7. dubna 2012

Světlo a stín. V každé zahradě najdeme nějaké místo, kde nic neroste. Může to být místo v bažině, kde je příliš vlhko, na skále v přílišném suchu nebo třeba pod vysokými stromy. Pod vzrostlými stromy jsou místa, kde je téměř pořád stín, nedostane se tam sluníčko a problémy jsou i s přirozenou závlahou a živinami. V takovém místě je lépe zapomenout na trávník a osadit plochu rostlinami, kterým specifické podmínky nevadí, a které vytvoří pod stromy hustý podrost. Téma se tedy týká spíše starších zahrad s vzrostlými stromy, kde plochy pod nimi už nevypadají příliš pěkně. Pro podsazení je vhodné použít vždycky větší množství rostlin stejného druhu. Právě k tomuto účelu se hodí několik opravdu typických rostlin, kterým se bude líbit tam, kde nic jiného neporoste.

Jak říkají botanici, bez lidského zásahu by tady všude byl za chvilku smíšený les. Radek Beneš se velmi často setkává s dotazy, kdy a jak stříhat okrasné dřeviny na zahrádce. Tak se s námi podělí o svoje zkušenosti. Běžnou okrasnou dřevinou v zahradách je forzýtie, lidově zvaná zlatý déšť. Ta se stříhá stejně jako jíva, až po odkvětu. Stříháme výhony, které nám překážejí, které jsou zaschlé. Zlatý déšť můžeme klidně hodně zakrátit, aby nepřekážel třeba někde v průchodu na zahradu. Tím, že ho zkrátíme, seřežeme, podpoříme odnožování a příští rok bude keř z nových výhonů bohatě kvést.

Tak schválně. Jakou větvičku čili snítku měla v zobáku ona známá holubice z bible, kterou vyslal Noe při globální povodni, aby vyhledala pevninu? Ano tušíte správně, budeme mluvit o olivách. Vypěstovat si vlastní olivy totiž není až takový problém. Olea europaea neboli olivovník pochází ze Středozemí a traduje se, že nejstarší stromy se mohou dožívat až 2000 let. V Gesematských zahradách jsou prý exempláře, které pamatují život Ježíše Krista.