Chat

Ivo Bystřičan
Další dokument z cyklu Český žurnál na případu pražské Opencard zkoumá, proč selhává česká byrokracie v řešení složitých systémů, a pátrá po fungování mechanismu, který umožňuje korupci. Tvůrce dokumentu Iva Bystřičana se můžete ptát v našem on-line chatu!
Záznam chatu z pátku 2. května 2014
Sonax: „Proč česká byrokracie selhává při řešení složitých problémů?“
Ivo Bystřičan: „Dobrý den všem divákům České televize, to je na začátek pěkně složitá otázka. Myslím si, že selhání je dáno rostoucí komplexitou problémů, které naše instituce musí řešit a úřad jako takový se vyvíjí podstatně pomaleji než svět kolem něj. Byrokracie je definovaná rozdělením úloh do jednotlivých odborů a podstatou práce úředníka je dělat svou agendu, nestarat se o to, co dělají ostatní. Jenže to ve světě komplexních problémů a systémů jde jen těžko. Úzká specializace a zaměření se jen na svůj úzce definovaný úkol znamená, že celé složité záležitosti na úřadě rozumí jen málokdo a téměř nikdo zevnitř neintervenuje, když se s celkem děje něco neblahého. A když se k tomu přidá nezodpovědnost politické reprezentace a případně korupční zájmy, z byrokracie se stává těžkopádný moloch sající peníze bez valných výsledků.“
Kelhen test: „Co je nejhorší na kauze Opencard?“
Ivo Bystřičan: „Dobrý den, pro mě osobně je to styl práce médií, kvůli kterému nemáme šanci kauze a její podstatě porozumět. každé médium může být všechny dny u soudu - a jedná se o klíčovou kauzu - takřka žádné to ale neudělá. Tím pádem tlak veřejnosti na problematické instituce - jako je zde městské státní zastupitelství v Praze nebo protikorupční policie může být jen velmi slabý, protože veřejnost výchází jen z velmi nekvalitních a zavádějících informací plných klišé.“
Kelhen test: „Nejste trochu somaticky podobný Janu Budařovi?“
Ivo Bystřičan: „Netuším, Jenovo soma neznám :)“
Sonax: „Je Opencard Openkrad?“
Ivo Bystřičan: „Ta kartička se tak měla jmenovat rovnou :) Těžko říct, zda tak byla zamýšlena předem, ale v průběhu se stala solidním penězovodem z magistrátu ven. Pozoruhodné ale bylo to, jaká fraška se u soudu odehrávala ohledně znaleckých posudků toho, jaká finanční škoda v dané části kauzy vlastně vznikla a znalci věštili jako z křišťálové koule. Ukázalo se, že naprosto chybí měřítka, co má kolik stát, co je ještě ok, co už je předraženo. Náklady se evidentně stanovovaly tak, jak dodavatelské firmy a na ně napojení lidé potřebovaly bez expertizy, zda jsou odůvodněné.“
Kelhen test: „Jak Vás to napadlo a čelíte potížím, výhrůžkám apod. - kvůli Opencard?“
Ivo Bystřičan: „K tématu mě přivedl dramaturg Martin Mareček a zejména reportér ČT Lukáš Landa, který případ v souvislosti s děním kolem pana Chytila sledoval již delší dobu před soudem. Výhrůžkám nečelím - myslím si, že bohužel natáčení a výsledný film neohrožují strůjce a hlavní hybatele korupce na pražském magistrátě, a že jsou tito aktéři velmi povzneseni nad jakoukoli mediální kritiku. Pravděpodobně se jim zatím nemůže nic stát. Psi štěkají a karavana jde dál.“
Pozorný divák: „Dobrý den, většina českých dokumentaristů je levicově orientovaná. Souhlasíte s tím? A pokud ano, čím si to jako vystudovaný sociolog vysvětlujete?“
Ivo Bystřičan: „Dobrý den, to je velmi zajímavá otázka. Vtipné je, že i většina sociologů je levicově orientovaných - a to nejen u nás, ale všude ve světě, co nejspíš platí i o dokumentaristech. Mojí spekulací je, že levicové myšlení se více soustředí na vnímání člověka ve společenském celku, jako součást širšího systému, zatímco pravicové myšlení klade více důraz na individuum - kdy život lidí je dán jednáním jich samotných. Dokumentaristy i sociology přitom zajímá, jak člověk působí na svět a svět zase na člověka.“
Ondřej z Brna: „Ahoj Ivo, gratuluju ke skvělé práci - ten dokument se mi moc líbil a tvoje otázky na politiky a novináře byly trefné, správně kousavé a vůbec jsem z toho měl radost, že ta tvoje vystudovaná sociologie nebyla zbytečná, ale hodně užitečná. Z dokumentu je vidět tvůj posun a velké zlepšení. Máš v plánu tohle téma sledovat i nadále nebo to tímto pro tebe končí? Osobně mě to hodně zajímá a je pravdou, že mediální pokrytí je dost tristní. Dík za odpověď.“
