Okno do dvora (1954) patří k oblíbeným dílům samotného mistra hrůzy, neboť mu naplno umožnilo využít schopnost logického rozvíjení děje s nesčetnými finesami, odbočkami, humornými epizodkami, břitkými dialogy a samozřejmě s dovedně stupňovaným napětím. Základ příběhu vychází z povídky Cornella Woolriche (It Had to Be Murder - Musela to být vražda, 1942), jež byla režisérem doplněna o detaily z existujících případů. Známý fotoreportér L. B. Jefferies, zvaný přáteli Jeff, je se zlomenou nohou upoután na kolečkové křeslo. Z nudy pozoruje dění za okny protějších bytů a přitom odhalí vraždu. Sám se pak téměř stane další zločincovou obětí. Jednoduchý syžet nabídl Hitchcockovi možnost pohrát si s každou postavou, s každou situací a s každou drobností. Vše bylo realizováno v ateliéru, v němž nechal Hitchcock postavit jedenatřicet bytů. Vzniklo klasické dílo, přinášející divákům uspokojení jak z napětí, tak ze šťastného závěru. Rafinovanost se v něm snoubí s jednoduchostí, humor a ironie s vážnými stránkami života. Jakoby mimochodem jsou tu naznačeny nejrůznější formy lásky. Snímek byl nominován na čtyři Oscary - kromě režiséra Hitchcocka ještě scenárista John Michael Hayes, kameraman Robert Burks a zvukař Loren L. Ryder. Nikdo z tvůrců však sošku nezískal. V roce 1997 bylo Okno do dvora zařazeno do Národního filmového registru a o rok později restaurováno.

Stačí jeden svědek, aby zkazil dokonalý zločin.

Okno do dvora očima Michaela Málka

Ostatní také sledují

Není nutno nezpívat

Poslední rozloučení s Vlastimilem Harapesem

Déčko dílna

Milénium

Napište nám