 1958 v Broumově, zhruba rok na to se ale jeho rodina přestěhovala do Trutnova. Václav pak po starším bratrovi, který se matce narodil v prvním manželství (1951), zdědil přezdívku Bahňous. Ve čtyřiašedesátém pak začal chodit na trutnovskou II. ZDŠ.

Rok 1968 tak jako u mnoha jiných předznamenal jeho životní postoje: srpnová okupace vojsky Varšavského paktu v čele se SSSR pro něj byla první dramatickou zkušeností, spojenou s bolševikem. V prosinci pak pod vánočním stromečkem našel kytaru Axa – od této doby byl s muzikou vždy v nerozlučné symbióze. Bohužel, koncem šedesátých let se jeho rodiče rozvedli.

Po nástupu normalizace, spojené se zákazy všeobecně oblíbených kapel, se Václav více orientoval na progresivní bigbeatovou muziku. Sám se naučil hrát na kytaru a dlouhé vlasy pak vnímal jako výraz svobodomyslnosti a společenského vzdoru. Tímto postojem se samozřejmě dostával do konfliktu s okolím a navíc se matka počátkem 70. let potřetí vdala, tentokrát za kriminalistu. Tudíž nastaly nevyhnutelné rodinné rozbroje – a to nejen kvůli vlasům a muzice. V roce 1973 nastoupil Bahňous do učení na automechanika v ČSAO Ústí nad Orlicí. Na internátě ovšem panoval vojenský režim a neustálé buzerace kvůli délce vlasů (norma 2 cm pod uši) ho vedly k předsevzetí, že si – až to bude možné – nechá narůst dlouhé vlasy a uhájí si je za jakýchkoli okolností. Prostě ač teenager, osobní svoboda v jeho životě začala hrát čím dál důležitější roli: bojkotoval povinné masové akce a nenechal se zařadit do jakýchkoli oficiálních společenských struktur. Muzika byla jediným opěrným bodem, v první fázi byl ovlivněn britskou hudební scénou (Deep Purple, Led Zeppelin, Black Sabbath, King Crimson…), později americkou (Frank Zappa, Captain Beefheart, Lou Reed…), nejvíce mu ale učaroval syrový projev a naléhavost ve sdělení českých undergroundových kapel (Bílé Světlo, Plastici, DG 307, Umělá hmota…), k jejichž nahrávkám se dostával nahodile kopírováním magnetofonových pásků.

Klikněte pro větší obrázekRodinné rozbroje nakonec v roce 1975 vedly k tomu, že Václav jako 17letý odešel z domova. A po vyučení si od roku 1976 začal naplňovat své sny vytvořením svobodného prostředí v nesvobodném světě s předsevzetím: nůžky a holící strojek se staly nežádoucími nástroji, žádoucími byly pouze kytara, magnetofon a nezávislá společenství. V tom čase také navázal kontakty s máničkami v různých městech (Dobruška, Olomouc, Pardubice, Praha…a jezdil na jejich akce, kde s kytarou sjížděl převzaté písně Charlie Soukupa, Sváti Karáska, Vlasty Třešňáka. Chodil také do trutnovských máničkovských hospod Kotva a Rádio. kamarádka sestry ho seznámila se Stanislavem „Gumou“ Pitašem, což se ukázalo být dobrým vkladem do budoucna.

Z podnájemní místnosti v půdních prostorách administrativní budovy podniku Silnice národní podnik HK, ve kterém pracoval, Václav vytvořil prostředí již pro undergroundové akce: místnost a půda se staly prostorem k setkávání, přespávání, zkoušení místní kapely a různých kulturních aktivit. Bahňous také navázal a rozvinul kontakty se signatáři Charty 77, pravidelně navštěvoval chalupu Václava Havla v nedalekém Hrádečku. A po návratu Gumy Pitaše z vojny s ním spoluorganizoval první undergroundovou akci v Záboří u Kocbeře, kam dohodil Jima „Čerta“ Horáčka a zařídil promítání filmu chartisty Luboše Vydry. Navštěvoval pak i další máničkovské baráky – v Nové Vísce u Chomutova a Mšena u Jablonce nad Nisou. V roce 1979 si vzal za manželku Evu Kučerovou a ještě ten rok přišla na svět dcera Petra.

