Český žurnál

Záznam chatu z pátku 13. listopadu 2015

Jindřich Pešek: „Dobrý den paní Hníková, děkuji za film 5 zrození. Jsem moc rád, že konečně nekdo našel odvahu ukázat veřejně realitu, která je při tak důležité a stresující situaci jakou je porod. Náš první porod (před 5 lety)byl podobný v Šumperské nemocnici. Druhý (před 2roky) jsme jeli do porodnice v Krnově, kde to pochopili a opravdu se o nás starali. Ještě jednou děkuji, to co jste ukázala je skutečnost ve většině porodnic a vím, že to chování může být ještě horší. Pevné nervy.“

Erika Hníková: „Hezké dopoledne všem. Děkuji za Váš názor.“

SF: „Znátě píseň Vinohradská porodnice ta je pěkně stavěná? Zpíval ji i Rudolf Hrušínský“

Erika Hníková: „Neznám, děkuji za upozornění.“

Filip: „Dobrý den, vážená paní režisérko, rád bych se Vás zeptal, proč jste u léků podávaným rodičkám zveřejňovala i možné nežádoucí účinky. Na dokument jsme se koukali s manželkou a ona se mě ptala, zda dítě bude mít po porodu porušenou čočku a podobně. Přijde mi, že to bylo cílené k umocnění strachu. Mohli jste alespoň u vedlejších účinků uvést, zda mohou být jen matky nebo i dítěte. Takhle to vyvolávalo v divácích strach a pocit, že rodičky chce někdo otrávit a vše, co je rodičce podáno, je ubližující jed. Ještě bych se Vás rád zeptal, jaké byly a jsou reakce zaměstnanců nemocnice na dokument. Děkuji.“

Erika Hníková: „Tyto informace jsme do filmu dávali z těch důvodů, aby si divák uvědomil, že mimo pomáhajících účinků mají léky většinou i vedlejší účinky, o kterých lékaři rodičky většinou neinformují. V těhotenství si nesmíte vzít ani paralen, protože o jeho vedlejších účincích vás informuje magistra v lékárně, když uvidí vaše břicho a pak přijedete do porodnice, kde se Vás moc na ni neptají a léky vám často dají bez vysvětlení. Cílem není umocňovat strach, ale poukázat na to, že jako rodička máte právo na všechny informace a na Vás potom je, jestli si látku necháte aplikovat nebo ne. Samozřejmě pokud vše probíhá bez komplikací. Já sama jsem například rodila s epidurálem.“

Veronika Filipcová: „Dobrý den Eriko, plánujete natočit pro srovnání i díly v jiných porodnicích? Děkuji za odpověď Veronika.“

Erika Hníková: „Neplánuji.“

dominikamarekova@seznam.cz: „Tak mě tak po shlédnutí napadá, jestli jste nemohli být i vy sami více "nápomocní" rodičům, kteří právě prožívali situaci, ve které se ocitli poprvé a vůbec netušili, že přístup od lékařů - a teď mám na mysli ten LIDSKÝ a především EMPATICKÝ přístup, v dané situaci hóóódně chybí. Z celého dokumentu sice cítím, že rodiče jsou jaksi na rozpacích, nevědí vůbec, jak mají v dané situaci reagovat, ale jakoby nevěděli ani jaká mají práva, co mohou požadovat po lékaři, když už jim to lékaři nedokážou nabídnout sami od sebe...? Po odborné stránce mi nepřísluší se vyjadřovat, chci věřit tomu, že lékaři jednají lege artis, ale otázky mi v hlavě naskakují... Můj dotaz tedy zní, jestli jste neměli "potřebu" tak nějak zachránit situaci a poradit nebo možná dokonce zpříjemnit rodičům ten vzácný okamžik zrození, Vy? Když už lékaři a personál jedou jak na běžícím pásu, bez emocí? Prostě jakoby zapomenout na chvilku, že točím dokument a pomoci zpříjemnit chudákům rodičům příchod jejich děťátka na svět? Děkuji za vyjádření.“

Erika Hníková: „Samozřejmě že ano...ale nechtěli jsme nikoho k ničemu navádět. Navíc smyslem filmu bylo zaznamenat to co se děje před námi. Máte pravdu, rodiče byli bohužel často neinformovaní...myslím si, že díl na tom, jak to může vypadat v porodnici neseme i my.“

Hanka Veselá: „Dobrý den, Váš dokument mě velmi silně oslovil. Díky za něj. Porod jsem osobně nezažila, ale po shlédnutí Vašeho dokumentu jsem nabyla přesvědčení, že výběr porodnice je jeden ze zcela zásadních aspektů při rozhodnutí přivést na svět dítě. Ani jeden z porodů bych nechtěla osobně prožít, bylo mi z toho hrozně smutno. Chtěla bych se zeptat, jaké pocity ze svých porodů měly protagonistky. V dokumentu nezazněly, ale určitě jste měla možnost s nimi o tom hovořit. Nebyly zklamané z průběhu porodu? Nebo prostě byly jen rády, že už to mají za sebou?“

