Český žurnál

Záznam chatu z pondělí 8. dubna 2013

Lubor: „Hezký den, díky za parádní dokument. Jen dotaz - co si lidé mohli vytočit na tom "kole štěstí", které ukazovalo na různá města republiky? Točilo se na Zemanovském mecheche hned na začátku vašeho dokumentu. Díky za odpověď.“

Vít Klusák: „Dobrý den, už začínáme odpovídat, každý z nás sedí u jiného počítače, tak budeme dotazy zodpovídat každý za sebe. - Lubore, díky za povzbudivý vzkaz. Lovím v paměti, co ta kolotočářská slečna slibovala za ceny, snad nějaké tričko, možná memoáry MZ, nejspíš něco takového. Zemanovskou promo-akci na náměstích jsme točili celkem 4x (Liberec, Plzeň, Pardubice, Praha) a nikdy jsem nikoho neviděl vyhrát, tak Vám to nemůžu zodpovědně zodpovědět...“

Andrea: „Z vašeho filmu kouká, pro koho straníte. Měla to být prodloužená agitka na pana ministra nebo co to vlastně bylo. Nějak jsem z toho rozpačitá, nic to neukazuje, nijak to nezačíná, nijak nekončí. Solidní dokument si představuji jinak, takových propagandistických dokumentů jsme za éry komunismu viděli dost.“

Vít Klusák: „Dobrý den, Andreo, to se tedy skutečně mýlíte - Karel Schwarzenberg nebyl můj kandidát a to i přesto, že jsem ho v druhém kole volil. Ale jen jako menší zlo a pro umenšení vítězství Miloše Zemana, u něhož mě především děsí lidé, kterými se obklopuje. Jsou momenty, kdy si vyčítám, že jsem do obálky nevložil prázdný papír. Když se na ten film pořádně podíváte, uvidíte řádku scén, ve kterých pan KS není vůbec líčen v lichotivém světle. Třeba když nepokrytě arogantně odsekne pánovi, který ho osloví v ostravském knihkupectví. Nebo scéna s kulisáky v Divadle Petra Bezruče. Nebo ta z parlamentu, když se pochichotává s panem Kalouskem... Jinak Vám vřele doporučuju náš nedávný rozhovor pro Reflex, tam se o svém kritickém postoji vůči té hystericky pro-knížecí pražské kavárně vyjadřuji obšírněji.“

Lubor: „Kolik materiálu jste natočili pro dokument Spřízněni přímou volbou?“

Vít Klusák: „Jedná se asi o 40 - 50 hodin, hodně to narůstá i proto, že většinu scén snímáme na dvě kamery.“

valka barev: „A koho jste volili vy oba v obou kolech, pokud to není tajné...“

Filip Remunda: „V prvním kole jsme oba volili Jiřího Dienstbiera. Chtěli jsme podpořit nekonvenčního politika, který dokázal polemizovat i s vlastní stranou. Druhé kolo bylo nesrovnatelně těžší. Nebyl jsem ani pro Miloše Zemana, ani pro Karla Swarzenberga. Oba kandidáty jsme sledovali s kamerou v ruce a viděli, jak se liší jejich mediální obraz od skutečnosti. Oba jen předstírali, že objíždějí republiku a chtějí debatovat s voliči. Debatovali rádi jen s těmi, kteří je přišli podpořit. K těm, kdo přišli polemizovat, se chovali velmi arogantně. Příkladem může být scéna z našeho filmu, kdy se v ostravském knihkupectví ptá bývalý horník Karla Schwarzenberga na legitimitu vlády, která se u moci drží nejtěsnější většinou 101 hlasů, které jsou mnohdy zaplacené, nebo se opírají o odsouzené poslance. Vůbec jsem nepochopil, proč ho Swarzenberg tak zbytečně odbyl. Předpokládal jsem, že přijel do Ostravy debatovat se svými odpůrci. Místo toho si užíval přízně jemu nakloněného auditoria místního knihkupectví. Myslím si, že pohledem ze zahraničí, oba ve vztahu k veřejnosti naprosto pohořeli. Průměrný britský politik by svou aroganci možná dokázal skrývat za vstřícnou profesionální rétoriku. Oba volební týmy se spoléhaly na masívní re-klamní kampaň. Těsně před volbami zveřejnil Blesk nepodepsaný protischwarzenbergovský inzerát. Vyšlo najevo, že jej na oko zadal bývalý estébák. Tehdy jsem se rozhodl a hodil svůj hlas Schwarzenbergovi. Byl to hlas proti StB. S časovým odstupem myslím, že jsem podlehl hysterii a že jsem měl vytrvat v nevoličském rozpoložení. Film jsem ovšem dělali tak, aby nestranil ani jednomu z kandidátů.“

