Anna Boleynová

Gaetano Donizetti měl za sebou už tři desítky oper bez valného úspěchu, když byl osloven milánským Teatro Carcano, aby pro něho napsal operu s efektními pěveckými party. Divadlo totiž tehdy disponovalo dvěma evropskými hvězdami – sopranistkou Giudittou Pastou - a tenoristou s oslnivými výškami a mimořádně pohyblivým hlasem – Giovannim Battistou Rubinim. Libreto měl napsat Felice Romani, nejlepší operní libretista své doby – skutečný dramatický básník a vzdělanec. Ale také muž s delšími dodacími lhůtami. V tomto případě navíc měl napsat libreto i pro operu Hernani podle dramatu Victora Huga, a to pro svého přítele Vincenza Belliniho, který byl divadlem také osloven. A tak nepospíchal. Libreto Anny Boleynové dodal Donizettimu až 10. listopadu 1830. Přesto už za měsíc byl Donizetti s operou hotov a začaly se rozepisovat party a zkoušet. Slavná premiéra se pak konala 26. prosince 1830. A říká se, že Bellini raději od kompozice Hernaniho upustil (zůstal jen zlomek) a napsal ovšem neméně slavnou operu Náměsíčná.

Úspěch Anny Boleynové závisí zejména na samozřejmé technické bravuře pěvců a dramatickém umění titulní představitelky. Ve 20. století se o její znovuoživení zasloužila Maria Callas v roce 1957 a po ní tuto velikou roli plnohodnotně odvedly opravdu jen ty největší z největších: Dame Joan Sutherland, Beverly Sills, Montserrat Caballé, Edita Gruberová a jistě i Anna Netrebko, kterou uvidíte a uslyšíte tentokrát.

Hlavní role vídeňské inscenace jsou obsazeny skutečně hvězdně. Jindřicha VIII. zpívá znamenitý italský basista Ildebrando D´Arcangelo a Anninu šťastnější sokyni, Janu Seymourovou, lotyšská mezzosopranistka Elina Garanča.