16. června 2012

Jakub Krulich svoje kytičky tak miluje, že by po něm měli nějakou pojmenovat. Měla by to být kytička našich babiček, mohla by mít panašované listy, ty on má velice rád, a mohla by se jmenovat třeba brunnera Jacobi Krulichi - pomněnkovec Krulichův.

Pokud si chceme pořídit bazén, musíme si uvědomit, že bazén je především stavba. Je to stavba s velmi specifickými požadavky a nároky na umístění. Bazén by neměl být umístěný přímo u vchodu na pozemek, ani poblíž silnice. Důležité je, aby nebyl ve stínu, zároveň by neměl být ani pod vysokými stromy. Listí, pyl a větve padají do vody a znečišťují ji.

„Ten kámen u bazénu je francouzský travertin. Získala jsem ho darem. Můj úžasný kamarád a báječný zahradník Pavel Matiska zase ode mě dostal volnou ruku a dodělal k němu zahradu. Celé to tady přebudoval,“ pokračuje Jana.

Vlčí mák jako všechny máky, když je utrhneme, roní mléko, které nechutná dobře a je i jedovaté. Pravý mák zase obsahuje mléko, které uspává. Proto se také mák jmenuje spánkodárný. Vlčí mák známe z pohádky O makové panence. Jako malé děti jsme si z něj dělali panenky. Takové zavřené poupátko, když se hezky otevře, tak se objeví sukénka a šaty. Můžeme nechat i zelené krovky. Pak stačí jenom utrhnout makovičku, když je ještě nezralá, a napíchneme ji na stonek. Máme maličkou makovou panenku, se kterou si můžeme hrát. Když krovky odtrhneme, ostříháme tyčinky a rozbalíme šatičky, tak uděláme jinou panenku, růžovou, renesanční. Musíme jen dávat pozor, protože okvětní lístky poměrně snadno opadají a nezbylo by nám nic.

Potřebujeme nasekat spoustu kopřiv. Podle starých receptur je ideální poměr pro přípravu jíchy zhruba 1 kilogram kopřiv na 10 litrů vody. Nemusíme to ale měřit přesně. Radek má vyzkoušeno, že dáme půlku sudu kopřiv a dolijeme pak vodou. Sud umístíme někam na stinné místo a v průběhu dalších týdnů, kdy jícha kvasí, musíme obsah občas promíchat. Zákvas příšerně páchne, ale to je možná právě to, co mšice odpuzuje. Po týdnu je vzniklý zákvas již dost silný, přecedíme ho a naředíme v poměru 1:50. Roztokem naplníme postřikovač a postřikujeme postižené rostliny.

Když se řekne zahradní lavička, zní to poměrně obyčejně. Někdo si poví, že je to přece jenom kousek zahradního nábytku. Trochu dřeva nebo železa. Zahradní lavička ale není tak obyčejným předmětem, jak se zdá. Dějiny zahradních laviček jsou pravděpodobně stejně staré jako zahrady samotné. Od kdy se na zahradě pracovalo, muselo se také odpočívat. Kdyby šlo ale jenom o odpočinek, existovalo by jenom několik druhů laviček. Byly by jednoduché, co nejlevnější a po celém světě stejné. Ale lavičky plní ještě celou řadu dalších funkcí.

Při řezu vlastně korunu prosvětlíme a objeví se spousta jablíček, která předtím vůbec neměla slunce. Ta pak narostou a lépe dozrají. Nemusíme se tak bát ustřihnout celou větvičku i s několika jablky uvnitř koruny. Stejně by asi nedozrála. A když tak budou menší a méně vybarvená a nebudou tolik chutnat.