Pavel: „Jak můžete točit dokument,když bylo jasně poznat komu fandíte?položit nepříjemné otázky protistraně vám nedovolil strach a nebo obava,abyste ho nepoškodili?“

Vít Klusák: „Ono je spíš z té otázky poznat, komu fandíte Vy - panu Zemanovi. Kdybyste totiž fandil panu Schwarzenbergovi, tak Vám ten film bude taky vadit, ale zase trochu jinak. My jsme nefandili ani jednomu z kandidátů. Sestřih youtube videí "KAREL NA HRAD" Vám připadá jako nostalgická vzpomínka na príma videjka? Pro mě je to koncentrované trapno. Odpovídám na to už dřív, nevidím ve filmu jedinou scénu, která by panu KS nadržovala a uměle jej vyvyšovala nad MZ.“

Martina: „Moc zdravime. Na vase dokumenty se divame pravidelne a moc ocenujeme vase kladeni otazek. Po vcerejsim dokumente se u nas v rodine rozpoutala diskuze nad postavou MIloše Zemana. Kdyz jste sedeli v baru s nim..slo v tomto momentu dokumentu o obsah otazek ci o poukázání na formu komunikace pana prezidenta? Díky za odpoveď!“

Vít Klusák: „Díky, Martino. Pojmenováváte to trefně - od toho prvního to nynější pan prezident přestěhoval k tomu druhému. Naivně nám nejdřív šlo o odpovědi, ale velmi záhy se z toho stala studie arogance, v níž o žádné otázky a odpovědi nejde. Proto jsem tam na konci ztratil řeč a rozesmál se, že už žádné další otázky v rukávu nemám. Nemělo to totiž smysl.“

valka barev: „Který kandidát k Vám byl nejméně vlídný při natáčení a který naopak?“

Filip Remunda: „Nejméně vlídný byl tradičně Miloš Zeman, oběma nám vynadal do idiotů, on i jeho štáb nás vyhazovali a nedovolovali natáčet. Překvapil mě Přemysl Sobotka, zdálo se, že je, jako outsider, plně nad věcí.“

Honza: „Zdravím! Při sledování tohoto dílu mně nenapadá jiné slovo než: fraška. Měli jste při natáčení stejný pocit nebo jak celá prezidentská kampaň půsubila na Vás? Jinak děkuji za skvělý zážitek, který pobavil, ale taky rozesmutněl a naštval.“

Vít Klusák: „Dobrý den, Honzo. A dík. Politická agitace má v sobě fraškovitost nějak přirozeně uschovanou. Jde jen o šikovnost těch píáristů v pozadí, zda vykoukne víc, nebo méně. Zpočátku se to docela dařilo maskovat panu Fischerovi, obklopil se sympatickými lidmi, ale stačilo nevyhrát a celé se to zbořilo, sponzoři náhle utekli - ti sponzoři, kteří tvrdili, že pana F. podporují a nic za to nechtějí - stala se z toho čirá fraška o mýdlové bublině, která praskla.“

valka barev: „S. Remunda a Janžurová - vždy byly proklausovští - co jste na to říkal vy, pane Filipe?“

Filip Remunda: „Neříkal jsem nic, nikdy jsem proklausovský nebyl. Nezastihlo mě tak ani takzvané zklamání z Klause. Naopak, tehdy jsem si říkal, že bychom měli o s VK o VK začít natáčet dokument. Zaujaly mě jeho rezervované postoje k zahraniční politice. Začalo mě například zajímat proč kritizoval uznání Kosova v čele se špičkami UČK a narkomafií a proč o jeho uznání usiloval ministr zahraničních věcí pan Scharzenberg...“

IP: „V týdeníku Respekt bylo napsáno, že jste oba "columbové českého dokumentu"... Co vy nato?“

