Fenomén Underground

"Galérka Chátry"

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 6  
Sdílet
| Poslat odkaz

Vratislav Brabenec

Klikněte pro větší obrázekHudebník, básník a spisovatel Vratislav Brabenec se narodil v roce 1943 v Praze-Horních Počernicích. V pěti letech přežil těžkou dopravní nehodu, když ho srazilo v plné rychlosti auto a on ležel několik dní v komatu.

V letech 1957 až 1961 vystudoval zahradnický obor na zemědělské technické škole v Mělníce a zároveň se v Lidové škole umění učil hrát na klarinet a saxofon. V Mělníce se potkal s mladým textařem a bendžistou Svatoplukem Karáskem, který sem přestoupil z Děčína – spolu si založili kapelu Potkani a v šedesátém pak divadlo malých forem, které ale nemělo dlouhé trvání. V období let 1961 – 1965 pracoval jako technik a projektant v různých zahradnických podnicích (mimo jiné ale i jako údržbář na semináři v Jirchářích).

Následně od podzimu 1965 studoval na Komenského bohoslovecké fakultě v Praze obor evangelická teologie, toto studium ale v roce 1969 předčasně ukončil. V té době se už hodně věnoval muzicírování – hrál na klarinet ve swingovém souboru The Cats Jass Band, který pracoval s využitím experimentální poezie a lettrismem (umělecký koncept vycházející z dada a surrealismu). Psaní poezie se věnoval i samotný Brabenec, přičemž velký vliv na něj měl experimentální básník Vladimír Burda, za jehož smrtí na počátku sedmdesátých let měla stát StB. V roce 1968 Vratislavovi vyšly jeho první básně, a to v Kostnických jiskrách, což byl evangelický týdeník. V tom samém čase pak napsal libreto k jazzovým Pašijovým hrám, které posléze předvedl se skupinou Pavla Smetáčka a Spiritual kvintetem v kostele svatého Martina v Praze. V devětašedesátém odjel na půl roku do Velké Británie, po návratu do Československa se věnovat svému oboru – projektoval a rekonstruoval parky.

Vratislav Brabenec byl členem tzv. Křížovnické školy čistého humoru bez vtipu, která se během šedesátých let scházela v hospodě U Svitáků a z jejíhož středu vyšlo v první polovině 70. let recesistické a happeningové hudební těleso Sen noci svatojánské band, v němž taktéž působil. V roce 1972 ho člen Křížovnické školy, básník a kunsthistorik Ivan „Magor“ Jirous přivedl do kapely Plastic People of the Universe, jíž dělal uměleckého vedoucího. Vráťa zde hrál na klarinet, basklarinet, saxofon, zobcovou flétnu a zpíval. V sedmdesátém čtvrtém natočil s Plastiky známé album „Egon Bondy´s Happy Hearts Club Banned“.

Klikněte pro větší obrázekI během působení v PPU se ale Brabenec dál věnoval psaní poezie, povzbuzen zejména kladným ohlasem ze strany básníka a výtvarníka Jiřího Koláře (autora mj. Prométheových jater). Jeho básně se objevily v různých samizdatových sbornících, mj. „Egonu Bondymu k 45. narozeninám“ (1975), „Ing. Petru Lamplovi k 45. narozeninám“ (1975), „Pohledy I“ (1976), „Nějakej vodnatelnej papírovej člověk“ (1977), „Hodina naděje“ (1978) či „Fandovi“ (1979). V roce 1977 Vráťa napsal i divadelní velikonoční hru „Svědkové“, která byla uvedena o rok později amatérským divadlem v Horních Počernicích.

V šestasedmdesátém byl Brabenec odsouzen v procesu s Plastic People na 8 měsíců nepodmíněně. Po svém propuštění v roce 1977 podepsal Chartu 77 a poté se oženil s přítelkyní Marií Benetkovou.