Ivo Bystřičan: „Ahoj Ondřeji! Moc děkuju :) Téma Opencard budu dále sledovat, i když neplánuju zatím přímo natáčení. V průběhu práce na tomhle filmu mě ale začalo hodně zajímat téma fungování byrokracie v turbulentní době a ve světě rostoucí moci a komplexity korporací. Jakoby naše úřady ztrácely dech ve snaze držet krok s vývojem v okolních sférách. Co se Opencard týče, doufám, že vyšetřování se znovu otevře a dozvíme se víc.“
DAYD: „Vyhovuje Vám, že je Zločin p. CH. vysílán 3 x?“
Ivo Bystřičan: „Jsem rád, že je každému dílu Českého žurnálu věnován takový prostor. Pravděpodobně se díly časem dočkají i dalších repríz.“
Bohumil Holubec: „1. Považujete za novinářsky etické, že redaktor si s panem Chytilem tyká, zatímco s ostatními účinkujícími - JUDr. Máchovou, plk. Rakašem - si vyká? Myslíte si, že s tímto přístupem může reportáž vyznít objektivně - což nevyznělo? 2. Je etické z pohledu veřejnoprávní televize zvýraznit komentář obžalovaných (dnes již odsouzených): "To je ale slepice" na adresu procházející státní zástupkyně JUDr. Máchové? Myslíte si, že tohle by bylo možné např. v Německu, aby toto veřejnoprávní televize předvedla? 3. Zajímalo by mě, jaké má redaktor, který zpovídal účastníky, vzdělání - zcela jistě by mu prospělo, kdyby si poslechl něco jako teorii řízení, a pak by neměl stupidní až debilní otázky na systém řízení, v tomto případě Magistrátu hl. m. Prahy. 4. "Obžalovaní nebyli aktéry ani hybateli" - slova soudce Sotoláře, která musí umět vysvětlit on - zdůrazněný závěr vaší reportáže. Nemyslíte si, že by bylo namístě spíše vynést skutečnost, že se konečně podařilo sofistikovanou korupci prokázat, spočítat, dostat před soud a odsoudit, než "ukazovat" nevinného Chytila, kterému jeho trestnost byla nade vší pochybnost prokázána? A jestli mají novináři a politici důkazy o trestné činnosti Béma a členů jeho Rady v souvislosti s Opencard, proč je orgánům činným v trestním řízení neposkytnou? 5. Nemyslíte si, že jako veřejnoprávní televize byste měli pro diváky uvést na správnou míru tvrzení obžalovaných, že účast v komisi nemohli odmítnout, když zákon hovoří zcela a jednoznačně opačně? Jenom matete diváky.“
Ivo Bystřičan: „Zdravím, a děkuju za kritické poznámky. Půjdu taky popořadě... 1. Považuju to za eticky v pořádku - pan Chytil je na rozdíl od jmenovaných hlavní postavou, strávil jsem s ním nejvíc času a k tykání náš vztah v průběhu dospěl. Film si nekladl za cíl objektivně rozsoudit, na čí straně je vina. K panu Chytilovi přistupuju ze začátku se zhrozením, jak může úředník takto dopadnout a v průběhu natáčení se dozvídám více o podstatě věci i jeho roli. 2. Nešlo o zvýraznění, ale pouhé podtitulkování špatně slyšitelného zvuku. Daný úředník střih viděl a neměl s tím problém. Nevím, zda by to v Německu mohlo vadit. 3. Vystudoval jsem sociologii a sociální politiku a sociální práci. Bohužel nevím, které dotazy máte za debilní, takže nemůžu konkrétně reagovat. 4. Film pana Chytila neukazuje jako nevinného. Je kriticky tázán, proč spolu s ostatními úředníky nezasáhl, když se mu průběh výběrového řízení nezdál v pořádku a nedokázal uspokojivě odpovědět. To ve filmu je. Stejně tak není zpochybňován verdikt soudu. Film se ale pídí po tom, proč nejsou stíháni i významnější aktéři kauzy - protože tito strůjci a hybatelé korupčního nepřehledného systému nejsou a nemohou být. O trestné činnosti Pavla Béma řeč ve filmu není a já nic takového netvrdím, čili nemůžu odpovědět. 5. Ano, to ve filmu být mohlo. Ovšem ve filmu nemůže být vše. Úředníci měli i další možnosti, jak v komisi zasáhnout, leč neudělali to.“
Ondřej z Brna: „Myslíš, že je možné obdobným průšvihům, jako je Opencard nějak systémově předcházet?“