Filip Remunda: „Škatulkování nikam nevede a bývá často úsměvné. Komisař Colombo byl frajer, vždy všechno vyřešil, ženy šílely. My paběrkujeme v kilometrovém závěsu...“

Eva H.: „Dobrý den, dokument chválím! A zajímalo by mě, jak hodnotíte práci volebních týmů obou (případně dalších) kandidátů? Byly zřetelné rozdíly v jejich přístupu k vedení kampaně? Děkuji a přeji další podobně zdařilé počiny!“

Vít Klusák: „Dobrý den, díky. Nijak zvlášť jsme neusilovali proniknout do volebních týmu, bylo nám jasné, že žádnou autentickou poradu stejně nenatočíme - lidé, kteří chystají mediální kampaň, moc dobře vědí, jak s médii nakládat. Znám některé lidi z týmu KS, ale nemají nás od Českého míru (celovečerní film o americkém radaru) příliš v lásce. Třeba Martin Kotas je sympaťák, byť spolu v mnoha věcech nesouhlasíme, důležité je, že i přesto spolu dokážeme v klidu mluvit. Z týmu pana Zemana mě zaujala jeho dcera Kateřina. Přišla mi zajímavější, vtipnější a skromnější, než jak ji líčila média, nebo co kolovalo po internetu.“

valka barev: „Jak jste spokojeni s prvními týdny vládnutí prezidenta Zemana vy?“

Filip Remunda: „Potkal jsem pana Zemana nedávno v Bratislavě. Prezidentská kolona mě málem smetla na Palisádách, když se touto úzkou ulicí řítila snad stopadesátikilometrovou rychlostí. Na druhé straně jsem byl rád, že jeho první cesta vedla právě na Slovensko.“

sk: „Vyjde Český žurnál na DVD?“

Filip Remunda: „Bontonfilm zvažuje jeho vydání ve spolupráci s ČT. My bychom byli potěšeni. Zájem o Český žurnál, jako výukový materiál jsme zaznamenali ze škol. DVD edice by vše usnadnila. Uvidíme.“

Yuriy Nezhyva: „Dobrý den. Myslíte si že s novou vládou Vám přibyde práce? Nebojíte se že bude větší cenzura? Děkují za to co deláte“

Vít Klusák: „Neděsím se vlády sociální demokracie, myslím, že ta současná je mnohem větší průšvih. Zneklidňuje mě jen, jak ČSSD nepokrytě podléhá novému prezidentovi, čímž mám na mysli to vyštípání Jiřího Dienstbiera. To považuju za obrovskou strategickou chybu.“

sk: „Co letos oba spolu natočíte ještě?“

Filip Remunda: „Český žurnál pokračuje. Nedávno jsme se na tom dohodli s Českou televizí. Vznikne pět film reflektujících události roku 2013. Rádi bychom spolu natočili alespoň jeden film. A minulý týden jsme dotočili dokument o antikomunismu zabývající se souvislostmi kauzy Baborová. ČT je uvede v rámci cyklu českolovenských dokumentů CELNICE někdy v červnu.“

Qwerty: „Vlastne ani zadnou otazku nemam. Jen Vam chci podekovat a taky Ceske televizi, ze se vzmuzila a konecne vysila neco, co ma koule. Klobouk dolu, hosi.“

Filip Remunda: „Díky, Vaše příznivá reakce, po roce života v plném nasazení, potěší. Ještě nikdy jsme během roku nedokončili tři hodinové filmy.“

Johana Ringelová: „Dobrý den, nejdříve ze všeho bych Vám jenom chtěla říci, že si hluboce vážím Vaší práce. V ČR není mnoho filmařů/dokumentaristů, kteří by se pouštěli do podobných kontroverzních projektů jako Vy, případně kteří by je dělali tak dobře, vyváženě a zároveň stále vkusně. Vaše filmy jsou vynikající studie českých duší. A s tím vlastně také souvisí můj dotaz: Není Vám někdy až fyzicky špatně z toho, co točíte? Nemáte občas pocit naprosté marnosti z české společnosti a toho, že většinou bohužel vítězí lidská hloupost nad rozumem, zlo nad dobrem…(nejaktuálnější příklad prezidentská volba)? Teď mě napadá, že bych se vlastně na Vaše dokumenty asi radši dívat neměla, vždy mě spolehlivě dostanou do stavu mírné deprese;) Každopádně velmi děkuji za odpověď a přeji mnoho dalších vynikajících dokumentů, Johana Ringelová“