Klikněte pro větší obrázekJelikož si Václav dobře uvědomoval, že baráky mohou být kdykoli zkonfiskovány nebo zničeny, a lidé, kteří je vlastní, zavřeni do kriminálu, rozhodl se nějak to všechno pro budoucnost zdokumentovat. Pořídil si 8mm kameru a počal zaznamenávat prostředí undergroundových baráků (Nová Víska, později Skalice u Hrochova Týnce), taktéž se zapojil do distribuce časopisu Vokno a dalších nezávislých periodik. V roce 1981 mu v rámci celostátní akce proti Voknu fízlové při domovní prohlídce zabavili kromě tzv. závadových tiskovin i filmový pás se záběry z Nové Vísky. Kupodivu mu byl druhý den, kdy měl film na výslechu okomentovat, tento pás jako jediný předmět z domovní prohlídky vrácen. Důležité svědectví doby tak zůstalo zachováno. Nicméně tlak StB narůstal, přece jen byl Václav na trutnovsku jednou z ústředních postav undergroundu. Byl také jedním z dalších pěti, u kterých se v souvislosti s Voknem zvažovalo trestní stíhání. V roce 1983 se tedy rozhodl přestěhovat se s manželkou a dcerou k máničkovskému baráku ve Skalici u Hrochova Týnce. Tam rád s rodinou trávil víkendy, poznával nové známé, příležitostně zmáčkl struny kytary či spoluvytvářel ve stodole divadlo. Tři měsíce přebýval u Miroslava „Hurvínka“ Poláka ve Skalici a poté se nastěhoval s rodinou do Chrudimi, kde od podniku Cukrovar Hrochův Týnec, ve kterém začal pracovat jako strojník, dostal přidělený podnikový byt. Inicioval vznik chrudimského nezávislého časopisu, jehož obsah tvořily do šuplíku psané básně a kratší prózy různých místních autorů z hospody U Korečků, v níž se máničky scházely. Redakci samizdatu přenechal jako podpůrnou akci po návratu z kriminálu kamarádovi Radkovi Smažákovi, který ho nazval „Smykláč“ a věnoval se samizdatu s křesťanským zaměřením nazvaným “Cesty“.

V roce 1983 se Blabolilovým narodil syn Adam.

V Chrudimi pak po přečtení Havlovy eseje „Moc bezmocných“ pocítil Václav potřebu podepsat Chartu 77, což v roce 1985 uskutečnil (podpis Charty mu na přelomu 70. a 80. let Olga Havlová s Věrou Jirousovou na Hrádečku ještě rozmluvily) a věnoval se organizování setkání s předními představiteli Charty 77 a ostatních nezávislých aktivit. Z cukrovaru přestoupil do ČSAD jako závozník a později pracoval jako topič – permanentku (jízdné zdarma) plně využil k převážení samizdatů z Prahy do Chrudimi. V roce 1986 se Evě a Václavovi narodila dcera Eliška. Bahňous se tedy v této době plně věnoval rodině, muzika šla stranou. Z kotelny ČSAD nastoupil do kotelny v chrudimské sodovkárně, kde si velkou měrou užíval zvýšeného zájmu StB – až později se dozvěděl že byl jako nepřátelská osoba II. kategorie nejspíš zařazen do akce Asanace. Rozhodně se ale chystalo jeho vyštvání z Chrudimi a následný zákaz pro kohokoli ho zaměstnat.

Klikněte pro větší obrázekV listopadu 89 se Václav podílel na vytvoření místního Občanského Fóra a následně se v Občanské a Prověrkové komisi věnoval prověřování činnosti pracovníků StB a Veřejné bezpečnosti. V roce 1991 nastoupil jako zvolený zastupitel na první čtyřleté funkční období do komunální politiky a v rámci odpovědnosti za proces, který pomáhal nastartovat, nastoupil přímo z kotelny do funkce volebního manažéra Občanského Hnutí. Založil také chrudimský Diskusní klub Charty 77 jako jistou platformu sociologické sondy do společnosti a nalézání východisek společenských problémů. Po zániku OH v roce 1993 s politikou skončil a stal se OSVČ. Časem zakoupil velký mikrobus a začal se mimo jiné věnovat převážně přepravě rockových kapel: v roce 1997 absolvoval jako dopravce první turné obnovené skupiny The Plastic People Of The Universe po Čechách, v roce 1998 po Slovensku a Rakousku. Poté odjezdil i české turné projektu Šílenství Mejly Hlavsy. Českou část turné Plastiků opět natočil na 8mm kameru se záměrem vytvořit o turné dokument. Část záznamu byla použita na DVD „Live 1997“, zbývající materiál byl po zcizení mikrobusu uložen v krabici a čeká na budoucí zpracování, o kterém se již vede jednání.

Klikněte pro větší obrázekV roce 2005 se s manželkou přestěhoval na venkov do obce Trojovice (zhruba 3 km od Skalice). A v posledních letech se Václav „Bahňous“ Blabolil začal konečně naplno věnovat muzice, nejdříve jako baskytarista v kapelách Dead Camel Blues Band & The Mushroom Riders a TroSka z MoSka, a nyní se s projektem Stoker One Man Band (ostřejší blues nejen v beefheartovském stylu) chystá do nahrávacího studia. Povětšinou a nejraději vystupuje na různých undergroundových akcích, zahrál si již ale i v Polsku, Slovensku či Slovinsku a na tuzemských festivalech, kupříkladu na Trutnov Open Air Festivalu, Mighty Sounds, či na festech Magorovo Vydří u Skaláka v Meziříčku nebo v Rankovicích.

Václav Blabolil s manželkou Evou vychovali v křesťanském duchu tři děti a se dvěma vnoučaty si na vesnici užívají svobodného života.

Stopáž: 52 minut – Rok výroby: 2013 – P  ST  AD
Žánr: Dokument
Tento díl ve vysílání

Tento díl pořadu v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání najdete kliknutím na následující odkaz.

Hledat všechna vysílání:
pořadu / tohoto dílu