Erika Hníková: „Výběr porodnice je zcela zásadní aspekt. Bohužel v České republice nejsou porodní domy, které fungují na západ od nás a jsou další možností kde a jak rodit. Rodičky z filmu měly pocity různé. Paní Jana z třetího příběhu, vyvolávaný porod, hodnotí svůj čtvrtý porod jako dobrý. Nevadí jí tlak na fundus v poslední fázi porodní, byla ráda že má porod konečně za sebou. Rodila ve Vinohradech počtvrté a poprvé došlo ke krátkému bondingu, za což byla ráda. Paní Janu ze čtvrtého příběhu mrzí, že nemohla mít dítě po porodu u sebe, ale podle ní z toho trauma nemá. Paní Ksénie z pátého příběhu si myslí, že neuměla své dítě porodit, a proto skončila na císaři. Všechny ženy film viděly před odvysíláním a schválily. Nevím jak budou porody hodnotit s odstupem času.“

Terezie: „Dobrý den, nejdříve moc děkuji za Váš dokument a odvahu, přece jen jde stále o poměrně kontroverzní téma, české porodnice jsou často vnímány jako nedotknutelné... Dokument by skvělý a 100% splnil svůj účel, tedy vyvolat debatu. Zajímalo by mě, zda Vás v průběhu natáčení opravdu něco překvapilo, nebo jste spíš takový průběh čekala? Děkuji a hodně zdaru u dalších projektů.“

Erika Hníková: „Překvapilo mě to? co vidíte ve filmu. Měla jsem za sebou porod v Podolí, kde to probíhalo jinak a myslela jsem si, že bonding po porodu je například samozřejmostí. Takže jsem sice měla pocit, že točíme silný film, ale byla jsem z té reality smutná...“

Zdena Volavá: „Paní režisérko, děkuji Vám za objektivní a zároveň otřesný pohled na české porodnictví. Četla jsem si i to, že se Vinohr. nemocnice ohradila vůči "lživé a bezohledné" anotaci k filmu, kterou nakonec ČT změnila. Jak ubohé od paní ředitelky nemocnice! Nejvíc bezohledný byl přístup k rodičkám a původní anotace víc než přesně vystihla, co bylo ve filmu vidět. Bylo mi blivno zvláště u posledního porodu, který byl veden zcela proti přírodě a původnímu přání rodičky, bylo mi velmi smutno při záběrech, kdy maminka zoufalým pohledem sleduje své dítě, které je v koutku sálu vyšetřováno... Sama nemám tak otřesné zkušenosti, rodila jsem v malé okresní porodnici (před více než 20 lety), ale dnes bych neváhala a rodila doma. Jen více takových dokumentů, ať se lidem otevřou oči - toto si opravdu nemusíme nechat líbit! Můj dotaz: Máte v plánu získat zpětnou vazbu od personálu? Zda i oni připouští, že není všechno v pořádku? Vlastně spíše, nic není v pořádku... Mějte se pěkně.“

Erika Hníková: „Nerada bych, aby můj film vedl k tomu, že české ženy budou raději rodit doma. Všude to snad takhle nevypadá. Skvělé by bylo, kdyby vznikly konečně porodní domy. Zpětnou vazbu bych získala ráda, vedení nemocnice film nechtělo vidět, snad se podívali včera večer na ČT. Ráda se s nimi sejdu a budu o filmu diskutovat.“

Jarka: „Dobrý den, jsem moc ráda, za Váš krátky a vystížný dokument. Jsem porodní asistentka a v škole nás učili, jak je vše krásne a jak má porod vypadat, ale bohužel se to všechno tak nedějě. stačilo by udělat s českých porodnic, porodní dům a doktoři by byly v případě potřeby hned za dveřmi. vždytt jim proboha nebudem brát práci. všude to tak funguje, proč ne u nás?“

Erika Hníková: „Nevím. Snad se to konečně změní.“

Karel: „Vážená paní režisérko, děkuji Vám za zpracování zajímavého tématu. Neubráním se ale pocitům, že je od počátku dokumentu jasné, kam směřujete a jaký máte cíl. Jednostranně a manipulativně vystříháte do dokumentu scény, které podpoří Váš cíl, kterým je zachytit sebemenší nešvar v nemocnici. Není ale stejná vina, na tom, že ne vše probíhá podle představ, i na budoucích rodičích? Připadá mi, že jde o takřka nesvéprávné lidi, kteří neprojeví a zřejmě ani nemají jediné přání, jak by měl porod probíhat. Neozvou se, na nic se nezeptají. Dokonce to zajde až tak daleko, že musíte vystoupit zpoza kamery a vystřelit dotaz: CO jí to zase dáváte?! Vina je tedy podle mě na obou stranách stejná. Souhlasíte? Děkuji Vám za odpověď a ať se Vám daří.“