Vít Klusák: „Dobrý den, moc děkujeme. Rozumím Vaší otázce, ale já se spíš směju. A často mi dojde, že sám sobě - protože když si dokážete uvědomit, co je směšného na jiných, tak to spíš odhalíte u sebe samotného. A pak v tom pekle marnosti narážíte na skvělé postavy: na toho pana horníka, co sebere odvahu a konfrontuje se s ministrem, byť na něj ostatní "demokraté" volají, ať odevzdá mikrofon, nebo toho kulisáka Pavla, který tak trefně glosuje show s čírem, nebo dámu s postiženou holčičkou v náručí, která při inauguraci utrousí nápad, že žádného prezidenta nepotřebujeme a že by v prostorách Pražského hradu ubytovala české a slovenské(!) bezdomvce... Představuju si, že někdo se výsměšně směje právě těmhle postavám, ale já ne, já je obdivuju a považuju za zářivé osobnosti "na konci tunelu".“

J. Novotný: „Dokument se mi líbil. Určitě je lepší než "konkurenční" Hledá se prezident. Váše dílo nepostrádá osobní pohled, otázky, názory občanů. A hlavně je absolutně nestranné. Držíte vysoký standart vašich dokumentů. Otazka: Tento díl byl udělán jako duel dvou kandidátů. Máte v plánu sestříht i verzi s ostatními kandidáty? Materiálu jsou určitě kilometry...“

Filip Remunda: „Vážený pane Novotný, díky, jsem rád, že Vás náš přístup zaujal. Z našeho pohledu vzniká dokumentární film celkem třikrát. Poprvé v rámci literární přípravy, podruhé během natáčení a potřetí ve střižně. Náš film jsme natáčeli od února loňského roku. Kromě prezidentských kandidátů jsme natáčeli i "poslední rok Václava Klause". Ve střižně jsme se rozhodli, že koncept zjednodušíme a zaměřili jsme se je na dva vítězné kandidáty. Myslím, že to filmu prospělo. Popisnost filmu Tomáše Kudrny a jeho snaha obsáhnout VŠECHNO mě v kině spíše nudila.“

Pavel: „Dotaz zněl proč jste mu nepoložili také nepříjemnou otázku.Proč se vyhýbáte odpovědi?“

Vít Klusák: „Přemýšlím nad tím, proč jsme KS nekladli víc otázek. Asi nám přišlo, že situace s ním natočené vypoví víc. Musíte si uvědomit, že nepracujeme jako zpravodajci - 30 vteřin pro jednu stranu = 30 vteřin i pro oponenta. A nebudu zapírat, že s panem Schwarzebergem se mluví hůř - je nekonkrétní, nevlídný, nepříjemnou otázku přeskočí. Pan Zeman se alespoň pustí do polemiky a zuráží Vás, KS jen mávne rukou. Je to dobře vidět třeba v tom ostravském knihkupectví.“

Věra: „Posíláte si velmi příjemné otázky navzájem a nebo máte dobré kamarády??????“

Vít Klusák: „To jsi Ty, Filipe?? Vtipný!“

Tomáš Stanislav: „Zdravím vás, je mi 20 let a není mi lhostejné co se v zemi, ve které žiji děje. Tím jak neustále narážím na nové a nové skutečnosti, tak přicházím k tomu, že je tu většina toho co se děje, počínaje mezilidskými vztahy, konče (třeba) politikou... zcela zvrácená, proto by mě zajímalo, kde po tom všem co jste prožily a zažily, berete sílu tady dále žít a snažit se tu něco popostrčit k lepšímu (dejme tomu, třeba jenom skrze dokumenty). Opravdu mám k vám respekt, protože to co děláte je u nás velmi, ale velmi jedinečné.“

Filip Remunda: „Tomáši, situace v níž se nacházíme není nová. Nelze být překvapen z toho, že politika je zkorumpovaná, nebo, že bližní k bližnímu se chová sobecky. Jde jen o to, jestli pan Klaus udělil amnestii lumpům z h-systémů za úplatu, nebo jen ve snaze rehabilitovat vlastní divokou ekonomickou transformaci pro budoucí pokolení. Často nezbývá než křičet, že císař pán je nahý.“