Ivo Bystřičan: „Myslím, že dá. V případě Opencard se jednalo o vcelku bezprecedentní technologii, se kterou instituce neměla žádnou zkušenost. Bylo možné povolat a zaplatit experty z radnic světových metropolí, kde něco takového, jako třeba Oystercard v Británii, zaváděli. I tam měli problémy, a z jejich řešení se dá poučit. Vše se mělo řádně konzultovat a připravovat předem - a to rozhodně ne s experty firem, které zakázku mají dělat - ti vždy jednají ve firemním, a ne veřejném zájmu. Sdílení dobré praxe mezi veřejnými institucemi ve světě je trend, který se hojně uplatňuje, ale musí se chtít. V případě Opencard jakoby ale někdo chtěl vytvořit záměrně vlčí mhu.“
Vladimír Sitta ml.: „Dobrý den, pane Bystřičane, Můj dotaz: jak hodnotí renomovaní kolegové z justice a policie práci státní zástupkyně D. Máchové, resp. G. Rakaše a považují tyto osoby za elitní a důstojné reprezentanty svých profesí? Děkuji, VS“
Ivo Bystřičan: „Dobrý den, ti, se kterými jsem v průběhu natáčení a rešerší mluvil, jejich roli a její výkon považují za velmi problematickou - a to nejen v kauze Opencard. Snad se podaří kauzu znovu otevřít - koneckonců pro to již byla zřízena parlamentní komise - a přístup státního zastupitelství a protikorupční policie se řádně prošetří.“
Vendelín: „Nejste podobný Jakubu Prachařovi?“
Ivo Bystřičan: „Některé dívky říkají, že Ewanu McGregorovi... to mi přijde lepší :)))“
Ivan Derer: „Myslite si, ze Bem tu kartu ma? Byl to vybornej moment..., podle me ji totiz nevlastni. Jinak, dokument vybornej. diky.“
Ivo Bystřičan: „Zdravím, a děkuji. Myslím, že ji nemá. Symptomatické bylo i to, že do restaurace na rozhovor přišel bez peněženky. Možná, že nepotřebuje ani tu :)“
Tomáš Stanislav: „Děkuji vám, za úžasnou práci s tímto dokumentem, opravdu smekám za položené otázky. Nicméně, osobně... když bych hovořil se státní zástupkyní (na těch schodech, po vynesení rosudku), tak bych to celé důrazně zakončoval, držením palcům pro další vyšetřování, děkováním k tomu, že se snaží ze všech sil bojovat za spravedlnost - prostě to hnát, na osobní roveň, "pomozte mi, ať tu máme lépe"... jenom takový postřeh, třeba někdy něco takového uplatníte.“
Ivo Bystřičan: „Zdravím, díky! Uvědomuji si, že místy jsem takový trochu příkrý či žlučovitý a občas by neuškodil veselý sarkasmus. Leckdy je to daleko plodnější přístup než přímá konfrontace. V tu chvíli jsem se ale bál, že po odstínění pana vyšetřovatele Rakaše mi po schodech zmizí i ona a už se nedočkám žádné odpovědi, žádného shrnutí, čili jsem vsadil vše na kartu přímosti.“
DAYD: „Díval jste se na premiéru Zločinu pana Chytila v TV? Vyjde na DVD Zločin pana Chytila?“
Ivo Bystřičan: „Zdravím, nedíval - natáčel jsem zrovna v Ústí nad Labem občanské aktivisty, kteří v předvečer prvního máje chystali své aktivity proti pochodu neonacistů a na podporu nejen místních Romů. Zda kolekce dílů cyklu Český žurnál vyjde na DVD nevím - dobrá otázka pro ČT a producenty z Hypermarketfilm.“
David Baran: „Proč jste neustále před kamerou? Dokument, i když byl zajímavý, pak působí neobjektivně.“
Ivo Bystřičan: „Můj záměr bylo reflektovat přítomnost média, které v tomto filmu jako jeho režisér ztělesňuji. Jednám přitom sám za sebe, kdy mi vadí, že nejsou kromě řadových úředníků stíháni i významnější aktéři případu Opencard. Objektivita nebyl cíl - důležitější pro mě byla opravdovost, přítomnost a snaha vystihnout kontext, ve kterém se jako veřejnost o takových kauzách dozvídáme. Chci ve filmu zastupovat diváka a jeho občanské zájmy - ale chci to dělat otevřeně a dát divákovi férovou možnost na to nepřistoupit a neztotožnit se se mnou.“
DAYD: „Proč Zločin pana Chytila?“
Ivo Bystřičan: „Protože pan Chytil byl hlavní postavou celé kauzy - neboť si jej média vybrala jako symbol, a ve své lenosti, nedůslednosti a pastvě po senzaci z něj udělala jednoznačného hrdinu, aniž se zabývala problematickou rolí úředníků. Chceme prostě mluvit o mafii a mafiánech, nějakých tajemných entitách v pozadí našich institucií, ale nechceme vidět, že celý průšvih začíná už na nejnižších personálních úrovních. Korupce může bujet jen díky strachu, nedůslednosti, alibismu či liknavosti napříč hierarchii institucí. Bez toho by obří část veřejných peněz nemohla mizet v černých dírách. Vážení diváci, moc díky za vaše otázky a zájem. Hodinka uplynula a já se loučím. S pozdravem Ivo“