V roce 1977 upravil pro program „Passion Play – Pašijové hry velikonoční“ novozákonní texty, přičemž tato úprava vycházela z jeho dávné „jazzové“ adaptace; celé dílo bylo natočeno na Hrádečku u Václava Havla v dubnu 1978. V tom čase Vráťa výrazně ovlivnil tvorbu PPU posunem k experimentu a improvizaci, což se projevilo zejména na albu PPU „Jak bude po smrti“ (1979), inspirovaném Ladislavem Klímou. Napsal také většinu textů do dalšího programu „Co znamená vésti koně“, který byl nahrán v 1981.

V roce 1982, kdy měl rozpracováno libreto dalšího textu pro PPU, inspirované Solženicynem, byl Brabenec Státní bezpečností v rámci akce Asanace donucen i s rodinou (tzn. s manželkou Marií a dcerou Nikolou) emigrovat – napřed do Rakouska a posléze v roce 1983 do Kanady. Tam se živil jako zahradní architekt, ale zároveň se věnoval i hudbě a poezii. Během té doby se jeho básně objevily v tuzemsku v samizdatových sbornících „CS Underground Volume I, Part B“ (1984), „Básníci českého undergroundu“ (1986) či „Podzemní sborníček (1989), dále v českých časopisech Vokno či Revolver Revue, exilových magazínech (Svědectví, Pater Noster) a také v Krčilově sborníku-artefaktu „Sebráno v New Yorku“ (1987).

Klikněte pro větší obrázekOd roku 1992 občasně jezdil do původní vlasti, a to zejména proto, že mu již oficiálně vycházely jeho věci, jako byla třeba básnická sbírka „Sebedudy“ (1992) nebo v pětadevadesátém próza „Karlín – přístav“. V rámci společného projektu Brabenec-Komárek-Topol-Oplištilová-Karafiát-Brabec bylo natočeno hudební CD „Konec léta“ (1995).

Natrvalo se Vráťa i s rodinou vrátil do Prahy v roce 1997, přičemž nastoupil na svůj starý post k Plastic People of the Universe, u kterých hraje dodnes. V osmadevadesátém mu vyšla další sbírka básní a textů „Vůl Hvězda Ranní“ a v devětadevadesátém absolvoval s PPU americké turné.

Do nového tisíciletí vstoupil Brabenec básnickou sbírkou „Vážený pane K.“ (2001) a v témže čase pak vzniklo po sedmnácti letech další řadové album Plastic People „Líně s tebou spím“. O čtyři roky později vyšla Vráťovi další, tentokrát prozaická kniha „Všude je střed světa (2004), zároveň se jeho poezie octla v dalších (nyní již oficiálních) sbornících, jako třeba v Moskvě vydaném „Iz veka v vek“ (2005), tuzemském „Antologie čs. poezie II. díl“ (2007) a polském „Czeski underground – Wybór tekstów z lat 1969–1989“ (2008). Co se týče hudby, ve druhé polovině „nultých“ let oprášil Vráťa některé staré projekty: nejprve ve dvojici s Joe Karafiátem natočil CD „Začni u stromu“ (2006), přičemž jedno společné živé vystoupení z roku 2007 vyšlo o několik let později pod názvem „Létání je snadné“. A vzápětí triu Vráťa Brabenec, Joe Karafiát, Honza Komárek vyšlo album „Kanadské vytí“ (2007).

Kromě PPU hraje Vráťa též s free-jazzovou kapelou Jazz Kohnspiracy, která na svém každém vystoupení improvizuje dle momentální nálady. V roce 2010 natočili Plastic People další album „Maska za maskou“, do něhož napsal většinu textů. V tomtéž roce pak vyšel knižně dalekosáhlý rozhovor s Brabencem v knize Renaty Kalenské „Evangelium podle Brabence“.

Jak je vidět na přehledu všeho, co napsal nebo nahrál, je Vratislav Brabenec vskutku renesanční osobností českého undergroundu.

Stopáž: 52 minut – Rok výroby: 2012 – P  ST  AD
Žánr: Dokument
Tento díl ve vysílání

Tento díl pořadu v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání najdete kliknutím na následující odkaz.

Hledat všechna vysílání:
pořadu / tohoto dílu