Jana: „Dobrý den. Zajímalo by mě, jestli jste se bavili s režisérem konkurenčního snímku Kudrnou a jak si filmy vzájemně hodnotíte?“

Vít Klusák: „Zaskočilo nás, že nám Tomáš Kudrna nedal alespoň z kolegiálních důvodů vědět, že chce točit o tomtéž, když my už měli film přihlášený v televizi a dokonce i grant od kinofondu. Tomášův film jsem viděl bez posledních 20 minut, ale nebudu před vámi zapírat, že mě to nebavilo. Přišlo mi, že se to rozpadá do devíti miniportrétů, chyběly mi otázky, autorský vklad, gesto, snaha dozvědět se víc. Zaskočilo mě, kolik tam má oficialit a jak málo zákulisí. Přitom měl na rozdíl od nás exkluzivně podepsané smlouvy s volebními týmy a díky tomu přístup do zákulisí, kam novináři běžně nemohli.“

jana: „Podepisuji příspěvky J. Novotného a Jany Ringelové. Na film jsem se těšila a nezklamal mě. Už váš rukopis poznám. Konkurenční dokument mě nudil. Díky!“

Vít Klusák: „Díky...“

Šimon Mikuláš: „Dobrý den, proč prosím při pojmenovávání svých filmů používáte přívlastek "Český". Je to snaha o objektivní výpověď "českého pole" v různých podobách, nebo se snažíte udržovat svoji značku, nebo jste pro EU, nebo jste vlastenci a do leva, nebo....“

Filip Remunda: „Dáváme tím na jevo, že natáčíme v Čechách, tady a teď. Český sen se pracovně jmenoval Hypermarket s lidskou tváří. Český mír jsme začali natáčet jako druhý díl trilogie. Pro třetí díl pořád hledáme téma. V našich postojích nejsme vyhranění. Obchodní značka, Evropská unie, vlastenectví, levičáctví...to je mnoho témat, které nelze jen tak, nahodile slučovat. Možná tyto témata najdete zpracované v nějakém našem filmu.“

Roman: „Zdravím, díky za dokument a chci se jen zeptat, jak velké množství rozhovorů či točení jste měli domluvené a kolik toho vzniklo spontánní reakcí v akci? díky!“

Vít Klusák: „Domluveno nebylo nic, všechno je bezprostřední reakce na dění. Třeba scéna s Danielem Hůlkou vznikla tak, že nám při natáčení jiné scény v Národní technické knihovně fotograf Milan Jaroš řekl, že jede fotit na Novu, my se k němu přidali, chvíli pak přemlouvali místní tiskové odd. a najednou jsme byli ve studiu...“

Petr: „Proč jste na jedné kameře užili "rybí oko", bylo to spíše z uměleckých, či vysloveně praktických důvodů, kdy užití tohoto objektivu (/předsádky?) umožňovalo i ve stístněných prostorech dostat vše do záběru?“

Vít Klusák: „Důvody jsou to spíš stylotvorné. Vzdálit se televizní perspektivě. A pak to máme tak rozdělené - Filip ovládá tuhle rybí kameru a hlídá spíš celky a já s tou větší kamerou obstarávám detaily, rámuji situace po smyslu dění. Dobře se to pak střihá a to i v okamžicích, kdy se ocitneme v podobném úhlu vůči zobrazenému.“

Šimon Mikuláš: „Ještě bych chtěl napsat, že Vítovi Klusákovi sluší ta modrá košile a Filipovi Remundovi to proužkaté tričko a moc se mi líbilo, jak se zezadu třískl o dveře, když se tázal Zemana. Moc se mi líbíte oba dva. Ano, nejmenuju se Šimon Mikuláš.“

Vít Klusák: „Takže je to Šimona?“

Jakub Pařil: „Přemýšleli ste někdy o tom že natočíte hraný film?“

Vít Klusák: „Ano i ne. Uvidíme, uvidíte!“

Rudla: „Neměli byste se pánové věnovat nečemu co by vám šlo?Bylo to trapné a je vidět,že privatizovat Čt by bylo na čase.Za peníze poplatníků točit takové blbiny.Otázka-proč když jste šli za Zemanem nebyli připraveni a vypadali jste jako blbci?On vás tak zesměšnil.“

