8. září 2013

Když v blízkosti domu, který hodláte koupit, vede cesta, která vykazuje znaky cesty veřejné, měli byste vždy zpozornět. Tak zní základní poučka ombudsmana. První případ nové série Ochránce se věnuje sporu o existenci veřejně přístupné účelové komunikace. Manželé Eva a Ivo Ročeňovi si na důchod pořídili chalupu v malé obci. Na pozemku se nacházela vyježděná cesta, která pro místní sloužila jako zkratka. Když ale zapršelo nebo přišla obleva, voda a bahno ve spojení s projíždějícími auty znamenaly pro dům velké problémy. Tomu chtěli Ročeňovi zabránit. Proto vyzývali sousedy, aby na jejich pozemek nevjížděli – ovšem bez výsledku. Jejich snahy následně vedly k víc než desetiletému boji s úřady i starousedlíky.

Se stížnostmi na hluk se veřejný ochránce práv setkává poměrně často. Když vám od rána do večera za okny duní těžká technika a bourací stroje, které ke všemu víří oblaka prachu, není to nic příjemného. Nejinak tomu bylo v případě pana Hynka Líbla. Jemu i dalším obyvatelům domu v Praze na Pankráci začala na jaře roku 2010 otravovat život částečná demolice a rekonstrukce bývalé budovy Průmstavu. Vyhazování azbestových desek z oken do vnitrobloku, dusot pneumatických kladiv od brzkých ranních hodin až do večera a to včetně víkendů – takové byly pro občany každodenní kulisy. Ti se se stížnostmi opakovaně obraceli jak na stavební úřad, tak na hygienickou stanici, ale bez úspěchu. Za panem Líblem se s námi vydala i právnička z kanceláře ombudsmana, která případ řešila.