Erika Hníková: „Souhlasím. Akorát nevím, které scény máte na mysli....v průběhu natáčení jsem se v duchu vždy modlila, aby v průběhu těch situací, které jsme natáčeli, byl nějaký světlý moment, který bych tam potom mohla dát. Například paní Jana, porod číslo čtyři, má u porodu jak dobrou doktorku tak skvělou sestru, která se jí empaticky ptá na jméno miminka. Bohužel pak zůstane na sále sama, dítě odnesou. V materiálu skutečně nejsou scény plné veselí a krásy. Natočila jsem pět "porodů" a všechny jsem do filmu dala, nejedná se tedy o výběr z dvaceti dalších.“

Olina Vyklická: „Dokument mě dostal!!! Mám z něj dost smíšené pocity. Pražská vinohradská porodnice je jistě vyhlášená, ale vřelý přístup a trpělivost jsem tam neviděla. Možná se pletu. Otázku na Vás nemám. Jen jsem měla potřebu to okomentovat. Přeji hodně dalších zajímavých dokumentů.“

Erika Hníková: „Děkujeme.“

DAYD: „Kdy Váš dokument bude v kině, tv a na DVD?“

Erika Hníková: „Film byl natočen pro Českou televizi. jedná se o díl z cyklu Český žurnál, v kinech tedy nebude.“

Dagmar: „Chci vyjádřit velké poděkování za Váš film a Vaši odvahu. Děkuji, že pro nás všechny vynášíte téma na světlo a rozpoutáváte diskusi. Děkuji za ženy, které nechtějí, aby byl porod zážitkem, který je potom nutno doživotně vytěsnit. Podobně jako Vy, cítím, že klíč je v nás, v tom, jestli najdeme v sobě sílu postavit se za sebe, za mateřství, rodičovství, práva jednotlivce. Děkuji, že pomáháte k probuzení i těm, kteří netušili, že je něco špatně. Sama jsem zažila to štěstí, že v době mého porodu jsem si mohla vybrat péči porodnice ve Vrchlabí a prožila krásný porod, na který budu s láskou vzpomínat navždy. Možnost volby, svobodu, informace a sebevědomí bych přála všem rodičům. Vaše práce má smysl, pokračujte prosím.“

Erika Hníková: „Děkuji za Váš názor.“

lucie b.: „Dobry den, proc zrovna tato porodnice? Bude neco podobneho i o dalsi prazske porodnici? Dokument vyborny, ale smutny“

Erika Hníková: „Vinohradská porodnice nám vyšla vstříc. Mohli jsme se dvanáct dní pohybovat na jejích chodbách. Film o další porodnici nechystám.“

Marta: „Dobrý den, velmi děkuji za váš dokument..sice byl místy vážně drsný až lítostivý...ale ukazuje přesně to, že vše je pouze o přístupu lidí kolem rodičky! To, že se bojíme z pozice doprovodu ozvat bylo naprosto úžasně ukázané! a spíše co mě nejvíce zarazilo když poslední maminka šla císařem a nemohli ji dítko ani ukázat..i já sama absolvovala prvni porod po komplikaci císařem, ale první co bylo hned se mě sestra ptala zda chci dítko ukázat..je sice pravda že člověk má šiléné bolesti má sám se sebou co dělat, ale těm maminkám určitě pomůže, když to dítko uvidí kdykoliv by měla potřebu, jestliže ho nemůže mít u sebe!přeci jen byli spolu 9měs. spojeni!:-) Držím vám pěsti ať ustojíte teď tento "humbuk"kolem odvysilaného dokumentu! a všem maminkam vzkazuji- jste úžasné, že jste to tak výborně zvládly!!!!! :-)“

Erika Hníková: „Děkujeme za Váš názor. Bohužel jsem nestihla odpovědět na všechny otázky. Přeji hezký den a děkuji za Váš čas. Erika Hníková“

Gabriela: „Dobrý den, ve Vinohradské porodnici jsem rodila letos na konci května, byl to můj druhý porod, první probíhal v Motole, kde mě však již letos nevzali k registraci. Dokument vyznívá opravdu velmi smutně a bohužel musím říct, že sestřihaný z úmyslem poškodit porodnici skutečně není. Jako druhorodička jsem si o spoustu věcí řekla a bylo mi vždy vyhověno. Z pocitů, které jsem si odnášela, nepřevládala tedy neosobnost či nedostatek empatie personálu. Naopak si myslím, že velký potenciál této porodnice je právě v lékařích a sestrách. Atmosféra, která mezi personálem v porodnici panuje, souvisí dle mého dojmu i s vedením této porodnické kliniky. Myslím, že kromě distancování se od tohoto dokumentu by se měla porodnice poučit a vytvořit pro lékaře a sestry podmínky, za kterých by i oni mohli uvolněně pracovat. Určitě se to pak přenese i z lékařů a sester na rodičky. Proto doufám, že vedení nemocnice a porodnické kliniky nebude film pojímat pouze jako úmysl je poškodit. Děkuji za tento dokument.“

Erika Hníková: „A ještě jeden názor co teď přišel :)...“