Vít Klusák: „Komu navrhujte ČT prodat? Lukoilu?“

Adam Lochman: „Díky pánové za super dokument. Je trošku jasné, že vyznění celého dílu trošičku nahrává KS a vy jste byli i jeho voliči (samozřejmě, máte zdravý rozum). Jak však na Vás působili scény, kde je i zobrazen trochu nelichotivě (např. estráda s Petrem Rychlým)? Díky za odpověď!“

Filip Remunda: „Pane Lochmane, díky za vzkaz. Byl bych nerad, kdyby film vyzníval pro Schwarzenberga. To rozhodně nebylo naší snahou. Chtěli jsme být kritičtí k oběma kandidátům, k tomu nás vede zdravý rozum. Pana Swarzenberga známe od doby, kdy jsme natáčeli film o tom nefunkčním americkém radaru. Tehdy se s námi velmi ochotně asi na hodinu sešel v kavárně Louvre a slíbil nám informace a pomoc při zajištění natáčení. Od tohoto setkání nám nijak nepomohl. Sledovali jsme vládu, kterak nekriticky přebírá PR informace z Pentagonu a s veřejností komunikuje pomocí vlastní PR kampaně. A takových Petrů Rychlých bylo v radarové kauze bezpočet. To, že reklamní kampaň bývá většinou směšná, nás nepřekvapilo. Utvrdili jsme se v tom, že má smysl na principy reklamokracie neustále upozorňovat. Věděl jste, že Miloš Zeman, ve své kampani, angažoval bývalý Topolánkův tiskový odbor v čele s mluvčí jeho vlády paní Bartošovou?“

valka barev: „Jak se Vám líbí film z r. 68 - Spřízněni volbou?“

Filip Remunda: „Líbí, jako ostatní filmy Karla Vachka. Nedávno vyšly na DVD - k dostání například zde: http://www.radimprochazka.com/cs/obchod/“

jaroslav b.: „Pane Klusáku, nemrzí Vás a vašeho kolegu absence intelektuální elity v naší zemi, která se po prezidentské volbě ukázala opět v celé nahotě? Ve vašem dokumentu jsme viděli, že jedna skupina na to aspirovala a i se tak tvářila. Celkově však už poněkolikáté selhala. Nezůstává tedy dokument jediným žánrem, který dokáže závažnější otázky řešit z odsupu, nekýčovitě a neagitačně?“

Vít Klusák: „Dokument je skvělá platforma a usuzuji třeba i z rostoucího zájmu diváků o jihlavský festival (www.dokument-festival.cz), že to není jen přáním otce myšlenky. Pane Jaroslave, teď mě napadlo - prof. Karel Vachek, vedoucí katedry dokumentární tvorby na FAMU vede každé úterý od 19:00 na katedře tzv. Otevřený seminář, kam si zve pozoruhodné osobnosti, tvůrčí a intelektuální elity (typu Vladimíra Kokolii, Eugena Brikciuse, Ivana Jirouse atd.) a hovoří-souzní-polemizuje s nimi. Vřele doporučuji Vaší pozornosti i ostatním, koho to zajímá. Zářivě inspirativní!“

SK: „Myslíte si, že je dobrá věc - přímá volba prezident a- obecně a v ČR?“

Vít Klusák: „S přímou volbou je ten kříž, že při oslovování voličů se dnes zcela samozřejmě používá těch zbytnělých reklamních nástrojů. Demokracie se tak překlápí v reklamokracii. Přál bych si především, aby se role prezidenta odtatíčkovala. Aby prezident slezl z Pražského hradu a byl to spíš úředník. Možná by se v té pozici mohlo střídat vícero lidí. A pokud to má zůstat, jak je, tak bych daleko raději viděl na Hradě ženu. Třeba Julii Roberts. Nebo výtvarnici Kateřinu Šedou.“

Markéta: „Skvělá práce! Tak nějak jsem ty volby skutečně vnímala i já. Ráda bych si od vás nechala doporučit nějakou zajímavou knihu ke čtení...Díky!“

Vít Klusák: „Možná vás zaskočím, ale doporučuju knížku pro děti - Richard Adams: Daleká cesta za domovem. Padla mi při pohledu na knihovnu první do oka a mám ji fakt rád.“

