Takeshis’

Od 90. let minulého století platí Takeši Kitano za mezinárodně nejznámějšího žijícího japonského režiséra. V zahraničí je coby miláček festivalového publika vnímán jako autor melancholických balad, kde se snoubí málomluvná křehkost s výbuchy krutého násilí. Naopak v Japonsku si ho všichni spojují především s jeho mediální personou moderátora i komika se zlomyslným smyslem pro humor, případně jako představitele nelítostných mafiánů z filmů o jakuze. Ačkoli deset let od průlomové romance Scény u moře (1991) mezinárodní festivaly zasypávaly Kitana cenami, jeho největší domácí úspěch mu přinesla až parafráze na ikonickou postavu slepého maséra a mistra meče Zatóičiho (2003). Snímek Takeshis‘ (2005) je prvním titulem v tematické trilogii, kterou režisér reflektuje svou autorskou suverenitu a vztah k požadavkům publika, přesněji řečeno právě nemožnost vymanit se ze škatulek, kam si ho na základě očekávání zařadili domácí i festivaloví diváci. Snové logice podřízené vyprávění splétá bizarní spirálu, kde se pokaždé v jiné roli opakují postavy ztvárněné samotným Kitanem a členy tzv. Takešiho armády – pomyslného uskupení komiků, herců a varietních umělců vystupujících v Kitanových pořadech a filmech. Zastřešující myšlenkou surreální frašky je snaha Kitana uprchnout své vlastní mediální osobnosti. Ale i v podobě zneuznaného komparzisty a vysmívaného prodavače v sámošce se mu stále na paty lepí stejné figury a stejně se mu v rukou objevují pistole.