Lubor: „Myslíte, že by bylo možné v dnešní době sociálních sítí a internetu v každé rodině zopakovat vaši nachytávku z Českého snu?“

Vít Klusák: „Taky na to občas myslím a mám dojem, že ne. Někdo by to prásknul na "fejsu". Facebook = konec tajemství. Stejně nemá smysl vstupovat do téže řeky... Díky za všechny dotazy, loučím se = Vít K.“

Milan Olišar: „Dobrý den. Jak na Vás působil Miloš Zeman- zda je stále tak útočný a sebestředný i mimo kameru, nebo pouze při otázkách narážejících na jeho minulost apod.? A poslední- Jak si vysvětlujete tak silnou spřízněnost českých ,, umělců" s Karlem Schwarcenbergem? Jeho postava je podle pana Bělohradského jen antipolitický kýč, generovaný českým lidem z Babičky, aby jsme si mohli ,,tykat" s mocí...Děkuji a přeji dost sil na další velmi důležité dokumenty jako byl tento.“

Filip Remunda: „Ano, Miloš Zeman byl stále útočný a sebestředný. Lidé z jeho okolí, vědí, že se na něj musí pomalu, je třeba s ním strávit nějaký čas. Zaujmout jej svojí osobností, teprve pak, je prý ochoten, začít debatovat. Doktor Jan Hnízdil upozorňuje na to, že manažeři a politici, vládnou prostřednictvím negativních emocí. Misha Votruba, bývalý psychiatr, nedávno natočil dokument "Ryba smrdí od hlavy" v němž zjišťuje, že lidé na vrcholu mají blízko k psychopatům. Těším se, až u nás vyroste politik, který bude mít zájem vést dialog nejen na vrcholu pyramidy, ale i s obyčejnými lidmi. Miloš Zeman se za něj populisticky vydává, bohužel jím ale není. A lidé jimiž se obklopil budí respekt - vědí, co chtějí... Umělci a lidé emocí žijí z mýtu Václava Havla. Karel Schwarzenberg má být následovníkem jeho odkazu, narušitel té arogantní klausovské linie. Dokázali si ten mýtus držet i přes všechny vládní podrazy posledních let. Swarzenberg, jako místopředseda vlády, prý nemůže za vládní rejdy. Dokonce ani svědectví Jakuba Klouzala, o korupci na MZV, nedokázalo zbožňovatele Karla Schwarzenberga přimět ke kritickému odstupu.“

Tomáš: „Dobrý den. Po shlédnutí několika Vašich dokumentů mám pocit ,že více vypovídají o Vás než o daných tématech. Máte také takový pocit??“

Filip Remunda: „Takový pocit nemáme. Téma filmu je vždy jasně artikulované a je ústředním motivem filmu. Pravdu máte v tom, že záměrně dáváme najevo, že divák sleduje film, který někdo natáčí, a že autor je limitován svým vzděláním, zkušeností, štěstím... Záměrně zcizujeme ten falešný dojem objektivity. Asi proto, skoro v každém našem filmu, vystupuje náš kamarád a zvukař Michal Gábor. Mikrofon v záběru nám nevadí, zvukař utíkající před rozvášněnými myslivci je vítán, v Žurnálu obracíme kameru jeden proti druhému. Děláme to jinak, než se to dělá běžně, a to Vám možná vadí, iluze není dokonalá... Chápu. Téma iluze nás provází snad všemi filmy a ovlivňuje i jejich formu. Do jednoho filmu jsme dokonce, na okem nepostřehnutelné čtyři okeničky, ukryli vzkaz "Nevěřte nikomu, nevěřte ani nám".“

J.Ringelová: „Připadáte si někdy trapně nebo nevhodně, když děláte s někým rozhovor? Nemáte někdy chuť říci nesympatickému člověku, s kterým právě točíte, že je naprostý hlupák? Jak si dokážete udržet odstup?“

Filip Remunda: „Díky za tuto otázku. Za prvé, dehonestací nikdy nezačne zajímavý rozhovor. Důležité je mít o téma i jeho protagonisty zájem, být zvědavý i přes to, že s někým nesouhlasíte. Mnohokrát se nám vyplatilo pokračovat v natáčení, které nedávalo zdánlivě smysl. Odstup se snažíme udržovat otevřeností a humorem. Nakolik se nám to daří, posuďte spíš vy, vážená paní Ringelová.“